Advent, o třetí svíčce na adventním věnci
Milá Wahl,
přejeme ti klid v duši, radost a pohodu i v čase třetí adventní neděle.
Pořád se jen snažíš pomáhat lidem a možná už nadešel čas, kdy by sis měla sama odpočinout a věnovat se své duši i myšlenkám.
Vždyť Vánoce jsou už téměř za dveřmi a i Ty si zasloužíš sváteční pocit a vánoční náladu.
Držíme Ti palce a přejeme Ti, ať se Ti všechno daří.
A opět připojujeme adventní zamyšlení.
Tentokrát ho posíláme trochu s předstihem, na vině je havarovaný disk našeho počítače s už dávno napsanými předvánočními zamyšleními.
Možná se komusi nějaký text nelíbil a tak mu záleželo na tom, abychom připravili jiný, snad "pro něj" vhodnější.
PC tedy tráví adventní čas v servisu a disk trpí při pokusech o záchranu dat.
I tohle tedy k předvánočnímu času patří a zejména k našemu špatnému roku.
Technika si bohužel žije svým vlastním životem a komplikuje nám život doslova v jakémkoliv čase.
Přimlouváme se, aby se Ti takové potíže zdaleka vyhnuly.
Vždyť není nic horšího, než ztratit něco, na čem člověk už dlouho pracuje.
A i když člověk data sebevíce chrání a zálohuje, stejně se mu nikdy nepodaří zachovat všechno bezezbytku.
Babočka a Tulipán 14.12.2007
Čas se posunul.
Všude voní cukroví, vůně skořice, badyánu, vanilky i dalších koření nám vstoupily do života a oblažují nás ve chvíli, kdy na adventním věnci zapalujeme třetí svíčku.
Chodíme, ač bychom neměli, ochutnávat cukroví, maminky, ženy a tety stojí u plotny a snaží se na poslední chvíli upéci ještě alespoň jeden dva druhy, jen ať je vánoční tabule pestrá a ať si chuťové buňky strávníků přijdou na své.
Čas příprav vrcholí.
Obklopují nás příjemné vůně pečení a jehličí adventního věnce, vždyť je ten nejvyšší čas na poslední přípravy.
Natěšené tváře dětí se chvějí nedočkavostí.
Táto, co dostanu pod stromeček?
Najdu tam brusle, počítač, auto na vysílačku?
Ne, žádný táta nevyzradí to sladké tajemství, vždyť čekání a doufání dětí je tak krásné a táty i mámy doslova hladí po duši.
Přesto by se měly vánoční dárky držet jistých zákonitostí.
Vánoce jsou svátky míru, dnes se na to už hodně zapomíná.
Za dávných časů bývalo zvykem, uzavírat ve válkách o církevních svátcích a Vánocích zejména příměří.
I v posledních letech jsme uzavíraná příměří ve zprávách zaznamenali, stalo se tak třeba u příležitosti Ramadánu i jiných svátků.
Ano, velí tak obecná slušnost.
A stejná slušnost by nám měla naznačit, že když v tak významném svátku, jako jsou Vánoce, bývají zhusta uzavírána příměří, neměli bychom dávat dětem pod stromeček hračky s vojenskou tématikou.
Obchody jsou plné pistolí, pušek, transportérů, počítačových her a akčních filmů plných střílení a zabíjení.
Vánoce jsou synonymem míru, synonymem narození mírumilovného Ježíška.
I dárky pod stromečkem, by tedy samo sebou měly být mírumilovné a navozovat jiné pocity, než sílu, krutost, agresivitu.
Vím, všichni už máme všechny dárky jak se říká pod střechou.
Možná by ale stálo za to ještě jednou se na ně podívat a posoudit, jestli jsou těmi nejvhodnějšími vánočními dárky.
Dnes a denně jsme obklopeni násilím, krutostmi, přepadeními, a nevíme, jestli právě ta naše hračka neprobudí agresivní sklony u našeho dítěte.
Když jsem já byl ještě dítětem, dostal jsem od souseda dvě makety pistolí.
Jednu vypracovanou a druhou jenom odlitou ze železa.
Ta vypracovaná měla dřevěnou pažbu, mušku, vysouvací zásobník.
Srdce šestiletého dítěte zaplesalo.
S čím mé dětské srdce nepočítalo, byla touha mé sestry vlastnit tu hezčí z pistolí.
Říkala mi, ať jí tu pistoli dám a já jsem odmítal, vždyť jsem ji měl teprve chvíli a ještě jsem se z ní málem nestačil ani radovat.
Pak mi ji prostě násilím vytrhla a vzala.
Mí rodiče nezasáhli, musel jsem se tedy brát o svá práva sám.
Vzal jsem tu druhou, méně vzhlednou pistoli a začal jsem vyjednáváním.
Ale na mé nabídky sestra nereagovala, spíš si ze mne ještě dělala legraci, vysmívala se mi, pak tedy došlo na vyřizování účtů ručně.
V tu chvíli teprve rodiče zasáhli.
Obě pistole vzali a vyhodili je do popelnice.
A co tím chci vlastně říci?
Že zbraně plodí jen křivdy a násilí.
A pokud nějaké dítě obdarujeme hračkou s vojenskou nebo bojovou tématikou, může to v něm probudit agresivitu, které je všude kolem nás nesmírné množství.
Spíše bychom měli dětem vysvětlit, že Vánoce jsou časem, kdy zbraně spí.
V ten den se narodil z Boží vůle človíček a všichni lidé z daleka mu nosili dary.
To proto i my dáváme dárky pod Vánoční strom a tváříme se, že nám je tam dal Ježíšek.
Byli jsme hodní a tak nás obdaroval.
Už proto, že dětem dlouhá léta tvrdíme, že dárky pod stromečkem jsou od Ježíška, by tam neměli být zbraně.
Dovedete si představit, ten absurdní obraz, jak Ježíš dává pod vaší nazdobenou jedli plastový samopal?
Ne nechci vám zasahovat do představ o Vánocích, vždyť každý je vidíme jinak a svým způsobem na to máme právo.
Někdo si představuje nákupy v supermarketech, jiný vánoční trhy na starých náměstích měst, mnozí další si představí pohádky v televizi.
A ostatní lidé mají zase jiné představy.
(A jak si představuji Vánoce já? Je to pradávný obraz. Setmělou večerní krajinou se zasněženou plání žene koňské spřežení se saněmi, postroje cinkají jako rolničky a z nebe se snáší drobný sníh. Spřežení vjíždí do vesnice a zastavuje před kostelem. Skrze okna prosvítá nažloutlé světlo svící, stařičký farář ještě na poslední chvíli upravuje výzdobu před vraty. Z kůru až sem před kostel zaznívají tóny varhan a zpěv sboru, varhaník a zpěváci se tu sešli jen na krátkou chvilku k poslední zkoušce před půlnoční mší, ještě naposledy musí přezpívat složitý part, než se začnou lidé scházet ke slavnostní bohoslužbě. Kolem kostela a návsi stojí zapadaná roubená stavení a pokud přistoupíte k okénku toho nejbližšího z nich, spatříte v něm slaměnými ozdobami a barevnými mašlemi ozdobený smrček a malého klučinu, jak z novinového papíru vybaluje dřevěný trakař, káču s bičíkem. Táta objímá svojí ženu, usmívá se, v ruce drží vyhaslou dýmku. Dětská radost je přesně to, co stojí za zapamatování, proč plýtvat slovy, když každé tu vzácnou chvilku může zaplašit? Tak tu stojí a dívají se, mámě se koulejí od radosti slzy po tvářích a táta pokládá dýmku na stůl a bere ženu do náručí. A do toho už kluk začíná švihat káču, to se ví, že mu to hned na začátku nejde, ale snaží se a za chvilku se už káča roztočí po prkenné podlaze. Pak táta otře ženě oči, přiloží do kamen a sfoune petrolejku. Pak vezme syna i ženu za ruce a vyjdou spolu před chalupu do sněhových závějí. A z jiných stavení vycházejí další lidé a všichni do jednoho míří ke kostelu uprostřed vsi. Na saních, které tam také před chvílí dorazily, stojí paní hraběnka z místního zámku a každému dítěti, které přichází do kostela, podává perníkového koně. Letošní rok nebyl nijak dobrý, přesto paní hraběnka ví, že rozzářené dětské oči jsou víc, než truhly zlata v zámecké pokladnici. Všechny lavice v kostele se zaplní a z kůru zazpívá sbor Ave Maria. Je půlnoc, sváteční mše právě začíná a na krajinu se snášejí veliké a hebké bílé sněhové vločky. Tak takhle si představuji Vánoce já.)
Možná proto jsem ještě nevkročil do žádného z řetězců, možná proto se stále ještě držím stranou toho všeobjímajícího vánočního shonu.
A třeba i proto píši tyhle řádky.
Vánoce jsou prostě o duši a když ta má chce promlouvat, přece jí v tom nebudu bránit.
A pokud mé řádky potěší alespoň někoho z vás, pak to stálo a stojí za to.
Čas se posunul a začínají na nás doléhat nejpříjemnější předvánoční povinnosti a starosti.
Je právě nejvyšší čas opatřit ten nejkrásnější vánoční stromeček, zabalit vánoční dárky a rozvézt je rodině, přátelům a známým.
Nespěchejme, stále ještě máme na všechno dost a dost času.
A proto jistě stihneme i zastavit se na hřbitově, zapálit svíčku a vzpomenout si na poslední Vánoce, kdy jsme ještě byli všichni spolu.
Jistě si doma stihneme zapálit i svíčku v aroma lampě, uvařit si vánoční punč.
Z těch drobných radostí vzchází vánoční atmosféra, ta neobvyklá, radostná a neopakovatelná nálada.
Tak si to užijte.
A možná, pokud mezi svátky nepracujete a nejste příliš zhýčkáni pohodlím domova, možná by stálo za to, užít si Vánoce někde venku, na chalupě, chatě, ve venkovském stavení.
Praskání ohně v kamnech a vůně hořícího dřeva obohatí vaše vánoční prožitky o čtvrtý rozměr, večerní procházky a vánoční výzdoba v sousedních zahradách a oknech také přidají na pohodě.
A umíte se ještě vůbec na Vánoce těšit?
Tulipán
Ahojky mila Wahl,
Take bych Ti chtela poprat krasne proziti posledniho adventniho tydne,
za chvilku tu mame Vanoce.
Uzij si je moc pekne, s laskou okolo sebe a v sobe.
Urcite na Tebe budu o vanocnich svatcich hodne vzpominat.
A rozhodne nebudu jedina, mame Te vsichni v srdicku.
Take bych chtela podekovat Tulipanu od Babocky za jeho prispevky, ma obrovskou moc slova.
Dekuju.
A hreje me u srdicka, ze je tady.
Tulipene diky.
Hodne stesti a lasky.
Dnes byla stribrna nedele.
S vnouckem jsme zapalili predposledni svicku na adventnim venci.
Jeho ocicka tak krasne zari.
Hned bych ho zulibala.
Miluje tenhle obrad, to povidani.
Dekuju za pojmenovani jednotlivych dnu adventu.
Je to mile.
Chtela bych Ti neco napsat.
Patri Ti to.
Tak jako mne.
V dnesni svatecni polevce plavala kolecka mrkve a Matej rekl:
Babicko, kdyz jsem byl u maminky v brisku, tak mi ta mrkvicka moc chutnala.
(Musim k tomu poznamenat, ze dcera mrkev polykala jen proto, ze to potrebuje to miminko.
Nenavidela ji.)
Zname uz tyhle jeho hlasky a tak jsme cekali, co bude vypravet dal.
U druheho chodu, ktery mu moc chutnal, mezi sousty vypravel.
Kdyz jsem byl u maminky v brisku tak uz jsem pres to brisko nevidel,
jak mamince sviti srdicko.
Mezi dalsimi sousty: Ale maminko, ja jsem mluvil jinak! Jako miminka tety.
(To jsou dvojcatka od sousedu.)
"A kdyz maminka chodila, tak jsem slysel kosti, jak chodi.
A bylo tam hezke svetlo, ale ja jsem chtel ven. Jenom jsem nevedel, jak se narodim.
A taky jsem tam jedl...
Ale v tuhle chvili se zastavil, protoze vedel, ze neco jedl,
ale nechapal jak, kdyz ne pusinkou.
Miluji tyhle chvilky, kdyz se takhle rozpovida.
Bohuzel musim cekat, az to z neho vyjde samo.
Jsou to asi jen takove okamziky, kdy se dite citi stastne.
Docela to nechapu.
Dite ve ctyrech letech tyhle vzpominky uz nema.
Ale jsem za to stastna.
Slysela jsem i nazor, ze se to nema u deti prohlubovat.
Ze na to maji zapomenout, tak jako my vsichni.
Rekni, ze je to blbost, vid?
Kdyz prijedu domu z nejakeho seminare, treba kdyz jsem s Tebou byla v Jablonci,
tak se nediva na me ale okolo me.
Vidi me pruvodce?
Chtela bych mit v tu chvili jeho oci.
Wahl, preji Ti heboucke, miloucke a moc stastne svatky a nam vsem snih.
Je to krasne, kdyz se ta rozsvicena okna odrazeji ve snehovych zavejich.
Je to nejak svatecnejsi, ciste.
Mam Te rada
Alajka 17.12.2007
Babočka Tulipán 14.12.2007
© Wahlgrenis
14.12.2007
