Hurikán Paloma, co v češtině znamená "Holubice"
Milá Wahlgrenis,
ze všeho nejdříve Tě moc zdravím a přeji požehnané, ničím nerušené milé svátky vánoční.
A to vlastně přeji všem lidem i zvířátkům, hlavně těm, která budou dána "jako dar" pod stromeček, ať po tom nejich čase plném nejistoty, tmy a očekávání najdou domov plný lásky a tepla a ne studené místo u popelnice, popřípadě útulku na Nový rok...
A proč Ti píši - od počátku listopadu si říkám, že Ti napíši, co se kolem mě odehrálo a vlastně částečně i ve mně...
Ale teď po přečtení článku
Duchovní stav Země k 9.9.2008 jsem nějak dostala impulz...
Už jsem Ti psala dopis, kde jsem byla v září nějak mimo své chápání, měla jsem pocit, že nic není jak má, bylo toho moc... a po tomto článku jsem si uvědomila, že nejhorší pocit ze sebe jsem měla od srpna, kdy jsem se doslova nepoznávala a výčitky k lidičkám, co byli zrovna se mnou, mám do teď i přes několikanásobnou prosbu o odpuštění...
Stydím se za to, nechápu to, nechtěla bych být duchovní přítěží pro Zemi v tuto dobu...
Ale jsem moc vděčná za Tvé stránky, díky kterým je možno spousty nechtěného zla i sama na sobě eliminovat - DĚKUJI :)
Ale co jsem zažila...
Začátkem listopadu jsem se svými kamarády jela na Kubu.
Před odjezdem jsem z toho neměla (a nebyla jsem sama) moc dobrý pocit.
Říkala jsem si, že kdyby se jednalo o cestu do Prahy, odložila bych ji na jindy.
A třetí den našeho pobytu mi přišla od táty zpráva, že se v Karibiku začíná formovat tropická bouře, která se o den později změnila v hurikán Paloma.
Další den už nás neubytovali v kempu, protože byl zabezpečený proti velkému větru a my zůstali na ulici na kolech.
Naštěstí se našli ve vesnici moc zlatí lidé, kteří nás načerno ubytovali (snad jsme jim nepřidělali problém) a sdělili nám důležité informace.
Druhý den večer už jsme byli v bezpečí 30km vzdáleného hotelu a očekávali, co se bude dít o 12 hodin později.
Tehdy jsem se na břehu moře modlila za všechny lidi na nejen Kubě, myslela jsem i na Tebe a přitom se mi před očima (nebo v mé hlavě) objevil obraz velkých holubích mírných křídel po celém nebi...
Hurikán byl tentokrát jiný, po nárazu na pevninu se vítr o síle 220km/h rozpadl do lokálních bouřek a v naší oblasti jen pršelo.
A druhý den jsem se dozvěděla, že Paloma v češtině znamená Holubice...
Ještě teď mě mrazí, když si na to vzpomenu...
Ale jsem ráda, že jsem tu měsíční cestu na kole po Kubě absolvovala.
Lidé tam jsou chudí, ale zato opravdoví, člověk si tam uvědomil spoustu věcí, o čem život je...
I ekzém se mi tam téměř vyléčil, leč teď v Praze ve škole se mi opět vrací, ale teď díky tomu asi vím, co je příčinou a žiju s nadějí, že snad se mi letos podaří dokončit školu, odstěhuji se opět domů do Jizerských hor a snad...
Milá Wahlgrenis, doufám, že Tě tímto dopisem neobtěžuji, vím, máš toho spoustu, ale nějak jsem najednou dostala obrovské nutkání se o to vše s Tebou podělit...
Děkuji, že jsi, děkuji za vše... za všechny... za všechno...
Pohodové a láskyplné dny,
Želvička 17.12.2008
© Wahlgrenis
17.12.2008
