Proč se ta ulice jmenuje Zvoncovitá?
Vracela jsem se za tmy ulicí, jejíž název ještě neumím.
Ostatně není pro mě vůbec důležitý...
Před vjezdem do jedné zahrady stál mladík a už z dálky vypadal docela podezřele.
Svítil si někam dolů k vratům.
Došla jsem až k němu, abych zjistila, co se to tam děje.
Ale to už jsem také viděla malého ježečka, miminko.
Tulilo se u vrat, asi se ztratilo mamince nebo si jen tak odvážně vyšlo do světa.
Chlapec na moji otázku, jestli si ho fotí, odpověděl, že ne, že si ho natáčí.
No dobře...
Tak tohle se stalo v ulici, kterou jsem si sama pro sebe pojmenovala jako Zvoncovitou.
Zasloužila se o to tato úžasná ozdoba:
Obrovské květy žluté a bílé nádherně voní.
Vždycky se na tu krásu těším, není možné jen tak proběhnout kolem...
Když jsem tudy zase po nějaké době šla, vjezd do zahrady byl otevřený.
Starší muž právě vyjížděl ven autem.
Nemohla jsem mu tu nádheru nepochválit.
Dozvěděla jsem se od něho, že to je durman, ale voní jen chvíli během dne - od 18 do 20 hodin.
To je ale právě moje doba...
Je to letnička, na podzim se musí vyndat ze země a uschovat na chladné místo, do sklepa.
Podobně jako jiřiny.
Až se trochu skamarádíme, řekla jsem mu, poprosím o jednu rostlinku.
Jasně, souhlasil.
Ještě mi stačil říct o své známé, která v roce 1968 emigrovala do Kalifornie.
Občas sem přijede a taky se při vyprávění zmínila o durmanech.
U nich dosahují výšky našich borovic.
To je holt Kalifornie...
Svět za velkou louží...
Mně ale úplně stačí tato krása v mé Zvonocovité ulici, kde klidně potkáte i ježka.
Anebo černou kočku.
Tuhle:
Dobrý večer Wahlgrenis
chci se podělit o svůj zážitek z pohledu na krajinu, která je pro mne pramen inspirace.
Líbí se mi tvoje fotky a tak doufám, že má taky zaujme.
Podle mne pohled z severní strany na Pálavu je nejúžasnější.
Ráda chodím na tvé stránky a moc děkuji za to, že pomáháš.
Kropča 1.10.2007
© Wahlgrenis
01.10.2007
