Dnes je 8.8.2008, Wahlgrenis
Bytosti cistej ako kristal,
ziarivej ako paprsky Slnka prudiacej modrou planetou,
laskyplnej ako nektar vesmirnej vzajomnosti a blizkosti,
Draha Wahlgrenis......
konecne Ti mozem pisat.....
konecne sa s Tebou objat v tomto objati....
Tak ako dve blizke duse v intenzite vecnosti kde hranice casu, iluzie ludskeho rozumu, neexistuju...
Dnes je 8.8.2008, datum jedinecny....
Na uvod snad napisem len kratku pomlku...
Slova nestacia, milovana bytustko....
Nestacia na vyjadrenie toho, co ti mam pisat, co ti mam predat...
Ty vsak vies, vidis a citis i to, co v tych slovach na prvy pohlad nevidno...
Zacinaju olympijske hry na planete Zemi...
ale nie je to uplna oslava...
zacinaju olympijske hry v celom Vesmire...
bude to velky prilev energie s intenzitou vacsou, nez pozname doposial...
zacina tanec vesmirnych jednotiek...
konecne...
konecne nastalo obrodenie...
Egypt prehovoril....
prehovoril presne 8.5.2008 v 4:44...
symboly cisiel hovoria jasne: 8, 5, 2 + 8 = 10 = 1, 4 + 4 + 4 = 12 = 3, 8,5,1,3,
tak ako cisla, ktore ohranicuju meno Achnatona.
A prave za cias tychto sa odohraval davny pribeh pychy a nepokory.
Nieco som naznacila v minulych mailikoch.
Tutanchamon IV...
Ano, boli to ti velki vtedy v starovekej koliske civilizacii.
Veleknazi zlyhali.
Stala sa vrazda... z moci pychy z malosti ludskeho ducha.
Pokanie prestalo existovat.
Clovek sa povysil na Boha, stratil hranice svojeho miesta, tam kam patri.
Chcel nahliadnut do 13. komnaty.
Boli sme tam spolocne.
Vsetky vizie nas tam vracaju.
Milovana moja davna ucitelka, minuly vikend som si kupila zeleny achat v tvare pyramidy, v strede vyrezany kruh na kozu na hrdlo, je otocena hrotom dole... jej farby su ako voda v Nile.
Ked som ho mala na hrudi, citila som teplo, hrejive teplo a pod nim spotene telo...
i ked von zrovna teplo nebolo.
Nadherny kamen.... bol jediny svojho druhu... sam sa odhalil s pomocou vanku ...
ukazal na seba...prosim som tu....uz davno Ta hladam...
Egypt sa otvara prave teraz kvoli tomu, ze nastava akoby dalsia lekcia v existencii ludstva na Zemi.
Opat sme nieco spatne pochopili...
opat vyznam slova pokora, pokanie stratil tu intenzitu...
svetom vladne ego, tuzba po moci...
ludia utiekaju do predstav a iluzii.
Maju ocakavania a spalujuce tuzby.... tuzia po niecom, co si nezasluzia...
chcu nieco vlastnit a pritom stracaju vlastnu slobodu.
Chcu milovat a znasilnuju "lasku" a pritom ju maju v sebe....
len tuzi v nich vyrast a vytrysknut ako gejzir ten najcistejsej a najfarebnejsej fontany...
I v Egypte bola hierarchia veleknazov ako jedna velka svetelna mriezka ...
vzdy trojica bola jednotkou a boli pospajane do jednoho celku...
ten mal ziarit, davat pokoj, ticho, pozehnanie... a lasku.....
nestalo sa tak...
preto vse zlyhalo, prislo zemetrasenie a Afrika zcernela...
I posudzovanie je modnym trendom, sudenie a dokonca rozhodovanie uz i za iny zivot a pravo na zivot...
Popisujem svet....
i ja sa chcem vyvarovat posudzovaniu a i tak, ked som si riadky precitala po sebe, stale tam je citit v pozadi...
este sa musim ucit...
a kracat ...
a pochopit....
vyznavam sa vam... z vlastnej malosti...
Popisujem svet a ja som jeho sucastou.
Draha Wahlinko, milovana bytustka, ktora sa preziarila opat laskou...
Posielam dva obrazky.... jeden je Tvoj, si to Ty...
nadherna zelena bytost plna lasky, okolo zlatista aura...
drzi misu, z ktorej tryska nektar bezpodmienecnej lasky...
srdce chranene zlatou obrucou vyzaruje a prijima v rovnovahe vse, co k nemu chodi...
22 sipiek... kralovske cislo...
Druhy je jemny....jemnucky ako hodvab usity z koralok rannej rosy.
V strede srdce a okolo prudy energie, v rovnovahe zelena s ruzovou,
symbioza, rovnovaha, harmonia davania a prijimania.
Spiraly energie po obvode... len davaju vacsiu intenzitu...
Pozorovala som nebo, nadherna kniha dana od Boha...
Lemuje nam nase hlavy a my sa casto ani nepozrieme, ake krasne obrazy a odkazy v tejto nebeskej nadhere nam posiela Boh.
Dnes som videla jednu hviezdu...
Zadivala som sa na nu a musela hlboko predychavat, akoby som videla svoju malost, svoju integritu inak...
je to neopakovatelne...
ja ako malinke mikroskopicke zrniecko piesku som mohla pohliadnut do oceanu na rybicku.
To svetlo...
Vidim casopriestor, vsade okolo atomy castice vseho druhu, v duhovej energii,
vsetky vibruju, ziaria tancuju vesmirny tanec a raduju sa...ze su,
ze su sami a predsa sucastou celku.
Bytosti, vsetkeho druhu sa raduju ...
maju oslavu...
su tak spokojne, su tak v tichu, ze kazda jedna je samotnym vesmirom...
nepotrebuje nikoho ineho, ziadna zavislost ju netrapi... existuje a ziari.
Predsudky neexistuju, myslienkove vzorce sa rozplynuli v prach,
emocie sa zoradili v jednu krasny usporiadanu siet priamok
a prudia ako prudnice v rieke zivota dalej a menia sa na vsetky tie duhove castice
a z nich sa zase sklada dalsi vesmir.
Mala som sen....
sen o zemetraseni...
o zmene o obrode ....
necham ho plynut... :-) tak ako tie prudnice v rieke emocii.
Pravda je silne slovo...
vyzaduje srdce bez pozlatka, myslienkovych stiesneni, nevyrovnanych uctov.
Tesme sa zo Zeme, z nas, ze tu sme, ze zijeme, ze mame moznost stat na prahu tohto casu...
ze mozeme zapracovat na tom, aby sme konecne poznali dalsie dimenzie bytia..
Koniec a zaciatok novej etapy.
Vela slov sa uz napisalo o tomto prelomovom veku.
Zapocuvaj sa, drahy clovece, do vlastnych slov vo vnutri...
Co hovori Tvoje srdiecko?
Bude koniec...?
Aky koniec?
Pozrime sa na nebo, na hviezdnu oblohu, dotknime sa stromu, objimme cloveka,
pohladme ocami motyla... zime, neprezivajme, zime.
Krasa Zeme je v jej skromnosti, oddanosti, jedinecnosti, krase a umiernenosti,
splynme so Zemickou a potom nas koniec nezasiahne, nebude, bude prerod.
Hlboky prerod v ciastocku tej skromnosti, oddanosti, jedinecnosti, krase a umiernenosti.
Najdeme Ticho, najdeme seba, prestaneme mat potreby,
prestaneme chciet toho privela, ego si poda ruku so srdieckom...
a stane sa krotkym barankom.
Wahlinko,
moja vdaka ti patri za odpustenie,
za lasku,
za Tvoje slzy, Ty vies,
za to, že si.
Nech budes kdekolvek, budem mat v srdci spomienku.
Objimam a hladim.
Teraz uz len melodia ticha...
a pochopenie vlastnej cesty a toho, preco som sa narodila a preco ste sa narodili i Vy...
S laskou, a pokojom
Semanhiell 08.08.2008
Milá Semi,
díky, díky...
Nechci psát zbytečná slova, jen, jak to je nesmírně průzračné, křehké a přesné.
Den, o kterém píšeš, byl pro mě v jistém smyslu hodně zlomový...
To jen na okraj, ovšem detaily nikoho nezajímají.
A včera ke mně přišlo piano, jedinečná věc, malý zázrak.
Přestože jsem odehrála už něco hodin kdysi dávno, tentokrát to bylo něco úplně jiného.
Poprvé jsem hrála tak, že jsem se slyšela ve sluchátkách...
A nikdo jiný mě neslyšel...
Dřív jsem se totiž vždycky ohlížela - chtě nechtě - na okolí.
Kde mají malé dítě, kde jsou po noční, že je právě nedělní poledne a že má být klid.
Teď jsem hrála naprosto volně, bez jakéhokoli omezení.
Pochopí to každý, kdo zažil Idu Kelarovou a její akce.
Ta učí lidi zpívat tak, že jim na několik dní zaváže oči, jsou v absolutní tmě.
Tak se mohou plně soustředit jenom na svůj prožitek.
Něco takového se odehrálo se mnou.
Plula jsem si v melodiích, které jsem nečetla ze žádných not.
Bylo to neskutečné a přesto tak skutečné...
Nikdy nic neplánuju, všechno se děje tak nějak v pravou chvíli.
Už se ničemu nedivím.
Naučila jsem se plout a děkuju, že se to děje.
Vím, že jsem se zase posunula někam dál.
Byla noc na 8.8.2008...
Semi, ještě jednou moc děkuju.
Těším se, co přijde.
Wahlgrenis 08.08.2008
Milovaná Wahlgrenis,
áno posunula si sa inam, i my Tvoje okolie , Tvoje zrkadlo to cítime, ja určite :) ....
Hudba je srdiečko, je to harmónia tónov, je to často prechod inam...
do iných stavov vedomí, hudbou možeme hladiť svoju dušu...
nepochybujem o tom, že ty si ju krásne hladila a prežívala si to naprosto intenzívne...
I ja sa teším rovnako ako Ty.
Pre mňa sú teraz tie najkrajšie zvuky prírody.
Žblnkanie potočiku, spev vtáčkov, šušťanie lístia v lese....
tie prežitky sú obzvlášť silné, tak ako milujem však voňu borovím, milujem i krásnu hlbokú hudbu...
niekedy mám pocit, že príroda nám sama hrá symfóniu zvukov, voní a vizuálnych prežitkov...
juuuu krása...
Mám ťa rada miláčku.
Semi :o) 08.08.2008
Sluníčka,
nemůžu se ubránit tomu, abych vám poslala tuto krásnou píseň...
Zdroj je wikipedie...překlad samozřejmě není můj :o)
(překlad Pavel Eisner <http://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Eisner> )
Óda na radost
Radosti, ty jiskro boží,
dcero, již nám ráj dal sám!
Srdce vzňaté žárem touží,
nebeský tvůj krásy chrám.
Kouzlo tvé teď opět víže,
co kdy čas tak dělil rád,
zástup lidstva sbratřen blíže
cítí van tvých křídel vát.
Komu štěstí v žití přálo,
v příteli že štít svůj máš,
komu věrnou ženu dalo,
mísit pojď se v jásot náš!
I ten kdo jen jedné duši,
na světě se bratrem stal,
v díle nezdar v tom kdo tuší,
Od nás běž se s pláčem dál.
Sám byť jenom jednu duši
svojí na tom světě zval!
V díle tom kdo nezdar tuší,
od nás ber se s pláčem dál!
Radost každá bytost sáti,
přírodo, chce z ňader tvých;
zlý a dobrý chce se bráti
v jejích stopách růžových.
Révy žár nám, pocel smavý,
na smrt věrný přítel dán;
vášně plam dán červu žhavý,
světlý cherub dlí, kde Pán.
Dál, jak jeho slunci roje
nebes modrou nádherou,
spějte, bratří, drahou svou
směle, jak by rek šel v boje.
V náruč spěje, milióny!
Zlíbat svět kéž dáno nám!
Bratři! Hvězd kde žárný stan,
dobrý Otec zří z mlh clony.
Dlíte v prachu, milióny?
V bázni tvůrce tuší svět?
Pátrej, hvězd kde bezpočet!
V záři ční tam božské trůny.
A právě mám velikou radost :o)
Vaše Semanhiell 8.8.2008
Semanhiell 08.08.2008
© Wahlgrenis
08.08.2008
