Co by se mi asi mohlo stát?
Milá Wahlgrenis,
rád bych ti napsal, co se mi stalo na začátku prosince. Byla to příhoda, při níž jsem si uvědomil, jak moc důležitá je pokora. Často jezdím na kole po městě, i do práce jezdím na kole, mamka mě vždycky, když někam jedu, říká, ať jedu opatrně. Do práce to mám celkem kousek, navíc jednu po cyklostezce, už několikrát jsem ji odbil slovy - co by se mi asi mohlo stát, když to mám do práce kousek!!!
A navíc jedu po cyklostezce...
No stalo se.
Auto odbočovalo, přes cyklostezku, já jel rychle, ona jela rychle, a já to neubrzdil, protože bylo mokro. Naboural jsem do předního blatníku a ve vteřině se válel na kapotě. Nic se mi nestalo, jen jsem měl asi dva týdny modřinu na noze. Celý den jsem z toho byl rozhozený, není to nic příjemného, střetnout se s autem, to mi věř. Stačí chvilka nepozornosti a vše je jinak.
Já byl na mamku hnusnej a byl si příliš jistej, tak jsem dostal lekci. Jsem za ni moc rád. Ano, pokora je moc důležitá, bez ní nemáme nikdo nic jistý.
Wahl taky Ti přeji všechno dobré v Novém roce, pa a děkuju.
Martin 02.01.2010
© Wahlgrenis
02.01.2010
