Wahlgrenis

Je krásné letět a nebát se

Ahoj všichni, jednoduše všichni, stejně neznám vaše pravá jména, tak co)))a tímto vás zahrnu všechny...
Chci vám všem moc a moc poděkovat za dny, kdy jsem měla pocit, že létám, abych mohla zase tvrdě dopadnout na zem, ale neublížit si, naopak se zvednout a jít zase dalším dnům vstříct, společně se všemi, co jsou se mnou i kdy se mnou byli, nechci nikoho jmenovat, ti kterých se to týká, ví..
Je to minulost, přítomnost, ale i budoucnost, všichni jsme pohromadě, všichni si můžeme gratulovat, protože jsme právě opravdu ze světa "snů" překročili stín do světa ráje..., tak se mějte krásně, slavte, objímejte se, prostě si to dělejte, každý, jak to máte nejraději.. Já tu budu sedět, asi plakat, chvíli se smát, věřit doufat, ale taky létat....
Je krásné letět a nebát se...
Nikdy vám to nezapomenu...
S láskou Marťa

PS:Posílám lásku a víru a všechmi svou energii tam k nebi nahoru, protože velký dík patří i tam i tady je zbytečné jmenovat.. Děkuji. I vám patří má láska Marťa

PS1: a v lásce chci jít dál, chci ji předat nejen sobě, ale i své duši, malé Martince, co se těšila na tento svět, co přišla na tento svět, co bojovala s tímto světem i ho žila, Martince malé, Martince větší a Martě pubertální, Marťuli 18leté i když jí bylo 21, Martě ve chvíli zrození maminky, pak vdané a zamilované a stydlivě a praštěné a chybující a nedokonalé a učenlivé a šikovné a kojící stále, a i té dvojité mamině, a i té, které bude za chvilku 30 čili té 29leté.. Všechny vás mám moc ráda a budu vás mít ráda.. Jste totiž mojí součástí, jste já a já se MÁM RÁDA))))))))))))))))))))))))
Ahoj.....
Marťa 08.01.2010

Milí moji Wahl a Jakšieli,
vzhledem k tomu, že jsem slíbila, že bude můj dopis adresován jisté osobě, ale protože vlastně odpovídáte oba.. tak oběma... Vlastně přesně nevím, co chci psát, tak snad jen VELKÉ DÍKY A VELKÁ GRATULACE ZA DNEŠNÍ DEN. Ať je to jak je, stávám se silnější, štastnější, sama sebou...
To je dobře, nevím, co přinesou další dny, ale těším se, nebojím se a nemám strach, protože věřím, v sebe, ve vás, v lásku, věřím, že mi tu lásku dá všechno okolo mě, když si to budu přát, a budu tomu věřit, čili strach ani ostatní negace u mě nemá místo..
Zdravím i všechno ostatní))
Mám vás ráda.
Marťa 09.01.2010

Hezký večer všem a napůl asi i ahoj........................
Vlastně nevím uplně, co chci napsat.. ale nějak už jsem dlouho nic nenapsala, tak mi dneska přišlo, ale měla bys to udělat, podle hesla: co je psané, to je dané...
Máte pravdu, jsem jak na kolotoči..
Neustálý boj sama se sebou, každý večer motlitba, aby druhý den bylo líp, no věřím tomu stále, jde to pomalu, ale věřím, že jde, pořád se nechci vzdát pocitu, že to chci zvládnout..
Pořád si říkám, jsi teprve na začátku, nespěchej, a pořád spěchám))). Tak co říct? Dnešní uspěchy, dočetla jsem tu knížku, dnešní neuspěchy - opět prohraný boj s mojí prudkostí. Jako bych byla byla ptáče, co má vylétnout z hnízda, to jeho prvotní vylétnutí se neustále opakuje..
Děkuji bohu, že tu mám Pavlu, je poklad.. Hodně se od ní snažím učit, je můj klid v duši, rádce, mám ji vážně ráda.. Je fakt, že člověka zajímá, jak pospojovat, co bylo, je a bude. Řekla bych, že čím víc tápu, tím víc to chci, sice zatím uplně nevím, jak na to, no spíš vůbec, ale věřím, že se pomalinko posouvám kupředu. Jednou dojdu věřím i k tomu, jak se řídit heslem, nechcej se nést a vnímej sama sebe.. Já vím, nikoho nesoudit, vím, že tohle všechno jsou ty moje nedostatky, mám je, snažím se je tímto alespoň eliminovat. Je pravda, že díky všem zkušenostem se to ve mně vaří, nechápu se, předtím jsem si jen tak plula, teď když vím i to málo, si spoustu věcí uvědomuji, někdy bych chtěla, aby mě opravdu tolik věcí a lidí neovlivnovalo, jen tak prostě jít.. Věřím, že když se rozhodnu, že vždycky bude kam, vím, že se brzdím sama i děti, vím, že i když jsem to zvládla se Štěpínkem, musím totéž udělat s Tomem. I přes ty mé nedostatky jsem ale ráda, že jsem mamina, vážně jsou světlem mého života, asi to věděli a chtěli mi to světlo ukázat. no zadařilo se, teď se ještě poprat sama se sebou v tom dobrým slova smyslu.
Přemýšlím o kyvadle a svojí mapce, ta vaše je dobrá, ale ta další musí jít ze mě. prostě jen jednoduchá na hovory s "bohem", i kdyby to nešlo, stejně to udělám, cítím, že musím. Vím, že to nebude lehké, nikdy nebylo, ale příjímám si to, co jsem si zadala, já tohle nechci, občas mám opravdu pocit, že se tu dusím, nemyslím si ale, že tím, že čtu ty vaše stránky a všechny ty knížky, že bych se tím nechala moc övlivnit, spíš z nich čerpám sílu, já se opravdu s vámi se všemi chci potkat, věřím, že mě to jaksi osvobodí, možná posune dál, potřebuji tu pomocnou ruku.. Tím ale věřím, nepopírám podstatu sama sebe, chci se učit, chci to zvládnout, tím potřebuji učitele.. možná jsem fakt dobrá a vím víc, než si myslím, jen na to přijít, ale i tak nechci být v podstatě sama.. Tímto vám patří velký dík a velká pocta..
Pochopila jsem, že každý z vás si tím musel projít, pochopila jsem to už dávno, ale občas na to zapomenu, měla bych asi psát hodně takovéhle dopisy, co je psané...
Omlouvám se vám, jestli občas popírám sama sebe a nechci věřit tomu, co je do očí bijící, tímto budu jmenovat Wahl za její neochvejnou podporu, za texty, co mě vedou dál, Stanelymu, za to, že ho v duchu občas.... no to jsem já, chápu, že to není lehké z obou stran, ne jen z té mojí, tak snad jednou se to vyřeší.. nechci vymazávat, chci to být já a rozhodnout se v raálném životě, ne ve snění, Marcelce za její neochvějnou výdrž ukázat mi svět čarování a bylinek, že i ta příroda sama o sobě je žovotabudič.. Díky Julii za pondělí, uterý, středu. Luďkovi za dnešek.. Díky,díky,díky.
Jdu za dětma, a spát, přeji vám klidnou noc a dobré naslápnutí do dalšího dne 22.1.2010, jo a posílám pozdrav a díky tam nahoru, i když to tak občas nevypadá, mám vás ráda....
papapa
Marťa 21.01.2010

Hezký večer Wahl,
no chci dneska psát jen tobě, dlouho jsem to neudělala, někdy mám chuť se ptát na jméno a na ostatní a ujasnit si pár věcí, ale tak si říkám, že to není v tuto chvíli důležité... Ještě než jsem věděla, co vím, ale vlastně co vlastně vím)), bylas pro mě číslo jedna, tedy po Davidovi...
Nikdy mě nanapadlo, že bych něco dělala jinak, prostě jsem jednala dle toho, co mě napadlo, intuice, nevím... Brala jsem, že se mám učit.. Možná jsem se moc spoléhala na kyvadlo, ale bylo bezva s tebou mluvit, nikdy jsem se vlastně nezeptala jestli si můžeme tykat? Takže můžeme? Pocítila jsem k tobě ale obrovskou důvěru a začala tě mít ráda, jako bychom se znaly už "věčnost", tak mi nepřišlo divné ti netykat.. Chtěla bych ti říct, že bych to chtěla obnovit, nevím, proč se staly věci, které se staly, měly určitě význam v mém životě.. vlastně uplně upřímně bez přetvařování můžu mluvit jen s Pavlou... bere mě takovou, jaká jsem, i s chybami.. to samé cítím děláš i ty, učí mě ona, učíš mě ty...
Jsi pro mě vlatně něco jako druhá Pavla, možná jsem na to chvilku zapomněla, ale chci ti říct, že si tě moc vážím, toho, co děláš, neznám tě, nevím, co děláš normálně, jak trávíš volný čas, kde pracuješ, co se ti honí hlavou, co máš ráda, co tě baví, z čeho máš radost, kdy pláčeš, jak se ti dýchá, ale co cítím, že žiješ tak, že jsi šťastná, že jsi se našla..
Věřím, že máš být mou učitelkou, chtěla bych navázat, kde jsme skončily, tak se ptám - jde to? Mám tě ráda, a za všechno do teď ti děkuji.
Hezký večer, tam kde teď jsi.
Marťa 24.01.2010

Milá Wahl,
Včera jsem ti psala, znovu ti chci moc poděkovat, za vše.. Věřím,že jsem dneska udělala další krok, byla lepší...
Přeji ti hezký večer...
Zdraví
Marťa 25.01.2010

Milí moji všichni andělé, ochránci, pomocníci v mých dnech....
MÁM VÁS VŠECHNY MOC RÁDA DÍKY ZA DNEŠNÍ DEN.
VŠEM KRÁSNÝ VEČER A VELKOU PUSU ZA TO,CO DĚLÁTE...
Marťa 29.01.2010

Ahoj všichni,jak v nebi tak na zemi...
Mám vás ráda a děkuji, že jsem se dostala až sem...
K čemu jsme došli...
Koníci - symbol nového života, spojení mě a Pavly s ostatními, přijmutí nového směru života, nový začátek, vrácení se na začátek, uvědomění si sama sebe, spojení s duší...
Jak snadné a jednoduché...
Asi se dostávám k podstatě snu.. Znamená to i odpoutání se od starých zvyků, od života... až až tam k tomu uplného začátku a nový začátek pro všechny, nejen pro nás,ale pro celou Zemi.. Láska,život a mír...
Dobře, tak jo došla jsem díky vám všem až sem a došla jsem sem vlastně naprosto sama, určitě to budu pokaždé takhle řešit, to je ono, pořád ta rozhodnutí, ale vlastně už to obsahuje tu změnu člověka v to, že chce, že to má smysl... i když nezná konec nebo odpovědi, stejně chce a jde pomalu dál...
V tom případě hluboká úcta vám všem a velká omluva Stanleymu, protože jemu jsem spílala asi nejvíc... Promiň... Chci napsat, že už to dělat nebudu, ale kdo ví...))),radši tohle neslibuji... Snažím se teď už slíbit jen věci, co vím, že jsou splnitelné.
Tím ovšem i říkám, že tě teda příjímám do mého života, protože bez tebe se jaksi nehnu z místa a mě už tohle přeslapování přestává bavit... Velký plus ukázat mi, jaká jsem a že mě to vlastně štve. I když to mi neukazuješ jen ty, no díky tobě a všem zúčastněným...
Co říct, takže moje půlka příjmá...
Věřím, že příjímá i Pavla, jen o tom, ještě neví jako já..., ale rozhodnutí je na ní.. Můžu přijmout i za ni, protože to jí neublíží, jen ji to posune k vám.., ale rozhodnutí nechám na ní a věřím, že mi pomůžete, takže tímto vás i o tu pomoc prosím..
Tím se dostávám k přijmutí semináře 6.2.2010 ... Dál už to rozepisovat nebudu, nechám to na vás, čili na osudu.. Protože jste na řadě???.........
ahoj Marťa bez Pavly i s Pavlou...
Marťa 31.01.2010

Tak ještě jednou. Nic neodvolávám, jsem unavená se pořád snažit, jdu si sednout a prostě nic nedělat.. Čekání na něco... je taky fajn zábava, nejsem uražená, jsem malinko vyčerpaná, měla jsem to vlastně i v těch kartách, takže si dávám oddech a uvidíme, co přijde, jestli chcete někdo z vás, kdo bude na semináři, přijet a máte přijet, tak prosím přijeďte a prosím o odvoz, dneska, zítra teda budu mluvit s Pavlou, nebudu to na ni chrlit, nechám na ní, co bude chtít slyšet..
Sama vlastně ani nevím, co jí říct,jak a proč.. Věřím,že správná slova najdeme..
Tak vám přeji hezkou neděli i bůh sedmý den odpočívá...
Ahoj...

Martín 31.01.2010

Přeji všem hezkou 11-12 hodinu, ať jste, kde jste i těm nahoře... i když čas... no..
Co bych tak asi měla napsat, možná postačí - díky. Omlouvám se, to jsem holt já, mám vás ráda. Hezký sluníčkový celý den, doufám, že je všude tak krásně.. i v nebi...
Marťa 02.02.2010

Hezký den Wahl,
proč ti píšu, no vždycky čtu na webu a někdy mám neovladatelný pocit, že mám psát, někdy ne, no ted mi přijde, že psát si deníček, i když se tam o všem zmiňuji, je málo. Dovařila jsem oběd, nečekala jsem, že to bude tak dobré, ale je)), ujídala jsem jako vždycky, když vařím, což se moc neshoduje se stolováním atd..)), ale nemůžu si pomoci, potřebuji vědět, že to, co dělám, je dobré, což o to, mohla bych to pak vyhodit, kdyby se to nepovedlo, ale byla bych smutná.. Teď je mi dobře a jsem nějaká najedená, tak si říkám, že se nebudu přejídat, i když občas mám pocit, že musím do té pusy pořád něco strkat... Dokonce jsem se i když jsem přišla se Štěpánkem domů, převlíkla a to je výkon na mě, vždycky prostě lítám pořád v tom v čem přijdu.. a uznávám je to dobře, fakt jsem se šla podívat do zrcadla a jupí, no aspoň mě to utvrdilo v tom, že včera ty věci teda nebyly nic moc..
Tak to vrátím a těším se na šmejdění po obchodech.. Četla jsem ten dopis z dneška ten od Jiřího .
Je krásný, viď? Tak ti chci napsat, že to taky tak cítím, díky..
Vždycky budu ráda, že to čtu, že se chodím koukat každý den, každý den žasnu, každý den rady, každý den smích i stud.. Moc si z toho neumím vzít, ale i tak je to úžasné.. Dělám chyby a zjevně budu pořád, ale říkám si - proč ne, má to tak být.. Mohlo by se snadno stát, že přestanu usilovat o to, co chci, a štěstí a spokojenost je tak fajn... Všechno je fajn.. Nevím, co čekat od budoucnosti a i když o tom přemítám, nemyslím si, že bych snad nějak škodila tobě nebo ostatním, jen mě to baví, spousty věcí si tím uvědomím, doufám tedy, že to tak je..
Dneska až si budu kreslit, nakreslím ti sluníčko, nevím sice, jak je tam, kde jsi, ale u nás je pod mrakem, tak aspoň na papírku.. Mám tě ráda.. Píšu jen tobě, tak nějak to cítím.. Skoro jako zpověď řekla bych a maminku, sestru.. no mám "daleko", nějak už tě beru do rodiny)) a někdy mám pocit, že i s Pavlou mluvíme každá o něčem jiném, tak to napíšu sem a je mi dobře, už jenom, že to píšu tobě.
Nicméně pozdravuj ode mě ostatní, všem přeji krásný den, ať dneska zvládnete a splníte si vše, co máte na dnešek naplánováno, já si jen tak v klídku užívám, ani to vaření mi nevadilo)
A pozdravuj i tam do nebíčka...
papa
PS: Mám tě moc ráda, jestli bych měla mít někdy nějaký vzor, je to prostě tohle všechno, to, co se děje...pa
Marťa 04.02.2010

Ahoj Wahl,
celý den si tak sem tam přemýšlím, co a jak napsat, stejně vždycky pak napíšu, co mě zrovna napadne, no tak jsem najela znova na stránky, že se zadívám a třeba něco uvidím, co mi pomůže..
Tak jsem šla pěkně od začátku a našla to. Stačilo pár vět v sekci MÁ TO SMYSL ... Ano má, ještě nevím přesně, jak si pospojovat určité věci a jsem.....no jedním slovem se to asi vyjádřit nedá, i když teď mě to napadlo zmatená...
Každopádně chci znovu napsat - díky, vlastně se sice pořád rozčiluji, ale v podstatě to tak nemyslím, ten můj "obrat" v životě byl potřeba, chápu, že před tím jsem jen živořila, kdežto teď začínám žít a je jedno jestli se zrovna směji, nebo pláču nebo se vztekám, ale žiju i ty moje "chlapy" mám ráda..
Někdy ze svých dětí šílím, ale stejně je miluji... NĚKDY ani nevím, proč určité věci říkám nebo dělám, vlastně se neznám, řekla bych, ale má to tak být... a tak si každý den večer vlastně i přes den vynadám, ale ne proto, že bych na SEBE chtěla střádat ty negace, ale abych nepřestala chtít být lepší.. Pořád věřím,že bude líp.. a věřím, že bude líp všem..
Chápu, že když je dobře mně, je dobře i všem okolo, ale někdy bych tak chtěla se vším praštit a říct, už nechci, ale nejde to..
Na to mám svoji rodinu tady moc ráda a vždycky budu i vás tam i ty v nebi.. vím věci, které mi to nedovolí, i když vím, že nevím vůbec nic vlastně.. Tak si říkám, proč bych se měla tam k té vaší skupině i když nevím, kolik vás je, nebo jak to vlastně je, registrovat, možná proto, že chci, možná proto, že to pomůže dál v tom v čem má, možná proto, že je správný čas???
Asi taky pro to, abych přestala jen uvažovat a začla realizovat...????
Když to přijmu, tak sice nevím, co mě čeká, ale vím, že to může být jen lepší, navíc jsem dala slib, nemůžu jen brát, musím začít taky dávat, vlastně chci, chci aby slunce začalo svítit, ale nejen pro mě, ale pro všechny))
A vlastně pořád se s vámi a s tebou poznat.. Chtěla jsem to vždy.. Mám pocit, že se zmítám ze strany na stranu, na půl tady, na půl u "tebe", ale nevěřím, že někdo chce být jen na půl, každý chce někam patřit, je to jak s tím domem, jak může být na půl, to nejde, měl by být jako celek, jinak pozbývá významu, no tak hurá do toho..
Tak to je zatím asi tak všechno, hlavně cítím, že jsem to měla napsat, protože co napíšeš to platí.. Nejde to vrátit, už se stalo a já nechci nic vracet, chci se dívat prostě jednoduše jen dopředu.. Není mi nejlíp, chci jít dál, abych tahle slova už nemusela používat a aby se mi ulevilo a jakmile to přijde ke mně, přijde úleva i pro vše ostatní..
Chci napsat o těch pár řádcích, pod názvem MÁ TO SMYSL..., že líp bych to asi nevyjářila, tak s tím prostě jen souhlasím, co mi připomíná, vyjádřit velkou úctu tobě a všem co jsou okolo tebe a co to se mnou pořád nevzdali a trpělivě mě vedete... a hlubokou pokoru i tam nahoru.. Možná to tak někdy nevypadá, ale opravdu to tak cítím..
Jednou věřím budu umět používat i správná slova a věty a usměrňovat myšlenky, tak aby to bylo, jak má a mělo to smysl..
Měj se krásně hezký zbytek večera pro všechny a hezký následující den..

PS: Nenapsala jsem k tomu smyslu to, co jsem chtěla, že sice bych to asi takhle mile, krásně a výstižně nenapsala, ale někdy prostě slova nestačí a nedokáží plně vyjádřit, co cítíme...pá
Vaše

Marťa 09.02.2010

Ahoj....................celému webu................eso tv.....................a nebi............................................................

Co bych tak asi napsala.......................
1. Co znamená já a Pavla jednou dohromady jednou zvlášť
2. Proč by Pavla tomu všemu věřila a přivedla mě k tomu, když potom sama ničemu "nevěří"
3. Proč bych se měla s Pavlou rozloučit... co to znamená, když jednou máme jít obě a najednou máme jít zvlášť....
4. Proč já, dobrá, sice jsem si to tedy vybrala, určila, je to osud, ale na druhou stranu si můžeme vybrat.. Co to má být.. Že vlastně podle toho vůbec nemusím fungovat.. tak proč..
5. Což mě přivádí k dítěti, jako miminku a k roku 2012.......... a k tomu, že stále nic nechápu, proč bych měla znát některé minulé životy, když mě to akorát rozhodí a nic z toho.....
6. Mám si zapisovat sny, tak co ten poslední... no dobře, tak jsem si ho analyzovala, co znamená bílý dům, jdu tam a nevím kam a přesto tam jdu.. znám to tam a neznám, jdu s dětma jen tak bez ničeho... všude spousta lidí a já je neznám, přesto zůstanu, jsem u přítele a nejsem, pracujeme a nepracujeme, děti tam bydlí se mnou a přesto tam jakoby nejsou a jsou tam "šťastní", když přijde Míla, jako by ho Tomík ani neznal..
co tím pádem znamená číslo 69 a následeně 70, proč 15ctky...
Proč celý ten sen a proč tam byla tchýně a Klárka a najednou jsem byla v Kotvině, když před tím jsem šla uplně pryč..
7. Proč když vezmu mapu do ruky, tak je tam pořád kříž, loď, dům na půl a vcelku.. co to má co dělat se mnou a s Pavlou...
8. Což mě přivádí ke Stanleymu a proč to všechno.. Co to znamená..
9. Proč mám určitý věci vědět a pak už si jen domýšlet, z některých mých myšlenek jsem hotová.. upřímně řečeno, co ty koníčci teda, proč bych je měla mít, pro koho jsou, někdy mám pocit, že ani pro mě nejsou, spíš co symbolizují, ale proč bych měla být já, kdo o ně napíše..
10. Co si mám vzít s pořadu o věštění, má mě to prostě jenom udržovat v rovině, abych na to nezapomínala, nebo jak to mám brát..
11. Proč je 14 února tak důležité datum a proč je tam ta 6? A co jsou teda zač číslo 6, 7, 8, 9...
12. Což mě přivádí k myšlence a k nejdůležitější otázce - Co to všechno dohromady znamená......... Potřebuji se hnout z místa, pomůže mi někdo... Koho jsem si teda určila jako první, prvního, s kým se mám uvidět.. Mám toho dost.. Je to hezký, ale já jsem já.. Takže, co takhle z toho mlžení a snů přejít do pravdy a reality 21. století? Nechci pořád držet kyvadlo a se stejným výsledkem, nechci vidět pořád ty samé karty, nejen u mě, ale u všech v Ezo... Pokaždý je to to samé, i když jsou tam odlišní lidé, jen jinak interpretováno, nechci pravdu - polopravdu, ale pravdu, mám dojem, že už to horší snad ani být nemůže, to se radši dozvím, co mám, ale jak to je a pak se s tím vyrovnám nebo nevyrovnám, to je jedno, ale chci už zase být jenom já sama za sebe, já celkově já, né na půl či čtvrtiny nebo něco.. Tak budu kreslit, učit se karty, bylinky, podstoupím konstelace, cokoliv, všechno, stejně mě to zajímá, postavím se sama sobě a hodlám si to sama se sebou vyříkat, hlavně když už se něco bude dít... Prosím.. Já nevím, co udělám nebo jak se zachovám, ale chci se už konečně zbavit strachu a nejistoty z toho, co má přijít, z určitých lidí, vlastně možná z vás všech a uklidnit se..
Určitě to neděláte všichni jen tak a určitě se mi nelze, jenom se mi neříká všechno, tak já myslím, že je čas, pro něco, pro začátek.. sama se jen domýšlím a pak to zavrhuji, nevím, kde se odpíchnout, tak mě prosím naveďte, potřebuji se pochopit, potřebuji pochopit vás a tohle všechno a nejen potřebuji, ale chci.. Radši se postavím někomu, koho vidím před sebou, než pocitům bez tváře.........
Kdyby to šlo mi odpovědět, tak to udělejte..
Díky,díky za váš čas..
PS:Chci, aby to šlo a určitě to půjde.. Bez vás to nezvládnu, bez odpovědí to nezvládnu.. a chci to zvládnout, chci mít jasno..
Marťa 10.02.2010

Ahoooooooooooooooojjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjj)))))))))))))))))))))),
tak jsme na světě)))))), ted nevím, jestli moje registrace nebo Patriček, ale to nevadí, obě části spolu souvisí.., protože Patriček se narodil, můj důvod k tomuhle kroku..
Já mám takovou radost, že to ani nemůžu vypsat, jak velkou, ale obrovsky velikánskou... fakt.... A přišlo mi, že se nemůžu radovat jen tak v posteli, no teď už asi neusnu... ale díky všem andělům...................
Miluji tenhle život fakt jo, tak se mějte hezky a budu se těšit někdy............ až přijde čas........ jo a dky za koníčky, sice pořád nechápu všechny souvislosti, ale kdo by se v tom vyznal)))))), ale budu je opatrovat..
Hezký den všem jak v nebi, tak i na Zemi.
páááááááááááááááááááá
Marťa 13.02.2010

Ahoj všichni...
měla bych a chtěla poděkovat... Slova jsou zbytečná, cítím velký dík a obdiv, takže stokrát díky za vše.. Těším se na setkání - brzy.....s kým?
No vidím to na nový začátek))
Hezký den..
Nezáleží, kdo ke komu zrovna patří a patřil, dneska patří dík vám všem.. Proč něco dělit, když celek je tak fajn???
Mějte se a pozdravujte i tam nahoru na ta správná místa.
Díky ahoj

Marťa 17.02.2010

Je mi líto, ale vlivem okolností nemůžu nějak použít ani jedno "jméno", tak asi jen ahoj,......
Já nějak ani nevím, co mám psát... Jsem jak kdybych ani nežila, čili vlastně ani nevím, co si v tuhle chvíli myslet, ale budiž mi k dobru, že píšu pravdu. Moje nálady i moje slova prostě plynou v závislosti na každém dni..
Myšlenky ještě víc. Nějak to nemůžu zastavit, asi změna v životním postoji, co já vím, dobré je, že se snažím být poctivá k sobě i ostatním, ale nemůžeš po mně chtít, abych hned fungovala beze strachu, co se stane......
Ale uznávám, přesvědčování ti jde dobře, vlastně to, co bych mohla dostat, je 100x lepší, než tohle tady.. Nemůžu se ale rozhodovat jen sama za sebe, nejsem v pubertě, abych se bezhlavě vrhlala někam, kde nemám jistotu, mám dvě malé děti a to je sakra odpovědnost, minimálně do 18 let věku.. Jistě, že to všechno chci.. to bych lhala, kdybych napsala, že ne, do toho zahrnuji i tebe..
Tak tohle mě stálo hodně úsilí, ale pořád po mně nechtěj ujištění.. Proč mám ujišťovat pořád jen já, když se ani neznáme, že mi dáš lepší budoucnost, když se to stejně stane, kašlu na osud.. Tak to tak sice má být, ale tohle mi prostě nestačí, než se mi začaly dít tyhle všechny věci, žila jsem si v domnění, že prostě normálně žiju, nemyslela pořád na to, že to tak stejně je...
Nepotřebuji bohatýho chlapa, s autem, domem, co mi nabídne, že se k němu můžu nastěhovat, potřebuji člověka, se kterým mi bude dobře, prostě jednoduše dobře.. To ostatní je prostě bonus. Asi se nemá být na nikom závislí, ale to já netvrdím, že jsem.. ani už to nechci, chci být vlastně jistým způsobem nezávislá, ale jednoduše ne sama..
Ráda si povídám, v jednomu filmu se říká, potřebujeme svědka našeho života. Je to tak, chci prostě svému životu dát smysl.. Nepočítám, že budu jen šťastná, to snad ani nejde, to vlastně ani nechci, ale je rozdíl mezi být nešťastná, ale zoufale a mít jen špatný den.. Asi je osud už vepsanej, možná si to člověk vybírá, už než sem jde.. ale mně nejde o minulost a o to, co si vyříkat, nebo co napravit, zajímá mě, co bude teď se mnou, a dál.. potažmo s námi se všemi.. Takže můj život mě naučil.. A podruhé už stejnou chybu neudělám,takže normálně po staru,nejdřív se seznámit, abych si mohla vůbec udělat obrázek nejen k tobě, ale ne ke všemu, navíc asi oboustranně by to tak mělo být..
Taky je mi jedno, že mi čteš myšlenky, nějak jsi pořád ve výhodě. To, že tě mám ráda, to ano, ale to říkám i o Pavle, ostatním, těm, u kterých to tak cítím... Už teď jsem toho dostala až dost.. To ostatní, jetli to má přijít, buď přijde nebo ne, osud neosud, já to chci a na jednu sttranu tomu i věřím, protože chci žít líp, než doteď, ale nemůžu se jen tak bezhlavě i slovně vrhat někam, kde to to neznám... No, tak asi tak, jdu přebalit Štěpánka, možná bych psala dál, ale bylo by to pořád to samé...
Hezký večer,ahoj
Marťa 19.02.2010

Když chceme uvěřit osudu............... pak použijeme oslovení ahoj Petře,
dobrá.. nádech-výdech...
Život je změna, každá změna by měla být k lepšímu... Zatím to tak úplně nevypadá, já vím... ale měla by se cenit každá snaha..
Já sice chci vědět, nevědět, kdo se mnou celou dobu mluví, ale děkuji.. Moje dny jsou hned hezčí, i přes zimní období zimy.. období hledání sama sebe... Jsem lepší, nejde to snadno, ale jde to, naděje je vždycky... I ty moje zvláštní střídající nálady a dny, kdy mi je na "umření", pokaždé mě to sune dál blíž hezčím zítřkům, vždycky si vzpomenu a je mi líp i z "obyčejné vzpomínky", že někdo poslouchá...MĚ......
Počítám s tím, že člověk, co se mnou takhle pořád mluví, mi opravdu chce pomoci, ukazuje, směr, má rád, je to přítel........ doteď jsem poslouchala hlavně slovi hlavu, ale já jsem zvyklá být opatrná, no i když některé moje okamžiky to malinko vyvrací... Tak se tu tak rozhlížím a koukám dozadu a pořád nemůžu couvnout, nechci.. Stačilo, nemůžu se pořád vracet, pro pár hezčích okamžiků, osud neosud.. Tento dopis možná píšu pro osud, ale za sebe.. Nějak se nemůžu ohlížet na osud, co mi má přinést, co já vím.. Vím, kdy mi je dobře a s kým... i když vlastně nevím.. Vlastně no a co.
V každé chvíli mého života to bylo buď, anebo, rozhodnout ano nebo ne, sice není život jen černá a bílá, ale buď něco chci nebo ne.. Lidi, se kterými si rozumíme, si taky vybíráme různými způsoby a hned nevíme, zda to bude fungovat, jen víme, že to máme zkusit.. A vlastně všechno se má zkusit a nic netrvá věčně.., takže si myslím, že když člověk cítí, že je něco fajn, tak to prostě má zkusit, aby minimálně zjistil, jestli to tak je... Přiznávám, že mám strach a jsem malinko opatrná, no tímhle dopisem asi moc opatrná nejsem, spíš vůbec, ale nějak mám pocit, že když to neudělám, spíš k lepšímu, to půjde do horoucích....., čili špatným směrem a to nejen pro mě a nějak mám dojem, že když vykročím, zlepší se život všem, na kterých mi záleží, zahrnuji do toho i osoby další krom tebe... a taky ty, co tu ještě nejsou.. Dlužím to minimálně dvěma lidem, co už odešli, aby věděli, že jejich láska vůči mně, dlošla, kam měla.. A pak tu ještě je minimálně jedna, která má teprve přijít.. Upřímně i když jsem kolísala ve svých "rozhodnutích" tímhle v hloubi duše nikdy... Jestli už jsem nechala minulost za sebou jistým způsobem a jsem teď tady, tak se nemusím bát, já se vlastně ve své podstatě nebojím, sice mi teď běží hlavou, koho teď přesvědčuji, ale šance se má využít..
Takže chci věřit všemu, co se stalo dosud, že to bylo jen a jen pro moje dobro a dobro všech.. Vlastně se mi to líbí, i když mě to občas štve, ale síly se musí vyrovnávat, že?
Nikdy se mi moc nezdály sny, ale jsem ráda.. Jsou nadějí, taky mi řekli, že i když mám Sněženku a Růženku stále v krabici, už nejsou zabalené a obě mají svoje kamínky na krku, rovnoceně.. o nic víc, o nic míň, prostě stejně.. Vyrovnaně -správně.. Čekáme společně, jsou u mě a jsou dvě, jenom já jsem sama, tak si chci tímto dopisem zavolat "partnera do života", všechno má svůj rub a líc.. Čekám a díky za všechno.......
Marťa 21.02.2010

Když chceme uvěřit osudu............... pak použijeme oslovení ahoj Petře,
dobrá.. nádech-výdech...
Život je změna, každá změna by měla být k lepšímu... Zatím to tak úplně nevypadá, já vím... ale měla by se cenit každá snaha..
Já sice chci vědět, nevědět, kdo se mnou celou dobu mluví, ale děkuji.. Moje dny jsou hned hezčí, i přes zimní období zimy.. období hledání sama sebe... Jsem lepší, nejde to snadno, ale jde to, naděje je vždycky... I ty moje zvláštní střídající nálady a dny, kdy mi je na "umření", pokaždé mě to sune dál blíž hezčím zítřkům, vždycky si vzpomenu a je mi líp i z "obyčejné vzpomínky", že někdo poslouchá...MĚ......
Počítám s tím, že člověk, co se mnou takhle pořád mluví, mi opravdu chce pomoci, ukazuje, směr, má rád, je to přítel........ doteď jsem poslouchala hlavně slovi hlavu, ale já jsem zvyklá být opatrná, no i když některé moje okamžiky to malinko vyvrací... Tak se tu tak rozhlížím a koukám dozadu a pořád nemůžu couvnout, nechci.. Stačilo, nemůžu se pořád vracet, pro pár hezčích okamžiků, osud neosud.. Tento dopis možná píšu pro osud, ale za sebe.. Nějak se nemůžu ohlížet na osud, co mi má přinést, co já vím.. Vím, kdy mi je dobře a s kým... i když vlastně nevím.. Vlastně no a co.
V každé chvíli mého života to bylo buď, anebo, rozhodnout ano nebo ne, sice není život jen černá a bílá, ale buď něco chci nebo ne.. Lidi, se kterými si rozumíme, si taky vybíráme různými způsoby a hned nevíme, zda to bude fungovat, jen víme, že to máme zkusit.. A vlastně všechno se má zkusit a nic netrvá věčně.., takže si myslím, že když člověk cítí, že je něco fajn, tak to prostě má zkusit, aby minimálně zjistil, jestli to tak je... Přiznávám, že mám strach a jsem malinko opatrná, no tímhle dopisem asi moc opatrná nejsem, spíš vůbec, ale nějak mám pocit, že když to neudělám, spíš k lepšímu, to půjde do horoucích....., čili špatným směrem a to nejen pro mě a nějak mám dojem, že když vykročím, zlepší se život všem, na kterých mi záleží, zahrnuji do toho i osoby další krom tebe... a taky ty, co tu ještě nejsou.. Dlužím to minimálně dvěma lidem, co už odešli, aby věděli, že jejich láska vůči mně, dlošla, kam měla.. A pak tu ještě je minimálně jedna, která má teprve přijít.. Upřímně i když jsem kolísala ve svých "rozhodnutích" tímhle v hloubi duše nikdy... Jestli už jsem nechala minulost za sebou jistým způsobem a jsem teď tady, tak se nemusím bát, já se vlastně ve své podstatě nebojím, sice mi teď běží hlavou, koho teď přesvědčuji, ale šance se má využít..
Takže chci věřit všemu, co se stalo dosud, že to bylo jen a jen pro moje dobro a dobro všech.. Vlastně se mi to líbí, i když mě to občas štve, ale síly se musí vyrovnávat, že?
Nikdy se mi moc nezdály sny, ale jsem ráda.. Jsou nadějí, taky mi řekli, že i když mám Sněženku a Růženku stále v krabici, už nejsou zabalené a obě mají svoje kamínky na krku, rovnoceně.. o nic víc, o nic míň, prostě stejně.. Vyrovnaně -správně.. Čekáme společně, jsou u mě a jsou dvě, jenom já jsem sama, tak si chci tímto dopisem zavolat "partnera do života", všechno má svůj rub a líc.. Čekám a díky za všechno.......
Marťa 21.02.2010

................... chci dopis. Mám ho slíbený, a to dnes!!!!!!!!
Už stačilo možná nebo kdyby, nebo čekej nebo osud, chci aspoň něco.. stačilo by úplně napsat - jak se máš, hezký den... Určité věci můžou fungovat jen po určitou dobu.. Já jdu teď například do školky, co bude odpoledne, uvidím.. Řekla bych,že si ho mimo to i zasloužím.
Tak přeji příjemné psaní.
PS: Nespěchám, jen chci, co mi bylo dnes slíbeno..
Marťa 22.02.2010

Milá Marťo,
nevím, jak tohle funguje, ale už včera jsem si říkala, že napíšu. Opravdu. Vím, nemusíš mi to věřit... Ale když jsem četla Tvé poslední řádky, už se nedalo nic dělat. Je to tady. Myslím, že jasně vnímáš, že naše skutky jsou tak nějak řízeny odjinud, někdy je tohle propojení intenzívnější, někdy ne, to pak máš pocit, že si za všechno můžeš sama.
Píšeš krásně a pokaždé, když se mi objeví Tvůj mail v poště, srdce mi tak nějak zvláštně poskočí. Píšeš slova tak, jak Ti přicházejí... je to krásný proud, krásná energie, události, které kolem Tebe jdou, zaznamenáváš a žiješ. Jsi jejich součástí a přesto jsi sama. Máš dvě krásné děti, jen láska jena chvíli kousek stranou. Ale to není trvalý stav, neboj.
Sice prince na bílém koni Ti slíbit nemohu, těch už po světě moc nechodí, nevím, co se s nimi stalo..., ale muž by Ti do života vstoupit měl. Zatím jsi tak trochu obolavělá tím, že tady není. Ale i tohle je jen na chvíli. Měla bys především objevit tu krásnou bytost v sobě, tu ženu, někdy ji maskuješ, aby nebyla poznat, ale ona tady je a už se těší, až dostane svůj prostor. Nevím, kdo je otcem Tvých dětí, nejspíš odešel, tím Tě ranil, ale i tohle je třeba přijmout jako důležitou informaci, jako fakt, který Tě posunuje dál. Tím, že sis touto zkouškou prošla, jsi prokázala mnohé. Je to zásadní zlom, vylezla jsi o schod výš. Zatím jsi maminkou na sto procent, ale měla bys tady postupně udělat místo i pro svého budoucího muže. Zatím se tady nikam nevejde, připadáš si možná až příliš samostatná, zakazuješ si kotakt s muži a nepřeješ si, aby Tě něco tragického vůbec potkalo. Jakmile "otevřeš ta dveře do svého domu", muž bude moci vstoupit. Pak už se ničemu nediv a jenom přijímej... Bude to láska...
© Wahlgrenis

22.02.2010

Když něco opravdu nečekáme .......... a ono se to opravdu stane, tak vznikne radost po celý den...
Řeknu díky, konečně, hurá!!!
Vlastně jsem to chtěla, ale nějak čekala i nečekala, takže jsem se s tím pak chtě nechtě "srovnávala" nebo spíš přemýšlela. kam se to sune, no určitě dopředu, ale kam kdo ví.. Díky vlastně za to, že mám zase o čem přemýšlet...
Sice o tom přemýšlím, ale je fakt, že vidět to napsané, tak je to prostě potvrzení toho čehosi, nad čím uvažujeme. Vidím a slyším teď "věci", tak, jak jsem je před tím nechtěla..
Přiznám se, nevím, co psát, ani co s tím.. Vlastně jediný, co vím, je, co chci, ale nějak si s tím nevím rady... Dobře, napadlo mě slovo láska, takže když to nenapíšu, budu lhát hlavně sobě... Já vážně nečekám prince, ani nejsem z cukru a dokonce chápu slovo dokonalý a nedokonalý a všechny ty protiklady a beru to, vážně věřím, že částečně nebo spíše více, to může být osud, co nás někam vede a že je to tak dobře, což mě těší, protože já se těším, jen se nějak nemůžu srovnat s tím, že je na mě někdo hodný a vážně to tak i myslí.
Nevím, možná vážně koukám pořád přes růžové brýle, jenomže je tu i tak možnost, že ne... Asi mě to upřímně vážně děsí, i když se toho nebojím nebo to asi není to správné slovo, možná jsem šíleně vyděšená, i když je to tak hezký.. Hm neumím to, ale chtěla bych umět, si říct, no tak za tím pořád nic nehledej, je to hezký, tak to tak nech a věř tomu, chci tomu věřit, vlastně tomu teď už i věřím, ale neumím se s tím vyrovnat, je těch pocitů na mě nějak moc, jenže já se toho nechci vzdát a nechce se mi ani moc dlouho čekat, jenže to světýlko "pozpr", tam v té hlavně pořád je.. i když na druhou stranu, je to vlastně i dobře.. Možná bych měla dát prostor času a nechat to plynout, ale když ne, může to třeba být ještě lepší, nebude to lepší, dokud budu jen já, já sama se dvěma koníčky bez člověka na druhé straně.....
Ale kdo ví, kde je sen a kde skutečnost a kde je osud a kde začíná chtít sám od sebe... Tak mi asi nezbývá než věřit v to, že jednou přijde, co chci - ty a s tím to ostatní.......
Přeji hezký den.. tomu / té, kdo to čte.. a dává naději v lepší každý další den.
Marťa 23.02.2010

Ahoj......
mám sice na výběr z několika variant))), ale já jsem od začátku taky jen Marťa, když tedy pominu vzpomínkovou etapu do minula)), takže pro začátek, když už jsme prolomily bariery, co se mailů týče, by to chtělo se představit, tak nějak doopravdy..
Vážně bych řekla, že mi pak půjde se s určitými situacemi se lépe "srovnat". Moje myšlenky beru jako vedlejší produkt, vlastně mi to nevadí, když mě to rozmesměje a popostrčí vpřed...
Konec k bodu číslo jedna
Bod číslo dvě:
sice nevím, jak je možný, že jsem si zasloužila, že zrovna mně přišla reakce na můj beru poslední dopis, no vlastně jsem to chtěla a měla slíbeno, ale to jsem vážně ráda.. Možná spousty věcí ještě nevím a neumím představit, ale vzhledem, že dny plynou, bych řekla, že by bylo na čase se hnout kupředu a vyrovnávat "síly", chtěla bych dostat další mail a pak další a další a další a další dle možností, ale stejně si myslím, že pár minut během dne by se našlo, že? Díky..
A pro poslední bod jsem si vybrala Prahu..
Co říct, díky ,jelikož to ještě tak nějak nezvládám nebo možná můžu posílat tímto způsobem i tam nahoru, tak díky osudu, náhodě nenáhodě, tobě... prostě všem společným silám, sice o tom určitě budu dumat, co a jak, ale vzhledem k tomu, že to vidím jako odpověď na moje nekonečné otázky, beru to tak, že když já budu v Praze, nemusím se prostě ničeho ani o nikoho bát..
Navíc určitě budu v Praze v místech, kde být mám, takže se těším a i kdybych si tam měla jen odpočinout, tak je to super..... I když pravda, to mě přivádí k dnešnímu dni, tak nějak odpočinku už bylo dost, mám stejně pocit, že jsem unavená jen z toho, že nic nedělám, co s tím.. A co koníci? Přece je tu nenechám, mám je já, ale určitě mají někam dojít.. Pořád si říkám, že by jim jinde bylo líp, ale kde to je?Tak jo, jsem ráda, že mi někdo věnuje svůj čas.
Ahoj
Marťa 24.02.2010

Zrodila se hvězda...........
ale opravdu velká září ve dne i v noci)), přes den jako obrovské žhnoucí slunce v noci vypadá sice jinak, ale nezáří míň, ani není v útlumu, jen čerpá síly pro další den a má jiné účinky než den... I tak spojí den a noc v jeden, a nechá rozzářit další.. A tak ho tu máme..
Myslím, že číslo 24 je taky moje oblíbené, mám ho pod výročím, pod něčím významným))
A proto pomalu a plynule vcházím do podstaty věci.......
Ahooooooooojjjjjjj můh miláčku nebeský)),
ještě tě neznám a vlastně tu nejsi a přece ano, chci ti napsat, jak se na tebe vážně těším, myslím, že sis vybral tu nejlepší maminku)), tak aby to bylo přesně tak,tak já píšu slovo miluji tě, protože miluji se... a chci tě... takže prosím o tvou pomoc na mé cestě, než k sobě dojdeme, abychom společně mohli dojít tam kam chceme...
Přidává se Sněženka s Růženkou, našli se))a chtějí být spolu jako jedna, vážně jim to sluší, je to takový dar nebes.. PRO MĚ, moje začínající odměna, co se dostane všude tam, kam má takže nejen mě, ale kam je ponesu já, půjdou i ony, takže teď jejich sílu vkládám do slov a posílám tam k vám k nebi jako pozdrav ze Země.. Je tu krásně, fakt krásně, sněženky zatím nerostou, ale už se vyklubaly, i když ještě nejsou vidět, jsou čerstvé, malé, co není vidět, neznamená, že není, taky cítíte tu vůni??? Chtěla jsem vyslat tmou motbitby za světlem, tak, kde se ze tmy vždycky prozáří světlo, protože už to vím, mimochodem musím už teď zapojovat i zemskou "přitažlivost", takže díky za Aleše, jeho terapie tmou v mojí chýši proběhla, akorát, že já nepotřebuji "poznat" všechno hned, ale pro začátek jsem viděla sebe a svoje poselství lásku a nové začátky pro sebe a všechny kolem mě, my půjdeme se Sněženkou a Růženkou všude tam, kde budeme chtít a kde nás budou chtít, máme jí dost.. a patří všem, takže místo srnek uvidíme 2 koníčky)) Řekla bych, že je to mnohem lepší, běží a běží ve dne v noci, za každého počasí a nechtějí se zastavit ani stát, už ne a brzdit je je a byla by škoda..
Dělejme to, pošlete je dál vstříc novým zítřkům, přes koníčky jsem uviděla anděla, takového malého, bezvýrazného, ale i on chtěl poznat, jaké to je - smát se, radovat a žít, takže musel a chtěl ukázat barvy, všechny barvy, nejen ty svoje, ale všechny a vždycky, když projde a ostatní ho uvidí, trochu těch barev rozdá všude, kde je třeba, už to dělá, barvy jsou přece všude, všude tam, kde jsme, jsou naší součástí, na některé si zvykáme, jiné milujeme, během života se nám můžou přesto vystřídat, neznamená, že ty původní už se nám nelíbí, jen musí uvolnit místo pro jiné, díky Wahl.
Jednou budu číst knížku, tu barevnou andělskou, všem svým dětem))) A tak jsme se dostali ke slovům, každá knížka obsahuje slova, říká, co bychom měli nebo mohli, ale pak se stane, že slova nejsou důležitá, máme je vryta hluboko v srdci, v samém jádru sebe sama, a proto nepotřebujeme knihu, abychom věděli, jak udělat to ono správně, použijeme to jen jako pomoc v tom, jak a kudy je to správné, a i obrázky mluví, jejich moc je velká a přece nemá význam, jen ukazuje cestu, životem, tam, kde právě jsme s lidmi, se kterými jsme, díky Peťko, Luďku...
A když tomuhle porozumíme, rozumíne dalším ukazatelům, které jsme dřív neovládali, a vezmeme je do ruky a i tam je cesta a hodně nám pomáhá po celý den a pak, než jdeme spát, píše a píše a maluje a maluje a i když se nevíš a nevíš jak, pokaždé je to ta správná a léčivá a baví a baví a baví, i Picaso to začínal, díky Alenko, mezitím dochází k rozhodnutí vzdát to, nebo ne, vždyť život přece nekončí a s každým dalším rokem jsme si jistější a tak zjitíme, že k nám mluví i čísla a nejsou vůbec zmatená jako ve škole.. a trojka jako odrazový můstek je nejideálnější, myslíš si to taky, ty tady i tam v nebi i na zemi jako já??? Odpověď ano, díky Valice a když pochopíme tohle dostáváme se k kouzlům a zázrarům a protože ty působily vždy, zvládly to i pro tentokrát, v každém ročním období ruku v ruce se zákony přírody a života a smrti, našeho bytí, zdravím Marcelku)))
A když už máme za sebou i důvěry v zázraky, dostáváme se k zázraku života, k daru, který dostáváme všichni už s prvním nádechem, lásku, mámu, rodinu, život... celý život a jeho smysl, ten smysl, který pak pořád hledáme, i když je pro nás pořád v nás.. SRDCE.. Tam to je všechno, to, co chceme, co nám brání, co milujeme, co nás trápí, smutky, štěstí, boj a mír, rovnováhu, občas je něčeho moc a tak nás to pozastaví, ale jenom proto, že nám dává naději na nový pokus, začátek.. Říká, máš tu svůj osud, ale je to na tobě, poslouchej a nemůžeš se splést, dej mi novou šanci, jsem tu pro tebe.. Každý den naplno i se vším, co k tomu patří, a tak nás z nedokonalosti dovede k dokonalosti, k rovnováze všech těch zázraků života, říká, život se má žít, dávám ti tu možnost, tak proč to sakra neděláš... Bylas díte, školačka, puberťačka, dospěle nedospělá, hledající, kotvící někde, kde byl smysl a z toho matkou, to všechno jsem ti dal a ty to nevidíš.. a stačí se rozhlídnout, dal jsem ti sám sebe dvakrát a tak se rozhodni kam jít, kudy jít, kterým směrem, takže díky Pavle, Matíkovi, Tomáškovi, Štěpánkovi, Mílovi... někteří splnili svůj úkol, někteří jdou dál spolu s námi po boku, jiní pozorují z povzdálí, bolí to a nebolí, je to vývoj každého z nás a já jsem Marťa, jen Marťa, druhé jméno sice máme, ale tolikrát se může změnit, důležité proto tolik zase není))
Takže co že to Marťa chce?
1. SRDCE - to moje, nejdůležitější, jeho cestu, jeho sílu, s pomocí "všech" a přece sama... Otevřeme poslední dveře, ty, které spojují i to ostatní, budeme se rozhlížet a dojdeme si pro všechno, o čem sníme, možná dřív nebo později, ale dojdeme, dojdu já a zase já
2. A až tam dojdu, uvidíme DŮM - domov, místo, odkud se mi nebude chtít už nikdy pryč a když, tak se tam vždycky vrátím, a pustím tam ty, co budu chtít a co budou chtít
3. takže tam jednoho dne už nebudu sama, budeme rodina... DVA, TŘI, ČTYŘI, PĚT..... kdoví ví.. možná už čeká moje druhá polovina, co tvoří celek, propojení minulosti, přítomnosti, budoucnosti, kde to ukončíme a začneme žít, začneme znova.. Psát život.. novou minulost, přítomnost a budoucnost.. Pohádku bez pohádky, pohádku pro život...
4. A aby štěstí bylo dokonale nedokonalé, tak do té nové pohádky připojíme společný dar, dítě, které je jako odměna, propojení bílé s růžovou v sytě červenou barvu srdce..
5. A abychom se nenudili, najdeme smysl i v práci, co se dá spojit dohromady i s tím vším před tím a a dotváří číslo 5, práci, co vás baví, naplňuje a ještě vám umožní mít, co chcete a dělat radost tam, kde je třeba, PENÍZE, jako odměna, bonus, nejsou nejdůležitější, ale jsou třeba, tak proč je prostě nemít...
6. A když už si splníme tohle všechno a víme naprosto přesně a s jistotou, co chceme, tak nemáme strach, a tak nějak sami od sebe vyplynou symboly PRSTÝNKY, spojení, propojení všeho, co máme my všichni v našem domě rádi.. Ale to není konec, prostě jen další začátek.. Kolik jich bude, kdo ví, mám na to celý život, vlastně máme, vítám všechny, ale jen ty, co chci. Nehodlám se zastavit a když, tak jen na chvilku, pro dolnění toho, co jsme ještě nezjistili... abychom šli zase jen dopředu...
7. Kruh se uzavírá, já to číslo 7 fakt miluji)), je tu rozhodnutí - VÁHY - ano-ne, chtít nechtít, teď nebo jindy, nikdy nebo někdy...
ANO CHCI - TEĎ - UŽ DÁL NEČEKÁM, JDU!!!!!!!!!!!!!!!!!JDU JÁ - KDO CHCE MŮŽE SE PŘIDAT, VŽDYCKY JE NA VÝBĚR)))) JÁ ALE VOLÁM DO DÁLI, JSEM TU JÁ A ZASE JEN JÁ, MŮŽE NÁS BÝT VÍC, MŮŽE V TOM BÝT RADOST............ LÁSKA................ ŠTĚSTÍ........... A TO OSTATNÍ........................... MARŤA.... A............ CHCEŠ,CHCETE????????????????
Marťa 24.02.2010

MIlá Wahl nebo kdo vlastně ????
už jsem psala několikrát, ale je pravda, že odpověď na tohle O LÁSCE ještě ne.. Jsem z toho dnešního slunka nějaká rozesmátá... což je v pravdě dobře.. No díky za mail, asi jsem nic jiného nečekala.. Vzhledem k tomu, že doba pokročila a já mám spoustu snů a přání, co chci realizovat a vzhledem k tomu, že ty moc hodná "duše" vím, že mi můžeš pomoci, žádám tě o pomoc, máš toho asi dost, ale udělalo by mi radost, kdyby sis mě zahrnula do svého "programu"..
Jsem tady a cítím, že tu být nemám, sice se každý rozjetý příběh má ukončit, což já se snažím dělat tak, abych všem zúčastním v přítomném čase ublížila co nejmíň a zároveň si mohla každý večer uléhat s myšlenkou, že jsem to udělala tak nejlépe, jak to šlo a mohla pokračovat směrem k tobě - k sobě. Celou dobu to na těch tvých stránkách čtu, že si máme vážit sami sebe, tak jsem s tím začala a tím, že je to každý den lepší a lepší, odmítám se vzdát, líbí se mi mé nové já... Přesto i třebaže vím, co chci, což určitě víš i ty, jelikož ti píšu skoro tak často jako na tebe myslím, vzhledem k tomu, co díky tobě ke mně přichází, mohla by sis udělat chvilku a dát mi odpovědi na mé otázky, kdy se uvidíme, protože věřím, že zároveň s tebou přijde i to ostatní a i všichni ostatní, co jsou kolem tebe, a taky se mi snaží pomoci, i přesto, že tě - je neznám osobně.
A jak to se mnou v tuhle chvíli vypadá? Jestli jdu po správné cestě, nechtěla bys mi prosím ukázat další směr kudy jít, ať můžu vykročit, kam bych ráda? Měj se hezky.
Ahoj
PS: Budu se těšit na tvoji odpověď, tak nějak cítím, že už jsme skoro kamarádky, na oplátku ti můžu pomci zase já, jestli o to budeš stát..
Marťa 25.02.2010

Chtěla bych říct, že si to všechno trochu protiřečí: Mě nikdo zkoušet nemusí, já už jsem rozhodnutá a vážně mám i svoji cenu jasný, nebudu pořád dělat a papouškovat, co chtějí ostatní..
Já jsem já, přesně vím, co chci, a taky jsem to včera napsala, dokonce jsem udělala věci, které bych dřív neudělala, kdybych se bála, neudělám to, to znamená, že jsem se přestala bát a zariskovala a co se mi vrátilo, že nikdo vlastně nic neví a jen se čeká na osud...
Co to teda ten osud je?
Můžeš mi to prosím říct?
Svoji přítomnost jsem počínaje včerejškem "poslala" svojí cestou, dneska ráno v smsce taky a co to vyvalalo? Zase nic, jen smutek.. Ale já odmítám být smutná a nechci, aby byli smutné ani ti, na kterých mi záleží...
Uvědomuje si někdo společně se mnou, kolik úsilí mě to stálo? Ale dobrá, všechno jsem udělala tak, jak jsem to cítila, protože už dál prostě nemůžu... lhát, snít, čekat..
Vzhledem k událostem očekávám a chci odpověď pro změnu zase já.. Co to je být opatrná, každý by ale v určitém smyslu měl být opatrný, aby jednoduše neztratil sám sebe.. Já ale nechci od jednoho člověka, se kterým teď sdílím život, skončit u druhého, co je prozatím jen sen a možná tak zůstane.. Chci prostě to všechno, co jsem napsala, ale postupně, chci prostor sama k sobě a úctu, řekla bych, že si to vážně zasloužím..
Udělala jsem toho dost, abych mohla napsat, že ano.. Čeká se na osud a jak to dopadne, nebo jestli to dopadne, no tak to třeba nedopadne.. a život tím nekončí..
Já si k sobě nikoho nepoutám, jen si přemýšlím, co bych ráda.. a jak.. Chci odejít a zkusit to, najít svoji cenu jasné, ale i kvůli tomu potřebuji ukázat směr, ne, aby mě někdo vedl za ručičku a přesně říkal, co mám dělat, chci jenom naznačit, jak jít dál a kam, protože jestliže mám dvě děti, mám za ně sakra odpovědost, a to dost velkou a nehodlám skončit bez domova a bez peněz, takže chci práci, ale chci ji spojit i s dětma,věřím,že to tak může jít,jinak by se mi doteď nedělo co se mi děje a "osud" by mi jen tak nechtěl otevírat oči...
A vzhledem k tomu, že mi bylo řečeno, že bych měla mít hodně práce, tak proč ne???Jsem dobrá, zvládnu spojit příjemné s užitečným, tak ale chci dostat tu šanci, mimochodem jsem na konci druhého měsíce, a druhý měsíc, to je prostě číslo dva, tak já pořád čekám, kdo je to číslo dva, ten člověk shůry poslaný, co mi má pomoci, jak začít znova, prostě jen podat pomocnou ruku, tak kde jsi, kruci!!!!!
A nehodlám přemýtat a trápit se, došla jsem až k dnešku, tak ať už se začne něco dít k lepšímu a ne abych sebe a svoji "rodinu" trápila" po nezbytně zbytečně dlouhou dobu, jen kvůli osudu, neříkal mi náhodou někdo, že sice osud je, ale může se změnit, tak já ho měním a říkám, že už nechci čekat a chci odpověď na tenhle mail a to dnes a prosím a prosím a prosím třikrát a bez podmínek a výmluv, ano????Chci najít smysl života, u toho zvládnout i to ostatní, jdu sama ale společně jasné..
Díky

Marťa 25.02.2010

Jedna jediná otázka, složená ze tří.....
Tak co chci já, už víme...
Co chceš ty?
Každý něco chce....?
A proč se mám ptát já?
Marťa 25.02.2010

Tak nám vysvitlo sluníčko, to je dobrý pro začátek.. Odpověď ohledně dětí... Konečně něco normálního ze života, uf, to se mi ulevilo, fakt hrozně. Konečně jsme došli ze sna do reality, což mi pro dnešek dává sílu jít dál.. To je jako splnit si sen - dvě holky a dva kluci, vždycky jsem chtěla "holčičku", takže mě ta představa těší, i kdyby to nebyla nakonec pravda. Konečně život pane bože... A ten poslední... tak na toho se taky těším, vidina budoucnosti, co říct-HURÁ.
Marťa 25.02.2010

Přeji hezký den svému štěstí, lásce, osudu, pisateli odpovědí, člověku, co mě už dlouho rozesmívá........ Do dneška to bylo tajně, vlastně se neznáme, ale cítím se šťastnější a zamilovaná do kohosi a čehosi, co by mohlo přijít. Jen pořád tápu, nad tím kohosi a čehosi.. Ráda bych chtěla zjistit, jak by to vypadalo v životě a ne ve snu.. Jsem připravená vstát a odejít i za cenu bolesti, ale pro štěstí... Věřím, že to dobře dopadne a když to alespoň nezkusím, musím zjistit, zda to tak opravdu může být.. Nechci se otáčet, chci jít vpřed, protože věřím, že to tak je správně a to pravé, ať už bude příběh jakýkoliv, jdu si pro svoje sny, a proměnit je ve skutečnost...
Marťa 25.02.2010

Milá Wahl,
tak jsem tu zase, asi bych se měla opět omluvit, že jsem tě nechala tak dlouho "čekat"... Život je prostě, jaký je, ale já na tebe nezapomněla, naopak celou dobu jsi byla se mnou, ve všech mých zkouškách, náladách, prosbách, chybách a omylech a opětovnému naladění se.. na radost a pochopení, že chyby jsou tu proto, abychom se nevzdali, ale šli dál.
Věřím pořád, že u tebe jsem "doma", tvůj web vždy přinášel spousty odpovědí na mé otázky... Došla jsem tak daleko, že už vím, co chci, a začínám si plnit svá přání... Jsem jakási samostatná jednotka, co ale sama být nechce, ano, jdu a půjdu si za svým, ale počítám s radostí okolo nás...
A ta mě dovedla zpátky k tobě, zpátky na začátek, kde něco končí, aby něco ještě hezčího mohlo začít...
Jsem až tady, ale krom své hlavy začínám používat i své srdce, proto asi nikdy nebudu ten "sobec", co se neohlíží na druhé, a vždy se budu snažit pomoci ze všech sil, říkám, proč by mi ten či ten zrovna teď říkal to či ono, když by se pak zjistilo, že lže, tohle mě vždycky bolí, nesnáším lež, ale vzápětí mi dojde, že těch lidí je mi pak líto, co mají za život? Bojí se,čeho???
Byla jsem taky taková, ale to ty spolu s těmi nahoře i dole jsi mi pomohla vidět svět Z té růžové stránky s láskou ke všemu a ke všem bez podmínek. Sice jsem naivka, ale jsou pak chvíle, kdy si umím říct - dost.. A řekla bych, že od té doby zvládám i spoustu věcí s nadhledem, no i když... Vlastně jsem ráda cvok, blázen... Baví mě to, proč musím být nutně až tak moc "dospělá", co z toho, budu mít jine starosti a vrásky navíc, navíc moje šedivějící vlasy si zaslouží taky trošku úcty.. Takže je mi 30 a jsem jaká jsem, buď to lidé v mém okolí vezmou, anebo ne, komu se to nelíbí, ať jde tam, kde bude spokojený, a jde po boku těch, kteří mu budou sympatičtější.. Beru to tak, že lidí, co mě budou chtít znát, si mě najdou nebo já je..
Jednou jsi psala, že tvoje schopnosti přišly samy, nijak jsi o nic nežádala, už to chápu. Nevím, kolik času mi zbývá, ale věřím, že dost. Navíc sice má každý vyměřený čas, ale i to se myslím může změnit, ne? A to je ta krása, já si uvědomila tu správnou cestu, někdy jdu přímo, někdy ne, ale jdu a tak si věřím a věřím, že mě všechno teprve čeká a že to bude jen a jen lepší a nakonec zakotvím "doma" a najdu své pevné místo a přestanu utíkat.
Vím, kde je, jen to ještě chvíli potrvá... ale já si počkám, nehodlám to vzdát, klidně se doplazím, polezu po čtyřech, budu dělat věci, které mně přijdou šílené, ale pokud v tom uvidím smysl a dojdu díky tomu dál...Chci a přeji si to...Chtěla bych ti za tohle všechno poděkovat, nejen za to krásné, ale i to ubíjející, i to odvlastnění ve chvílích, kdy šlo o děti, i u těch už vidím zlepšení, věřila bys a přestav si, poprvé pojedu sama v sobotu tady od nás z Kadaně k mamce do Prahy, víš jak nám to tenkrát nevyšlo?
Toho 21.12.2009?
Fakt mě to tenkrát mrzelo, chtěla jsem číst v tvé knížce, chtěla jsem a přála si tě poznat, osobu, co je tak "svá" a přesto ostatním dává tolik lásky a naděje a mění je, aniž by za to něco žádala, či to bylo nátlakové.. Mělo to tak být... Měla jsem oslavit své 30tiny, jak já s oblibou říkám - svou druhou 18tku, abych byla silnější, svá, seběvědomější a našla se...
Věřila bys, že díky Tobě jsem se usmířila s tchýní a se svojí matkou???
Protože tvůj web je pro všechny.. Věřím, že si našel spousty dalších a díky i nim jsem pak "rozkvetla", tvoje přítelkyně, teď i moje mi řekla, že rozkvetu jak Sněženka a víš, jak se jmenuje jeden z koníčků, co mi ona dala???
Právě tak..
Není to náhoda? Ale kdepak náhody přece nejsou...
Ukázala jsi mi cestu i k ní a věřím, že vše děláš bez postraních úmyslů, jednou si přeji být jako ty a přece to být já a ona mi dala dar, obrovský, koníčci mi denně ukazují cestu, jdou dva, už jsem ti to říkala? Měli být jiní a pro někoho jiného a po Novém roce jako by se to změnilo s tím, jak já se vyvíjela.
Tihle jdou totiž ruku v ruce společně, mají společný cíl, směr.. Nemůže být jedna bez druhé.. Růženka, moje láska, jednou dostane dar obrovský od Sněženky..Chtěla bych ti je ukázat, věříš, že jsem ti je chtěla darovat?
Jako symbol nových začátků, lásky, štěstí, darů, jako když vezmeš Růženku lásku, aby se spojila se Sněženkou v ruku v ruce a tím pádem dali šanci novému životu.. dítě, budu mít třetí, vím to, víš to???))), už spolu mluvíme.. Vybrali jsme už i jména... Ela nebo Mareček, pro nás mě a děťátko, jen tatínka nemáme, vlastně jsme chtěli dát inzerát, že hledáme tatínka snů, vlastně tak trochu z mých snů, ovšem věřím, že malý/malá mi v tom dosti pomáhají... Děti si přece vybírají své rodiče. No a tím jsem skončila i u tebe, proč lhát, je to tak..
Chtěla jsem založit své webovky, jenže já a technika... a pak jsi mě napadla ty, můžeš mi pomoci, sama jsi kdysi utvořila svůj web, že už těch informací bylo tolik a tvoje stránky oslovily tolik lidí, přijde mi, jako bych šla ve tvých stopách, snad přáních, taky to potřebuji někam dát, můžeš mi poradit...
Možná si mám opravdu založit svůj web já nebo poprosit o naději pro nás dvě společně s tebou??? Nikdo neví vše, každý máme svůj díl.. možná jsem já tvoje chybějící část a ty ta má....
Děkuji za tvůj čas, věnovaný přečtení mého mailu.
S láskou tam do dálky, kde teď jsi, a přáním hezkého dne
Marťa 02.03.2010

Milá Wahl,
přiznám se, že v první chvíli jsem byla v šoku, že přišla odpověď na můj mail... Trochu mě to zmátlo a šokovalo, ale jsem ráda, že mě máš ráda stejně jako já tebe, jinak by odpověď nepřišla.
Opravdu jsem si chvíli myslela, že se nějakým způsobem změnila pravidla, protože já opravdu neměla přístup na tvé stránky a přirozeným vývojem společně s mými ochránci - rodinou - dětmi jsem došla až sem, nikdy jsem nevěřila, jak může být úžasné poznávat se s někým, kdo teprve "přijde", vím, že ať to bude kdokoliv, budu ho milovat z celého srdce, je to přeci dar z nebe...
Nebojím se, věřím, že mě hlídá dost mých dětí, které dělají potěšení ze života tady na Zemi.. Proto pevně věřím, že vše, co se dosud děje a stalo, má svůj opodstatněný význam. Přestala jsem se pořád dohadovat, zda má rozhodnutí jsou správná nebo zda se stydět za své myšlenky, chyby, omyly, proč, nejsem dokonalá i přesto tvrdím, že mám obrovský dar...
Stejně jako ty a hodlám ho rozvinout..
Nenásilně, pomaloučku, víš, že moje netrpělivost je vlastně taky dar, z netrpělivosti ke mně přišla moudrost a úcta ke všemu, co je kolem nás a co ke mně přijde, ať už v jakékoliv formě... A dnes, nevím proč právě dnes.. i když možná tuším, ale kdo kdy ví a bude vědět úplně vše, v tom přece není kouzlo, kouzlo je pomaloučku i přes neúspěchy otevírat dveře za dveřmi, polehoučku odkrývat skryté, až se dostaneme k cíli, který nás zase povede dál..
Jen se přitom nesmí zapomínat na počátek, každý nějak začínal.. ano, pamatuji si to z tvých horoskopů a teď i rozumím..
Věřím, doufám a přeji si, aby i když se budu zlepšovat v tom, čeho chceme "společně" dosáhnout, nikdy se neotočím zády ke svému "osudu" (radosti ze života)... jsem měla obrovskou potřebu a chuť se ti svěřit...
A tak jsem psala a psala, dle svých pocitů pravdu... Naučila jsem se od tebe i říkat pravdu, která sice bolí, ale zároveň ulevuje duši člověka... Znám totiž i to, kdy se člověk do těch svých polopravd či lží zamotá natolik, až je to pak bolestivější, i když to mělo být právě naopak... Radši pravdu, která mě rozhodí, odhodí, otráví, ztrápí a uzoufá, protože ať už dříve či později se s tím člověk popere a řekne - ano, bylo to tak, ale už je to pryč a vždy tě to posílí nakonec..., než se celý život trápit, co by - kdyby a proč..
A po tom, co jsem chtěla mluvit s mamkou, a dovedlo mě to k mému mailu, užasla jsem, že mi odpovídáš a navíc, že tvůj web funguje dál...
Zázraky opravdu existují, když to nejméně čekáš, vždy dorazí radost naprosto slovy nepopsatelná... A jelikož bych měla dát i na svou intuici a věřím svým "dětem", andělským bytostem, vím, že to, že se dnes na tvé stránky nepodívám, není prohra, ale změna, která mi pomůže dojít tam, kam chci, vždyť láska, i když na dálku hory přenáší....
Velký dík za to, že jsi dočetla až sem a hezký zbytek dne..
S úctou

PS: Krom toho, nevím, jak je to možné, ale asi to opravdu funguje, ta láska a opora na dálku, protože jsem dneska měla dvojitou radost. Napsala mi zároveň s tebou i Hoplea... zvláštní... náhoda... ale i tak RADOST, že tolika lidem záleží na někom jako já, mám tě ráda, ahoj.
Marťa 03.03.2010

MIlá Wahl...
nechce se mi dlouze psát.. Stejně víš...
Takže jen obrovské díky za dnešní den....
PS: Pozdravuj ode mě i ostatní...tady i tam....však víš...
Marťa 05.03.2010

Ahoj Wahl....
děkuji i za dnešek a přeji všem hezký víkend....
Prostě všem...
Papa
PS: Mám fakt radost,ani nejde napsat jak velkou...)))))))))))))
Marťa 06.03.2010

Milá Wahl......všichni.....
děkuji za včerejší krásnej den, za zázraky po celý den, že jsem trefila, kam jsem měla, že jsem si to maximálně užila a že jsem pak stihla i všechny spoje a autobus mě dovezl zase zpátky.
Prostě včera v Praze to bylo boží))))
Díky, že moje přání dělají radost... nejen mně... ale i všem kolem mě...
ahoj
Marťa 07.03.2010

Ahoj Wahl,
mám povolení si půjčit tvůj mail, tak děkuji, vzhledem k tomu, že jsi tam kdesi, nemůžu se tě přímo ptát, ale zase věřím, že bys mi to dovolila...

Alešovi...
Tak já nevím, ale tak napíšu ahoj, přijde mi to pravdivější...

Co napsat.. nevím, ale já na to přijdu. Vzhledem k událostem posledních dní to bude těžší, než jsem čekala. Co třeba zeptat se, jak se máš? Takže asi od začátku...
Sice jsem říkala, že se nebudu opírat o to, co bylo, ale to, že jsem v první chvíli nevnímala, co mluvíš a pak jsem se plynule začala smát a směji se více méně doteď, je pravda.. Sice nevím, jestli bychom si měli o čem povídat, ale věřím, že to většinou vyplyne tak nějak samo od sebe. To už opravdu musí být hodně odlišní lidé, aby nenašli společnou řeč, já tě vlastně vůbec neznám, můžu se opírat akorát o iluze toho celého pořadu na Barrandově a vzhledem k tomu, že mám pořád chuť kreslit, pomáhat a čarovat s kartama, tak bychom neměli jen tupě mlčet a čekat, co jeden z nás poví, navíc já nedokážu moc dlouho mlčet, takže buď bych to nějak "rozproudila" nebo bych prostě řekla, že to radši ukončíme.
Momentálně jsem ale zrušila všechno, co jsem si kdy myslela a vytyčila, teda uplně ne, jenom jsem se rozhodla, že to malinko pozměním. Už jsem v tom neviděla smysl a to by mě akorát dál ubíjelo, možná jsem hloupě naivní, ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu... No nic, ale to není smyslem tohoho dopisu, tohle je dopis pro začátek. Potřebuji přítele, někoho, kdo mě bude poslouchat, můžu ti slíbit to samé, někoho, jak se to říká, bez podmínek, prostě pro radost... Ve své podstatě tě mám ráda... jako kamaráda..
Myslím si, že není kam spěchat a mě už přestalo bavit na někoho tlačit a někomu něco vnucovat. Neznáme se, tak se poznáme, co ty na to..???
Už bych chtěla na to doteď prostě jenom vzpomínat a pohnout se dál, normálním směrem, do života, co má smysl.. Je mi teď takhle dobře, tak "svobodně", možná už moc dlouho dělám věci pro druhé, tak se teď chci rozdýchávat, ale to neznamená, že nechci mít okolo sebe "přátele"...
Jak já ten osud nenávidím, mám život vzhůru nohama a mám se v tom vyznat, co takhle nechat osud chvilku spát a jen tak se radovat. Stejně v podstatě jiná nebudu, ale měnit se můžu, vlastně se měním pořád den za dnem.. Mám dvě malé děti, ale je s nima fakt legrace... Jsou prostě malí a hledají se, takže se chovají vzhledem ke svému věku.. Jsou pro mě všechno.. Mám manžela, ale dlouho už jen na papíře, chci se rozvést, jen se toho musí ještě spousta dořešit... to ale nevylučuje přítele. Jsem nemocná, ale zvládám toho spoustu.. Dokonce jsem si myslela, že spoustu věcí nezvládnu a šlo to. Mám spoustu nedostatků a když zaječím slyší mě celá ulice, ale nedokonalost je krásná v tom, že je pořád v čem se zlepšovat.. a vzhledem ke svojí výšce, díky bohu za ten hlas))...
No to by pro začátek stačilo..
Pointa... Jsem ráda, že jsem tě mohla určitou část dní poslouchat, sluníčko už jsem potřebovala hrozně dlouho)))
Ahoj
Marťa 13.03.2010

Milá Wahl,
tak to jsem opět já... Rozhodla jsem se darovat Růženku a Sněženku "tobě-vám", dostaly už každá i svou půlku srdce..
Přišel prostě jejich čas... Mají hlubší význam a měly by jít tam, kam patří...
Napiš-te mi, kam by měla Růženka se Sněženkou dorazit, kde je jejich místo...
Čekají)
Ahoj
Marťa 17.03.2010

Ukol nebo poselství, konec nebo začátek.. prohra nebo výhra.. další chyba nebo naopak počátek 21. století života teď...
Marťa říká - hurá do toho, bude to bolet, bude to žrát, bude to těžké, budou to slzy, bude to kdo z koho, názor proti názoru, omluvy a hádky, radost a štěstí, smutek a trápení, láska a nenávist, probrečené noci, proti promilovaným, bude to s dětmi i bez nich, bude to jen moje cesta i naše společná, bude to víra i naděje proti beznaději.. co to znamená, probuzení ze sna..
BUDE TO ŽIVOT, BUDE SE ŽÍT A BUDE TO VÁŽNĚ SÍLA, KTERÁ BUDE STÁT FAKT ZA TO!!!!!!
Růženka dodává - je to láska do všech srdcí i těch zapomenutých, nevěřicích, bojácných, ztrápených, lidských, duší zvířat, stromů, země... Ta se nežádá, tak se dává, všude, bez rozdílu. Naplňuje, rozčiluje, svazuje, žárlí, uspokojuje, plodí, ale je ze srdce,z pravdy.............Je to láska za všech okolností,je to slib v partnerství a soulad, je to uzavření kruhu a vykročení jednou z cest vlastní pílí a pomalými krůčky k naplnění našich, vašich srdcí, "jsem tu pro vás, jdu od začátku, kterému jsem ukázala směr a ten ji posílá dál..."
Sněženka končí a nabádá... nesuďte, učte se, buďte sami sebou, vždycky je cesta, jak začít znova... VŽDYCKY JE ŘEŠENÍ.. Jen stačí chtít a správně si přát, jsem šance pro všechny,jste tu,máte život,tak ho žijte i kdyby jste začínali znovu a znovu a stále znovu, tu šanci vám teď posílám a dávám...
NOVÝ ZAČÁTEK PRO VŠE ŽIVÉ..
Ať roste, sílí... Životu zdar, nezapomeňte, že i v té nejhorší chvíli musíte věřit, i když máte pocit, že jste sami, to je omyl, vždy je tu někdo další... Nikdo není sám a nikdo nebyl stvořen být sám... Ve dvou... třech... čtyřech... stovce to jde vždy líp, tak tu svojí šanci nepromarněte... Chyby, co to je, jsou tu pro to, aby nás vedly dál...
Dívat se vpřed, neohlížet se, poděkovat a jít... Vstříc dalším neuvěřitelně uvěřitelným zítřkům...
Srdce, co je srdce, kdo to ví.. co značí, srdce bije.. srdce si přeje, dokonce pláče.. ale nikdy nemá být na půl, vždy jen celé, darujte svá srdce, vnímejte je a ukáže vám, kam jít.. Věřte v sebe, věřte v něj, věřte v jeho sílu..
Marťa-Pavla-Ela (Růženka+Sněženka)
Dneškem utváříme "náramek přátelství, lásky, náramek spojených srdcí.... letí k vám.........
PS: Měl by tam být už v pátek)))))))))))))))
Marťa 18.03.2010

Já píšu, píšu a píšu všem,
že jaro je konečně tady
užijte si proto dnešní den
tak jako my u nás tady..
Jaro přišlo už i do kalendáře,
je to potvrzené,
sluníčko nabírá na síle
a všude jsou rozesmáté tváře..
Což znamená příslib, příslib nových dní...
Vše, co si přejeme, se začíná pomalinku plnit...
Přejeme lásku do všech srdcí...
Tady od nás směrem k vám jí zasíláme a zdravíme všechny, co nám jakýmkoliv způsobem pomohli...
pomohli tohle začít, zažít, cítít, vidět...
Máme vás rádi
Marťa s dětmi... 22.03.2010

25.03.2010

Ahoj Wahl....
tak teď jsem pro tebe napsala dlouuuuuhhhej dopis, aby se mi následně smazal... Vím taky proč))
Je to tak jednoduché napsat třeba do jedné věty, ač pro mě těžké... Moje srdce se vzdalo nebo spíš moje ego se vzdalo mému srdci... Přijmula se tady a teď to, co bylo pořád, jen jsem se tomu snažila všemožně bránit.. UŽ NE.. Uzavřela jsem jistým způsobem minulost.. Její součástí jsou děti, takže tu vždycky bude, ale už ne společně..
Jednoduše stejně to tam nahoře ví a ví to i ti jistí tady u nás.. Nemůžu a nechci přestat.. Chci jít dál.. Spojila jsem nespojitelné, udělala jsem ze dvou půlek srdce jedno, dala jsem zelenou novému začátku, miluji to, to všechno i ty lidi i toho člověka.. Je to jednoduše tak..
Smíření, prohra, osvobození a získání...))???? Láska všude, ve všem, pro všechny, tak proč ne pro mě.. Že to "neznám", neznamená, že to není..
Prosím tě jen o to, abys tam nahoru řekla, že moc děkuji za vše a že příjmám.. vše, co přijde a má přijít. Jen nevím,jak dál. Nechci si to vynucovat, jen můžeš jim říct, zda by mi nenaznačili co dál?
Jak to se mnou vypadá v tuhle chvíli.., že prosím, že nežádám..
Pochopila jsem, že sama to nezvládnu..
Asi špatně zvolená slova, ale momentálně nevím ta správná, čím to vyjádřit, to, co cítím, nejde to..
PROSÍM O POMOC, NEŽÁDÁM, NEVYNUCUJI SI, NEPODMIŇUJI SI, PROSÍM PROSÍM PROSÍM A DĚKUJI ZA VŠE.
Zároveň bych chtěla poděkovat tobě a dalším duchovním učitelům, šli tu cestu se mnou, byla jsem v jistém ohledu sobec. Moc si toho vážím, opravdu, velkou úctu a pokoru před vámi bylo to úžasné..
Třeba tento dopis pomůže i jiným, jen si to tak přečíst a najdou v tom to, co já...
s láskou
Marťa 26.03.2010

Milá Wahl..
tak den zase pokročil kupředu.. Rozhodla jsem se ti napsat. Vlastně si tak nějak odpovím i trochu sama na svůj včerejší mail. Nic se nezměnilo, pořád vím, co jsem včera psala.
Původně měl tento mail znít jinak jen pár "pravdivých jmen", ale když jsem otevřela mail, došel mi dopis od Hopley, chvilku jsem měla zaváhání, ale vlastně ne tak, jak bych si myslela, co bylo, bylo za tím si stojím.. i za tím dalším..
Jen mi to pomhlo pochopit, že to, co jsem si napsala před chvilkou pro sebe do mého "učňovského" sešítku, je můj sen.. moje přání..
Psala jsem to já, protože i když věřím, že jsem to nebyla jen já, pořád jsem to psala já a má to význam pro mě.. Jenže o budoucnosti se nedá rozhodovat a nemůžeme ani rozhodovat za druhé... Dost to k tomu svádí a člověk si pak neuvědomí, že nevědomě rozhodl i za "druhou" stranu, aniž by opravdu věděl, či to tak chce, chce zkusit nebo prostě má něco, co by chtěla pozměnit..
Zatím se "budoucnost" může jen pomalu vytvářet.. Nechci a nebudu rozhodovat jen sama, nebudu nutit nikoho, aby přijmul moje sny, protože bych to tím, že bych to napsala udělala a tohle není jen o mě...
Takže uvidíme, jak to nakonec všechno doopravdy jednou bude a jestli to tak má být, tak se to prostě stene.. ale jednoduše proto, že "chceme"...né "chci"...
Na závěr moc zdravím Hopleu a že se těším, mám vás ráda
pa
Marťa 26.03.2010

Milá Wahl,
tenhle dopis je jiný než ostatní.. Věřím, že mi má odpověď prostě přijít.. Uvěřila jsem.. Chce se mi říct jako ty, ale kdo ví, ke mně přicházejí informace ze všech stran, ale vždy jednám v souladu se svým srdcem.. Možná některé věci nechápu jak bych měla.. ale pořád jen polopravdy.. "lži, kdo ví, nevím, co je pravda a co ne.. Slyšela jsem, že není jenom pravda a lež, ano já vím.. Jenže kdo ví uplně všechno.. Četla jsem, že andělé jen naznačují, četla jsem spousty dopisů o tom, jak jedna puzzlík ze skládačky se skládá k druhému..
V jednu chvíli vím, co chci, a v další chvíli se mi to nějakým způsobem popře.. Já opravdu neznám minulost a nechci ji znát, pokud mám něco vědět.. prostě to přijde a zase odejde,jako když se ti zjeví,co zrovna má,všechno k nám přichází tak, jak má. Dneska se mi toho stalo tolik, ujasnila jsem si koho chci, ale proč to okolo, pořád ty zkoušky jakoby, proč tomu nevěří.. nebo já, má mi to ukázat další směr.
V jednom článku jsem se právě dočetla o bílém psu.. V tom článku cítím - bylo to o mně. Ale jakoby ne jen o mně.. Bylo že jsem byla pozastavena. Ale ja to nevímám jako "ty", opravdu neznám minulost, dokonce jsem četla v minulých životech, že proč se zaobírat minulými životy, když žijeme tady a teď..
Jsem prostě Marťa, nic víc nic míň, ano nový mail, ale to jsem já, prostě ukončena jedna etapa života, "s mým manželem", dávám do uvozovek, protože pro mě je to uzavřené.. Neumím svému srdci poručit, prostě není tam.. Ale podle pravidel, rozvedeni zatím nejsme.. Snažím se to tu ukončit. I ty si jednou psala nebo jsem to prostě četla, že nelze jen tak odejít.. že vše má svůj čas a to, že bych utekla, nic nezmění, pochopila jsem, že to musím uzavřít.. Podala bych žádost o rozvod už dávno, jen prostě nevím, jak dál..
Všechno závisí se vším, máme hypotéku, půjčky, děti, majetek, nechci to pitvat, jen proč by to mělo bolet zúčastněné víc než musí, proč nemůže rozvod prostě proběhnout na základě dohody a v klidu jakoby, než jak to tu bývá, že ti dva už neví, jakou špínu by po sobě naházeli..
Vím, že pro něj nejsem ta pravá, cítím to, hrozně jsme si naubližovali, vidím i to, že i já jemu, koukám na ostatní i jejich očima.. Nevím, kdo jiný by to měl pochopit, i ty přeci umíš číst mezi řádky, sama píšeš taky, jen co smíš.. Nebylo ubližování už dost.. Není důležité to tady a teď žít naplno každý den a přítomnost a ne se pořád vracet do minulosti, neměla by minulost být minulostí, sice je naší součástí, ale tak proto se snad vracíme, jsem pochopila a začínáme, kde jsme skončili, ale ne proto abychom jen napravovali chyby z minula, ale abychom navázali, šli dál... Proč sem chodíme a nic si nepamatujeme..??? Nakonec to, co máme vědět se stejně dozvíme.. Slyšela jsem, že omluva samotná dělá zázraky a když píšeš či konáš věci srdcem, i když se zmýlíš, důležité je to, že si to uvědomíš, i když... Motám páté přes deváté, ale co mám dělat.. Slova plynou a přesto jsou to jen slova, důležité jsou přece skutky i slovo miluji tě, mám tě rád, máme říkat nahlas a zřetelně a nebát se, protože jedině tak může láska být ta opravodová, sice s někým žiješ, on si je tím jistý, ale co lidi to chtějí slyšet, chtějí být ujišťováni, je to tak hezké, přesto je to slovo, kterým by se nemělo plýtvat, vím rozdíl mezi mám tě rád a miluji tě.. Je to v intenzitě, v prožitku, je to tak intenzivní pocit, že máte pocit, že v tu chvíli "umřete", díváte se na toho člověka a nejradši byste mu snesli modré z nebe.. Není nikdo další, vibruje to celým tělem.. Bolí to, zraní to, jsou to kompromisy, ale JE TAK KRÁSNÉ LETĚT A NEBÁT SE..
Není to o závislosti na tom člověku, je to cit, který nelze popsat.. Chtěla bych to "zažít", moje srdce mi říká - ano je to on, tak, proč by to mělo být jinak.. Kvůli minulosti, tu já neznám, nezajímá mě.. Jen chci žít, žít tak moc, protože je to tak krásné, někde jsem četla, že lidé, co se bojí, se bojí pravdy, a tak celý život jenom prosení a zůstane jen u přání, ale proč?
Copak prožívat vztah s jedním člověkem v dobrémi i zlém, ve zdraví a nemoci, v bohatství a chudobě, prostě za všech okolností je pohádka? Proč se tedy říká, že láska hory přechází...... láska, láska, láska, divím se, že zrovna já se o tom tady rozepisuji, ale je to tak.. Jsem tu a budu klidně stále dokola opakovat to samé, protože na lidi okolo to má vliv, o který by mě dříve nenapadl.. Víra v každý další zítřek, kdykoliv si můžeme řici dost a začít znova.. Nikdo nikdy nebyl a není dokonalý, ale v tom to právě je, že toho člověka tak vidíme, i s jeho chybami, s jeho náladami, s jeho zlozvyky s jeho........
Je pravda, že chlap nikdy asi neporozí ženě a žena chlapovi, ale prostě proto, že to tak je, chlap je chlap a ženská je ženská, proč se snažit pochopit a změnit co nejde, co je dané.. Prostě stačí je chtít, nebát se a jít za svým srdcem.. Společně a přece zvlášť.. Nemusím vysvětlovat, víš to, vím to. To, co cítím.. cítím neskutečnou lásku.... Je to ona ta bezpodmínečná láska?????, kdo jiný by to měl vědět lépe...... Moje víra tu stále je, i když pokulhává:))) vlivem těch, co stále nevěří.. Ale naděje, naděje, ta je tu pořád...
Poslala jsem ty koně, víš proč, kdo jiný než Wahlgrenis.. ano je to tak .... i tak... Nikdy nemůžu popřít, pro koho byli původně.. Ale kdo ví, opravdu se může srdce mýlit.. Nebo je to jen strach... Mám tě ráda...
Marťa 12.04.2010

Ahoj Wahl...
jdu tě pozdravit, jsem ráda, že koníčky jsem poslala zrovna tobě... určitě jsou, kde mají být, pro ty, kdo je měli mít jako symbol toho, co znamenají, si je nezaslouží...
Jsem v téhle chvíli zlomená, mrtvá, už mi to šlo... karty a tak, už si nečtu tolik v příručkách, vychází to, dokážu se koncentrovat na osoby, kterých se to týká. Ovšem impuls, díky kterému to vzešlo, je pryč.. Pořád chci věřit v anděly, univerzum, svoje nenarozené děti..(Davida)...???, když přijdou, tak přijdou, klidně je budu mít sama, jsem připravená.. Ale už nemůžu, dneska po ránu jsem jukla na tvé stránky a moje srdce mě bolí ještě víc..
Pravda je hnusná a já asi opravdu naivní, ale dá se s tím žít.. Nehodlám se vzdát, ale nechci ho a ani je, půjdu si svou cestou, čili budu rozhodovat od teď jen sama za sebe a své dvě děti.. Pokud bude potřeba, pomůžu tam, kde uvidím, že potřebují a chtějí, tak kde vůle nebude, nemůžu sloužit. Tohle se nemělo prostě stát, odpustila jsem moc, valilo se to na mě ze všech stran, byla jsem ochotná spojit s tím člověkem život, ale asi se teď tam nahoře budou zlobit, protože já bych neměla lhát, ale já nemůžu - svatba, práce, rodina a navíc to posvětit v kostele, bylo by mi ze mě zle a byla bych si odporná jít tam a udělat, jen proto, že to tak má být..
Slíbila jsem svatbu v kostele, dala jsem slib srdce, že beru svůj úkol i plán, ale pokud se stane to, co teď... Chtěla jsem jen lásku, úctu, oporu a mám 4 děti, co jsou neštastné a staly se obětí her dospělých. To se dělá??????? Z toho tři dospělé, co trpí, věřím, že oni jsou tu pro sebe, tak proč?????????
Co to znamená a jak je možné, že to dítě přišlo teď????????
Je to vzkaz pro mě????????
Děti mi to tu bourají, karty mi trhají tvoji mapu s kyvadlem mi ten mladší bojkotuje, chtěla jsem jen pomoc... Možná až moc, možná duchovno není pro mě, mám si žít jen obyčejný neviditelný život jako do teď???????
Nemůžu, vím to, cítím, že můžu pomoc, víc než teď umím... ale takhle...
Nebo si mám opravdu všechno protrpět a štěstí nikde... Každopádně se rozvádím, odpoutala jsem ho i duchovně i podle našich zákonů tady, tak je čas jít dál... Momentálně jsem jen já a moje děti.. Dneska byl ve školce papír na chození do školky dětí o prázdninách, většinou to proškrtám, ale teď poprvé jsem váhala, chci si hledat brigádu, je na čase začít se starat o finance na bydlení a jídlo... Rozvod započal...
Jsem unavená, tak hrozně unavená... Pozdravuj ty dva tam nahoře, jelikož mi bylo řečeno, že já to neumím, nevím... Nejsem si jistá, že budu mít děti, ale jestli je to opravdu tak.. budu ta nejlepší máma a budu jich mít klidně 10, tu svojí velkou vysněnou, spokojenou a šťastnou rodinu..
Už mi to nemyslí, tak já se loučím.. Jsem zoufalá, ale opravdu zoufale zoufalá, tohle jsem nechtěla, dělala jsem to opravdu s vírou, že to je tak správné...
ach jo...
Promiň mi ty chyby, ani nevím, jestli nějaké jsou, ale nebudu to po sobě číst, nemám sílu, myšlenky plynou jako vždy a třeba bych to pak ani neposlala...
Marťa 05.05.2010

Ahoj Wahl...
tak to jsem zase já... V sobotu už bude mít Štěpánek druhé narozeniny, představ si to, a tak plánuji takovou oslavu s kamarády, nejdřív jsem myslela, že ne, vzhledem k situaci, co teď je, ale zase je to jeho den a aspoň tu bude veselo a kluci si to náležitě oslaví, akorát vždy lituji sousedy, protože děti, když se sejdou tak to je rodeo...
No a protože si byla dlouhou dobou ty a tvoje stránky mojí průvodkyní do světa, který mě změnil a nejen mě, ale i můj pohled na život tak nějak celkově a vlastně tě mám svým způsobem ráda, aniž bychom tě znali.., chtěla bych ti alespoň takhle po netu napsat, že bych tě ráda pozvala - poznala..
Psala jsem to už i Hoplee.. Věřím,že si určitě obě vzpomenete alespoň v myšlenkách.. Je to tak, že vlastně nemůžu vyjádřit ani se nedá splatit to, co mi tvé stránky daly..
Takže by mi bylo velkou ctí pozvat tě k nám na dort. Protože ale vím, že sama máš dost nabité dny a semináře a tak.. a že každé setkání má svůj čas... tak budu brát, jako bys tu byla, už jen proto, že ta oslava bude určitě nezapomenutelná a andílky tu máme, nejen v dětech, ale i ty, co nevidíme a mezi ně tě já řadím....
Děkuji ti za vše..
Posíláme andělské pozdravy tam za tebou, ty jsou nejrychlejší
papapa
Marťa a kluci.. 18.05.2010

Milá Wahlgrenis,
měla jsem napsat jen jednu větu, ale po tom, co jsem chtěla psát z mého druhého mailu, mi něco řeklo: dnešek končí, zítra je nový den a přitom je to propojení včera - dnes i zítra...
Chtěla jsem napsat, viděla jsem avatar a plakala...
Viděla jsem avatar a "umírám", abych přišla já a přesto já...
Dnes proběhlo setkání s právničkou kvůli rozvodu... volnost... proč, víš, oni také... nemám na sobě sluchátka a přesto slyším hudbu.... je otevřená okno a přestala jsem se třást, jsem totiž tady a zároveň tam... Posel na Zemi jako my všichni...
Během filmu jako by běželo všechno, jako když ze tmy dojdeš na konec a tam je světlo... světlo pro všechny, víc asi nemusím psát... není to tak... jak si to možná někteří vyloží, ale ti, co vidí co já, ví, proč užívám slova, která píši, mluví za mě srdce... život... dar... moje dítě, já jsem dítě, stejně jako všichni tady....
A když jsem otevřela mail, dostala jsem toto od své kamarádky, zvláštní, že to psala zrovna ona, jako by to byl další člověk v řadě, co je připraven nastoupit cestu poznání jako by oni "učitelé-žáci" přicházeli za mnou v jejich správný čas...
Proto ani tobě, člověku, který vidí dál a nebude v tom vidět jen přeposlaný text, ale číst mezi řádky, tak, jak si mě to učila mnohokrát a přesto to teď není tak jednostranné, ale i v těchto slovech je jistý vzkaz, nebude vadit, že ti posílám k mému dopisu to, co jsem obdržela já....
Měla jsem na mysli, že už půjdu spát, vypínala jsem počítač, přesto i před tím i v tu chvíli mi běželo hlavou tvé "jméno", jako když mně tam běží "Ela" a dala jsem storno a píši, přeci jen i přes čas, který vidím, a čas, ten přeci není a přesto ubíhá zběsilým tempem...
Pro nás tady ano, ale my jsme právě ti, kdo ho mohou využít a dát mu význam....
Krásnou noc všem s přáním krásného dne a dní a s velkou láskou tobě a všem

Příště už jen já a já a já čili můj druhý mail a není to tak, že bych nepřijmula minulost, přítomnost a budoucnost, čili své příjmení teď, ba naopak právě jsem přijmula obě a nyní to bude " s v o b o d n á" a přeci jednou ne, ale kdo ví... co bude dál... Možná se vyplní... co se má stát... možná se to pozmění, možná to bude uplně jinak, jen to teď ještě nevidím, protože vše má svůj čas....))))
Dobrou)))
Marťa 26.05.2010

Ahoj Wahl,
jako vždy ti mám napsat..
Vlastně poslední věta byla: napiš to Wahl...
A teď mě napadá, že si pamatuji, kdy jsi mi psala, jednou uplně poprvé, myslím to bylo loni.. že nevíš, o co jde.. pak druhý mail, když jsem se už "naštvala", že očekávám odpověď, přišla, a potřetí adresa pro Růženku se Sněženkou...
Z druhého dopisu si pamatuji..."udělej něco pro svého budoucího muže.....bude to láska".....Přeloženo....text pod tím...
Vstala jsem a vzala kyvadlo...
Je to čím dál spíš komunikace no jo, či aha, já nebo dotyčná "osoba-anděl" kdo ví.. si vyněňujeme tzv. já vím ty víš druhou půli nebo tak, možná jen mé učení.. Každopádně mi něco došlo, co bylo okolo ta kaše a jak souvisí s podstatou, co ti teď píši, je spíše pro mě..ale...
Přemýšlela jsem nad slovy "děti jsou naše budoucnost" a došlo mi toto..
Dítě je každý... každý má svou cestu.. ale to,že matka je branou a že se rodiče mohou domluvit na jméně a tím trošinku ulevit osudové cestě, co je v datu narození... je fakt..
I když říkám si, když si naplánuješ početí, jde i to ovlivnit, na druhou stranu.. děti si vybírají své rodiče... ale jak ke mně přišel Štěpánek, náhodou, ani jeden z nás to netušil... stalo se... měl dané datum porodu a přesto se narodil v měsíci květnu, měl to být datum 4.6. a je to 23.5., když sečteš datumy v podstatě to dá číslo stejné, daný byl rok... a přesto se splnilo, co řekli doktoři, není před 20. květnem, kdy by byl ve znamení býka, ale je 23., kdy už je blíženec a to měl být...
Když budu pokračovat dál.. není na tom špatně.. má krásné, zvláštní datum narození... a jméno.. není špatné... i když vše dohromady dá, člověk by se na chvíli lekl vzorce osudu .. jenže jeho jméno je, jaké je.. byly okamžiky pro změnu, přesto mu zůstalo a je, jaké je, a přesto kdesi kdysi znamená nový rok... nebyl to druhý svátek vánoční, ale začátek nového roku...
Je můj andělský dar, moje odměna..
Ano možná se měl narodit "jinému", ale... kdo ví...
Abych ale došla k k tomu, proč to píšu.. že vlastně nezáleží na číslech, datumu, jméně příjmení, to jsou věci, které jsou né dané... i to datum narození... i když je pevné, spousta a většina dětí se přeci nerodí přesně v termínu.. víš, jak to myslím, důležité je, jaké prostředí jim vytvoříš a zda dáš tu lásku, co má být tou hlavní "příčinou", vždyť děti se hlavně a nejvíce mají rodit z lásky, i přesto, že by měly svůj čas, či nějaké karmické dluhy, vůči komukoliv z rodiny, důležité je nelpět na minulosti, ale vytvořit láskyplné podmínky pro život teď, to ostatní půjde tak nějak samo.. pokud je láska, víra a síla a uvěření.. tak se zvládne vše...
Vzpomněla jsem si tímto právě na Camillu Carolinns..
Stejně tak na bibli...
Lidé v tom vidí slova.. jen slova, ale vnímat je, to je složitější, jako by ke mně vše přicházelo postupně..
Adam a Eva.
Ráj...Bůh.
Ale bůh je přeci v každém z nás, stejně jako je v každém z nás zastopena mužská a ženská část, než sem přijdeme... jsme "anděly", bezpohlavními bytostmi, které neznají nic než nepodmíněnou lásku, která léčí... takže.. Bůh stvořil Adama, aby nebyl sám, každý máme svého přítele, rádce.. tomu, pak ale z něj z jeho žeber dal Evu, ženský prvek, city, emoce, verzus logika.. pár,
Nikdo není stvořen pro to, aby byl sám..
Co nechápe muž, doplní žena, čemu nerozumí ona, pochopí on... dualita, vzájemné souznění, spřízněné duše.. pár, láska a ostatní emoce, co přijdou.. Žít ve vztahu je tak složité a přitom by nemuselo být, jen prostě vnímat a vnímat tak, že víme, zda ten či ta jsou "oni", není na vině ten, kdo vystřídá více partnerů, je to o věčném hledání své druhé poloviny...
Eva, žena, se spřáhne s hadem... je to jako rovnováha v těle anděl - ďábel... vše musí být v rovnováze...
Eva svým způsobem "přinutí", Adama aby i on poznal a okusil zakázané.. Tím si vyslouží trest a jsou vyhnáni z ráje...
Každý si za své činy nesene odpovědnost.. ani Adama v podstatě nenutil nikdo do toho jablka si kousnout, byl ovlivněn, ale konečné rozhodnutí, jak se zachoval, bylo na něm..
Takže pokud se ti dva domluví, že chtějí spojit svůj život..
Dělají to dobrovolně oba i ten muž i ta žena..
Věta Camily Karolinss..
Pokud se žena provdá a přijme manželovo příjmení, přijme zároveň informaci jeho rodu...
Ano, ale stane se, že někdy si příjmení nechají oba své, stane se, vezmou si příjmení manželky, je to přeci o lásce, vždy.. ano, můžeme se připravit, ale proč bychom měli mít vše naplánované a sečtené a já nevím co, většinou to pak nevyjde a mrzí to o to víc ...
láska a ta podstata toho všeho by zmizela, když si někoho chceš vzít nebo se rozhodneš s ním bydlet, říkáš: "Miluji tě, chci tě, přeji si s tebou sdílet tvůj život a druhý říká totéž.. Je to manželský slib, nezkoumáš, jaké mají rodové zatížení, ať už nemoce nebo tak.. Prostě to tak je a nemoce jsou, stejně jako další věci.. Do vztahu jdeš ale s vírou, že ten dotyčný je ten pravý.. Říkáš mu tím, vím, jaký jsi a chci tě i s nedostatky, které máš.. Miluji tě takového, jaký jsi. Minulost má každý, ale náš společný život je nový začátek pro nás oba... Jaké si to uděláme, takové to budeme mít, přijmám tvou rodinu a tvou minulost, přijmi mou..
Doslova mu říkáš, i když nejsme svoji, dávám ti svatební slib... Muž nabídne bydlení, přijmeš a rovnou říkáš, budou nutné kompromisy, v určitých věcech, né vždy se shodneme, ale i přesto tě chci..
Tvé peníze jsou tvé, moje mé, ale pokud bude třeba, jsou mé peníze tvé... Přijmám i svět, ve kterém žiješ, a budu tu ráda bydlet, ale chci cítit, že to tak je, a že mě tu chceš a né že jsem tu jen na návštěvě, jinak pojď, vzdávám se svého světa, "prodej" ty to své a najděme společné místo, náš ráj pro nás dva zde...
Nejdeš do vztahu s tím, že už myslíš na to, že se jednou rozejdete, jdeš do vztahu s tím, kdy už je to ve fázi spojení dvou rozdílných světů, že to bude navždy... Ale nesmí se z toho vztahu vytratit láska a úcta...
Přejde zamilovanost a okouzlení, sundáte oba ty růžové brýle, kdy jste chvíli byli tam i tady.. a pak je to opravdu o té lásce, o tom, že se stále milujete, že si ceníte i chyb, které ten druhý má, že mu dáte volnost a přesto počítáte minuty, kdy budete zase spolu, není to závislost...
JE TO TEN PRAVÝ TA PRAVÁ...
V TU CHVÍLI TO NEBUDE TOTIŽ ANI JEDEN BRÁT JAKO OMEZOVÁNÍ, ALE BUDE TO SPOJENÍ A TO TO NEJKRÁSNĚJŠÍ...
Tak toť moje ranní škola.. od těch nahoře i tady dole...
Pro tebe, pro všechny s vírou a nadějí ode mě a mých dětí, které mi ukázaly směr... PROTOŽE DĚTI JSOU NAŠE BUDOUCNOST...
A VÝZNAMŮ TATO VĚTA MÁ VÍC...
ZIJME A BUĎME ZASE DĚTMI I KDYŽ DOSPĚLÝMI..
POSLOUCHEJME SVÉ DĚTI A MY, CO UŽ JSME DOSPĚLÍ, VNÍMEJME A NAUČME SE ZNOVU A VÍCE NASLOUCHAT SVÉMU SRDCI...
PS:
Nečin druhým to, co nechceš, aby druzí čili tobě..
ve dvou jde všechno líp
láska je mocná čarodějka
přej a bude ti přáno
dej a bude ti dáno
miluj budeš milován
všichni jsme si rovni, není rozdílu mezi člověkem, mezi náboženstvím, mezi věkem, mezi řečí, mezi zvyky....
to vše je SOUZNĚNÍ S PŘÍRODOU A TÍM, ŽE VŠE JE PROPOJENO SE VŠÍM...
Svět se může změnit, pokud každý z nás udělá něco pro sebe i druhé, tím, že se chceš měnit, měníš i svět.....
Marťa 27.05.2010

Ahoj Wahl,
zhruba před hodinou jsem ti dopsala mailík, no, už si ho nikdo nepřečte, jednoduše se smáznul z přeplněné schránky.. Tak jsem šla pročistit si hlavu do vany a pak promazávat maily, aby se to podruhé nestalo.. Docela mě to mrzelo, na druhou stranu to beru, že tam třeba byly věci... které ... kdo ví.. znáš mě)), píšu, co cítím, co si myslím, jde to samo..
Přesto to tentokrát bylo jiné, bylo to o mně...
Už žádné smutnění, ohlížení, prostě směr vpřed tak, jak to přichází, všechno, tady a teď se všemi krásami tohoto života.. Včetně vůní.. Dneska jsem si zrovna říkala, že tráva zase strašně rychle vyrostla a že až jí budou sekat, bude to všude tak krásně vonět jako po dešti...
Co si pamatuji a měla bych vypíchnout z předchozího dopisu, je poděkování za tvé stránky, za Hopleu a všechny ostatní, co se podíleli na tom, že jsem, jaká jsem.. že díky vaší "duchovní podpoře" jsem dokázala jít svou cestou a dojít až sem a nevzdat to a jednou v životě bojovat sama za sebe a za své sny a přání a to, co bych chtěla jednou mít a dosáhnout.. Stejně jako u svých dětí i ony jsou obrovskou podporou a vůlí jít dál...
Možná to ty sama cítíš z každého dopisu, který ti přijde, ale konečně Wahl... Uzavřeno, můj vztah, život před tím, doznívající teď a nezdolná touha jít dál... se svým osudem, i když kdo ví, jaký bude, ale určitě bude stát za to.. Se vším všudy a pěkně se spojí v nerozbitnou kouličku.. jedna půlka, druhá půlka = jedno.... nový život, nový směr, nové štěstí.... možná... kdo ví...
Život jde dál a já se chci nechat unášet a nechat těm určitým věcem volný průběh a uvidíme...
Mám otázku, jak jsem promazávala maily narazila jsem na Hoplein... a ta tam psala, víš, že mi Wahl vrátila Sněženku s Růženkou... Proč???
Co se stalo, tak zásadního, že je to zase na začátku ve chvíli, kdy mi Hoplea oznamovala, že pro mě bude dělat koníčky a že jestli chci pořád ty s původními barvami a koncem ledna mi přišel mail s fotkami a zprávou o tom, že koníčci jsou připraveni a hotovi?????
Má je u sebe..
Vím, že ten večer, co mi to psala, žes jí je vrátila, jsem je viděla a pak jsem jí psala, jestli jdou spojit v jednu, protože jsem pořád viděla jednoho koně, tedy byli dva, ale jeden, nechápu, cítila jsem dva, ale byli jeden, nevím, jak to vypsat slovy, prostě se mi nezjevovali, že by byli zvlášť, ale v jednom, proto jsem usoudila a napadla mě myšlenka, najednou vytanula, že je čas je spojit..
Víc nic...
Má mi to něco říct...
Anebo je to o tom, že patří mně?...
Že když je spojíš, je to dar, který mi andělé vrací za mojí snahu a víru??
Vzhledem k tomu, co ty lásky moje symbolizují...?
Budu ráda, když mi odpovíš, třeba nebudu hned rozumět, ale určitě pochopím..
Posílám moc pozdravů tam do dáli...
Marťa 15.06.2010

Wahl,
už jsme na tom domluvené, že je sliju v jednu - ty dvě kobyly. Zajímavý závěr. Pryskyřice mi přijde teď v úterý, PPLkou. Neznicim je, zůstanou neporušené. Nezničím ani jednu část a přitom udělám jediný celek.
Počkej si :)

Hoplea 15.06.2010

Ahoj Wahl,
už pár dní mám čím dál větší pocit ti napsat, ať chci nebo ne:-))
Pořád na tebe narážím.. obrazně řečeno...
Tak si říkám, co to má být, dokonce už jsem ti jednou psala a pak to smázla.
Měla jsem jet do Prahy, ale nakonec tam nejedi. Jenže já už měla pátek naplánovaný být v Praze a pořádně si to užít.
A po těch tvých fotkách ještě víc...
Říkala jsem si - to je správné, mám být v Praze a tím, jak mi mamina najednou napsala, ať přijedeme všichni... řekla jsem si - to není jen tak:-))
Otázka přímo..: Co děláš tento pátek?
Že bychom se v pátek třeba náhodně někde potkaly, já jsem si řekla, že i když to padlo, že prostě v pátek do Prahy jedu a hotovo.
I kdybych měla jít k orloji a ke koni svatého Václava:-) a v půl 6 jet zpátky domů vlakem. Já teď strašně ráda cestuji, vlakem, autobusem,po celé repubice...
To je krás, páni:-)))
A zjistila jsem, že to zvládnu i s dětma, takže jsem si taková jistější a prostě si ten život užívám v otm pravém okamžiku...
Nemám problém se rozhodnout a jet.. A upřímně - potřebuji a chci změnit vzduch.. Město, kde žiju, už mě dusí.. Tak aspoň, když ne na 4, tak dva dny.. anebo jeden..
Včera večer jsem vykoukla z okna a viděla růžové nebe:-), hned jsem si vzpomněla na ty tvoje fotky...
Bylo mi řešeno, ať říkám, co cítím, tak ti píšu a tak to cítím, zatím jsem neměla možnost se s tebou vidět, ale cítím, že už už:-))
Co myslíš:-)
Krásný den Wahl..
Všechno má svůj smysl i tenhle dopis tobě..
Než jsem ho začala psát, probíhalo mi v hlavně, co ti píšu a že ti píšu:-)
A sednu k počítači a tam bylo 11:11 , když jsem se rozhodla, že ti opravdu napíšu.
Pa
MarTinaElina, to mám napsáno na Borůvce a od té doby, je mi tááááákkkkk dobře...
MarTinaElina 04.08.2010

Milá MarTinoElino,
děkuji za mail. V pátek ale už brzy ráno odjíždím na Moravu, do Břeclavi . Ze setkání by tedy určitě nic nebylo...
Ale třeba to vyjde jindy.
Těším se.
© Wahlgrenis

04.08.2010

Ahoj:-)
jé to mě taky napadlo:-)
Jen jak jsem psala, jsem to zapomněla napsat.. Tak jo už se těším, abych se mohla případně účastnit.. Cítím, že je správný čas a že ten správný "seminář" najdu:-)
Užijte si to a určitě vyjde i počasí, i když počasí je vlastně jedno, jaké bude, na tom až tak nezáleží, zda se akce povede nebo ne... Je to o lidech..
Tak jindy..
M.E.nebo E.M.uvidíme:-)
MartinaElina 04.08.2010

Ahoj:-)
nechci se k Tobě registrovat jen kvůli akcím...
Kvůli rodině bych mohla taky napsat, jestli to nebude moc troufalé...
Hlavně si tam vždycky najdu odpověď, na co zrovna pomyslím:-))
Byly to moje "první" stránky a díky nim jsem rostla a rostla a dívala se a dívala a vnímala a cítila a však víš...
MartinaElina 05.08.2010

Bylo nebylo, kdo ví, jak to bylo, napsáno toho bylo hodně, všemi těmi, kdo se po svém vydali cestou života..
Tou svojí cestou... od doby, co život životem stojí, co tahle naše krásná Zem je....
Jsou andělé nebo ne..
Ano, jejich láska je naše vedení..
Protože pokud se otevřeme a pustíme ji do svého srdce, pustíme tam i je, život plný zázraků, život věčné, nepodmíněné lásky..
Ono se to píše, že?
Každý si říká, no jo, ale ona nebo on... oni to ví, oni jsou chytří, oni jsou tací a tací, ale kdo to řekl, že jenom proto, že dotyčný umí to a to, je lepší než ten, že ten, co umí jazyky, je lepší, než ten, kdo například ovládá svět čísel, že blond je krásnější než zrzavé vlasy, pihovatý obličej a v něm zářicí oči, že hubené je přijatelnější a zrovna v modě, a proto je symbol ženskosti, než ten, kdo je silnější a ztělesňuje například matku, ženu od rodinného krbu, že muži musejí vládnout a ženy jsou křehká stvoření, a proto by měly raději zůstávat doma...
Kdo ví, kdo ví, já vím a vidím spoustu věcí a mnohdy je to naopak...
A víte, co stačí?
"Otevřít oči", proč by se chlap měl stydět, že doma pomůže manželce vyluxovat a pohlídá jí děti a žena by měla být špatná matka, jenom proto, že jí to víc myslí a proto jde dříve do práce, jelikož svět je nastaven na moci a penězích, které jsou potřeba pro to, abychom mohli...takzvaně žít.....
I já jsem tak žila..
Nevědomě...
Svůj život..
Chtěla jsem, aby můj manžel byl takový a takový a proč.. no upřímně, pak bych byla spokojená,byl by ideál..
A kdo by nechtěl ideálního chlapa či ženu..
Každý něco chce, na počátku je to láska, každý si říká - to nevadí,to nevadí.. je v tom přitažlivost,on je skvělý milenec,on se na začátku tak snaží...
Proč,no prostě je to tak..
Každý jsme nějaký,nějak jsme žili,vyrůstali,něco prožili,nějak se snažíme žít,prostě přežíváme,ale kladu si otázku,proč ti,co kolikrát nic nemají a co žijí třeba v chatrči,kněží...koukáme na ně kolikrát z vrchu protože jsou jiní,je to tak???A oni jsou šťatní..
Našli co hledali,našli sami sebe,došli ke svému srdci,nesnaží se někomu něco,nesnaží se být tu pro někoho,plnit přání rodičů,státu,učitelů,ano samozřejmě jsou určitá pravidla,jen-dá se žít...žít podle toho jak cítíme...dá se žít a milovat s láskou,dá se žít tak,že pak nestačíme to štěstí a lásku ani vydýchat a musíme jí vykřičet,kolik se jí na nás navalí)),protože vše je odrazem nás samých...A proto vidíme,že každý z nás je originál..Já teď píšu trochu překotně,ale věřím,že ti co to budou číst,to budou číst proto,že to k nim má přijít a ti co v tom něco najdou,pochopí některá slova jako odpovědi na jejich otázky,na jejich motliby...Asi se budu postupně vracet,ale nechávám slova běžet..Žít a nechat žít...
Každé slovo vyjde z něčeho,vyjde z vaší mysli,ale určitá sousloví ač si to myslíme,nejsou z naší mysli,nic je neovládá,píše je srdce,píše je naše duše,která se snaží říkat,dostal jsi dar největší, žiješ a život není o utrpení,chudobě a nešťastných láskách..
Je to o štěstí,zdraví,nekonečné lásce ve všech vztazích o vzrušujícím sexu o ideálně nedokonalém partnerovi, je to o tomto všem a může to mít opravdu každý...
A stačí tak málo, pro začátek se zastavit a zaposlouchat do ticha...
Co slyšíte..
Uslyšeli byste spadnout i špendlík,ale slyšíte hlasy,aspoň já to tak zpočátku měla,nekonečně hlasů,stejně jako bylo nekonečně myšlenek a problémů...a všeho co jsem si nechala aby se na mě navalilo..A teď vím,ano bylo to potřeba, aby člověk pochopil onu podstatu,že všechno co máme už víme..
Vše co jsme je v nás..
Vše co chceme je v našem srdci..
Nazvali jsme to intuicí,momentální myšlenkou,momentální chutí...
Naše srdce,naše láska,andělé, ti co nás milují, ti všichni nám to sdělují,jen rozšifrovat někdy je to složité..
Protože se nám do toho plete ta naše hlava,která má pořád v závěsu slovíčka jako ale,musíš a skoro u každého slova ne a slovo NE,to je prostě zabiják naše ho štěstí..
Už jak něj pomyslíte..
Začne fungovat..
Nedělej,zesměsníš se,nesmíš,přece ostatní to taky tak nedělají,nechoď,stejně to špatně dopadne..
Vnímáte to..
Bože tu sílu myšlenek a slova..????
I já jsem se za každým ne učila okamžitě myšlenkově říkat ano a dohadovat se,dokud tam to ne nevymizelo a to od doby,kdy, jsem se jednoho rána probudila a najednou mě to uhodilo..
Věta,Kdo jsi,kde jsi a žiješ vůbec?????
Víš ty vůbec,co od života chceš a co očekáváš,kam chceš dojít,co si přeješ,ano přejeme si toho spousty,ale když se opravdu zamyslíte,je to to co si opravdu přejeme a chtěli bychom ten náš sen zrealizovat,víme my opravdu z hlouby srdce,co je to co chceme,je to to ono??..
Věřte nevěřte,ani já nečekala,že je to tak těžké.
A od té doby to začlo..
Moje cesta mého já...
Zvláštní slova že..od té doby vím,že slova nejsou jen slova a mají mnohem hlubší význam,od té doby jsem šla na hrob svého tatínka a usmířila se s ním,od té doby jsem dokázala svojí mamince říct miluji tě a říci jí já vím,myslíš to se mnou dobře,ale já to cítím jinak,v tu chvíli jsem šla podala žádost o rozvod ač jsem trpěla jak pes,že jsem nekokázala udržet rodinu pospolu a cítila ten tlak odevšad,proč a co si vůbec myslíš,to nemůžeš myslet vážně,..od té doby se s dětmi mazlíme a dotýkáme,říkáme si miluji tě a jsi to nejdražší co mám,od té doby jsem pomalu dávala prostor lásce do mého života hleděla na život očima druhých..Snažila se jim pomoci,ale ne z důvodu,abych z toho těžila nebo se cítila unavená z toho,jak po mě někdo pořád něco chce a nic z toho,od té doby,jsem do života dostávala dary i třeba v podobě toho,že když jsem šla s kočárkem a myslela jsem,že upadnu a kočárek se mnou když byl led a já šla do prudkého kopce,jsem uslyšela hlas a uviděla člověka, zjevil se najednou člověk,který kočárek vzal a pomohl mi a ještě mi popřál krásný den..od té doby se na lidi venku směji a oni mě zastavují a já mám radost,že ten můj usměv jim ten jejich den malinko prozáří..od té doby říkám pravdu..tak jak to cítím,což bylo i před tím,ale znáte to,kolikrát člověk odsouhlasí věci,které jsou mu proti mysli,nebo jedná na základě druhých,protože...
Ale to jsou ty věčné koloběhy...učila jsem se stejně tak,že ne vždy je důležité odpovědět..že je možná v tu chvíli důležité,že jste danému člověka napsali nebo se ozvali a ona ta odpověď stejně v danou dobu přijde..nebo že ne vždy musíme mít odpověď..
Učila jsem se jít si za svými touhami,přáními,bylo by to strašně na dlouho,protože každý z nás jde tou svou cestou a sami víte,že někdy jsou si příběhy podobné,víte proč,protože každý z nás se snaží žít..
Každý z nás si z hloubi duše přeje lásku,zdraví,štěstí,pohodu,klid,penízky,práci..A přběhy se prolínají,protože všichni jsme si rovni,my všichni jsme se narodili a vydali se na cestu..životem..
Není důležité co bylo kdysi..
Víte proč?
Myslím si,že to co je teď a tady je to důležité,pro tuto chvíli zkuste se podívat na člověka vedle sebe..
Já slyším Wahl,vytesejte lásku do kamenů.
Láska je věčná,řekněte těm,co milujete,že je milujete,obejměte je,usmějte se,zkuste to i přesto,že momentálně nevíte kudy kam a třeba jste nemocní,nebo nevyšla schůzka,nevyšlo počasí nevyšel den,nebo se jen cítíte pod psa. ..a uvidíte zázrak.
Hluboký nádech,hluboký výdech,uvolnění a na co v tu chvíli myslíte udělejte to..
Vraťte se ano,ne do minulosti, ale do chvíle, kdy jste byli dítětem a kdy jste tak moc chtěli na tento svět,že jste zvládli porod,první dny..učíme se mluvit,učíme se chodit,učíme se cítit a vnímat..můžeme to i my dospělí,stejně slovo dospělí jsme zase vymysleli mi lidé,ale od kdy jsme dospělí a kdy přestáváme být dětmi....?
Milujte se,tací jací jste,protože takto jsme dokonalí i s chybami a chyby nejsou chybami,jsou tu přeci proto aby nás posunuli dál..
Nechme vejít lásku do našich srdcí..
Jako ti malí jsme koukali na svět se zářícíma očima a učili se,ale to děláme i jako velcí...
Vnímejme sami sebe,otevřeme oči těm krásám a úžasným lidem kolem nás,tak jako jsme to dělali kdysi..
To je pro mě onen zázrak..
Cesta srdce..
Trápení.smutek a různé neduhy berme jako součást,přijmeme-li ji,tak stejně tak jí řekneme sbohem a už nezbude bolest,bude to vzpomínka a ta časem vybledne a když si přeci jen vzpomeneme,usmějem se..protože ona důležitost,už nebude mít váhu a takto mě přichází do života svět radosti,štěstí a lásky..i já mám spousty nedostatků a stále se učím..ale co jsem zrovna teď měla pochopit..že každá mince má dvě strany..stejně jako umí být člověk klidný,umí se rozčílit,stejně jako jste v jednu chvíli dokonalá maminka,tatínek,v dané chvíli je to o tom,že když máte pocit,že nejste,necítíte se třeba nejlíp...
Stačí se podívat proč to tak je a nechat to plynout..
Každým den je novým začátkem,každý den je možnost jít dál...
A všechno má své řešení...
A hlavně,až se budete usmívat na ty ostatní,nezapomeňte se usmát sami na sebe a říci sobě..mám tě ráda,mám tě rád..
Na závěr bych zase chtěla poděkovat těm, díky nimž toto mé písání vzniklo právě v tuto chvíli, těmito slovy,pohledem mě samotné na svůj život a na to,co vnímám v sobě samé i od okolí a života jako takového....
Děkuji Wahl za její stránky...a všem kteří se na nich podílejí svými příspěvky...
Děkuji Hoplee za to,že dělá co dělá...
Děkuji svému skoro ex manželovi za to,že mi dal dvě krásné děti a jeho zrcadlení mých chyb,děkuji mu za náš společný život a přeji mu do dalšího života s jeho novou partnerkou to nejlepší...Prošli jsme si mnohým...Je čas jít dál..Bylo to krásné i utrápené..ale teď už jsme ty a já každým sám sebou....
Děkuji,že do mého života vstoupil pořad Ezo tak či tak a lidem v něm..Každý má své kvality,každý svými slovy obohatil můj život..(Alenka,Valika,Marcelka,Stanley,Petra,.Luděk,Aleš,Vlastík,Dominik svým způsobem...černá a bílá..,Pavel a Lukáš,který v televizi sice nevystupuje,ale řadím ho k nim)
Děkuji knihám,které jsem měla tu čest číst a jejich pisatelům,speciálně v tuto chvíle kniže Čtyři a pátá dohoda od Dona Miguela Ruize a jeho synovi
Děkuji internetu a andělskému vedení že vždy narazím na to,co mám a v pravý čas..)těch stránek a věcí je moc a moc..
Děkuji nové "práci",která vstoupila do mého života a já se dostala mezi lidi a můj život dostal obrovský nový rozměr a vnímání)děkuji všem těm lidem tam..
Děkuji známým,kamarádům a přátelům,těm co byli,co jsou a co přijdou...jelikož i ti jsou moji průvodci živoem a dávají mu velký smysl..Speciálně vroucně děkuji nejlepší přítelkyni Pavle...a jejímu synkovi Matouškovi
Děkuji své rodině té rozvětvené se kterou se tak často nevídám a přesto je mám ve svém srdci a vždy tam budou..
Děkuji mým rodičům a mé sestře..
Miluji vás,i přesto,že ne vždy je to zrovna jednoduché,přesto..jsem ráda,že jste..
A na závěr...
Naučila jsem se tohle..
Děkuji ti Marti, jsi moje sluníčko,můj život,moje štěstí,miluji tě broučku,jsi naprosto jedinečná a i přesto,že děláš občas řekla bych zvláštní věci a jsi prostě svá..jsem tu navždy pro tebe..
A děkuji ti, Tomášek a Štěpánek mají tu nejlepší maminku pod sluncem...a jak víme děti jsou naše budoucnost a vidí kolikrát víc než si myslíme...
A tímto chci poděvat i jim za úžasné vedení společným životem,za lásku,za vše..jsou to moje dvě veliká zářící sluníčka..
S láskou v srdci kterou mám zdravím všechny ty,kteří budou tyto řádky číst a chci vám říct...
Velmi si vás ctím..
Jak by řekl Aleš Fajx...
Klaním se vaší bytosti..
Přeji vám krásný den...
Nechávám na Wahl,co udělá...zda si to "jen přečte" či to vloží na její stránky.
Marťa(Ela) 16.10.2010

Milá Wahl,
tak je 17:17 a já ti píšu..
Právě jsem dokreslila obrázek, který jsem viděla na nebi chvilku před tím, když jsem vytírala venkovní schody.. Čekala jsem, až uschne voda, abych nenašlapala a vlastně se mi nechtělo dovnitř.. Sedla jsem si na schody a z hlubkoka se nadechla... viděla ty krásně stromy, cítila vůni, kterou má jen barevný listopad a užívala si ten pohled.. Nebyla jsem oblečená přesto jsem necítila chlad.. a najednou cítím, zvedni hlavu, někdy se stává, že pohlédnu k nebi a je..
Nebe bylo krásné, modravé a tam vpravo onen obrázek..
Zaujal mě svojí pozicí i svým rozložením, nebyl to klasický mráček byl tak i tak prostě všelijak, snažila jsem se přjít na to, co to je.. ale nepodobalo se to ničemu,až když jsem na to pohlédla podruhé viděla jsem to,co je na obrázku..
Nepamatuji si uplně vše, toto je ale kresba,která mi zůstala v hlavě... To ostatní nebylo důležité...

Vrátím se k dnešku..
Tomášek začal před časem kašlat, aha, řekla jsem si, copak, kde je příčina.. žádné strachy či ach jo, už zase nachlazení.. Kašle do teď po něm asi týden jsem začala já, pochopila jsem, že to je v souvislosti se mnou, domnívala jsem se, že i s jejich tatínkem, protože ten kašle neustále...
Ale mezi námi je to už jasné..
Jsme každý jinde a máme spolu děti, pro které se oba snažíme být ti nejlepší rodiče.. Jen já sem si u něj potřebovala ještě vnitřně odpustit a přijmout ho i nadále do svého života a pochopit, že ač i on udělal spoustu chyb i on v tu danou chvíli dělal, to, co uměl a že i on má právo na změnu a neznamená to, že když byl vůči mě "zlý".. že takový bude pořád, ale že chce být jen tatínkem svých dětí a umí to prostě tímto způsobem, který dává najevo a že žárlivpst a představa, že mi je chce vzít, je jen pro mé utrpení..
Ve chvíli, kdy jsem upustila od vešketé negace a přijmula tento fakt tentokrát opravdu..
Náš vztah je opět na přátelské rovině..
Vycházíme spolu a i mě se ulevilo..
Tohle bylo, ale jak jsem pochopila na té rovině on a já...
Myslím, že i děti to pocítily..
Jdeme dál..
Ale proč to říkám..
Jak šla doba zhruba za tři týdny po mě začal kašlat i Štěpánek..
Tak jsme si tak pěkně kašlali a já věděla, že se cosi uvolňuje, karma, kdo ví..
Myslím, že začal kašlat v tu chvíli, kdy jsem se rozhodla jednat, ušla jsem obrovský kus sama a jde to znát, řeklo mi to už povícero lidí svým způsobem....
a já si řekla, je na čase jít dál..
I já chci začít..
Učení, pozorování, pochopení, v tu chvíli přicházely myšlenky na tebe, Hopleu, Borůvku..
A já hledala, jako vždy jsem se nechala vést srdcem a nakreslila mapu.. uprostřed té mapy mám napsáno ISIS, holubice Elizabeth..
Tak jsem zadala na internetu jméno Isis a došla k různým zasvěcením.. to už jsem psala mi teď běží hlavou..
Takže abych se napojila na svůj poslední dopis, který je vložen do odkazu... s Lucčinými obrázky ..
Medituji, chodím trávou, objímám stromy a dny plynou, já ve spojení s anděly si tak jdu životem až přijde seminář, má práce teď..
Neměla jsem tam jet, ale moje kamarádka dostávala osvědčení a já její sponzorka jsem tam jela s ní..
Byla jsem na ni pyšná a chtěla jsem jí podpořit, koupila jsem kytici..
Seminář probíhal zhruba jako vždy a objevil se tam Radim asi po půl hodině..
Znamení...
Nakonec se vidím, jak jdu a říkám mu s Marcelou, že bychom se chtěli k němu objednat..
Dal nám odkaz na stránky a já i když přijela později, a než jsem uspala děti, bylo půl 11, přesto jsem ten počítač zapla a najela na jeho stránky, hned druhý den mi napsal a dal termíny, padlo to na úterý 12.10.10. ani toto není náhoda..
Dali jsme si čaj a mluvili a mluvili, kdybych nevěděla, že jsem na sezení, mám pocit, že jsem přišla na kafe ke kamarádovi, tak dobře jsem se cítila..
Obklopená zelenou..
Co se stalo, prakticky nic, jako vždy i on mi měl sdělit co měl, čili vlastně "nic", co bych "nevěděla" (tou svojí zvláštní touhou samostudia, čtení, hledání, zkoumání..)
Šla jsem si tam pro další souvislosti, pro kontakt s člověkem, co mi byl milej,pro posezení u čaje.. a pro potvrzení - ano vše je, jak má, děje se, jak má, neboj, nejsi sama, nemusíš nikomu nic dokazovat, jednej dle svého srdce a bude dobře na světě...
Na pátek jsem byla objednaná na SRT, ale zrušila jsem to, den po tom jsem prožila den jako ve snách...
Ráno jsem zvracela a nemohla se ani hnout..
Slyšela jsem slova, tento den, má měsíc sílu, buďte v klidu.. tak já byla, žaludek se mi houpal, ale kluci byli úžasní.. nechali maminku ležet..
Sem tam jsem musela vstát, přeci jen mám děti, ale byli to moji milovaní...
Cítila jsem obrovské tlaky v hlavě, napojení a zároveň touhu vrátit se zpátky k zemi... hop a trop,tam i tady..
Růženka a Sněženka mi běží hlavou..
Nicméně přešla půlnoc a já byla v pohodě..
Den zase mohl začít tak jako vždy.
To mám pocit, že jsem ti napsala, jak mi stačí myšlenka na tebe.. a prozáří se mi den..
Když jsem jela od Radima, hlídala mi Štěpánka kamarádka.. s její kamarádkou, chtěla jsem ji poznat a ona tam opravdu byla ještě, když jsem se vracela..to, co se událo po tom, nemá cenu ani rozepisovat..
Jako bych se našla..
Kdo jsem a jako bych došla bodu, kdy jsem uvěřila v nekonečnost bytí a ve svoji osobitost, v nekonečnou lásku všude kolem nás a v nás...
Včera jsem ti napsala a dnes jsem koukala na tvé stránky a tam článek Jak mohou ženy změnit svět , zůstala jsem naprosto koukat s otevřenou pusou..
Chtěla jsem ti jít psát a otevřu mail a tam dopis, který mě zvedl ze židle a i přes to, že jsem akci, kam jsem měla ráno jít, zrušila a přesto pořád přemýšlela o tom, že tam chci být a mám být.. seděla jsem doma..
Po tom dopise už ne, oblékla jsem děti, sebe a vyrazii jsme, zrovna měli přestávku a vzali nás k sobě..
Povídali jsme si a bylo mi dobře..
A nakonec se to stalo, sedla jsem si a sledovala svůj život jako film..
Sebe, maminku, tatínka......a dál.. včetně handycapu,který jsem přijala jako součást rodové linie, včetně osudu, kterému už se nevzpouzím, přesto jdu sama za sebe.., sebe sama v roli sebelásky, jak jsem ji v sobě opravdu našla.. přijmutí, odpuštění, poděkování, slovo miluji tě, miluji vás..
To byla ta ona tečka a to je ona tečka za mým včerejším dopisem..
Dostali jsme se do 16.století.. a už jsem jen já a tady a teď.. v tu chvíli jsem měla pocit, že je cítím všechny...
Hotovo, mám kořeny.. miluji svou rodinu, tu lásku, tu opravdovou, to, jak mě to vnitřně oslovilo, jsem pocítila venku, kdy jsem zvedla ruce a měla pocit, že snad vyletím z kůže, pocit nepopsatelného štěstí, obrovské jednoty a pospolitosti, začala jsem říkat slova jako rodina, předci, láska, jsem doma...
Otočila jsem se a uviděla strom, který jsem se všemi těmi pocity objala a cítila v tu chvíli obrovskou energii spjatou se zemí...
A nakonec jsem tomu stromu vtiskla polibek, pak oběma svým dětem a objala sama sebe..
Miluji život ve všech jeho formách a už jdu, ne já běžím.
Letím, jsem tu Hurá....
Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, miluji, miluji, miluji, miluji...
Jsou to jen slova, to, co cítím se vypsat nedá.. ale...
Tohle jsem napsat musela..
Pořád mi běželo Wahl,Wahl,Wahl..))
pááááááá
Marťa 18.10.2010