Přiměla jsi mě k přemýšlení
Milá Wahlgrenis,
znovu smekám před tvou moudrostí.
Přiznám se, že mě zprvu mrzelo, když jsi na můj mail ohledně agresivity a nenávisti neodpověděla.
Samozřejmě víš, co děláš a proč to děláš.
Když máme problémy, tak tvůj postoj nechápeme a chceme nejlépe ihned odpověď.
Ach jo.
Tím, že jsi nespěchala s odpovědí, jsi mne přiměla k přemýšlení a pátrání.
Samozřejmě jsem na to přišla (alespoň doufám) a dalo mi to možná víc, než kdyby odpověď přišla zvenčí.
Došlo mi, jak jsem nepoučitelná...
Omlouvám se, že jsem tě připravila o tvůj vzácný čas.
Stejně nechápu, kde ho pořád bereš a stíháš se věnovat cizím osudům a životům.
Jestli stíháš i svůj civilní život, tak to je fakt obdivuhodné a téměř nepochopitelné.
Ještě jednou - promiň.
Dáša 04.10.2006
Milá Wahl,
včera se mi stala podivná věc, se kterou si zatím nevím rady.
Přestože byl nádherný den, který jsem si docela užívala, najednou se do mne začal vkrádat silně negativní proud energie.
Začalo to opravdu pozvolna a k večeru jsem už toho byla plná .
Pak stačilo opravdu málo a já veškerou zlobu obrátila proti manželovi.
Ječela jsem jako správná histerka, cloumal mnou vztek a obrovská nenávist, jakou jsem ještě nezažila.
Ani jsem netušila, že tak silná nenávist existuje.
Když o tom zpětně přemýšlím, stejná energie asi ovládala i mého muže.
Byla to hrůza.
Musím přiznat, že podobný "záchvat" mívám tak 1x až 2x do roka.
Jen to je slabý odvar toho, co se stalo včera.
Pokaždé mi připadá, že ze mne "ječí" někdo cizí.
Normálně jsem docela tolerantní a pohodář.
Po téhle příhodě jsem totálně vyčerpaná, bez síly a energie.
Nemám sílu sama pátrat po tom, co se se mnou dělo.
Skoro začínám pochybovat o svém zdravém rozumu.
Wahl, pokud najdeš chviličku a uznáš to za vhodné, můžeš se na to podívat?
Pokud pochopím, proč se to děje, snad zvládnu situaci lépe, kdyby se to mělo opakovat.
Děsím se toho, že bych měla něco podobného ještě někdy zažít.
Poprvé jsem ochutnala, co to je přímo hmatatelná nenávist.
Je to stav, který bych už nikdy nechtěla prožívat.
Díky za to, že tu pro nás jsi.
Dáša 02.10.2006
Milá Dášo,
mám pocit, že bych měla odpovědět alespoň na jeden Tvůj povzdech.
Že nechápeš, jak to všechno stíhám.
Kdyby se mě někdo rozhodl pozorovat a potom vydat nějaké pojednání, musel by dojít k jasnému závěru:
naprosto bez výhrad jsem se sžila se štěstím jakožto životním programem.
Nic jiného si nepřipouštím.
Možná toho mám opravdu víc než kdokoli druhý, ale všechno, co dělám, dělám ráda.
To je obrovský náboj.
Nejsem čarodějnicí na plný úvazek, to snad už musel pochopit úplně každý, kdo čte tyto stránky.
Psala jsem to už mockrát.
Kdyby tomu tak bylo, nejspíš bych musela přejít na placené služby, potom by také bylo možné chtít získat odpověď na položenou otázku.
Vím, že bych nejspíš neměla nouzi o peníze, ale to, co mám nyní, bych mít přestala.
Potřebuji totiž zůstat sama sebou, nemohu se rozplynout mezi jednotlivými písmenky Vašich odpovědí.
Ano, mám normální (co to je "normální?") práci, kam docházím podobně jako většina lidí.
Mám rodinu s povinostmi, z kterých se neomluvím.
Přesto mi ani tohle není málo.
Obrázky, které se na Vás smějí u horoskopů, namalovaly na hedvábí děti, s kterými se vidím pravidelně dvě hodiny týdně.
A není to jenom - vidím...
Možná by ten člověk, co by mě chtěl zkoumat, zjistil, že jsem opravdu blázen...
Nemohla bych mu to mít za zlé.
Každý má nějakou svou pravdu.
Právě nyní chystám pětidenní akci pro pár dětí na konec října.
Nebude ani trochu nudná, to je jasné.
Těším se, že budu moci opustit Prahu, ale to není hlavní důvod.
To by bylo ode mne hodně sobecké.
Těším se na děti, s kterými budu moci být jednou z nich.
Těším se, že se vrátím do míst, kde jsem prožila svůj první letní tábor po ukončení druhé třídy..
Ano, vracím se do míst, kde jsem mezitím nikdy nebyla.
Těším se na tajemství, které tam na nás čeká.
Těším se na všechny ty činnosti, které nebudou dělat jenom děti, a já abych na ně z dálky dohlížela, jak bývá někde zvykem.
To ne - já si to krásně užiju celé s nimi...
Zase mi bude těch nádherných sedm nebo osm.
Vím, jak někoho dovedou děti dohnat k šílenství a o migréně mluvit nechci.
Já se opravdu těším, až kolem budou jenom lesy a louky, jehličí na zemi a Praha někde daleko.
Kraj, kam se chystáme, není zasažen vlnou hypermarketů, billboardů a podobných hrůz dnešní doby.
Zajímáte se, jak to vůbec stíhám.
Stíhám to, nedělám totiž nic, co mě nebaví.
Nikdy jsem nepoznala nudu a poznávat se s ní ani nechci.
Rodiče, jejichž děti s námi pojedou, to o mně dávno vědí.
Mám totiž ty děti ráda, stejně jako mám ráda Vás, stejně jako mám ráda celý svět.
Prostě blázen, myslete si, co chcete.
Vím, měla bych také někdy spát...
I můj den má jenom 24 hodin, stejně jako Váš.
Každý má svou volbu, každý má před sebou svou cestu.
W. 5.10.2006
Milá Wahlgrenis,
nedá mi to a musím reagovat na Tvoji dnešní odpověď Dáše.
Nemyslím si, že si někdo o Tobě, kdo čte tyto stránky, myslí, že jsi blázen.
Leda ten, kdo o ničem nic neví a vědět nechce.
Vždyť je nádherné dělat v životě jen to, co mě baví, stále se mít na co těšit a udělat si štěstí jako životní program.
Jenomže když se nad tím člověk zamyslí hlouběji zjistí, že to něco stojí, že pro to něco musí udělat a to není úplně každý ochoten přijmout.
Je to práce na sobě, se sebou samým, štěstí nepřichází samo o sobě.
Ale co budu povídat, Tobě je to víc než jasné.
Nastoupila jsem teď od října do práce, dívám se díky Tobě na lidi a svět jinýma očima než dřív.
Tím mi odpadl stres, který provází začátek každé změněné životní situace.
Uvědomila jsem si, že není z čeho mít strach, že se vše děje, jak má a strach jen svazuje a blokuje.
Pomohla jsi mi dojít k tomu, že duchovní život nemůže být oddělený od reálného, ten reálný si musíme vzít do duchovna.
Přála bych si být mnohem dál než jsem, ale vím, že nemohu nic přeskočit, vším si musím projít, všechno zpracovat a že mě čeká ještě neskutečně mnoho práce.
Ale vím, že má smysl, že je to ŽIVOT.
Díky Wahl a přeji Ti, aby se týden s dětičkami vydařil podle Tvých představ a těším se, že z něj třeba budeme mít možnost si něco přečíst.
Buď zdravá!
S láskou a úctou
Jana 05.10.2006
Milá Wahlgrenis,
velice mě zaujalo to, co jsi napsala o dětech.
Vím, že není obvyklé, aby někdo dělal ještě něco navíc vedle všech těch běžných starostí.
Mám devítiletou dcerku a chtěla jsem se zeptat, jestli bych ji mohla přihlásit na tu akci na konci října.
Nemám pro ni ještě program.
Nebo je to pouze pro děti, které s Tebou malují?
Kde bych se mohla dozvědět podrobnosti?
Jestli se vnucuji, moc se omlouvám, ale opravdu bych pro ni chtěla najít něco, co by ji bavilo.
Bydlíme v Praze, mohla bych ji dovézt kamkoliv.
Děkuji předem za odpověď.
Tvoje stránky se mi moc líbí, jsem na nich skoro pořád.
Přeji Ti nádherný podzimní den...
Veronika 05.10.2006
Milá Veroniko,
v tuto chvíli je ještě několik volných míst, pošlu Ti podrobnější informace mailem.
Není to pouze pro děti, které "se mnou malují".
A malování ani zdaleka není jediná činnost, které se věnujeme.
To už sem ale nepatří...
Podmínkou je prakticky jenom bydliště v Praze a věk mezi 8 a 14 lety.
Díky.
W. 05.10.2006
Dáša 04.10.2006
© Wahlgrenis
04.10.2006
