Nemohla byste vydat svůj web knižně?
Mila pani Wahlgrenis,
Pro me veci, ktere jsem nalezla na Vasem webu, maji takovy "probouzeci vliv". Nevim, jak bych to presne mela rict... Nektere myslenky jsou, jako kdybych se vracela domu. Uz jsem Vam psala, ale mam pocit, ze ne dost dobre.
Stale se ted ucim o tom, jak zasedne cloveka ovlivni to, co vyslovi ci napise a v jakem duchu to dela.
Kez najdu tu spravnou cestu v zivote, co se mezilidske komunikace tyce. Vim, ze tam mam par velkych mezer. Moji rodice spolu nikdy nezili v harmonii. No a to je take ten duvod, proc Vam prave dnes pisi. Jsem ted nemocna uz tyden a tak o vecech vice premyslim.
Chtela jsem se Vas zeptat, nemohla byste svuj web vydat knizne? :-)
Ono mi jde o to, ze moje maminka nema internet ani by to s pocitacem asi neumela... kdyz nezvladla mobil.
Urcite by ji pomohlo precist si Vase vhledy...
Co pro to muzu udelat?
Chtela bych ji nejak pomoct, dokud tady je, jenze problem s ni je, ze ona nikoho neposloucha ... ani sama sebe.
Mne to hrozne vadi.
Tento rok jsem tam nedokazala jet uz ani na Vanoce. Doma je stale napeti. Otec na matku rve pri kazde prilezitosti. Neda se tam zit. Je to peklo. Jednoho dne jsem se sbalila a odesla. A uz se nikdy nechci vratit!
Do 10 let jsme zili s babickou (ona umrela, kdyz mi bylo 10 let) a matka vedle sebe mela o hodne starsiho muze, ktery k nam dochazel a pomahal s upravou a budovanim baraku. Ale zaroven me u toho osahaval.
Citim se vymenena za ten barak. Ze ten byl pro mou mamu na 1. miste, ne ja, ne ona, ale barak.
Hodne mi dela potize odpustit ji, zda se to skoro nemozne, i kdyz ji miluju, presto k ni citim horkost a zradu... neomluvitelnou zradu. Ona nezije svuj zivot a neustale se snazi vnutit mi sve predstavi a myslenky. Nelibi se ji, co delam, ani muj vyber partneru. Zatimco ja mam pocit, ze ona je ta posledni, ktera mi ohledne partneru muze radit. Muj vlastni otec k nam prisel az pozdeji... (kdyz mi bylo asi tak 14 let )... to je ten co furt rve...
Nechci ten dopis udelat prilis dlouhy, tak pisi jen to hlavni, jak to ted citim, ze to staci rict, teda doufam, podrobnosti vynechavam, toho cloveka doslova nenavidim, nemame mezi sebou zadnou komunikaci a ani uz snad zadna ani neni mozna. Jen takova ta formalni... Citim se opustena. Ale ne tak docela, protoze ja citim tu pritomnost a vim ze kde jsem, mam byt, takovou tu pritomnost, ktera vas hladi. To pak se vetcinout z tech silenych emoci a zkousek na ceste dostanu. Nejvice me stale stresuji penize. Chtela bych, aby svet fungovat bez nich. Bohuzel tu maji urcite misto, a asi vim taky proc. Jeden muj kamos rika - penize jsou forma energie - absolutne! ze ano? Proste jsem tady z urciteho duvodu a zrovna tak ty penize.
Ja sem se Vas vlastne chtela zeptat, jestli nechcete sve myslenky vydat knizne?
Pro lidi, co doma nemaji internet... Bylo by to pro Vas mozne?
Chtela jsem Vas navstivit osobne v tech Pardubicich, dokud tam jste, ale asi mi to nevyjde.
Nejvice me trapi ten muj vztah ktery me ted vola do New Yourku. Nevim, jestli tam mam jit. A dalsi veci, o tech ani nemuzu psat. Zaroven vim, ze mozna se s Vama sejit nemam, treba nejsem pripravena prijmout, co byste videla. Ale ja moc chci najit tu odpoved. A prijmout ji.
Moc rada bych si precetla cokoliv uznate za vhodne mi rict, zaroven Vas o to nechci zadat, protoze mi pripada, ze mi to neprislusi..
Nechci si nic vynucovat.
Vim ze, kdyz bych za Vama prijela osobne, mozna bych ani nedokazala rict, to co chci rict, protoze je toho tolik a asi bych nevedela, kde zacit.
Tak pisu po troskach a doufam, ze je to tak v poradku. Takovych lidi je asi vice.
Ale k Jezisovi se take chtel kazdy dostat... Teda mozna ne kazdy, ale ten, ktery to tak citil. Tak ja mam takovej podobnej pocit, protoze u vas citim to svetylko.
Tak Vam preju at zari a hodne zdravi!
Nashledanou...
Pajana 14.01.2010
Musim Vam zase napsat. Dneska jsem se s mamkou po telefonu hrozne pohadala.
Vnucovala mi jakehosi ciziho chlapa, jehoz inzerat nasla v casopise Medunka.
Napsala mu a on ji odepsal. S tim, ze zada (mam pocitac z Anglie, tak mi nefunguji hacky a carky, nad z je hacek a nad a je carka, jinak to slovo totiz dava uplne jiny vyznam, proto to opravuju a posilam znovu s opravou, jinak tam take mohu dat misto toho slova : "prosi" asi to tak bude jednodusi...) na me primy kontakt.
Matka mi s tou zalezitosti dnes volala uz podruhe. Rekla mi take, ze se ptala kyvadelka a ze reklo ano, hrozne jsem se rozcila a zacala na ni kricet, protoze ona me nenecha nic rict a neposloucha, co ja citim (ztratila jsem nervy, hrozne me to vytocilo a pak jsem po tom tel. hovoru nakonec i plakala). Moc me mrzi, ze na ni musim kricet, ze se neumim ovladnout, cela ta situace pro me byla neunosna... at je to, co je to, ona neustale zije zivot za nekoho jineho a snazi se ty druhe kolem sebe ovladat. Prosim Vas muzete mi pomoci? Jak s ni mam jednat? Ona nechape muj zivot a me vztahy, ktere sem si zvolila. Pochopeni snad ani necekam, ale nejaky respekt by tu snad mohl byt. Uz prece nejsem dite!
Pritom jeji vlastni zivot chatra... nedavno se dostala z rakoviny... zije s mym otcem, ktery rve a asi, jak jsem dnes opet pochopila... ji to tak vyhovuje, ji vyhovuje se hadat... je to hrozne... chybi mi domov, ktery jsem diky tomu musela opustit. Ale dnes sem si uvedomila, ze bych ho (ten domov) musela opustit tak ci tak. Nenasla bych tam, co hledam. Jen je pro me stale tezke odpustit vsechno to prikori ktere sem tam zazila. Vsichni na me rvou jen same negace. Ja uz nevim jak dal. Nemuzu pustit z hlavy toho meho cernouska... a snad i srdce... pokud to vubec umim spravne posoudit.
Moc bych Vam byla vdecna za radu, ale pochopim, kdyz mi ji nebudete moci dat. Jinak dekuji za Vase stranky a nashledanou.
Vase
Pajana 17.01.2010
Vite, ja sem asi konecne neco malo pochopila. Me se v zivote tolik lide snazilo presvedcit o sve pravde a vnutit mi sve predstavi, ze sem se v tom vsem na chvila sama ztratila a ztratila kontakt sama se svym nitrem, az muselo dojit ke zlomu ktery sem v te dobe vnimala takrka jako tragenii a malem me to stalo zivot...(byla to laska, ale spatne to dopadlo) ale asi to bylo treba k tomu odrazu, postupne ziskavam silu stat na vlastnich nohach, nasi .. rodice to nevidi, ani nemohou,
protoze proste to nevidi, dost ,sem si dneska prozila nad fotkama z minulosti, na jedne zvlast vyrazne byl muj pejsek. Jmenovala se Betinka. Kdyz sem uvidela ty jeji oci na fotce tak sem se rozplakala, to bylo moje dite. Musim ji poprosit o odpusteni, ze sem ji nechala tam v te me rodine a odesla si za svym. Nejdrive na internat na stredni skolu, pak sem odesla uplne a nechala ji tam, napospas mym rodicum, kteri se o ni neumeli postarat.
Ja mam skoro pocit ze to byl omyl, ze jsem se proste v tom Bardu nebo jak se to nazyva spletla se narodit tam kam sem se narodila.
Meho prvniho psa Danecka matka nechala uspat a me rekla ze umrel na psinku, ja od te doby nesnasela doktory a veterinare protoze on ten pejsek uz prece jednou psinku mel a stacilo mu dat rum a byl vylecenej. Stalo se to tak ze on totiz pokousal jednu mou spoluzacku ktera sla kolem naseho baraku a protoze byl oznackovanej jako nebezpecnej pes matka ho dala utratit.
To je ale vrazda!
Jjak takdle muze nekdo premyslet, pani Wahlgrenis???
Proboha jak je to mozne?!
Tomu psu bylo pomoci ............... ale nikdo mu ji nedal! vubec k nam nemel prijit.
Moje devcatko: ta Betinka, to byl pejsek od fenky ktera s nama nejakou dobu zila.
Ta fenka se stala hrozne agresivni, rikam ze ten nas barak je prokletej... nebylo ji s nama dobre... vubec se ji nedivim, no a ona porodila a narodila se ji stenata.
a jednim z nich byla ta Betinka a my dve si rozumely.
Tak jsme si ji nechali..... jako jedine stene Zuldinky.
Ja byla na zakladce a kdyz sem prisla domu chodili jsme spolu s Betinou po vesnici, po polich (Zuldinka nechtela chodit s nama), hrozne rada Betinka honila zajice a jecela u toho jak blazen. ja nemela srdce ji to zakazovat...
nechala sem ji si behat a modlila se aby si ji nevsiml zadny myslivec ale ja citila ze je se mnou pod ochranou... az jednou... nebyla sem s ni, byl s ni muj otec pred barakem, co bydlime... tedy ted uz jen oni... u hlavni silnice na vesnici... a Betinka podbehla pod auto...
on byl pred barakem a neco delal a ona tam v behla, z vypraveni vim ze se pry jen otrepala a byla ok.... ale od te doby pak pozdeji zacala trpet zachvaty... na nozicky nemohla a cela se klepala, vetsinou to trvalo tak 2-3 minuty a pak byla zase ok a klidne pak zase behala za zajicema, jakmile jsme byly opet venku. ale kdyz sem pak odesla z domu, a byla sem pryc (chtela sem slouzit Bohu... byla sem v jedne skupine ... 3 roky... sla sem tam v 18 letech ... az na konci sem zjistila ze tudy moje cesta nevede, tak sem odesla..to mi bylo 21 let...) matka mi volala ze s Betinkou je zle. (to sem stale jeste byla plne tam, nevim kolik let mi bylo, mozna 19... nebo 20.... to neni tak dulezite....)
Ja se rozhodla ze tam hned jedu a kdyz sem ji to zavola zpatlky, tak ona mi oznamila ze uz je ale po vsem... proste mi nedala sanci se s ni rozloucit! ( nebo mozna spise tentokrat muj otec ) tam kde sem byla sem si ji nemohla vzit sebou... nemohly jsme byt spolu... otec ji dal uspat... protoze veterinar mu rekl ze to bude lepsi aby se netrapila... ale kdybych tam u ni byla ... tak by se treba zase zvedla a zacla chodit!!! Nikdo mi nedal sanci! ji pomoct!!!
jsou to ubozaci!
a ja tedka musim neco udelat abych to odcinila... nestaci se ji omluvit, to nestaci!
nebyla sem tam! nechtela sem Vam dnes uz psat ale ja to nekomu musim rict... treba me skrze Vas Betinka uslysi... ale to nestaci... ja musim neco zmenit.
Mejte se krasne
Krasnou dobrou noc
Pajana 17.01.2010
Mila pani Wahlgrenis.
Cetla sem v tydnu cely
pribeh od Hromnice ..pozdeji Jasica .
Doufam, ze jsou v poradku .. oba.. ona i jeji syn?
Chapu, ze mi tudle informaci asi nemuze jen tak sdelit., dokud ona sama zase nenapise......... Myslim, ze jsou ted oba prave v CR..
Za tatinkem....... Tak, ze jim drzim pesti!
Jinak doufam, ze uz to bude zase trochu normalni! Mam takovy pocit, ze se to prave zase zacina pomalicku lepsit... ale abych to nezakrikla.........! Zase to trosicku zacinam byt ja...
Ale doufam, ze se s Vama budu moci videt pri nejake
akci ... nebo ja nevim kdy a kde a jak... ale pokud to tak ma byt, tak se to stane... a v tom spravnem case.... moc bych Vas chtela poznat, pokud to tak ma byt.
Preju peknou noc.
A tesim se na jaro.. jak budu zase sedet pod stromama...
Mejte se krasne!
:-)
Pajana 24.01.2010
