Bulvár, o čem to celé je...
Už nějakou dobu si plním svá přání. Je to dobrá terapie... Doporučuji. Tak jsem třeba navštívila stříbrný důl v Kutné Hoře, naučila se tkát na tkalcovském stavu, prošla si v noci vnitřkem, kudy jezdí metro, Nuselský most, prolétla jsem se v záchranném vrtulníku nad Českou republikou, mluvila jsem z očí do očí s mnoha lidmi,
kteří se mi zdáli nedostupní.
Možná se mi zdálo, že už dlouho jsem nic takového nezažila, tak jsem byla na pohovoru. Určitě ne proto, že bych chtěla nastoupit do pracovnho procesu, kde je pevně daná pracovní doba, to už nějak ani nejde, spíš mě zajímal vlastní proces, o čem to celé je.
Redakce bulvárního týdeníku hledá redaktora. Nebudu vás zatěžovat detaily, to by bylo zbytečně zdlouhavé a nudné. Něco o celebritách vím, mám kontakty na mnoho z nich a nedělá mi problém s kýmkoliv z nich mluvit. Seděla jsem v menší zasedačce, proti mně osoba odpovědná za chod celého koncernu. Chvíli jsme se bavily nad časopisem, o který šlo. Abych se přiznala, trochu jsem měla problém s tím, že nikde není žádný podpis autora, žádné jméno, žádný "punc opravdivosti". Když jsme došly k mému způsobu práce, k seriózním rozhovorům, autorizaci apod., zjistila jsem, že tudy podle nich cesta nevede.
Tu osobu pouze zajímalo, odkud bych čerpala informace. Moje kontakty pro ni ale zajímavé nebyly. Chtěla vědět, jestli mám přehled o dalších časopisech a jiných médiích, kde se propírá soukromý život celebrit. Nejedná se vůbec o původní autorskou práci, žádné vlastní materiály se netvoří. Jde o posun skutečnosti, kterou přinesou jiná média, někam dál...
Ano, posun dál, ale způsobem tzv. o nás bez nás. Žádné konfrontace, žádný přímý kontakt, ani jediná věta od známé osoby, o kterou tady jde. Články se tak rodí přesně podle toho, jak se konkrétní redaktor vyspí anebo co se mu zrovna zrodí v jeho hlavě, jak mu ta která celebrita sedí nebo nesedí. Řečeno naprosto jednoduše a srozumitelně - LŽI. To je to, kudy se ubírá dnešní bulvár.
Zásady žurnalistické praxe, které jsme pilovali na škole, o pravdivosti, serióznosti a objektivnosti dnes na tomto poli nikoho nezajímají. Ty už nemají prostor, snad je čas, aby umřely? Pokládám otázku, jestli je tento směr vůbec žádoucí.
Víme, kolik nepříjemností už celebrity musely skousnout. Je mi to líto. Je mi moc líto, že se najdou hyeny, které jsou ochotné vstoupit do takového média a předkládat čtenářům informace, které informacemi v konečném důsledku vůbec nejsou. Nikdy nebudu jednou z nich. Žijí z těchto odporných lží a ještě dokáží tančit po zdechlinách. Možná si u toho i zpívají...
© Wahlgrenis
26.01.2010
Milá Wahl,
tohle povzdechnutí není jen o bulváru. Za vším stojí peníze. Nejen za bulvárem, za nepodloženými drby, zprávami, které jsou spíš intrikami,.. za špínou.. za manipulací... za tím, že těží z nejnižších pudů..
Ale co je reklama?
To je přece v jiné podobě totéž?
A co politika?
Před sametem držela KSČ tvrdou cenzuru nad opačnými názory a neustále se četlo, kolik se vyrobilo, urodilo, vydojilo, vyrubalo... nad plán. Nikde se nefotily dlouhé fronty a prázdné regály... ale jak je to dnes?
Zajímají někoho bezdomovci? Nebo chudí, kteří dnes a denně dojíždějí z vesnic, kam už nejede ani autobus nebo vlak, do práce nebo se nabízejí jako poloviční otroci na námezdní práci, protože o řádnou práci přišli? Zajímá někoho, že z vesnic mimo města mizí život? Zajímá a může se naplno říct, že na úkor hrstky bohatých valná část nás "normálních" lidí chudne?
Píše někdo o tom, jak blízko či daleko teď mají některé vrstvy lidí ke kultuře a ke vzdělání? A že je to mnohem pro dost lidí těžší než dřív? Pro některé lidi je to totiž lehčí, než dřív, a o těch a jejich problémech se psát může. A co když chce člověk sledovat denní zprávy? Defraudace, podvody, nespravedlnost, lži... úplatky... to se valí jak lavina ze všech stran.
Jenže .. teď už to není jedna strana a její odpovědnost... odpovědnost se jaksi vytratila a rozdělila. Nikdo za nic nemůže... vláda vypracovává balíčky opatření, ale sama nešetří.
Parlament a poslanci hřímají - komu co vzít a snížit,.. ale co oni? Jezdí si po naprosto neobhájitelných služebních - turistických cestách, berou nezkrácené platy,.. všechny další výhody... a pak nepřijdou ani na jednání sněmovny... nebo na něm jsou a věnují se svým obchodům, podvodům, milenkám... tváří v tvář se dokáží postavit proti nám a vysvětlovat nám, jak s nemocenskou, když oni ani nevědí, co to je, protože mají nekrácené platy,.. jak máme vyjít s platy nesrovnatelně nižšími... a všechno je na nás ... máme přece volbu a demokracii, tak co vlastně chceme?
Všechno je podřízené trhu. Spravedlnost a slušnost jako by vymizela, protože jsou atributem blbosti a neschopnosti. Neschopnosti vyzískat, co to dá... moc, peníze, slávu, prestiž...
Nikdy jsem nebyla v KSČ, dokonce jsem několikrát nabízené členství (a s tím spojené výhody) odmítla. Čím jsem starší, tím víc ale cítím, že ta pomyslná hranice tolerance a pochopení je čím dál tím méně vidět a hromadí se velké napětí - mezi lidmi všude na světě. ... Bulvár je jen jedna hlásná trouba.
Asi si budu muset znovu něco přečíst od Marxe a Engelse,.. kdoví, jestli nejsme zase ve smyčce a neopakujeme zase stejnou chybu.
Olga 26.01.2010
Možná to sem nepatří, ale dovolím si uvést své úvahy, postřehy:
Narodila se první energie - Stvořitel. My, lidi, jí říkáme Bůh a já zůstanu u tohoto jména, i když to není jeho pravé jméno. Poté se rodily nové energie, silné samy, jiné za pomocí Boha či jiných astrálních rodičů. Astrální svět je téměř stejný jako pozemský. Jen my lidi se ho snažíme upravit podle svých představ.
Bůh nám dal Zemi.
Vytvořil adekvátní podmínky pro reálný život. Dal nám hrubohmotné tělo, do kterého přichází duše. Musíme se o něho starat. Dát mu jíst, pít, pečovat o něj. Každé tělo je individuální, má svoje potřeby a svoje možnosti.
Zatím ne každý pochopil, že ateistický-fanatický svět (což může být i ne jedna pasáž z jakékoliv religie) je velmi primitivní. To by bylo o tom, že se narodíme, rodičové nás naučí se o sebe postarat, vzděláváme se, dospějeme, pracujeme, vyděláváme magicky barevné papírky, za které si kupujeme to, co chceme, zamilujeme se, provdáme/oženíme, opět rodíme děti, zestárneme a umřeme...
Každý řád, náboženský, ateistický, kapitalistický atd. je velmi velmi silný.
Je to souhrn schválených zákonů, který sepsali inteligentní lidé. Tímto souborem nám ostatním postavily mantinely. Je to naše omezené akvárium. A my jsme tou plavající rybičkou.
Čelní představitelé těchto řádů toto učinili jistě s dobrým úmyslem. Pomoci člověku fungovat.
To, že jsou tato nařízení zneužívána, vidíme a čteme každý den.
Bůh nemá žádné limity. Miluje nás a je ochoten splnit každé naše přání, za předpokladu, že půjdeme tou správnou cestou.
Každá dušička, která se chce narodit do reálného světa, chce být dobrá.
Velkorysost Boha je úžasná.
Dal nám svobodnou vůli. A my se snažíme podle svých morálně-volních vlastností žít tak, abychom byli spokojeni sami se sebou.
PODVĚDOMÍ
V podvědomí máme uložené všechny informace, které jsou nutné pro náš příjemný život. Ale musíme je umět "z tohoto pomyslného šuplíku" vytáhnout. Měli bychom respektovat intuici.
Je tu uložené i povolání, které chceme vykonávat. Když najdeme to svoje místečko, cítíme se šťastni. Pracovní místo však může být dočasné nebo celoživotní. To je závislé na sebezdokonalování, uložených božích každodenních úkolech, které máme splnit s konkrétními lidmi.
Když splníme, získáme Boží dar - odměnu. Lepší pracovní místo, finanční ohodnocení, dobré kamarády, ale třeba i výhru v loterii, losy, zajímavé bydlení, atraktivní prostředí apod.
Když nesplníme, teoreticky se nic neděje, pouze stagnujeme, neposouváme se dál.
Bůh a jeho nejbližší spolupracovníci, andělé strážní, nás vedou životem, aby nám bylo dobře. My ale chytračíme a chceme jít vlastní cestou. Netušíme, zda-li to pro nás bude dobré či nikoli.
Nejprve nás andělé varují, ale když vidí, že touto cestou chceme kráčet, je nám to dovoleno. Andělé nás opouštějí, nemají zájem žít v takovém "bahně".
Tato nedobrá cesta nás ubíjí, nemáme pocit štěstí. Proto hledáme něco jiného. To, kde jsme měli doopravdy být.
To, co je dobré pro jednoho člověka, nemusí být zajímavé místo pro jiného.
Když se jedna cesta zavírá, druhá se otevírá. A je jen na nás, abychom udělali to správné rozhodnutí.
Naše neposlušnost NUTÍ BOHA IMPROVIZOVAT.
Proto je takový chaos na zemi. Neděláme to, co máme, ale děláme to, co si myslíme, že chceme dělat, i když na to nemusíme mít dostatečné schopnosti.
Vše je třeba řešit s citem.
DĚTI
Život je jako divadelní představení. My jsme jeho herci, hlavními hrdiny. Děti se mají rodit. Každá dušička je na tomto světě nutná. Ale my, žijící dospěláci, opět posloucháme moudra o plánovaném rodičovství apod., odmítáme dát hrubohmotné tělo dítku. Bráníme tak těmto dušičkách, ale i sobě samotným, aby splnily úkoly, které Bohu slíbily.
Dušičky potom hledají náhradní rodiče, vznikají jiné genetické vazby, adopce apod.
Divadelní představení je opět improvizované, často dramatizované.
PYRAMIDA
Má 8 pomyslných schodů. Každý, kdo se narodí, startuje ze startovací bloků, stejného místa. První 2 schody jsou velmi těžké, tady se nachází všichni lidé, s rozdílnou inteligencí, náboženstvím, sociálním cítěním (školka, škola, pak už dochází ke třídění učňovských zařízení, středních a vysokých škol,).
Vyšlapat první 2 schody je velmi těžké. A přejít schod třetí, je nejtěžší. Z této skupiny všech podivných existencí se nejhůře vychází, neboť oni podvědomě cítí, že se jim vzdalujeme. Nechtějí Vás propustit, hádají se, vztekají, hází klacky pod nohy.
Získání každé kvalifikace, duchovní i pozemské, je odměnou pocitem štěstí, něčeho nového, nepoznaného.
Každý schod je potom už jednodušší. Na tom 8., na samotném vrcholu, stojí Bůh.
VEDOUCÍ PRACOVNÍCI (prezidenti, ředitelé, nadřízení)
Tito lidé bývají známí mnoha lidem. Fyzicky, mediálně. Budeme věřit, že chtějí pracovat poctivě, jejich morální vlastnosti jsou výborné.
Písemná smlouva je dokladem - důkazem o konkrétní pozemské dohodě.
Mluvené slovo je energie, ale také i smlouva s Universem - Bohem.
Pokud je písemná smlouva (manželská také) a předešlé slovo v souladu, daří se té které zemi, podniku, rodině, skvěle. Pokud svoje vlastní slovo nedodržíme, začíná pracovat PANÍ KARMA. Osobní zatížení jsme si ověřili mnozí z nás.
POZOR na sliby. Neslibuj nic, co nechceš udělat.
Prostý lid by měl politikům věřit. Pokud si však myslí, že budou krást a podvádět, nevědomky vysílají energii-sílu, která jejich myšlení ovlivní tímto směrem.
Je-li ve vládě 10 000 lidí a republika má 10 milionů obyvatel, z toho je lehce vidět, kdo má větší sílu. Aby se čelní představitelé ubránili této přesile, je téměř nemožné.
Tímto vedoucí představitele samozřejmě neomlouvám, jen ukazuji, že nebyli dostatečně silní, aby zvládli výše zmíněný tlak svých voličů.
PROTO APELUJI na každého jedince, aby PŘEMÝŠLEL POZITIVNĚ, POSÍLAL LÁSKU A VĚŘIL V DOBRO.
Toto platí také o počasí. Negace přitahuje katastrofy.
PERSONÁLNÍ VZTAHY
Je-li šéf děvkař, je jím, využívá své zaměstnance.
Máme možnost jeho hru přijmout anebo nikoliv. Peníze potřebujeme a někdy zvolíme to nedůstojné ponížení sebe samé.
KAŽDÝ SI K NÁM DOVOLÍ TO, CO MU POVOLÍME.
Proto bychom neměli ustupovat ani jako noví zaměstnanci, či zamilovaní partneři.
HÁDKY JSOU PORUCHOU KOMUNIKACE.
Žádný druhý člověk nemyslí na 100 % stejně. Proto je třeba mluvit, vysvětlovat.
TCHÝŇÁCI x DĚTI x VNUCI, MAMÁNCI - obdivuhodná témata
Použiji jeden příklad, kdy se tchýně plete do života svým dětem. Klasický kritizovaný model každý zná. PROČ tomu tak je? Protože tchýně stagnuje. Neví, co má dělat, potřebuje vyplnit volný čas. Hledá své uplatnění, protože potřebuje být PLATNÁ, CÍTIT USPOKOJENÍ Z TOHO, ŽE JE POTŘEBNÁ. A mladá rodina je blízko... babička své děti vychovala, to už zná, to nestojí tolik námahy a pokračuje ve svém rytmu.
Tchýňaci však mohou pouze vypomoci, nikoli suplovat rodiče.
Jejich povinností je výchova vlastních či svěřených/adoptovaných dětí. Jen rodiče mají v podvědomí uloženo, co je pro jejich dítě dobré, nutné, potřebné. Rodiče jsou povinni připravit své ratolesti na samostatný život. Podporovat studium, zájmové kroužky apod. To vše v souladu s jejich talentem. Prarodiče mohou vypomoci.
NIKDY bychom neměli nutit děti dělat to, co dělat nechtějí.
I oni mají svoje podvěmí, ač ne vždy tuší ve svém útlém věku, kde je vítr zavane.
Život by byl velmi primitivní, kdyby se skládat z narození, studování, práce, zábavy, výchovy dětí, stárnutí a smrti. To si už uvědomilo mnoho lidí.
Co tedy dělat po 40. roce?
Pracovat, studovat, cestovat, sportovat, potkávat lidičky atd. protože i to je Boží úkol. Dělat to, co cítíme, že nás naplňuje. To potom se nebudeme přejídat, opíjet, užívat drogy či podléhat jiným podpůrným šidítkům", které nás dříve či později ničí, zabíjí.
A mamánci? Z 99 % své syny ovládají matky, které přenesly svoji lásku na ně, ač měla patřit manželovi.
PENÍZE
Bůh každému přeje a chce dát, po čem touží. Není hřích být bohatý. Ale je hřích neumět vhodně peníze užívat. Vydělat je může téměř každý v dostatečné i nadbytečné míře. (Mimo těch, kteří mají karmický dluh. I ten lze částečně obejít: Bože, dovol mi vydělat tolik peněz, abych mohl/a vrátit těm, kterých dlužím. To musí být upřímné, pravdivé. Lze se podívat do myšlenek každého člověka.) Jsou lidé, kteří mají řídit velké podniky, vytvářet práci pro druhé lidi, kteří nejsou tak zdatní. Nadbytek peněz není o chamtivosti a nenasytnosti jedinců. Jen mají vhodným způsobem podporovat charitu.
Vím, že mnohokrát vidíme opak, ale to už je o nezodpovědnosti člověka, neplnění božích úkolů, které jsme před fyzickým narozením slíbili. Výsledek se odrazí v následujícím životě, někdy příjde rychleji. NIKDO spravedlivému zúčtování neunikne.
ROZVODOVOST
Manželství je i v Universu. Tam máme své pravé partnery. Jednotlivé duše mají polovinu srdíčka různých velikostí i tvarů. Partnerstvím/manželstvím se vytváří celé srdce symetrické anebo asymetrické. Podle toho manželství klape.
V dnešní době převažuje spojení lidí podle karmického zatížení. Proto tato vazba má časové omezení. Je-li manželství astrální totéžné s pozemským, dochází k souladu a kvalitě šťastných dnů.
NEVĚRA může být způsobena i tím, že v minulosti jsme už část anebo život celý s tím kterým partnerem prožili. Za kamarády máme lidi s podobnými charakterovými vlastnostmi. Přátelství vytváří kruh. Časem se však může vytvořit nový pár.
Věkově nerovný pár (pro příklad si vyberu staršího muže a mladší ženu, samozřejmě že to platí i naopak).
Spirituálně se všichni vzděláváme. Někdo pomalu, jiný rychleji. Ve věkově rovném a fungujícím manželství jsou oba přibližně stejně vzdělaní. Pokud muž zaostává, hádá se, omezuje manželku, žárlí apod. neboť podvědomě cítí, že se mu vzdaluje. Proto si najde mladší ženu-holčičku, která ještě nemá tolik životních a spirituálních zkušeností. Tato mladice však rychleji doběhne svého miláčka, který na začátku vztahu měl náskok, jakoby byl obdivovaným panem profesorem. A opět vzniká klasický nesoulad v manželství. Není to nuda, stereotyp, je to opět stagnace.
Často se tento nesoulad řeší sexem. Žena se překoná, muž se cítí spokojený, vyhrál.
Proto jsou pánové "odměněni" impotencí. Ta přichází jednak jako ochrana těla, otupění agresivity, donucení ke komunikaci s partnerkou. Umět přijmout jiné hodnoty. pohladit, přitulit se a dát projev vlastním citům. Učí se emocím.
Přivykli jsme tomu, že se díváme na násilí, hádky, týrání. Televize, denni tisk, knihy, filmy atd. nás utvrzují, že je to v pořádku. Ne, není.
Nějaký čas jsme to těmto představitelům katastrof baštili. Ale časem utíkáme z tohoto bahna, stressu a bolesti. Hledáme projev lásky, pohlazení, kamarády/-ky, kteří mají stejný pohled na svět. Vytváříme zářivé miniostrůvečky, které svým světlem nás hladí. Stín potom zůstává v té kanalizační stoce. Z ní přidávají další lidé, které už omrzel svět bolesti. BOŽÍ LÁSKA VŽDY VYHRÁVÁ.
A TADY JE POTŘEBA PODĚKOVAT WAHLGRENIS A DALŠÍM, KTERÉ NÁM V TOMTO POMÁHAJÍ.
EMIGRACE
Není jen rozmarem člověka samotného. Je to poslání vyšší. Stěhujeme se do míst, kde máme v okolí lidi, se kterými se máme potkávat, pracovat. Ne že bychom se narodili na nesprávném místě, jen jsme tam měli něco začít a dokončit. Proto bychom měli být shovívaví ke každému, i když přišel z jiné země. Jedinec nejprve ani nemusí tušit, proč to tak mělo být. Není důležitá barva kůže ani náboženské vyznání. Je to i o školství, zvyklostech apod.
V ČEM SPOČÍVÁ KLIDNÝ A SPOKOJENÝ ŽIVOT?
V disciplíně, sebekritičnosti, sebeúctě, sebekontrole atd. K tomu potřebujeme získat pocit důležitosti, zodpovědnosti a uspokojení.
To nás vede na správné místo a relativně klidnou cestou životem. Zkoušky, které dostáváme, nás mají posílit. Ne porazit.
BŮH NENÍ VINEN ZA HRŮZY, KTERÉ LIDI NAPÁCHALI.
NADPŘIROZENÉ SCHOPNOSTI
To jsou opět energie. Energie je teplo. Je jich na milliony. Tuto sílu užívat dostávají vyspělí jedinci, kteří ji budou vždy jen a pouze užívat pozitivně ku prospěchu všech.
V opačném případě se tato schopnosti vytratí...
modroočka 27.01.2010
Wahl,
už přesně chápu několik Tvých řádků v reakci na jeden příběh, kterou jsem četla před časem... Je to síla, co je nám prezentováno. Jen když ráno otevře člověk net... Je to hnus, bulvár, nerustálé katastrofy, násilí, sláva - polní tráva... Koho to zajímá???? Ufffffff....
Wahl, kam se poděla krása a klid...a láska k bližnímu svému...
Tuleň 05.02.2010
