V afektu odešla z domova
Dobrý večer,
obrací se na Vás zarmoucená rodina paní L. Odešla z domova v afektu po nedorozumění v rodině kolem 8. hodiny ráno v pátek 22.1.2010, zanechala po sobě opuštěný dům, odešla bez snídaně, bez dokladů a předpokládáme že možná i bez peněz, snad bez zavazadla, na posteli nechala dopis. ("Byli jste pro mne vším, dýchala bych za Vás. Teď jste mnou začali pohrdat a nenávidět. Bude Vám lépe beze mne, Vaše máma"). Tato situace již jednou nastala, jeden sebevražedný pokus cca před 12 lety, jeden útěk ze stejných pohnutek asi před 10 lety, vždy se vrátila. Má muže, syna a těhotnou dceru, proto nás snad vážně míněný pokus mate.
Přikládáme i pár fotografií. Prosíme Vás o pomoc v tom smyslu, zda ji vidíte mezi živými, zda se s ní můžete spojit a pomoci vrátit se domů - všichni v rodině o to moc stojíme.
Děkuji
Tony 25.01.2010
Dobrý večer Tony,
paní L. měla všechno, co v den odchodu z Vašeho společného domova chtěla udělat, důkladně rozmyšlené. I ten dopis byl součástí jejích plánů, zapadal tam naprosto přesně. Ona silně vnímala, jak je pro Vás všechny vzduch, nic z toho, co chtěla, Vás nezajímalo. Její svět byl tolik odlišný od toho Vašeho. Přestože vnímáte silnou vazbu paní L. na rodinu, mně se to tak nejeví. Ona si opravdu musela připadat hodně odstrkovaná.
Potřebovala udělat něco, abyste ji vzali na vědomí. Prakticky jste se o ni nezajímali. Ona v životě nebyla šťastná už nějakou dobu. Ale nepochopila, že všechno má nějaký význam, že to jsou jen takové osudové lekce, ona to chtěla mít jinak. Ponořila se naplno do své roli oběti, chtěla Vám tímto gestem, tím, že odchází, dát najevo, jak moc byla raněná. Ona už s tím poníženým postojem dál nechtěla žít.
Vnímám ale tady ještě silný duchovní aspekt, který k ní přichází od ještě nenarozeného vnuka. Tady je naděje, vzniká zde pouto, které by nemělo být přetrženo. Energie Univerza kolem ní jsou, nechávají jí čas. Ona ale není sama schopná zvážit tíhu této situace, je psychicky narušená. Zmiňujete, že tohle není první pokus o odchod z domova (ze světa?)...
Vypadá to, že o tomto odchodu uvažovala už delší dobu. V pondělí 18.1. se nejspíš stala nějaká nepříjemnost s jinými lidmi, mohla se cítit nemožně, odstrčená, mimo. V úterý 19.1. jsou kolem ní energie další ženy, možná kamarádky, přítelkyně, které se mohla svěřit s tím, jak jí je a že to už dál není vůbec únosné. Ve středu 20.1. pojala tento plán vážněji, začala se jím zaobírat. Ve čtvrtek 21.1. se nejspíš kontaktovala s nějakým mužem, kamarádem, který ji v jejím plánu jen podpořil.
Pátek 22.1. byl v mnoha směrech rychlejší než jiné dny. Odhodlala se k odchodu. Sobota 23.1. představuje přesun v prostoru, možná někam odjela, někdo ji mohl ubytovat v jiném městě. Neděle 24.1. je pro ni v jistém smyslu zklidňujícím dnem...
Boží oko se nedívá příliš optimisticky, spíš se nedívá vůbec. Její kroky totiž nevedl Bůh.
ZÍTRA - PAMATUJ KAŽDÉ SLOVO - ZÁPAD JE ŠANCE.
© Wahlgrenis
25.01.2010
Wahl,
tak to nejspíš vypadá, že paní L. už tady není. Je tu muž, který měl být v roli přítele, ale nebyl. Tohle nevyšlo. Věřila v jeho pomoc, ale je tu faleš. Na paní leží obrovská tíže a jsou u ní moc těžké energie.
je tu směr shora k ní, jako by jí někdo energii dodával, ale uvnitřjejího nitra je velká díra. Ve chvíli, kdy jsem to kreslila, byla půlkou jakoby v minulosti.
Divné...
Jana 28.01.2010
Milá Wahlgrenis,
obracím se na Vás s prosbou o pomoc. Je mi 33 let, jsem ve 35. týdnu těhotenství, čekám chlapečka, nemám ovšem k němu partnera. Vše vypadalo tak jednoduše, že mi s mimčem pomůže moje maminka, která se na něj i moc těšila. Ta ovšem přesně před měsícem odešla z domova s úmyslem spáchat sebevraždu. Ačkoliv se její tělo dosud nenašlo, já jsem přesvědčena, že je mrtvá.
Tehdy jsme se obrátili i na Vás s žádostí o pomoc při hledání. Prvních pár dnů po té události bylo ještě milosrdných, ovšem to, co cítím ted, se skoro nedá zvládnout. Míchají se ve mně pocity viny, zloby k ní, jak mě tu mohla nechat samotnou, a to bez pořádného rozloučení. Napsala pouze dopis, že jí nenávidíme a pohrdáme a že nám bez ní bude líp, se strašnými pocity smutku, že už jí nikdy neuvidím, že ona nikdy neuvidí vnoučka, a to po vlastním rozhodnutí.
Je mi tak hrozně, mám strach o dítě, protože všechny ty emoce cítí se mnou a vůči němu to vůbec není fér a ani nevím, jestlil pak dokážu všechny ty stavy vypnout a být mu milující mámou. Vyzkoušela jsem už pomoc všude možně - u psychologa, homeopata, psychotronika, kartářky a všude jen dočasná úleva, poslední dobou se naopak všechno zesiluje a zhoršuje.
Prosím, napadá-li Vás, jak zastavit ten hrozný koloběh viny, výčitek, smutku a beznaděje. a najít rozhřešení, odpuštění a klid, dejte mi, prosím, vědět. Jsem si vědoma toho, že i já mám na její smrti i když neůmyslnou vinu, přestože trest je neúměrný, ale to malé za nic nemůže a pro něj jsem ochotná udělat cokoliv.
Děkuji moc
Jana 19.02.2010
