Zemětřesení v Čechách
Milá Wahlgrenis,
tentokrát ti nepíšu, abych se s Tebou a čtenáři podělila o novinky s naším chlapečkem...
Ale přimělo mě k zamyšlení zemětřesení, které postihuje západ naší země.
Skoro se chce zeptat:
jak to, proč v oblasti, kde je zemětřesení jevem velice ojedinělým, se najednou během týdne stane dvakrát, se zesilující tendencí.
Je to hodně hodně zdvižený prst - zatím nejsou oběti na životech, přestože zemětřesení umí sakra dobře zabíjet.
Je to varování před něčím, co sem k nám nepatří, stejně jako zemětřesení, hodně výrazné, ale bojím se, že těm, kterým by to mělo dojít, to stejně nedojde.
Kéž bych se mýlila, ani nevíš, jak ráda bych byla.
Se zatajeným dechem budu dál sledovat vývoj situace, ale bojím se, že ještě nezaznělo vše a zemětřesení bude pokračovat, nejen v západních Čachách, ale i v jiných koutech republiky a bude mít rostoucí intenzitu.
Až mě teď zamrazilo, když jsem si uvědomila naši hymnu - KDE DOMOV MŮJ...
Abychom se pak neptali spolu s hymnou, protože náš domov by byl srovnán se zemí...
Chtěla bych končit nějak optimističtěji, moc bych chtěla...
Stále v srdci chovám naději, že lidi prozřou a uvědomí si, jak maličcí jsou v porovnání se Zemí, rozpomenou se na sousloví "matička Země" a začnou se k Zemi podle toho chovat - jako k matičce, kterou člověk miluje a která má patřičnou autoritu.
Protože Země je dlouho trpělivá, ale když trpělivost dojde, tak si umí sjednat pořádek - viz tsunami, zemětřesení, hurikány....
Tak abych opět nekončila pochmurně, doufám, že my - děti Země si uvědomíme, že ani matička Země nemá nekonečnou trpělivost, obejmeme ji, omluvíme se jí a začneme se chovat nikoliv jako frackové, ale jako milující děti.
S láskou
Orianna 10.10.2008
Hezký den,
reaguji na článek "Zemětřesení v Čechách".. ,
protože dnes ráno cca kolem 10:10 hod. jsem ho pocítila na vlastní kůži..
Musím podotknout, že nebydlím přímo v Chebu nebo v Sokolově, kde je toto zemětřesení silnější, ale asi tak 50 km od této oblasti směrem k Plzni..
Záchvěvy země zaregistrovalo více lidí.
Seděla jsem v kanceláři a měla jsem pocit, jako by se budova zhoupla na nějaké neviditelné vlně..
Trochu mě zamrazilo, protože jsem to v životě nezažila..
Hned mě také napadla myšlenka, že je to nějaké upozornění ..
Jak píše paní Orianna - je to zdvižený prst..
Cítím, že by se lidi měli nad sebou zamyslet, oprostit se od materiálního světa..
Myslím si však, že toto varování však slyší málo lidí..
Akorát když Vám píšu tento dopis, opět se zachvěla zem.. (13:19 hod.) ..
a nějak se mě zmocnil strach ..
já vím, strach není dobrý společník..
jen se bojím, že se něco zlého stane..
Mějte se pěkně.
Irin 10.10.2008, 13:24
Orianna 10.10.2008
© Wahlgrenis
10.10.2008
