Wahlgrenis

Zázraky se dějí... Někdy... Možná...

Představte si situaci, kdy se třeba hlásíte na nějakou hodně prestižní univerzitu.
Někde daleko.
No, jen si to představte...
Je to pro vás cíl, ale samozřejmě se tam kromě vás hlásí ještě další uchazeči.
Jsou z celého světa a jsou dost dobří.
Někteří mají výhodu domácího prostředí, někteří mají známé.
Ti jsou výhodou, to víme všichni, i když o nějaké korupci nebo úplatcích nikdo nemluví.
Je vám jasné, že tímto krokem by se vám změnil celý život.
Nejen tím, že byste najednou chodili do jiné školy.
Ale byli byste v cizí zemi, tam jste jen sami za sebe.
Žádná maminka za rohem, aby vám foukala na bolístky.
Žádní kamarádi, s kterými se jde životem tak snadno.
Jste úplně sami.
Už tímto rozhodnutím se zásadně mění celý váš život.
To, co bylo dosud, neplatí.
Tolik byste tam chtěli, ale na druhou stranu víte, že děláte krok do neznáma.
Proč vlastně?
Co tam na vás čeká?
Co vám tady chybí?
Ale taky vnímáte, že je třeba už něco změnit, protože tady vás to dusí.
Takže rozhodnutí je nakonec jasné.
Už nepochybujete o ničem.
Podali jste včas přihlášku a vůbec všechno, co škola požadovala, dokonce i testy máte za sebou.
Myslíte si, že jste odpověděli na všechny otázky správně.
Ale kdo ví?
Ovšem tohle čekání, než se dozvíte, že můžete konečně roztáhnout svá křídla a odletět, je k nepřežití.
Tolik byste si přáli být teď tou muškou, která je při rozhodování komise, snad byste i napovídali při jejím rozhodování.
Ale nejde to.
Jste tady.
Připadáte si jako uvázáni ke kůlu, provazy nejde povolit.
Všichni jen chodí kolem, někteří se dívají, někdo si ještě do vás dloubne.
A jsou i tací, kteří vytáhnou své zbraně a zkoušejí, jak jim jde střelba na cíl.
Samozřejmě jim jde.
Vy jste totiž skvělý cíl...
Střílejí vším, co mají momentálně po ruce - někdo jedové šípy, někdo samopaly.
Nemůžete dělat vůbec nic.
Tak jen plynou ty nekonečné vteřiny a ve vás je víra, že ta křídla snad na vás opravdu někde čekají.
Musíte to přežít...
(Jsem teď ve fázi, kdy musím přežít.)
Kdybyste byli v této situaci, možná byste se dali na modlení.
Udělali byste cokoli...
... hlavně aby to vyšlo...
Ale vidíte dobře, že toho moc dělat nelze.
Teď se dáváte naplno tomu ději, nemůžete do něho aktivně vstupovat, věříte, že snad je něco mezi nebem a zemí.
Třeba tam někde je někdo na vaší straně...
Třeba někdo jen tak přihodí eso na tu vaši nenápadnou hromádku.
Třeba...
Wahlgrenis 16.05.2008

Objímám Tě milá Wahlgrenis,
gratuluji Ti k otevření svého nitra ve "svém deníku"...
Snad, co píšu, bude srozumitelné...
Byl to nelehký boj až do samotného odevzdání se, ale dobrý...
Teprve nyní jsi otevřela dvířka od další komnaty, která má pro Tebe připravenou mísu plnou šťavnatého ovoce...
Ta strava, kterou jsi už tak dlouho potřebovala, je TADY.
Abychom mohli pomáhat druhým, musíme si nechat pomoci i my od druhých.
Všechno je v životě fifty fifty, dej, dostaneš, vezmi a zase dej... nikdy nekončící koloběh.
Jak málo stačí, jen otevřeně říci, i když mezi řádky, kdo jsi a co v sobě nosíš nejen za radosti, s těmi se dělíme lehce, ale říci si o "pomoc", to jde jen tehdy, když absolutně umře lidské ego...
Úplně se rozložíme, splyneme se vším.
V posledních 14 dnech jsem prožívala taktéž jakousi prázdnotu...
Už ty pocity znám, ale přesto jsem zas nevěděla, co se děje.
Nebylo mi s tím vším a hlavně mně samotné se sebou příjemně.
Už je to pryč, stačilo jenom pouze něco ze sebe vydat, přijmout, odevzdat....
Kladla jsem si otázky...co to je?
Co se to děje?
Co mám dělat?
Proč?
K čemu zase?.....
Začala jsem držet nenásilně půst, což je zřeknutí se něčeho.
V tomto případě hmotné stravy... a najednou se začaly dít věci.
Jak možná mnozí znají, vědí... vyprázdnit se tělesně, vlastně sebou nese očistu našeho podvědomí, podsvětí... očistu vnitřních bloků, které nám brání pokračovat na naší pozemské duševní pouti... třeba jen brání stisknutí "kliky" od těch dalších pomyslných dveří.
Každý z nás si postupně přijde na nejrůznější fígle, které nám fungují.
Cest je nepřeberné množství, ale pouze uvědomělá svobodná a zodpovědná bytost za své životní kroky, jen sama musí ucítit, přijít na to zcela sám, co a proč a kudy.
Můžeme si navzájem naslouchat, poradit si, ale konečné "amen" je jen na nás.
Takže ještě jednou srdečné blahopřání a obejmutí.
Měj se nádherně.
A opatruj se na vzletu k dalším výšinám.
S láskou
Drahomi :o) 16.05.2008

Milá Drahomi,
děkuju, jsi úžasná...
I když vnitřně doufám a moc si přeju, aby mi ta "moje cizí prestižní univerzita" vyšla, nejspíš tomu tak nebude.
Nahlédla jsem do mých Horoskopů - na příští týden od 19. do 25. května - a musela jsem se zasmát...
Rada:
Když vám přestane kvést jediná květina, kterou máte doma, není to ještě úplný konec světa. Je spousta jiných druhů, které vás dokáží potěšit, stačí jen zajít do květinářství a vybrat si tu nejkrásnější. Končí-li jeden životní příběh, nesedejte si na koleje. Poděkujte za všechno, co jste mohli prožít, a těšte se na nové dějství.
Ono to vlastně ani není tak důležité, když mi to nevyjde, jako spíš odhodlání, ke kterému jsem došla.
Vůbec udělat ten první krok je ze všeho nejdůležitější.
A ten jsem už udělala.
Takže vlastně už teď vítězím.
Drahomi, díky moc.
W. 16.05.2008

Milá Wahl, zázraky se dějí.
Na Tvých stránkách vyspělo a nějakým směrem se posunulo dál mnoho duší.
A lidi stále pročítají a pomalu chápou souvislosti - díky Tobě.
Proto přihazuju další eso na Tvou hromádku a přeju Ti úspěšný let do Tvých vytoužených výšin.
Je zcela samozřejmé, že nemůžeš stále jen dávat, ale musíš i čerpat.
Posílám lásku a úsměv do srdíčka a věř mi, že nejsi sama.
Mám Tě ráda.
Rudbekie 16.05.2008

Mila Wahl,
rozhodnutia, ktore robime, robime vtedy, ked vieme, ze sme na ne pripraveni.
Sme pripraveni na vsetko co nam prinesu a v nasich srdciach a myslienkach je kopa strachu z toho, ci nam prinesu to, co od nich ocakavame.
V minute rozhodnutia, ze "toto" musime urobit vieme presne, co chceme.
Ale ked nastane cas ktory nam ma prinasa tie nase ocakavania..... vtedy vlastne mozno ani nevieme, co presne sme ocakavali.... ty vies, ze vsetko, co sa ma stat sa stane, ze vsade kde mame byt ...tam sa dostaneme.. vsetko chce cas a spravny uhol pohladu.
Ja som sa na moje rozhodnutie odhodlavala par rokov a stale som nejak vnutorne neverila, ze to raz urobim a zrazu prisiel den a ja som citila, ze je cas odist, odpustit, zabudnut, zmenit to.... ocitla som sa zrazu v inom svete a velakrat som si kladla otazku.... co by bolo, keby som sa takto nerozhodla... prve dni a tyzdne som plakavala ako male dieta, ktoremu zoberu hracku... a nevedela som, ci to, co som urobila som vlastne urobit chcela.
Vsetko nove nam totiz prinasa vela zmien s ktorymi sa musime vysporiadat, novych ludi, ktory nam prichadzaju do cesty, niekedy sa nam pacia a inokedy zas nie... teraz som pochopila, ze sa musim na seba kedykolvek, kdekolvek spolahnut sama.
Ja sama v sebe najdem to, co hladam, zalezi len odo mna, ci budem stastna tu, alebo nie.
Teraz viem.... urobila som dobre..som stastna, uz len musim v sebe najst seba, ocistit sa od minulosti, pozerat jasnym usmiatym pohladom dopredu.... byt trpezliva k sebe i k ostatnym, nebat sa ... ze nieco nie je hned tak ako osm si to predstavovala.
Teraz viem, ze vsetko casom pride same... stastie, laska, pohoda, pokoj v dusi, porozumenie.... len to najprv musim v sebe najst a naucit sa to rozdavat....
Wahl, ty si mudra a rozhodna, dobu cakania zvladnes, drzim Ti palce, aby vsetko vyslo a aby sa vsetko vyriesilo a dopadlo najlepsie v prospech vsetkych zucastnenych stran..... ver, ze /ako vravis sama/, vsetko sa deje podla urciteho planu......
Prajem krasny vikend...plny sladkeho ocakavania bez stresu a strachu..... zvladnes vsetko ...a ak to nevyjde dnes, pride dalsie zajtra...
s laskou
Dadika 17.05.2008

Mám obrovskou radost milá Wahl,
že jsem byla srozumitelná a že jsi má slova pobrala :o)
Máme za sebou zase další krůček, to je supr :o)
Přišly mi informace, kudy se mám ubírat dál, pracovně.
Musela jsem se smát, protože je to tak jednoduché a logické, ale samotnou by mě to nenapadlo.
Přišla paní na masáž a začala povídat, jako by jí někdo sypal myšlenky přímo z nebes, tak přesvědčivě a s vervou mi je sdělovala.
Zeptala se mě, jestli bych se nechtěla zabývat designem...:o)
Já na to odpověděla, že odjakživa si to v sobě nosím a tajně si o tom sním, ale když jsem to nestudovala, tak jsem myšlenky nemnožila.
Přesto mi najednou docvaklo, že mám vystudovaný umělecká řemesla v Praze a že mám na co navázat, minimálně na nový živnosťák.
I přesto, že dřív když jsem o tomto tématu přemýšlela, co dál, tak jsem nenašla nic.
Tak jsem si říkala, že tady mám tečku... a ono ne :o)
Už léta vymalovávám prostory, kde postupně přebývám a to jsou i prostory masérské.
A díky této paní mi došlo, vlastně mi to řekla, že vymalovávám léčivě.
Něco jako mandaly.
Do každého prostředí jsem zanesla něco, co mělo význam nejen pro hojení daného místa, ale i mě samotné a o masérně ani nemluvě.
Takže ať na tom začnu pracovat a nabízím návrhy, ať nafotím, co mám a rozjedu tento projekt.
Když jsem to slyšela, byla i nebyla radostně rozčarovaná.
Je ti to tak jasné a blízké.
Vnímala jsem, jak každičká buňka v mém těle nádherně vibruje, že to je to ONO.
Když jsem jí řekla,.že mám na záchodě rozkvetlou louku, tak se smála a hned se toho chytla :o)
Ať nabízím návrhy na záchody.
Vlastně záchod je jedna z nejdůležitějších místností, kde vlastně každý sám se sebou medituje a očišťuje se fyzicky i duševně.
Takže vcházíme jako špinaví a odcházíme lehčí a čistší :o) není to nádhera? :o)
Takže jen se stačí napojitna bytosti a podle toho, jak na mě budou vyzařovat budu malovat na zeď.
Teď už chápu, proč jsem potřebovala takovou klientelu, kterou mám, aby se dal nabízet další produkt a právě těm, kteří rozumějí.
Už několik lidí si o to v průběhu ušlých dnů řekli, jestli bych jim taky nevymalovala, jen jsem se tomu smála, že to ne, že musí sami....
Tak uvidíme.
Je to všechno čeerstvě narozené, tak po lehoučku, budu na tom pracovat.
Třeba kdyby Tě něco napadlo k tomuto tématu, dej mi klidně vědět, myslím, že i nadále to bude spolupráce s mými blízkými, budu ráda sbírat další indicie z okolí.
Mám velkou radost! :o)
Děkuji, že jsem o to mohla s Tebou podělit.
papa
Drahomi :o) 17.05.2008

Zázraky se dějí...někdy...možná...
uzrála chvíle, drahá Wahlgrenis, kdy je čas sdělit Ti můj sen...
A navázat tak na Tvé sdělení z nitra... napojit nitku ke klubíčku do labyrintu Života.
Sen ke mně přišel ve chvíli, kdy ho bylo možné udržet a integrovat do svého života.
Brzy ráno, kdy se probouzí Země a Vesmír.
Děj se odehrává ve Třídě.
Budu ho popisovat z mého pohledu vidění, tedy mýma očima/objektivem.
Bílá, čtvercová místnost.
Je tam, vpravo, jedna dlouhá řada lavic, blíže k oknu.
Okna zdobí modrá barva oblohy.
Protější stěna okna nemá, jen jedny dveře, uprostřed, které se neotevírají do třídy, ale na opačnou stranu...
"Ven, kamsi..."
V lavicích sedí žáci.
Někteří mají svou knihu/učebnici evidentně novou... tedy v našem pozemském a kantorském označení "A".
Někteří mají učebnici a stránky v ní lehce nažloutlé, prsty předešlých žáků osahané, zařazené do kategorie "B" a "C"...
Úplně vzadu sedí žáci, kteří si přejí být málo vidět, ale jsou těmi, kteří bývají slyšet nejvíce.
Ruší...
/Uvědomila jsem si na základě snu, jak i na základní škole a dalších studiích si podvědomě vybíráme svá místa v řadách i lavicích, která pak korespondují s naší další cestou /.
No a před svými žáky stojí Učitel/ka...Wahlgrenis /úžasné je, že jsem mohla do svého snu projektovat i Tvou fyzickou podobu /.
Držíš v levé ruce dlouhé ukazovátko.
Nestojíš na stupínku, ani na žádném piedestalu.
Stojíš nohama na Zemi a jsi v přímém, očním kontaktu se svými žáky.
Stojíš uprostřed, levou nohou blíže k oknům/žákům a pravou nohou blíže ke dveřím.
Na stěně za Tvými zády je také okno, po Tvé pravé straně.
Mé místo je na straně, kde jsou dveře.
Jsem tam sama.
Čelem k řadě žáků.
Mám na lavici rozloženou knihu a je to pěkný salát.
Vazba je rozpadlá, některé stránky jsou roztrhané, osahané, pomačkané.
Zrovna probíhá nějaké opakování a na Tvé oslovení hledám cvičení ve svém salátovém vydání.
Vím, úplně logicky /vědomě/, že jsem ho probírala, znala, ale ve své knize ho prostě /už/ nemám.
Nastává pauza čekání, zda-li ho najdu, a do třídy tiše vchází, Dveřmi "odněkud" .... Ředitel.... Autorita...
Když vešel, přesto, že jsem ke stěně a dveřím otočená zády, opřená dlaněmi o lavici, vidím ho.
Je vysoký, štíhlý, krásný, má oválnou hlavu s vyšším čelem, bez vlasů.
Obrovské charisma, které pramení z jeho Poznání.
Je velmi jednoduše oblečený, snad nějakou lehce obnošenou, koženou a dlouhou bundu/kabát.
A pak se setkávají naše oči... blankytně modrá barva, jas, světlo i moudrost.
Je v nich Život sám...
Slyším ho, jak říká: "vše jde svou cestou/směrem, není třeba nic "ohýbat"...sedá si na mou lavici, pohled upře směrem k oknům, k žákům v zadní části řady a dodává "je čas si to cvičení zopakovat"...
Probudila jsem se.
Když jsem si pak rekapitulovala sen a jeho obsah, uvědomovala jsem si, že přesto, že ON byl ke mně zády, byli jsme spolu propojeni lavicí/lávkou a Wahl, byl zároveň na té samé straně, kde jsi stála svou pravou nohou..."/z Tvého pohledu/."
Pocitově jsem sen vnímala nadějně, silně.
S mírem a klidem v srdci.
Nemám odvahu a ani troufalost sdělovat, jaké poselství můj sen přináší Tobě.
To ani není záměr mého sdělení.
Ano, vždyť sen se zdál mně, a přišel ke mně...
Co vím a o čem mohu hovořit, je úžas nad rozměrem Tvého Díla bez hranic, které jsi na Zemi přinesla a přinášíš...
Mohu hovořit za sebe o Dílu z Louňovic...
Ten, kdo umí dekódovat obsahy článků o Elisabeth Fritzlové z Rakouska...
Jen ta řada synchronicit tam i později, dávno po tomto setkání...Wahl...
Spolupracuju ještě s jinými lidmi a tak vím, že ten Tvůj díl byl významným, fatálním dílem, na který přímo navazovaly další a které pak mohly zapadnout do skladby mozaiky, která se týká našeho českého národa/duchovního srdce Evropy, Země, Světa, Galaxie...
Ách, Wahl...hluboce se skláním a objímám Tě...
Děkuji, Učiteli...
S láskou, Dalet 17.05.2008

Ahoj Wahl,
dnes jsem si přečetla na Tvých stránkách úvahu o Tvých pocitech... je to zřejmě obdobím, cítím, že se něco děje a nevím co, zdají se mi velmi zvláštní sny, spíš nepříjemné než příjemné, lidi se mi zdají divní, dělají věci, které moc nechápu, systematicky škodí svému okolí ať už přírodě nebo lidem, jsou velmi pokrytečtí a ve většinou jim jde jen o to, jak získat peníze a to co nejvíc a prakticky za každou cenu.
Začínám být podrážděná, mám pocit, že moje cesta je bez toho světýlka na konci tunelu, dokonce se mi už i zdálo (jeden z mých ne moc povedených snů), že mám rakovinu slinivky...
Zkrátka tím chci říct, že bych taky ráda znala, kdy a jestli se něco změní a tak vím, jak Ti asi je....
Moc Ti držím palce, ať Ti vše co si přeješ dopadne tak jak má!!
Moc pomáháš lidem tím, že jsi a víš to, co víš, a všichni Tě máme rádi!!
Měj se hezky a vydrž!!
Saša 17.05.2008

Moje milá Wahlinko...
Já už se vůbec ničemu nedivím.
Kdysi jsi mi vstoupila do života jako blesk z čistého nebe..
Ani nevíš, jak blízko tě mám vedle sebe v mých myšlenkách ..
Tak často, protože tak často se naše cesty protnou..
Cítila jsem všechny tvé city tak přesně, když jsem četla a cd,které k tobě přišlo,i o chlapečkovi, který je ti tak blízko..
Viděla jsem tě, a vnímala jak posloucháš písně, které jsou vlastně psané pro tebe..
Znám je a jedním dechem jsem četla příběh, tak blízký jednomu mému...
Tak jako opět dnes.
Ty viš, jak moc rozumím tomu, co zde dnes píšeš, už mě znáš ..
Naprosto přesně vím, co chceš říci...
Jako bys mluvila mými usty a slova ve mně ukrytá posílala ven...
Není náhoda, že právě prožívám to stejné..
Úspěšná ve svém zaměstnání, zavalená prací bez oddechu ve všech směrech..
Zavalená žádostmi o spoustu jiných věcí..
Jsem přivázaná u kůlu ne lany, ale přímo řetězy a okolo stojí všichni se slovy : ,,potřebuji tě ".
A za nimi další, kteří - jak říkáš - vytáhnou své zbraně, chystajíc se na tebe zamířit právě proto, protože ty sama míříš jinam, ne se zbraní, ale svými kroky...
Ano a nemůžeš dělat vůbec nic.
Jen věřit a doufat v ona křídla, která čekají za obzorem...
Jsem tak unavená, čím dál častěji vypínám mobil a prosím někam jinam, do jiných světů, ať už někdo to pronásledování zastaví...
Zapnu ho ráno s desítkami nepřijatých hovorů.
Prosím, ani nevím kam, že už nemůžu dál, že už jsem všem odevzdala všechno, co jsem mohla, a život tak nemilosrdně utíká, a já prostě pořád nějak cítím, že nejsem správně..
Že bych měla pomáhat dál, ale už někde jinde a zase jinak..
Moje milá Wahlinko..
Dneska mi můj muž napsal, ať mu radši useknu ruku, než abych odešla kamkoliv, protože beze mě nemůže být, a tisíce dalších mě ubezpečují dnes a denně o tom, že:
"Ty přece nemůžeš nikam odejít, to nejde, co bychom bez tebe dělali?"
Píšu to proto, moje milá, protože tohle je i o tobě, viď?
Že se nemýlím??
Ani já nevím, co by mě tam, kam chci odejít, ve skutečnosti čekalo, jestli mé rozhodnutí, které tak hluboko ve mně klíčí, je správné.
Nevím to, nejsem si ničím jistá, ale přesto na nic jiného nemyslím.
Kdysi jsi mi řekla, že mi nemůžeš nic poradit, protože všechno, co dělám dělám z čistého srdce, dělám správně.
Jak moc na tvá slova teď myslím, a jak moc doufám, že to tak opravdu je, neboť hra , kterou hraji, je příliš vysoká.
Snad ani nemůžu vyslovit, na co při svém rozhodnutí myslím.
Ve skutečnosti.
Tady mám rodinu, zázemí, velmi úspěšnou práci .
Ale udělám to a řeknu ti to, Wahlinko.
Když roztáhnu křídla a přetnu řetězy..
Čekal by na mě teplý domov, slunná rána v jižní zemi, pohodlí a čas na mé obrazy, hřejivá náruč a praskající krb..
Ale myslím na něco jiného.
A víš kam úplně uvnitř mířím, moje děvče?
Ten člověk je válečný veterán.
Prošel všemi válkami, které ve svém životě mohl stihnout .
Úplně všemi, Wahlinko.
Zabíjel i chránil.
Afghánistán, Panama, Grenada, Bosna, Kosovo, Írák, Afrika.. snad ani všechny nevím..
Vysoko v největší armádě světa, ale za vysokou cenu.
Nezbyl čas na jiné věci, a on teď zůstal nakonec úplně sám.
Nikdo na něj doma už spousty let nikdo nečeká, dá-li se něčemu říkat domov, když tomu tak je.
Nikdy o tom nemluví, nechce, je to příliš strašné, než aby si všechno připomínal zpátky.
Jednou se prý vše dozvím.
Často jsem ho viděla plakat, a také vím, že památky na to všechno se ještě mohou projevit..
Teď, nebo později..
Je to jako hra s ohněm, já vím.
Možná se bude zdát nesmyslná.
A víš, co vidím uvnitř sebe a kam tedy skutečně mířím?
Když porozumím víc, co děje na zemi, když budu mít čas i na jiné věci než doposud,
když pochopím jiné kultury, jednou, až přijde pravý čas, můžu být potřebná úplně někde jinde a jinak..
Pro ty, kteří SKUTEČNĚ pomoc potřebují.
Nevím, kde se to bere, nerozumím tomu tak, ale příliš rychle se učím, o světě za našimi kopci, o přežití kdekoliv, jiné jazyky a zvyky ....
Teď už vím, že mohu jet a letět kamkoliv je třeba.
Už jsem to nejednou udělala.
Necítím se jako spasitel, nejspíš nezachráním svět..
Třeba jen jednoho jediného člověka.
Třeba deset..
Kdo ví..
Jen mám takové podivné nutkání..
Už dlouho, předlouho, daleko před vším tím ..
Nejsem tady správně, teď nesedím na správné židli.
Komu to vysvětlím?
Kdo bude po mně střílet tady?
Všichni.
Kdo může pochopit něco tak šíleného?
Dnes jsem to vyslovila poprvé nahlas...
Moje drahá Wahlinko, teď i já jako ty, se dávám naplno tomu ději ..
Dávám se na modlení, a věřím, že snad něco mezi nebem a zemí mi ukáže, která cesta je správná.
Zůstat a pokračovat v práci, a přežít svůj život tak, jak se má a jak je to správné, nebo roztáhnout křídla nad propastí ..
A doufat, že ji přeletím.
Moje milá Wahlinko..
Zase jsi mi ukázala cestu..
Děkuji ti, že jsem tě kdysi mohla potkat, a děkuji ti, že jsi.
Je nás tolik, co tohle mohou říct..
Přidávám eso na tvou hromádku, protože si upřímně přeji jednu věc .
Abys našla správnou cestu, roztáhla křídla a nesl tě správný vítr tím správným směrem.
Přes zvlněné kopce, ne přes propast.
Přeji si, abys byla šťastná .
Zasloužíš si to.
A jsem přesvědčená, že tahle komnata nezůstane zamčená dlouho.
A abys věděla, že opravdu nic není NÁHODA, posílám ti jako povzbuzení trojici nových obrázků, které jsem dokončila před 3 týdny.
A pojmenovala jsem ji - The Freedom - Svoboda.
Snad tě bude malinko inspirovat na tvé cestě..
Mám tě moc ráda.
Danka 17.05.2008

...

...

Já vím , já vím, já vííííííím...... jen ten skok je podobný, ta situace vyskočit z jedoucího vlaku zajetých jistot.....
I já myslím, že tím nejdůležitějším podnětem vůbec není on sám, ten muž, přestože je jedním z důvodů...
Jen věci dostaly jiný, rychlejší spád a víc impulsů....
První slzy začaly před pěti lety u ranních čajů, pláč v lese, za oknem, když prší, a ta nejistota, kde to vlastně jsem a proč se cítím tak divně, když bych měla být úplně šťastná...
Žádný muž tenkrát v mém příběhu nefiguroval a ani ještě dlouho poté, a přesto už se cosi dělo.
Jako právě teď...
Normálně bych ti napsala, Wahlinko vypnula počítač, ale..
Věděla jsem, že ti budu ještě odpovídat.. (o: ...
Prostě jsem to věděla a čekala.
A teď právě mi v kuchyni hlasitě zapraskala lahev... ooo jéééééé .
Nevadí vůbec nic.
Vždycky přesně víš, jak je to správně, a já si vždycky stojím za tím, co vyslovím.
Děkuji ti, a znovu musím říct - je tak úžasné a zázračné, že existuješ.
Krásné sny Wahlinko..
A krásné příští dny ..
Mám tě ráda
Danka 18.05.2008

Milá Wahl!
Přečetla jsem si ..... a píši.
Jen střípeček, víc mám pocit, že v tuto chvíli ani nemohu....
Dcera seděla v pátek u počítače a opakovaně se jí blokovala myš.
Já jsem byla zalezlá pod peřinou v ložnici a protože počítač je v obýváku hned u dveří, chvílemi jsme spolu klábosily.
Mluvila o Tomovi a Jerrym, přečetla mi zprávičku o elektrárně vyřazené z provozu jen proto, že tam kočka honila myš a .....brrr.
Den předtím její učitelka klavíru vzpomínala na to, jak doma hledali myš a až ladič zjistil, že měla hnízdo přímo v piánu - kladla jsem si otázku, jak mohla zvládnout vibrace takového nástroje tak zblízka...
Dcera byla hodně naštvaná na to, že se jí nedařilo s myší pracovat, opakovaně restartovala počítač.
Já jsem se divila, protože mně asi hodinu před tím vše fungovalo, a tak jsem jí nabídla, že jí otevřu moje přihlášení.
Stalo se.
Za chvíli se ptala, zda by mne nerušilo, kdyby pustila písničku.
Byla jsem zvědavá, co.... to, co následovalo, jsem opravdu nečekala.
To se nedá popsat slovy.....
V noci na to jsem se probudila a najednou jsem věděla.
Proč kočka a myš, proč......
Oni se tak mají rádi, a chovají se tak.... mile poťouchle.... a někdy to dopadne... ojoj.... to je život... láska.... vše....
Písničku přikládám a věřím, že také pohladí.
Jana 18.5.2008

Miloučká Wahl,
to je dobře, že už nedáváš celé horoskopy k dispozici!
Zrovna dneska jsem Ti chtěla napsat, abys ze sebe nevydávala všechno "zadarmo".
Ten, kdo tě má rád, si už dávno Tvé Horoskopy koupil, třeba už jen proto, že jsou právě od Tebe a že ví, kolik Ti daly práce.
Věřím, že vše dopadne dobře a že Boží mlýny melou....
Cítím už dlouho, že něco zásadního řešíš a že i Ty potřebuješ "pofoukat bolístky".
Chtěla jsem reagovat už po Tvé zpovědi o dušičce, pak přišly ty rozkvetlé stromy.... a ta rozcestí tam.... chtělo se mi Tě aspoň na dálku pohladit...
A teď ta "prestižní univerzita"... trochu jsem se zalekla, že nás "nějak" opustíš,
ale hned jsem si uvědomila, jak to bylo ode mne sobecké.
Pokud cítíš, že chceš roztáhnout křídla a "někam" letět, udělej to.
A když to nevyjde teď, vyjde to příště.
Já vím, že kozorozi nemají NIC zadarmo.
Píšeš o univerzitě... moc bych Ti to přála, protože já jsem možná tak na konci "školky" :-)) , ale jsem vděčná za ten dar a příležitost začít se vzdělávat a navíc pod tak skvělým vedením, které nám poskytuješ právě Ty.
Mám Tě za všechno moc ráda.
Často na Tebe myslím a hladím Tě a hladím...
Opatruj se a hlavně se nezastavuj.
papa Iva 18.05.2008

Mila Wahl,
v tento pekny uprsany nedelny den... som opat ako kazdy na Tvojich strankach a pocuvam piesen, ktoru Ti poslala Janka...
Tuto piesen si spieval moj syn, ked bol maly, ako aj ostatne, ktore vtedy naspievali duo MC Erik a BArbara...
spieval ju krasne....
ach...
skoro som na nu v tomto cudzom svete zabudla... vcera som pozerala v telke Nemecko hlada Superstar a boli tam vo finale dvaja chalani, krasne spievali a v kazdej piesni zaznelo slovo laska... a mna v tom momente napadlo, ze ked som bola mala, vzdy som sa pytala mojej maminy... "Mami, preco su vsetky pesnicky o laske, ach mami, to nevedia zlozit pesnicku o niecom inom?? Stale len sama laska, laska..."
Teraz uz viem preco... a viem to davno....
Lebo vsetko okolo nas je laska, zivot je laska, ludia su laska, domov je laska...
Priroda je laska... vsetko, kam sa pozrieme, vsade je laska, staci l en natiahnut ruku a otvorit jej svoje srdce, aby nas mohla zaplavit....
Dakujem za piesen, Janka........
Vsetkym prajem peknu majovu nedelu
Dadika 18.05.2008

Tak zázraky, na které jsem čekala, si chodí jinými uličkami.
Ale jistě přijde další šance.
Ta pomyslná prestižní univerzita teď čeká na někoho jiného.
Otevírá náruč.
I takový je život...
Tak třeba někdy příště.
W. 30.05.2008

Milá Wahl,
zázraky se dějí i nedějí, děkuji Ti za sdělení střípku Tvého prožívání.
Při jeho čtení jsem se pozastavila nad větou:
"I když vnitřně doufám a moc si přeju, aby mi ta "moje cizí prestižní univerzita" vyšla, nejspíš tomu tak nebude."
Když jsem si ji přičetla, bylo mi divně, jako by k Tobě ani nepatřila, jakoby neměla přijít od Tebe.
Nedokážu napsat proč, prostě jsem to tak cítila.
Jsi velmi silná osobnost, jinak bys nic z toho, co děláš, nezvládla.
A na ten Tvůj dnešní příspěvek bych Ti chtěla odpovědět a povzbudit Tě tím, co jsi napsala už Ty sama:
"Vůbec udělat ten první krok je ze všeho nejdůležitější. A ten jsem už udělala. Takže vlastně už teď vítězím."
Myslím, že je dobré, abychom si toto uvědomovali všichni při svém konání.
Že ten krůček po krůčku dopředu lemovaný trpělivostí a pokorou jsou pro nás důležité, ať jsme na jakékoliv úrovni.
Wahl, vím, že tohle všechno víš, ubezpečuji tady sama sebe a vlastně ani pořádně nevím, proč mám ten silný impuls Ti to napsat.
Původně jsem Ti chtěla napsat jenom větu, drž se, mám Tě moc ráda, jsem s Tebou a posílám Ti lásky tolik, co jen dovedu.
Díky za Tebe a Tvé světlo.
S láskou
Jana 31.05.2008

Milá Jano,
děkuju.
Vím, že tohle není poslední den, poslední šance, můj boj určitě nekončí..
Nevzdávám se, neboj.
W. 31.05.2008

Uvědomila jsem si včera podstatnou věc:
Bušit na vrata "pomyslné prestižní univerzity" a snažit se za každou cenu vstoupit dovnitř, je nesmysl. Naopak, když se člověk obrátí k této "univerzitě" zády, má šanci uvidět tisíce jiných cest. Jsou tady najednou jako na dlani. Každá někam směřuje, po každé se dá někam dojít.
Čekat na klíč, kterým se snad někdy otevřou jediné dveře, pro které jsme se rozhodli žít, by nás brzy dostalo až ke zkamenění.
Nesmíme být skálou, je třeba jít dál...
W. 01.06.2008

...ách, drahá Wahl...
Chvilku jsem měla pocit, že snímky jsou od nás, z našeho kraje... Země...
je tu tak krásně...
S láskou,
Dalet 02.06.2008

Dobrý den,
dnes jsem si přečetla..."zázraky se dějí ... možná" .... chci Vám jen říct, že skálu nejde obejít, když jste uvnitř, ani nikdo zvenčí ji neopracuje a nedostane se k Vám, skálu rozbije Vaše srdce, vaše vědomí, VY!
Všechno zvládnete a všechno bude velmi dobré.
Stačí tak málo, jen věřit....
Váš problém je v tom, nebo byl, že jste obklopena polopravdami, lidma se stejnými, či nižšími vibracemi, stahují Vás zpátky - pravdu jste určitě už našla v "Pravdě o našich zemích!", (děkuji Vám, že jste ji umístila u Vás na e-mailu - já jsem tam našla pomoc pro mě).
Zvyšují se Vám vibrace a já mám ohromnou radost!
Posílám Vám paprsek lásky z mého srdce.
Jste důležitý článek.
Máte na sebe nabalenou spoustu lidí a když porostete vy, oni porostou s Vámi.
Všechno do sebe zapadá a má to tak být!
Přeji Vám krásný den a promiňte mi moji smělost.
Jana 02.06.2008

Milá Wahl.,
Ať se Ti vše daří a ať máš hodně důvodů cítit se šťastná.
Ty poslední fotky - to jsou kořeny, že?
V tom širokém slova smyslu.
A prorůstání a vzájemnost - všeho se vším - v celek a v jistotu, že tomu tak je ....
(Alespoň takhle to z nich cítím ....).
Krásný den přeji a hezké všechny další dny !
Jarmila 03.06.2008

Ahoj!
Pekny den mila Wahl, pisem Ti len tak...
Ani neviem, proste nejak mam taky pocit, ze by som ti snad mohla napisat...
Citala som tvoj prispevok o "vysnivanej univerzite"...
Asi to nevyslo, ale verim, ze Tebe to vobec nevadi a ze urcite vies, kadial vedie cesta.
Ja pomaly tiez zistujem, kadial asi vedie moja cesta...
Dufam, ze moja intuicia v mojom vnutri je spravna
a ja konecne chapem, ze si musim zacat vazit sama seba a ze sa musim mat rada...
Ako som uz viackrat pisala, mam trosku problemy s mojim synom, ktoreho mam rada
a ktoreho som donedavna stale pred niecom chranila,
myslienkami som snad sama privolavala situacie, ktorych som sa obavala...
Obavala som sa presne toho, co vzdy prislo...
Prave v tychto situaciach prichadzam na to, ze musim byt sama sebe oporou, ze sa musim mat rada a vazit si seba.
Az potom si ma budu vazti vsetci ludia, ktorych na mojej ceste budem stretavat...
Je to tak...
Prezila som vikend plny zialu a bezmocnosti a zacali sa mi otavrat dvierka, ktore boli zatvorene...
Uz viem... nikoho neochranim, nikoho nezachranim...
Mozem len pomoct tym, ze ukazem cestu laskou k sebe samej...
Potom sa vsetko upravi...
Dufam, ze mi to vydrzi aja uz tieto situacie budem zvladat lepsie a posuniem sa trosku dalej...
Snazim sa o to davno, ale myslim, ze ten prvy krok som urobila prave tento vikend,
aj ked asi zatial iba vo svojom vnutri...
Ty vies, co pisem, ty vies, co citim, ty vies... mila Wahl...
Velakrat som od teba chcela radu, ci robim dobre, alebo ako mam robit, aby to vsetko bolo dobre...
Ale teraz uz viem, ze na to musim prist sama...
Je to moj zivot, moja cesta, moja skusenost...
Moja brana do sveta poznania, v ktorej som zatial stala iba na samom kraji a nejak som sa nevedela pohnut dalej...
Ach Wahl mala som strach...
A z coho???
Ved ja som to sama nevedela a mozno to sama este ani neviem...
Strach je hrozna vec, strach tak brzdi, tak ublizuje a je tak tazko sa ho zbavit...
Bojime sa vsetkeho noveho, nepoznaneho...
A pritom nam to prinasa skusenosti a posuvame sa dalej...
Vsetko zvladneme, len sa musime zbavit starchu...
Je to tazke...
A ja sa denne pytam sama seba...
Coho sa bojim???
Snad svojho zivota??
Neviem, ale dufam, ze na to coskoro pridem.
Dakujem ze si, dakujem ze si to precitas, dakujem za vsetko, co pre nas robis...
Niekedy ma prepadne myslienka...
Ze uz nechcem zit, preco to mam prave ja take tazke...
Odisla som od cloveka, s ktorym som nebola stastna...
Ale odist nestaci...
Musim zmenit svoje vnutro, svoje myslienky...
Ale velakrat sa pytam...
Ako dlho este budem plakavat, bat sa.. ako dlho Wahl...
Co robim zle a co robim dobre...
V urcitych momentoch akoby som vedela co mam robit...
A potom akoby som znova zastala a nevedela ako dalej,
akoby som uz nemala silu bojovat s neicoim, co am vo vnutri zoziera...
ale nebudem sa velmi rozpisovat, lebo ty presne vies, co myslim, co citim, co zijem...
Este raz dakujem ze si tu pre nas...
slniecko zo stovezatej Prahy...
Dadika 04.06.2008

Moji milí,
zázraky se dějí...
Opravdu.
Na tu "prestižní univerzitu", o kterou jsem před rokem usilovala, jsem se totiž dostala...
Děkuji Vám všem za podporu.
Musela jsem si nejspíš chvíli počkat.
Loni bylo příliš brzy.
Asi abych vůbec pochopila, na kterou "univerzitu", do kterého místa světa a tak.
Nepochybuji, že náhody neexistují.
Tentokrát jsem ale nemusela čekat na náhodu, na to, jestli někdo přihodí eso a já budu zase mimo hru stranou.
Tentokrát bylo jasné, že právě já na tuto "univerzitu" jdu.
Není o čem pochybovat.
Nepláču, tančím, zpívám...
W. 05.07.2009

Pamatuješ Wahl ??
psala jsem Ti před 3 týdny, že jsme v mém snu tu univerzitu obě zvládly....
elkan 05.07.2009

Miloučká Wahl,
moc Ti to přeji, hlavně buď šťastná a naplněná...
a zůstaň s námi :-)
Děkuji a hodně štěstí...
Marcela 05.07.2009

Milá Wahlgrenis,
víly nepláčí, víly tančí a zpívají...........
A TY víla bezesporu jsi.
Éterická, křehká, ale plná síly a lásky, nejen pro sebe, ale i pro nás.
Z celého srdce Ti přeji Tvou "univerzitu".
S láskou Heřmánek 05.07.2009

Milovana Wahl,
kazdy den som s Tebou v mojich myslienkach... lubime Ta a tesime sa spolu s Tebou, draha Wahl.
Posielame Ti vela, vela Lasky, slniecka, objati a bozkov.
Dakujeme za vsetko, Boh Ti Zehnaj Wahl,
s laskou Zuzka a Lubos, Kuwait 05.07.2009

Milá,moudrá Wahl!!
Je krásné, že zázraky se na tomto našem pozemském světě dějí!!
A je úžasné, že právě Vy, člověk, který je pro mnoho lidí světlem v jejich životě, právě nyní svůj ZÁZRAK prožíváte!!!!!!!!
Přejeme hodně štěstí a požehnání na Vaší cestě “Prestižní universitou“ !!!!!!!
Budeme Vás provázet v myšlenkách a v modlitbě!!!!!
Bohu díky za Vás a za Váš dar pomáhat lidem s jejich neuvěřitelnými životními příběhy!!!!!!!!
S pozdravem, s přáním všeho dobrého a s milou vzpomínkou na Vás,
Petr a Růžová 05.07.2009

Úžasná Wahl,
je to nádhera Vám gratulovat k univerzitní cestě, i když nevím - o jaký druh university se jedná.
Jen mě tak napadlo, že intelekt a vědění nebývají přátelé intuice a všech těchto věcí.
Ale to Vy jistě víte a víte i to, že vědění nesmí svazovat a vládnout, ale sloužit.
S úctou Olga 06.07.2009

Milá Olgo,
tahle moje cesta se netýká ani trochu vědění...
To jen maloučko na vysvětlenou.
W. 06.07.2009

Draha Wahl,
doufam, ze se mas bajecne...
Nevim proc, ale neda mi to, abych tak trosku se nevyjadrila k tvemu zamysleni - Zazraky se deji... Nekdy... Mozna
Wahl, zazraky se deji neustale, porad.....
jen my lide jsme zajatci sveho ega a emoci, tohoto systemu, ktery nam den co den, na vsech stranach vymyva mozky...
Vzdyt i ty sama jsi uz dosla poznani, ze vse se deje tak, jak ma, a vsechno k nam prichazi presne v pravy cas,
nebo-li jinak receno, kdo chce pochopit, ten pochopi...
Zivot je velmi krasny v tom, ze nam opravdu, ale tim myslim opravdu z hloubi duse - dava presne to, co chceme, ci po cem vnitrne touzime -
zakon pritazlivosti funguje dokonale, i kdyz chceme ci nechceme, verime ci neverime - proste je nasi soucasti.
Proto nikdy nezapomen, ze jak PREMYSLIS, tak VIBRUJES....a jak VIBRUJES, to PRITAHUJES.
A to nikdy nikdo nemuze zmenit, ac by se sebevic snazil - proste nikdo.
Tva ctenarka Karin 06.07.2009
P.S. Moc se uz tesim do Krkonos!

Mila Wahl,
chcem Ti pogratulovat k uspechu na tvojej univerzite....
potesilo ma, ze sa ti podarilo, o co si sa snazila minuly rok...
Opat dokaz, ze vsetko ma svoj cas.... prajem ti to z celeho srdca a tesim sa s tebou...
Prajem Ti este pekny /tu je uprsany/ vecer a hodne sily na tvojej novej cesticke..
nech ti na nej svieti slniecko...
s laskou Dadika 08.07.2009

Milá Wahlgrenis
chtěla bych Ti moc popřát k přijetí na "universitu".
Moc Ti to přeji a mám radost s tebou. :-)
Můj starší syn se dostal na Masarykovu universitu letos a bylo to na potřetí.
Vždycky jsem si říkala proč se tam nedostal, proč, když jsme tak prosili.
Ale je pravda, že všechno má svůj čas a důvod a já vím, že se měl na školu dostat tehdy, až si bude sám vydělávat, protože bych to sama těžko finančně zvládala.
Tak se měj, milá Wahlgrenis, krásně.
Už se s Jirkou moc těšíme na Tebe do Krkonoš.
Krásný večer a mám Tě ráda.
Vlasta :-) 09.07.2009

MOJE NEJMILEJŠÍ SLUNÍKO, MOJE DRÁHÁ WAHLGRENIS.
Dovol, ABYCH I JÁ SE PŘIPOJILA KE GRATULACI K PŘIJETÍ TVÉ OSOBY NA UNIVERZITU.
Mám opravdovou radost, že se Ti splnilo toužebné přání.
A moc a moc držím pěsti, aby Ti přineslo hodně štěstí.
A tys byla nekonečně šťastná.
Toto přání je zároveň i mým.
Taky Ti přeji krásné a pohodové léto.
S láskou a pokorou k tobě přeji mnoho srdečných pozdravů
Eliška 13.07.2009
© Wahlgrenis

16.05.2008