Advent, o druhé svíčce na adventním věnci
Milá Wahl,
přejeme Ti krásné a pohodové prožití druhé adventní neděle.
A opět posíláme textík k zamyšlení, tentokrát tématicky k druhé adventní neděli.
Přejeme všem lidičkám, co navštěvují Tvůj web pohodu, klid a úsměv na líci a krásnou předvánoční náladu.
Babočka a Tulipán 8.12.2007
Čas.
Čas prý není, však od Adventu k Vánocům se žene jako nespoutaný hřebec po bílé mořské pláži.
Čas je větrem utrženým ze řetězu bezvětří, stačí pohlédnout z okna a všude vidíme spěch a shon a ulice plné lidí.
A každý člověk se někam žene a spěchá a nemůže se zastavit a vydechnout a spočinout v klidu v myšlenkách.
Druhá svíce na adventním věnci nás nabádá k uklidnění.
Pryč se spěchem, s větrem v zádech, pryč s maratónem po obchodech.
Vždyť v předvánočním čase bychom měli rozjímat, vracet se v myšlenkách zpátky a napravovat své vlastní chyby.
Až budete zapalovat druhou svíci, zastavte se.
Měl by nás zvolna začít ovládat sváteční pocit, vždyť máme za sebou rekapitulaci minulého roku a nic z něj už by nám nemělo vstupovat a promlouvat do života.
Jedna nesmírně moudrá žena říká, že je nutné všechny prohřešky na nás samých, křivdy a hádky odpustit do večera toho dne, kdy se stanou.
Říká vzletně:
"Nenech zapadnout slunce nad svým hněvem."
To zvláštní rčení má prapůvod v bibli a promlouvá mi do života už spoustu let.
Na samém počátku jsem cítil nesmírný problém a svým způsobem i duševní bolest,
když jsem měl odvrhnout svůj vztek a zlobu, které jsem si hýčkal, a do slunce západu se usmířit.
Pociťoval jsem doslova utrpení, když jsem se usmiřoval svým způsobem proti své vůli a nejčistšímu přesvědčení.
Když jsem konečně nad sebou samým zvítězil, dostavila se radost.
Není uměním hýčkat si zlobu, velikým uměním je naopak odpustit a zapomenout křivdy a utrpěné porážky.
Usmiřování a smiřování se jsou ještě silnější pocity a světe div se, nesmírně příjemné.
A co tím chci vlastně říci?
O první adventní neděli jsme rekapitulovali předchozí rok.
Dobrali jsme se radostí, úspěchů i porážek a krutostí osudu.
Před druhou adventní nedělí bychom se ale měli se vším vyrovnat a smířit a smýt pocity křivdy, ublížení, zahanbení.
Prostě bychom měli udělat tlustou čáru a začít znovu a vstoupit do druhé adventní neděle očištění a svobodní, nezatížení minulostí.
Zvolna přichází Štědrý den, ten nejčistší, nejprůzračnější a nejnevinnější den v roce, a i my bychom měli být vyrovnaní, čistí a svým způsobem také nevinní.
Všechny myšlenky z minulosti, které si poneseme s sebou, nás budou ovlivňovat i v nejsvátečnějším čase Vánoc, s tím vědomím bychom se měli do svátečního rána druhé adventní neděle probudit.
Až pak, kdy naše duše a myšlenky budou čisté, měli bychom se zastavit.
V klidu posnídat, posedět a zapřemýšlet.
Co jste nestihli před adventem nakoupit, uklidit a zařídit, už nejspíš nestihnete.
Vánoční svátky jsou krásné i pro člověka, který není věřícím v pravém smyslu toho slova.
Ale vánoční nálada a atmosféra nepřijde sama.
Věřící lidé mají v tomto směru nespornou výhodu, neboť si sváteční náladu odnášejí domů z pravidelných zastavení se v kostele, z bohoslužeb a zpovědnic.
Tím nejsilnějším tvůrcem je však všudypřítomný Bůh a víra lidí.
Pohodu Vánoc je třeba cíleně probudit, vzkřísit. Nechci tu propagovat víru a návštěvu svatostánků za každou cenu, vždyť i já jsem vlastně dle církevního práva bezvěrec.
Přesto je smysluplné a dobré, zastavit se o Adventu v kostele.
Ticho a hlas moudrého muže promlouvajícího o moudrých věcech nás přivede k pokoře a rozjímání.
A tóny varhan a zpěv linoucí se z kůru nás asi také nezanechá lhostejnými.
Kostely jsou energetickými stavbami a nesou v sobě prazvláštní atmosféru.
Jsou tedy ideálním místem k meditaci a přemýšlení.
Klenba, tyčící se ve výšce nad maličkým a bezvýznamným člověkem, pak jaksi navíc dodá pocit pokory.
Spolehlivým prostředkem, jak se dobrat vánoční nálady, nejsou návštěvy řetězců s koledami, mezinárodními variacemi na dědu Mráze a ozdobenými stromečky od konce září, ale naopak svým způsobem vánočně reklamní celibát.
O druhé adventní neděli je ten nejvhodnější čas, kdy začínáme probouzet tu správnou náladu a atmosféru.
Zastavení a uklidnění neznamená, že přestanete vycházet z domu a strávíte čas očekáváním pod pruhovanou duchnou jihočeské chalupy nebo pražského paneláku.
Naopak.
Vyjděte do ulic rozzářeného večerního města, projděte vánoční tržiště, ochutnejte svařené víno i medovinu.
Přemýšlejte o Vánocích a nasávejte náladu, které je v podvečerním městě spousta.
Od dnešního dne zapomeňte na slova stres, spěch, nestíhání.
Obestřete se významy slov pohoda a harmonie.
A pokud nepodlehnete tlaku doby, zvolna a opatrně začnete pociťovat slavnostní pocit.
Ano, to už je příznak klíčící a zakořeňující vánoční nálady.
Tak si ji nezaplašte, ta bylinka je v dnešním rychlém a přetechnizovaném světě příliš vzácným kořením.
A neméně vzácným kořením je i lidský život.
Vězte, že i v předvánočním čase na spěch, shon, stres a dopravní nehody, kdy umírají lidé.
Zvolněte.
Vždyť stačí málo a dětský smích a rozzářené oči se pod vánočním stromečkem mohou proměnit v pláč, smutek a skřípění zubů.
Tak pomyslete i na ty, kterým byste nechtěli způsobit bolest a pláč.
Babočka Tulipán 08.12.2007
© Wahlgrenis
08.12.2007
