Wahlgrenis

Pár kytiček

Hezké dobré ráno na přelomu poloviny prvního měsíce roku 2007 ...
Posílám pár kytiček ...
Jsou zvláštní.
Po většinu roku jsou v nemilosti ....

vyznavači "anglických" trávníků a ječících sekaček je likvidují jako obtížný plevel ... k nelibosti broučků a motýlů.
Chudobky - na první pohled chudé příbuzné našlechtěných pestrých květin kralujících létu a časnému podzimu.
Pak ale pyšné květy sežehne mráz a zem pokryje spadané listí, jinovatka a sníh.
A ze skromných chudobek se stanou sedmikrásky - kvítky sedmera krás.
Jejich střapaté hlavičky se usmívají z našedlých trávníků v době, kdy sekačky spí zimním spánkem a my se usmíváme na ně.

Ale brzy zapomeneme .... přehlížené chudobky nám nebudou stát za pohled.
Ale ony jsou trpělivé ...
Vědí, že se kolo roku se pootočí a zase přijde doba, kdy jejich sedm krás zazáří pod líně mžurkajícím Sluníčkem ... a ta doba je právě teď.
Jen pro zajímavost - některé kvítky mají červené okraje.

Když jsem byl malý, říkala mi moje babička, že taková sedmikráska vykvete tehdy, když umře beruška ...
Zdraví Vlk Samotář 17.01.2007

Děkuji za krásné fotky a tak citlivé povídání, že se mi ani nechce věřit, že je psal muž.
I mně mamka kdysi říkala, že tam umřel brouček a já to říkala svým dětem a ony zase svým.
V letošní podivné zimě si příroda skutečně pohrává nejen s kytkami, také kosi jsou docela zmatení a nastupují brzy z rána s mírou melodíí v zobáčků, která přísluší spíše březnu.
I lísky mají jehnědy pěkně do žluta, jen se asi nedočkají včelích pohlazení.
A ty sedmikrásky také ne.
Tak je milé, že je pohladíte vy alespoň svým okem a dáte možnost ostatním, aby se pokochali tou jemnou krásou.
Na zahradě zásadně nepoužívám různé hubiče plevelů,i když angltrávník se mi líbí,
připadá mi to se všemi těmi plevílky přirozenější a i ony mají právo "přizdobit" trávník.
I taková pampeliška - v trávníku.
Tak ještě jednou díky,jsou nádherné.
Eva 18.01.2007

Milá Wahlgrenis,
tak jsem pátral, jak to je s těmi sedmikráskami (článek "Pár kytiček") - bílými i těmi s červeným okrajem .... :-)))
Stopy vedly k Broučkům pana Karafiáta ... a opravdu:
Tu maminka tatínka vytrhla: "Podívej se, tamhle u potoka pod tou olšičkou, jestlipak to nejsou tři chudobky?" - A tatínek se tam podíval. "Ach, ano, to jsou tři chudobky. A tam chudobky nikdy nerostly. To tam umřeli tři broučci. Snad se někde opozdili, letos udeřila. zima brzy, oni tam zalezli a zmrzli." A Brouček se dal do pláče: "Maminko, to je kmotřička a kmotříček a Beruška, oni se zachumelili, já jsem to povídal." - "I neplač, Broučku, to oni nejsou," chlácholil ho tatínek. "Beruščina chudobka by měla červený kraječek, a tady ty jsou celé bílé."
A tak Brouček neplakal. "Tatínku, to všady vyroste chudobka, kde zemřel brouček?" - "Všady, a kde umřela beruška, tam vyroste chudobka s červeným kraječkem." - "A jakpak, kdyby ta žluna byla kmotříčka sežrala, také by tam vyrostla chudobka?" - "Také." - "Kdepak?" - "Tam někde pod bukem v trávě." - "A tatínku, nechytne nás ta žluna, až poletíme?" - "I snad ne. Ona je v lese, a my do lesa nelítáme. Jen když musíme přes něj, a pak, jak se Pánu Bohu líbí."

Leckteré knihy jsou na Internetu - a podařilo se mi tam najít i Broučky;
kdyby měl někdo zájem, tak tu velice roztomilou knížku najde třeba na této adrese(http://www.velkalhota.cz/broucci.php).
Měj se krásně ....
Vlk Samotář 18.1.2007

Ahojky,
tak na kalendáři bylo něco kolem 20.ledna.
Ne že by v posledních letech bylo v Polabí nějak moc sněhu ... ... to zase ne.
Ale všechno šlo tak nějak popořádku.
No a v těchto dnech můžeme vedle sebe vidět rostlinky a kytičky, jako jindy během zimy a jara najednou.
Sněženky většinou vystrkovaly hlavičky velmi brzo - třeba již od prosince, ale vykvetly naplno někdy v březnu.
Letos dlouho nic - teď zapršelo ... a najednou jsou tu.
Stejně tak lýkovec - keř, který svými kvítky každý rok provází přelom roku.
Co ale v tuto dobu nebývá je podběl - a já ho najednou fotografoval na břehu Labe v neděli 21.ledna.
Měsíčky a petrklíče touto dobou kvetou, pokud jim sníh dovolí ... někdy víc, někdy méně - jindy třeba vůbec.
Ale není to neobvyklé.
Co je ale naprosto nezvyklé - aby v lednu rozkvetla japonská třešeň.
A dokonce jsem tam vedle sebe našel na jedné větvičce bílý a růžový květ....
Vypadá to, že se s naší Zemí něco děje.
Mnozí říkají, že se svět zbláznil.
Kdyby se to projevovalo takovými květy, jako teď, bylo by to hezké bláznovství.
Kdyby ale o kus dál neležely vyvrácené stromy a jiné připomínky na chvilku, kdy se Země nadechla ...
Asi jsme jako lidstvo svou mámu - Zemi zlobili ...
Když jsem byl malý a zlobil jsem, rodiče mě strašili, že mě dají do polepšovny ...
A já jsem se fakt moooc bál a snažil jsem se být hodný.
Není ono to třeba teď tak nějak podobně?
Jenže ... bojíme my se vůbec?
Když milióny našich vrstevníků mají mozky vymyté akčními filmy, kde to vždycky přece dopadne dobře -

a filmaři to musí stihnout v devadesáti minutách ... asi tak.
Je hezké se dívat na katastrofické záběry z hlubin křesla s pytlíkem čipsů v ruce.
Jenže ... když pak něco padá nebo letí doopravdy, nevěříme tomu.
Stejně jako se oči zdráhají věřit tomu, že podběl kvete v lednu.
Ale on opravdu kvete ...
Tak hezké zimní jaro ... a bez "akčních" okamžiků...
Vlk Samotář 22.1.2007

17.01.2007