Wahlgrenis

Kruhy ve sněhu?

Milá Wahl,
Na jednom blogu jsem našel článek o kruzích ve sněhu, které se objevily v Holandsku. Autorka píše, že zobrazují vetřelce v naší sluneční soustavě, ale intuice mi říká, že to není přesný překlad, jen bych rád věděl tvůj pohled.
Kruhy se objevily někdy kolem slunovratu 17. až 19. prosince 2009.

Foto: Roy Boschman

Zdroj: http://www.rense.com/general88/snowc.htm

Přeji tobě a všem hodně síly a lásky v tomto báječném a možná trochu komplikovaném roce 2010.
Měj se krásně.
Filda 12.01.2010

Milý Fildo,
to, co k nám přichází přes tento obrazec ve sněhu, není informace o vetřelci v naší sluneční soustavě, ale sdělení pro nás od bytostí, které si přejí, abychom už to, co se už nějakou dobu snaží sdělit, pochopili... Obrazec mi připadá - na rozdíl od kruhů v obilí, kam se mohou schovat i nepravá sdělení od lidí, kteří mají potřebu vnášet sem zmatky - jako jednoznačná informace, která nemá původ zde na zemi. Za současného stavu techniky není možné takový nákres do sněhu vytvořit, aniž by kolem zůstaly nějaké stopy. Tady jasně nic takového není.
Je tady hodně informací, ale jen v komplexu můžeme přijmout jednu jedinou jako celek. Pokusím se přečíst jednotlivé prvky.
Ten větší ovál (na nákresu nahoře) symbolizuje člověka, kterému životní styl maximálně vyhovouje. Je zde náznak stereotypů, do kterých se propadl, neschopnost podrobovat se nějakým změnám, pracovat na sobě. Je zde i jisté pohodlí. To, co tady existuje, člověku maximálně vyhovuje. Vzdaluje se tak ale od své podstaty, mizí napojení na jeho kořeny, na cestu, po které by měl jít.
Druhý velký ovál (kruh?) v dolní části nákresu představuje varování, které by člověk už měl vzít jednou provždy vážně. Hlava, resp. rozumové řešení, ke kterému je nyní člověk směřován, je tady zcela mimo. Tudy další cesta nevede. Jedině srdce, cesta lásky, ta je dál otevřená.
Vrchol trojúhelníku (zcela vpravo) naznačuje, že se jedná o každého člověka, a to konkrétně tady a teď. Nikdo se nikam před ničím neschová, týká se to absolutně každého, bez výjimky. A celý tento proces je pro každého důležitou lekcí. Měli bychom pochopit, o co tady jde.
Z tohoto vrcholu jdou dvě cesty. Jedna k většímu oválu, druhá k menšímu.
Ta první naznačuje, že budoucí směr souvisí s nově narozenými (přirozeně počatými) dětmi, které nám mají otevírat srdce. Ony jsou tady důležité, ty máme poslouchat, ne se je snažit dostat do nějakých krabiček, jak tomu bylo dřív. Jako by děti měly začít vychovávat dospělé, odhalovat v nich jiný rozměr. Jsou to obvykle duše, které sem přicházejí odjinud, s posláním pomoci lidstvu.
Druhá cesta se týká toho, k čemu se člověk upíná. Dnes a denně si plní svá materiální přání, často zcela zbytečná. Jsou to většinou věci, kterými si "vylepšuje" svůj domov, ale je to vlastně, jako by si pod sebou podřezával větev. Tyto "vynálezy" ho totiž vzdalují od jeho cesty, od jeho přirozenosti, vzdaluje se přírodě i sám sobě, zapomíná na své kořeny, na to, proč je tady, nezkoumá smysl tohoto života, jde jenom o jeho pohodlí. Je tady také naznačená změna, jako by z tohoto jednoduchého a stereotypního života se najednou měl snad řízením vyšších sil člověk začít starat sám o sebe, přijmout sám sebe jako důležitou hodnotu.
Na spojnici uprostřed mezi dvěma velkými kruhy / ovály je důležitá spirála. To je naznačení obratu. Buď člověk přijme a změní to, co by měl, anebo jsou zde mrzutosti. Nic konkrétního tady ale řečeno není. Jako by to všechno bylo na lidech, jakou cestu si vyberou.
Ještě jsou na obrazci další kruhy na nákresu směrem dolů. Tady je vyústění, doporučená cesta, která vede dál. Není zde tedy jenom definitivní konec. Ovšem mělo by dojít k přeladění na lásku, cesta orientovaná na materiálno (hmotu) nemůže trvat nekonečně dlouho. Člověk k životu nepotřebuje příliš, ale k tomuto poznání obvykle dochází až při životních tragédiích (zemětřesení, tsunami, sucha, deště...). Co bude dál, není v rukou osudu nebo Boha... všechno záleží na každém z nás.
© Wahlgrenis

13.01.2010

Milá Wahlgrenis,
stále mám v hlavě takové moje myšlenky a nevím, zda je to něčím důležité či nikoliv. Někdy ke konci prosince jsem přemýšlela o kruzích v obilí. Líbí se mi. Fascinují mě. Mám blízko k umění a toto jsou umělecká díla - pro mne alespoň (mimo jiný, jasný význam...). Ale nikdy jsem se jimi nijak nezabývala.
Prohlížela jsem si obrázky na Vašich stránkách. Přemýšlela jsem dál. Co kdyby se něco tak krásného objevilo někde tu - u mě. Zatoužila jsem silně.
Za pár dní jsem myslela na kamaráda. Navštívil mě a řekl mi, že když na něj myslím a ozvu se, myslí na mě zrovna taky - jak je to prý zvláštní, jak je to možné... :O) Přijel, povídali jsme si a řekl mi sám od sebe, že pár stovek metrů ode mě viděl z rozhledny kruhy v obilí - snad někdy v říjnu. Já zkoprněla. Bylo tam plno lidí a všichni volali jeden přes druhého... Bylo to nedaleko Kutné Hory na kopci Vysoká. "Nákres" byl otočen směrem "ke mně". Já měla lehce husí kůži - proč tak nahuštěně najednou takové "náhody".
On o mně neví nic, co se mi "stává", že jsem trochu "jiná" než on. Nedám si ty informace ovšem vůbec dohromady. Já a kruhy v obilí? To nejde dohromady snad. Tak si pomyslím, a co kdyby ve sněhu? A ejhle, hnedle tu máme příspěvek na Vašich stránkách... Zajímavé.
Pátrám v tom po něčem, čeho bych se já mohla chytit - něco stále cítím. Co t o je?! Fakt na to nemohu přijít, s čím mám souvislost. Jestli vůbec. Po kamarádovi jsem chtěla nákres. Nakreslil mi jej a z toho nejsem moudrá vůbec. Že prý už to neví přesně... Škoda veliká, že jsem ten den nepřišla na rozhlednu - v ten den jsem na to myslela, že bych tam přišla, to si pamatuji.
Wahl, nechci Vám brát Váš čas, ale tak to se mnou stále šije. Myslíte, vidíte, cítíte... Nevím, jak se zeptat... nějaké pojítko? Nebo je to jen mé nějaké myšlení a přání...
Když jsem si s Vámi povídala, tak jste vyslovila, že Kutná Hora je vůbec taková tajemná, přitažlivá, magická. Má slova to taky byla... Jsem zde "zasazena" a chtěla bych tomu přijít na kloub. Děkuji za Váš čas
Katynka 13.01.2010