Fronta před krmítkem
Milá Wahl,
dneska se mi podařilo nafotit ty každodenní fronty ptáčků, vrabečků, před naším krmítkem. Je to opravdu hodně legrační.
Ráno je vždycky vidím z okna, jak oblétávají krmítko, jestli už tam náhodou něco není. A když jim tam tedy nasypu, tak při odchodu slyším, jak je jeden vrabčáček svolává pronikavým pískotem, že tam už konečně mají snídani. A pak už je tam ta pípající frontička.
Ája 02.02.2010
Ájo,
to je tak milé, ty fotky a Tvoje věty pod tím, úplně to hladí duši.
My s mámou taky krmíme ptáčky, chodí nám na krmítko sýkorky koňadry a sem tam i jedna modřinka, pak taky dva páry zvonků zelených, někdy i pěnkava a samička kosa.
Máme to místo televize, žádné umělé příběhy, ale skutečný život.
My jsme rády, že je oknem můžeme pozorovat, jak se krmí, a že jim můžeme pomoci, když mají potravu zapadanou sněhem, oni jsou zase vděční, že dostanou něco dobrého do zobáčku, mám z toho vždycky velikou radost.
Moc mě těší, že je nás víc, kdo myslíme i na drobné tvory v přírodě.
Hannah 02.02.2010
Milá Hannah,
děkuji za Tvoje hřejivá slova i za Vaše pískláčky, kteří Vám jsou v tomhle počasíčku opravdu vděční...
S mojí holčičkou dáváme zrníčka, semínka a oříšky do krmítka každodenně a pak se rády díváme na to úžasné přírodní divadlo, kdy je děj pokaždé trošku jiný, s různými účinkujícími, a přitom vždy tak nádherně působící.
Pro mě jsou ti vrabčáčci taky moje rodina, protože se doslova vyklubali pod naší střechou. U oken naší ložnice. Zpočátku jsem tomu moc ráda nebyla, když se ta písklata budila hlady ve čtyři ráno a tím i mě... Teď jsem za ten kousek přírody vděčná. Jsem ráda, že si k hnízdění vybrali právě nás. Když k nám přijede moje kamarádka a sedíme na terase a pozorujeme, jak se ti ptačí rodiče snaží a neúnavně stále dokola létají pro hamáníčko pro svoje dětičky... Je to prima. Kamarádka říká, že si u nás takhle vždycky hezky odpočine a že jí je tady dobře... Mám z toho radost.
Taky mi tahle zkušenost s krmítkem dala další poučení do života a to když sem začali lítat i holubi. Jsou velcí a tak trochu ty malé vyháněli. Přišlo mi to líto. Nejdříve jsem je jednou i odehnala...Ale pak mi přišlo, že i oni mají v téhle tuhé zimě hlad a říkala jsem si o co má jejich život menší cenu než těch ostatních... Nechala jsem celou věc přírodě a teď se tady prostě střídají. Chvíli zobe jeden, pak druhý...
S láskou
Ája 03.02.2010
