15. ledna začíná jaro...
Tahle podivná teorie mi vychází už mnoho let. Je to moje teorie a pokud se snažím někomu, kdo ví, že jaro začíná správně až 21. března, vyložit, jak to mám já, není to vždycky jednoduché.
Jakmile se leden probudí do šestnáctého rána, je to už jasná druhá polovina měsíce. A druhá polovina měsíce, to už je skoro jako konec měsíce. A je-li už tady vlastně jakože konec měsíce ledna, pak už máme skoro únor, a to je vlastně už skoro březen... Prostě jaro je tady!
Jaro je totiž moje nejoblíbenější roční období. Příroda se začíná probouzet, objevují se první sněženky, podběly, vykoukne první zelinkavá travička. Dny jsou delší, noci se zkracují. To všechno jsou jasné příznaky blížícího se jara.
Pamatuji si na Jitku, spolužačku z fakulty, která jaro vítala už někdy od února jednoduše - jarním oblečením. Prostě se oblékala nalehko, protože už "přece má být jaro..." Tehdy jsem jí moc nerozuměla, raději jsem se choulila do šály, čepice a bez rukavic bych samozřejmě vůbec nevyšla. Teď už ji trochu chápu. Je to hned jiný pocit, když zima pomalu předává své žezlo jaru. I mně je tak nějak najednou veseleji, jarněji.
A přestože na zítra hlásí sněhovou vánici, námrazy na silnicích a vůbec to, co k zimě logicky patří, pro mě to není důležité. To se ještě musí Paní Zima ukázat, abychom to neměli až tak jednoduché.
Ale já stejně vím své...
© Wahlgrenis
16.01.2010
Mila Wahl,
este k tvojmu prispevku o jari, chcelo sa mi ti hned odpisat, mila Wahl, az mi tak srdiecko poskocilo, lebo tak nejako podobne to mam i ja... Vsetkym naokolo tvrdim, ze jar je tu uz o chvilocku, lebo ved uz sme za polovicou januara a to je vlastne koniec mesiaca a to je tu uz februar, co je velmi kratky mesiac, atd... takze z toho vyplyva, ze jar sa blizi, jar je uz tu za dverami... a ja mam velmi rada jar, neviem, ci je to i tym, ze som jarne detatko, ale rozhodne je jar nadherna, prinasa novy zivot, je plna krasnych jasnych duhovych farbiciek, voni a zvukov... priroda sa prebudza...
Jar je radost, jar je nadej... juj, ako sa tesim...
Male predjarne pozdravceky posiela
severka 18.01.2010
Milá Wahlgrenis,
když jsem si přečetla tvoje povídání, jak cítíš jaro, usmívala jsem se. Jsem totiž narozena v lednu, jaro miluji stejně jako ty, a když se překulí moje narozeniny a ještě týden, začínám vnímat jiné světlo... Toužím po vůni půdy a cítím, že tam dole pod hlínou, dnes ledem a sněhem už naplno tlukou srdíčka sněženek.
A protože moje kamarádka Kristýnka miluje stejně jako my zahrádku, tak vloni v předjaří vznikaly mandalky Věnované z vděčnosti cibulkám, co se nejdříve probouzí.
Amazonie je dnešní a slouží spíše k dotváření.
A abys to jaro měla docela blizoučko, posílám ti pro radost Probouzení Sněženek.
Moc tě pozdravuji a přeji hodně krásných dnů.
Eva 25.01.2010
