Z hrubohmotného světa odešla paní DOBRA z Celetné...
Drahá Wahl,
do nového roku přeji Tobě a všem, abychom dokázali vycítit lidské bytosti se špatnými a nízkými pohnutkami zahalené do upřímné a přátelské tváře a úžasně krásných slov, která dokáží říkat či psát. Tito rádi vystupují jako zastánci a udržovatelé pravdy či cenných lidských vlastností, ovšem za nimi zůstáva z těchto prach a popel. Střežme se jich a nepouštějme je do svých životů. Hodně štěstí všem.
Dnes jsem šla do knihkupectví v Celetné a zde jsem si ve výloze přečetla a tímto dávám na vědomí, že 3.1.2010 odešla z hrubohmotného světa paní DOBRA - majitelka knihkupectví - hluboká, zajímavá a taktéž rozporuplná duše (nedožitých 69 let). Její rozsah vědomostí o všech produktech, které měla ve svém duchovním krámku mě vždycky fascinoval.
Dle uvedeného se rozloučení koná v pátek dne 8.1. v 11 hod. na ústředních Olšanských hřbitovech (hlavní vchod).
Charlotta 07.01.2010
Milá Charlotto,
je mi to moc líto. Proti tomuto osudovému diktátu jsme krátcí.
Ještě nedávno jsem od paní Dobry kupovala pro jednoho výjimečného člověka
tibetskou mísu ... Bývají to náročné procedury, které ale nikdy nepodcením. Paní Dobra je dokázala vstřebat. Kromě zvuku a vibračních vjemů, které bývají při nákupu tibetských mís obvyklé, jsem chtěla vyzkoušet i fontánkový efekt. Bez problémů mi došla natočit vodu. Nedivila se ničemu. To nebývá běžné...
Vždy byla plná energie, každému se snažila poradit, doporučovala to, co sama měla vyzkoušené. Mluvila jsem s ní tehdy, jak už to bývá. Prodejna byla tehdy prázdná, chápu to, bylo to proto, aby nás nikdo nerušil. Vyprávěla mi, jak jí kdysi nějaká kartářka předpověděla, že bude mít práci spojenou v bydlením. Nevěřila tomu a dlouho se snažila o nemožné - dojížděla do různých zaměstnání, než pochopila, že má mít duchovně zaměřenou prodejnu v domě, kde bydlí. Ona v té Celetné, nahoře nad obchodem, opravdu bydlela. Její ezoterický obchod patří k tomu nejlepšímu, co si můžeme představit.
Jednala většinou s původními dovozci kamenů, hudebních nástrojů i nejrůznějších pomůcek, dala na osobní jednání. Její regály byly plné nejžádanějších knih, měla zde minerály, kyvadla, lampy, ale i kalendáře, obrázky... Tento obchod dýchal, byla zde její energie. Nevím, jak to teď bude dál.
© Wahlgrenis
07.01.2010
Ano,
taky je mi velmi líto, že už ji neuslyším mluvit o kamenech, pro koho jsou určeny a co to je za kameny ad. Bylo pro mě vzrušující tohle poslouchat. Taky jsem v listopadu zde kupovala náušnice s dcerou a pro ni, kdy Dobra dceřii sama dávala náušnice do uší. Ji to tahalo. Bylo a je to úsměvné...
Moc jsem ji blíže neznala, ale ona si mě pamatovala.
Děkuji za vše a zdravím a těším se na únor.
Charlotta 08.01.2010
Milá Wahlgranis,
v pátek jsem šla před 12. hodinou do krámku v Celené – bylo zavřeno – za výlohou parte a fotka vysvětlovaly vše... Nevím, proč se mě to tolik dotklo – mnohem intenzivněji, než bych kdy čekala – bulila jsem až na Staromák.
Takový krásný den – na náměstí spousty bílého jiskřivého sněhu, který nikdo nestačil odklidit – v něm stopy lidí mířící všemi možnými směry, skupinky turistů, procházka apoštolů, trubač na věži – vrátila jsem se ze smutku do běžného dne. Pozdě večer před usnutím ve chvilce „díků“ jsem měla najednou pocit, že vidím řadu smutných bledých tváří – z profilu – napadlo mě, že jsou to nějaké dušičky, ptala jsem se, jestli potřebují pomoci – v tom mi naskočilo „děvčátko – no ano, jsem to já Dobra... byla jsi před obchodem...“
Ptala jsem se, co pro ni mohu udělat, proč zůstala a jestli chce pomoci – zda ji mohu odvést. Sdělila „jde o moji vnučku – ochraň ji... máte hodně společného, mnohem víc, než jen jméno... řekni jí WAHLGRENIS“.
Pak souhlasila, abych jí pomohla za světlem – šlo to krásně – viděla jsem ji až na konci toho bíložlutého kužele – jenže pak najednou jako bych slyšela ještě „ba ne – jsem ještě tu – budu tě kontrolovat – pak až půjdu“..
Jsem na rozpacích – je to výplod mého chorého mozku? Asi ne – vím už, že to takto funguje. Vím, že vnučka paní Dobroslavy Bednářové se jmenuje Šárka – ale nevím, jak dál (myslím příjmení) - nevím, kde bydlí – nevědí to ani v obchodě v Celetné, na parte kontakt nebyl. Jak ji mohu chránit? Dává Ti to smysl? Padlo Tvoje jméno... má na Tvých stránkách něco najít? – nebo už je dávno zná? Mám zkusit napsat do obchodu a doufat, že se k ní můj dopis dostane? Mě neubude, když si bude myslet, že jsem cvok – ale co jí napsat? Snad nabídnout pomoc, pokud by potřebovala – lidi si mají pomáhat... Prosím Tě – jak to vidíš?
Srdečně Tě zdravím, ještě jednou Ti přeji dobrý a požehnaný nový rok – a těším se do
Kunratic .
Šárka 12.01.2010
