Rozhovor s andělem
Milá Wahlgrenis,
od samého rána jsem měla nutkání napsat pár vět.
A pak to přišlo.
Zabývám se tím celý den a je mi u toho příjemně.
Berte tento text,co Vám posílám, třeba jako pohádku,smýšlenost,fantazii...
Nebo si to přečtěte a vymažte.
Posílám něco,co mne nevyvedlo z ospalého stavu.
Nevím, co si mám o tom myslet.
Nevím.
Zůstal mi jen takový hedvábný pocit.
Kamila 06.08.2008
Lidé jsou divní a mnozí jsou neteční ke svým životům.
Když jsem byl ještě člověkem, snažil jsem se lidem pomáhat nejen svou hmotnou pomocí, ale i láskou, teď však, když jsem andělem, dívám se na svět s nadhledem. Lidé by chtěli ze svých životů vymačkat co nejvíce, ale přitom mnozí z nich pro to za celý svůj život neudělají vůbec nic.
Nepátrejme po tom, kdo a kým tito lidé byli, osud se jim postavil do cesty.
Někteří prohráli s nim bitvu, jiní překonali sama sebe.
- Anděli, vyprávěj mi o tom, jakým jsi byl člověkem.
Teď už vím, že nejsi jen bytost v bílém hábitu s křídly.
Spíše tě vnímám jako člověka, uvízlého v jiném prostoru a čase.
Promlouváš ke mně lidským hlasem, jako bys byl blízko, příliš blízko.
Celou noc jsem tě volala.
Teď jsem šťastná, že se mnou jsi.
Lekl ses?
Já ty.
Ty podivné zvuky.
Co to může být?
Možná někomu spadl kámen ze srdce, možná někdo jen upadl.
Tam u vás dole se může stát cokoliv.
Pořád něco hledáte a objevujete, ale tak trochu jste zapomněli objevovat sebe.
Vidíš tu holčičku?
Je přímo pode mnou.
Hraje si s knoflíčky.
Vlastně ty ji nevidíš, ale já ano.
Mohu vidět dál než vy, lidé.
Hraje si s knoflíčky, je tak bezstarostná a vůbec netuší, co vše jí život přichystal.
Má taky svého anděla.
Zrovna ji pohladil po vlasech.
Byla smutná, ale teď se její tvář rozjasnila, jako by našla panenku.
Tohle umí andělé.
On jí něco šeptá do ouška.
Aha.
Holčička si začala prozpěvovat veselou písničku.
Už není sama, tak jako každý z vás není sám.
Hledáte si partnery v kamarádech, spolužácích, milencích, nakonec říkáte, že jste sami.
Vždyť vy nejste sami! - Řekni mi, mají andělé jména? A jestli ano, jak se jmenuješ?
Mé jméno je Broton.
To víš, že andělé mají jména. - Zvláštní jméno.
Zní mi jako - bonton.
Jako společenská etiketa.
Broton.
A řekni mi, vybírají si andělé jména?
Nebo je dostanou?
Pořád tě zajímají jména?
Myslíš si, že až se dostaneš k nám nahoru, že se ze skříňky nafasuješ pár křídel, bílý hábit a jméno?
Ne!
Vy lidé na Zemi dostáváte jména od svých rodičů, my je dostáváme za duševní pokrok a funkci, kterou máme navěky. - Funkci, fuj, takové ošklivé slovo.
Dobře, dobrá, říkej si tomu slůvku, jak chceš.
Nic adekvátního k tomuto významu mne nenapadá.
Vidíš, jedno slovo a zamotá se ti hlava předsudky. - Nevěřím na předsudky.
Tolik lidí se jich drží, aby uchránili své ego, ale zapomínají na vývoj. - Ach, já vím.
Usmíváš se nad mojí hloupostí.
Celý náš lidský svět je hloupý.
Postavený na falešné fatamorganě.
Jsme myšky.
Honíme se navzájem.
A ten kocour – chamtivost – nás honí a chce nás sežrat.
Vyčerpává mne to, když to píšu, začíná mi bušit srdce, jako bych uběhla spousty mil.
Ach.
Obraťme list.
Právě čtu, že bude v TV pohádka.
Škoda, že život není pohádka.
Každý má přece život, jak si zaslouží.
Důstojný či ochuzen.
Bůh dává dary každému a člověk by měl umět dar přijmout a pochopi,proč právě takto byl obdarován. - Brotone, proč si se rozhodl stát se andělem?
Proč ses už nechtěl znovu narodit u nás na zemi?
Také jsem dostal od Boha dar se rozhodnout.
Chci dejme tomu pomáhat z nadhledu.
A navíc, být andělem je krásné.
Příliš krásné, ale také svazující.
Musím o tebe pečovat.
A někdy dáš opravdu pořádně zabrat. - Řekni mi, co andělé celé "dny“ dělají, když třeba zrovna nepomáhají lidem...
Čekají, až je lidé zavolají, nebo dělají společnost jiným andělům nebo samotnému Bohu?
Boha nech být.
A ten si klidně vystačí "sám".
Je i není sám.
Je v každém z nás
Jsme i nejsme jeho společníci a zároveň prodloužená ruka.
Ptala ses, co děláme celé "dny“..
My andělé se musíme zdokonalovat ve svých andělských životech.
“Andělské dny“ jsou hedvábně krásné, ale jinak, než si myslíš.
Vždyť jak víš, čas u nás neexistuje.
Ten výplod lidského rozumu zde nemá pojem. - Jste ochuzeni o ty obyčejné lidské starosti.
Jsme tak pošetilí sami sebou.
Máme kupu starostí, kde ulovit štěstí.
Ach, jak já to znám.
A pak přijde úder.
Někdo z blízkých odejde tam k vám a pak si uvědomíš, kolik jsi prošvihl štěstí.
Víš, právě teď se cítím šťastná.
Povedl se mi obchod.
Já vím, peníze nemají člověku motat hlavu, ale bez nich tady na Zemi nemůžeš žít.
Jsou kruté i laskavé, dávají ti svobodu.
Vy si tam nahoře kupovat svobodu nemusíte.
Prostě ji máte.
Víš, kdy jsem nejvíce šťastná?
Když píšu.
Když porodím báseň, krásné hedvábné slovo.
Je to překrásný opíjiví pocit.
Nedoknutelný pocit.
Jen můj, můj anděli.
A jsem taky moc šťastná, že tě mám.
Že si s tebou právě teď povídám.
Sedíš tam někde nahoře, houpeš nohama a my všichni jsme tak malí.
Dotěrné hemžící se blešky.
Představ si, anděli, sepsala jsem takovou prosbu tam k vám nahoře a možná i k tobě, pokud ji přijmeš.
Tady je:
Oslovuji vás,
pomocníci boží,
mí ochránci,
andělé,
oslovuji vás,
ty které stvořitel
stvořil,
vás jedinečné,
oslovuji vás a prosím
a pomoc velikou,
pomozte mému tělu,duši
silou příznivou.
Ať mé tělo upne se do tíže,
má duše vzepne se do výše,
do vesmíru,
kosmu hlouběji.
No,tak to mně a ostatním nic jiného nezbývá… - To je všechno, co řekneš:…
A co by si chtěla slyšet?
Víš kolik proseb tady denně slyšíme?
Až mi z toho zaléhá v uších.
Mám tě rád, člověčice.
A co to pořád děláš?
Povídám si s tebou a ty? - Omlouvám se, jsem zvyklá dělat spousty věcí najednou.
Věnuji se teď o své drahocenné dovolené školní práci i psaní.
Střádám materiál, ať vím, jak a s čím pracovat s těmi malými capartíky.
Jsou okouzlující a zároveň neústupné jehličky, když se jim zamane zabodnout se nejen do tvého srdce, ale i emocí.
To pak stojí za to.
Proto tuhle práci tolik miluji.
A víš co taky nechutně miluji?
Jídlo.
O to vy jste andělé ochuzeni, nebo ne?
Andělským pokrmem je vaše lidská mlhovina snů.
No a my je pak plníme.
Ale zase s vaší pomocí. - Právě mi přišel meilem „svatý obrázek“.
Co ty říkáš na svaté věci a svátosti?
Posvátnost je úžasná věc.
Burcuje lidi k úctě, naplno se k odevzdání k něčemu, co pro ně má nadpozemské účinky.
Zapomínají však na to, že oni sami si určují modly svátostí a jejich hranice uctívání.
Hledá však někdo svátost ve svých milovaných?
Ne.
Hledáte ji v pomíjivostech.
Vyhradili jste si definovatelný prostor pro svůj pobyt na Zemi, pro svůj život.
Je to čas.
Kdo z vás pocítí třebas jen vteřinou prožitku s milující osobou svátost.
Kolik z vás řekne, že být sám v přírodě může být chvilkou svátosti.
Svatou chvilkou.
Nahraď svátost jiným jménem.
Jak chceš.
Jde vždy o prožitek.
Jde o nádherný prožitek, nejen o to, že se dotkneš svaté modly a život se ti zázrakem změní.
Nepodceňujte svaté chvilky.
Nechtěj po mně rozebírat svátosti.
Ne.
Svátost je stav.
Je to prožitek.
Kolik z vás si tento trvalý stav zaslouží?
Klečíte mnohdy před námi, modlíte se, slibujete, pak opustíte sv. místo, kostel, chrám, ale vaše sliby zůstanou uvnitř těchto stánků.
Považujte slib za svátost!
Kamila 06.08.2008
© Wahlgrenis
06.08.2008
