Úžasné datum k příchodu na svět
Od rána jsem byla v podivném očekávání. Jako by ke mně mělo přijít něco moc hezkého.
Když jsem se vracela odpoledne domů, zůstala jsem stát přede dveřmi jako opařená.
Moje ovečka!
Teda ne úplně ovečka, ale beránek...
Je nad domovními dveřmi, jako by mě hlídal...
No dívala jsem se na to chvíli dost nevěřícně.
Že bych si toho dříve nevšimla?
To je ale divné...
Když jsem odemkla, přišlo mi, jaké je dnes krásné datum.
5-2-2-10.
Násobilka...
Všechno do sebe zapadá.
A pěkně se pamatuje.
Pak jsem měla telefon. (Detaily by vás nezajímaly.)
Hlas na druhém konci se mě ptal: "Že nevíš, proč ti volám?"
A já to věděla...
Narodila se Vendulka.
Dneska.
Dneska si odemkla tu nejkrásnější bránu do tohoto světa.
V Praze, u Apolináře.
Pravda, ještě neví, do čeho jde.
Maminka Péťa, táta Vašek...
Vašek se mnou jezdil všechny ty dlouhé roky na výtvarné semináře s dětmi.
Nebyl to jenom dozor do počtu.
Hrál si s nimi jako velké dítě, kreslili si společně, lepili, motali pomlázky, odlévali odlitky ze sádry, vyráběli z hlíny, vymýšlel pořád něco nového, měl spooustu nápadů, spoustu energie.
Byl pro ně autoritou i kamarádem.
Vlastně pořád dítě.
A dnes se změnil v tátu.
Krásný přerod...
Úžasné...
Někdo umírá, a někdo se právě rodí.
Vendulka.
Je jí pár minut...
Vendulko, pokud mohu, vítám Tě do tohoto světa.
Máš při sobě ty nejlepší lidi na světě, toho nejlepšího tátu Vaška a nejlepší maminku Péťu.
Pořád budou s Tebou, nemusíš se o nic bát...
Bude to krásná cesta...
© Wahlgrenis
05.02.2010
© Wahlgrenis
11.02.2010
© Wahlgrenis
31.12.2011
