Údolí Roklanského potoka, pocta zdravotnictví
Zdravím tě, Wahl...
Strávil jsem teď týden na Modravě
a posílám pár obrázků jednoho z nejkrásnějších šumavských údolí, co znám
- údolí Roklanského potoka mezi Modravou a Javoří pilou ...
Trochu jsem váhal, zda mám psát to, co teď bude následovat -
ale na tyto stránky chodí samí citliví lidé, tak jsem se nakonec rozhodl se s nimi o své pocity rozdělit.
Jezdí nás taková skupinka lidiček - v zimě na běžky, v létě na kola.
Letošní dovolená na lyžích byla prima až do rána předposledního dne.
Kamarád Míla se rozhodl, že půjde do bufetu na kafíčko a čerstvé pečivo,
ale před tím že si ještě skočí pro něco do auta.
Když ho za chvíli následoval přítel Jarda, po Mílovi ani vidu ani slechu.
Teprve za chvíli jej objevil ležícího uprostřed parkoviště (na tom vzadu, před penziónem Arnika) v bezvědomí.
Denní tepla a noční mrazy proměnily komunikace na Modravě v jednu obrovskou ledovou plochu,
která ovšem zůstávala panensky čistá, beze stopy posypu.
No a náš kamarád uklouzl a upadl naznak přímo na hlavu.
Napřed to vypadalo, že se z otřesu vzpamatuje
- došel ještě s pomocí Jardy do penziónu, pak ale upadl do bezvědomí.
Okamžitě jsme volali sanitku.
Přestože do Sušice je to přes 30 km a silnice nic moc, sanitka přijela dříve než za půl hodiny.
Mezitím se ovšem u Míly dostavil epileptický záchvat a začal se dusit
- naštěstí se ho podařilo stabilizovat a zapadlý jazyk uvolnit,
ale bylo to doslova jen tak tak.
To již byl na místě lékař a okamžitě diagnostikoval podezření na krvácení do mozku a volal vrtulník.
A všechna čest - ten přiletěl z Plzně snad za dvacet minut a dokázal tam na tom hrozném ledě na parkovišti přistát.
A za další půlhodinu byl kamarád již na sále v Plzni.
Diagnóza krvácení do mozku se bohužel potvrdila a jeho stav je stále velmi kritický ...
Proč jsem to ale hlavně napsal
- chci složit hold zdravotnictví, které v tomto případě zafungovalo úplně bezchybně.
Za daných možností prostě nešlo udělat více a nešlo to udělat lépe a rychleji.
Možná, že pár minut zpoždění by mělo fatální následky.
Píšu ale "v tomto případě" ...
je totiž vidět, že když jsou možnosti a prostředky, může člověk pro člověka udělat zázraky ...
když jsou ty prostředky ...
Ale když ekonomika je nadřazena lidskosti ...
poslechněte si druhý příběh, který se stal asi tak před deseti lety.
Bylo to také na Šumavě - tentokrát na Horské Kvildě.
Přítel Jarda (tentýž, co našel Mílu v bezvědomí) si toho dne stěžoval,
že asi ráno snědl špatnou uzeninu, že ho nějak bolí břicho.
Přesto absolvoval na běžkách cestu na Churáňov a zpět ...
jeho problémy ale nezmizely a večer dostal vysokou horečku
a prudké bolesti v pravé části podbřišku jasně naznačovaly, co se děje.
Jarda byl naložen do auta a to s ním vyrazilo temnou mrazivou nocí
po zledovatělé a zasněžené vozovce do zhruba dvacet kilometrů vzdáleného Vimperku.
Cesta byla více než dobrodružná a připomínala spíše školu smyků.
Přesto cestou slepé střevo prasklo a na sál se dostal již v hlubokém bezvědomí.
Chirurgům se ale podařilo Jardu zachránit, i když to bylo opravdu jen o vlásek
a ve Vimperské nemocnici si poležel mnohonásobně déle než bývá po takové operaci zvykem.
Takže happy end ...
Tehdy ano - ale stát se to dnes, tak bychom mohli za Jardou chodit tak leda jen na hřbitov.
Jak jsme se cestou mohli přesvědčit, nemocnice ve Vimperku je opuštěná, okna rozbitá ...
zase jednou ekonomická hlediska zvítězila nad lidskostí a zdravým rozumem.
Dokážete to někdo pochopit?
Zrušit nemocnici ... fungující nemocnici ... to je prostě zločin.
Do mnohem vzdálenější Sušice bychom Jardu tehdy živého nedovezli.
A také se člověku chtě nechtě derou do hlavy takové myšlenky,
jako proč není - alespoň v sezóně - nějaké stanoviště záchranné služby přímo v centru dění - třeba na Kvildě.
Ona by taková cesta do nemocnice pak byla přece jen poloviční
a odborné ošetření bezprostřední.
A že těch úrazů na lyžích je letos požehnaně...
Politik by mi na to řekl s tučným shovívavým úsměvem, že nejsou peníze ...
Nejsou?
Ale byly by ... stačí se podívat na požitky, které si dopřávající naši novodobí papalášové ...
Jenže i je může jednou potkat úraz nebo třeba ta akutní apendicitida ...
Příliš daleko od nemocnice.
Takže ... ještě jednou - díky těm, kdo svou práci pro lidi odvádějí tak precizně,
jako byla posádka té sanitky ze Sušice (měla SPZ 2P9 - 2003)
i toho plzeňského vrtulníku s číslem 0717 na ocase ...
Jo, a ještě - zpráva o úrazu se rozkřikla po celé Modravě
a záhy každý kolemjdoucí věděl, že jsme to my od toho zraněného a ptal se na jeho zdraví.
A myslíte, že to parkoviště a cesty kolem někdo alespoň náznakově posypal?
Ani náhodou ...
Led přece roztaje.
Vlk Samotář 26.2.2008
Wahl,
ráda bych poděkovala Vlku Samotáři za jeho příběh
- je bohužel tak pravdivý (.. ach to naše zdravotnictví),
proto zahřeje u srdíčka, když se člověk doví, že zdravotnictví ještě někde funguje na jedničku!
... a taky bych se ráda zeptala, jak se daří kamarádovi Mílovi ???
Držím pěstičky, ať se z toho nejhoršího brzy dostane.
... a ty fotky - nádhera, jako v pohádce...
Kačka 27.2.2008
Vlk Samotář 26.02.2008
© Wahlgrenis
26.02.2008
