Wahlgrenis

Nic nepotřebuju, ani nemusíš odpovídat

Milá Wahl,
tentokrát nic nepotřebuju, ani nemusíš odpovídat. Jenom Tě zdravím a seznamuji Tě se svojí situací, protože to potřebuju někomu říct :D Pro mě je důležité udržovat kontakt s kýmkoliv, kdo komunikuje s bytostmi jiných dimenzí. Kdyby jsi našla nějaký problém, že je něco u mě špatně, nemusíš mi to říkat. Jenom kdyby to bylo důležité. Což snad nebude.
Někdy můžete mít pocit, že nikoho ale vůbec nikoho do svého života nepotřebujete. Jsou to naštěstí stavy pouze vaší mysli a netrvají dlouho. Každý člověk je součástí většího celku, chtě nechtě. Neuzavírejte se do svých jeskyň, to nikomu neprospívá. -> To je v horoskopu u mého znamení.
Musím říct, Wahl, jsi dokonalá věštkyně :D Ono vesměs na mě všechno v těch horoskopech do určité míry platí.
Prý jsem nastoupila na správnou cestu. Tím se myslí ty návaly energie, pískání v uších, různé barvy a tvary kolem, kterých jsem si doteď ještě nevšimla? Tisíce zářivých částeček padajících z nebe? Pocity nesmírné lásky a harmonie? Jednou jsem snad i cítila jak mě objímají andělé, když jsem je prosila, aby byli se mnou co nejblíže. Tehdy jsem se jim snažila říct, že k nim cítím obrovskou lásku. Že jsem jediná v okolí, která objímá zem a stromy? Možná. Ten strom mi ale energii vrátil, i když jsem ji po něm nechtěla.
Bylo mi krásně. Miluju slunce, přírodu, lidi, anděly, ... Je tu malá závada, a sice výbušná povaha, kterou jsem měla od narození. Ale už je to lepší. Co asi může být, když cítím, jak moje tělo příjemně vibruje a přibližně pod žebry mi sálá z těla takové teplo, jaké by zahřálo minimálně dva mrznoucí lidi, kdybych pochopila, jak tu energii používat? Já bych chtěla, neustále cítím, že do mě proudí obrovské množství energie. Zkoušela jsem se napojit na Universum, ale začaly problémy. Překonala jsem je a ono ke mně přišlo samo. Nebo si všechno namlouvám?
Já bych vážně chtěla někam pokročit, ty pocity jsou nezaměnitelné, nic takového jsem nikdy nepoznala. Možná je to jenom nezvyk a nic moc to není, možná je to pubertálním věkem... Já nevím, neznám to, nepamatuji si žádný život člověka, jak se vyvíjí a co je normální, co už ne... Připadám si až teď, že jsem mezi lidi zapadla. Až když jsem kontaktovala tebe a hned potom se pokusila napojit na Universum, pak se moje situace začala měnit. Denně jde někdo proti mě a snaží se vyvolat ve mě zlost, nenávist, pomlouvání... Je to zkouška? Možná...
Nevěřím tomu, že všechno je jenom náhoda. Kdyby bylo všechno náhoda, nebyla by matika a fyzika, ne :D
"Nastává účtování - něco za něco." -> Myslíš nečinit to, co nechci aby se mi vrátilo nebo tak něco? To platilo odjakživa. Pokud se tím myslí karma, fajn, s tím jsem smířená. Ráda odčiním svoje hříchy a ráda začnu lepší život v souladu s Universem. Proč jsem byla terčem posměchu? Proč to a tamto? Pořád se děje něco špatného. Třeba teď mě bolí hlava, a teď už ne :D No, už zase jo. A ne. A takhle to chodí pořád dokola. Jsem celá rozpálená s výjimkou nohou, ty jsou ledové. Ruce by byly taky, jenže jsem si je nahřívala u té oblasti pod žebry, už taky hřejí. Nohy k té oblasti moc nedostanu, což je problém, hlavně třeba s patou :D Ale jsou i jiné způsoby.
"Nestyďte se za svá slova." -> Právě ti říkám svoje slova, nestydím se za ně, a nevím, jakou vyvolají reakci. Je mi to vcelku jedno, jenom jsem cítila potřebu svěřit se. Svěřuji se když mám pocit, že mě lidé neposlouchají, že jsem mezi nimi zbytečná. Když se svěřím, zjistím, že nejsem. Otevřou se mi nové pohledy a možnosti. Ať už díky tomu člověku nebo jenom proto, že se trochu vypíšu a vyčistím si hlavu. Nechci otravovat, takže jsem napsala do předmětu, že to není důležité. Už jsem psala, že nemusíš odepisovat. Tomuhle zcela nerozumím, proč se někdy lidem svěřuju a nebo píšu prostě jenom nějaké hlouposti. Případně říkám. Ale v mém okolí není moc lidí, které takové věci zajímají.
No, možná ani Tebe. Pokud jsi se dostala až k těmto slovům, tak... Ahoj :D
Jo, teď mě napadla taková myšlenka "Andílci tě pozdravují"... Nic tím nemyslím, jenom píšu, na co zrovna myslím. Můj mozek prostě pracuje tak, že okamžitě všechno vyžvaní, když může. Obvykle toho moc nenamluvím.
Tak už fakt ahoj... Měj se hezky.
Pavlína 13.02.2010

Milá Pavlínko,
jestli Tě to uklidní, tak já si také povídám s Anděly. Když je mi smutno, tak mě hladí na rukou, je cítit nádherné teplo. Když se uvolníš a poprosíš, ukaží Ti tvojí cestu. Je to cesta lásky...
Je to nádherné dobrodrušství a stojí to zato. Je to dlouhá cesta, tři kroky dopředu dva zpátky, ale stojí to za to. A ten vztek - to jsou Tvoje emoce, ego. Vždycky se zastav a přemýšlej, co ti to chce říct. A pak taky, pokora, pokora, pokora. Jednou mi jedna důležitá osupka řekla, hlavně se snaž žít v pravdě. Víš, být pravdiví sám k sobě, je docela těšký.
Posílám lásku
Ila 13.02.2010