Co znamená někomu pomoci?
- Učinit nějaký úkon, na který dotyčný nestačí?
- Být poháněn/poháněna silou "dokázat si, že já to umím lépe, ba nejlépe" a nenechat druhého být samostatným?
- Být netrpělivý/á a "raději to za druhého udělat – vždyť je to rychlejší"?
- Poslat DMS-ku?
- Dát určitou finanční hotovost do sbírek (např. Tříkrálová sbírka)?
- Přispět na charitu?
- Zvednout člověka z ledové plochy na chodníku?
- Poskytnout první pomoc člověku s epileptickým záchvatem?
- Adoptovat dítě?
- Koupit dárek dítěti do dětského domova?
- Usmát se, pohladit, povzbudit?
- Adoptovat strom?
- Vzít si domů zvířátko z útulku?
- Respektovat přírodu a neškodit jí vědomě?
Je jistě ještě více možností, jak se dívat na pomoc...
Byla jsem oslovena, jak si já osobně, coby žena na vozíku, představuji pomoc od ostatních.
Co ve mne žádání o pomoc vzbuzuje a jak bych chtěla, aby pomoc pro mne měla vypadat.
Je to obšírné téma.
Co je psané, to je dané a tak bych opravdu nerada, aby má slova někoho pobouřila.
Pojala jsem toto oslovení spíše jako zamyšlení, jak by nám všem, mohlo být lépe.
Nerada rozlišuji, kdo jaký úděl má/nemá, komu co chybí nebo přebývá.
Myslím si, že každý člověk (je jedno jestli je sedící, ležící, lezoucí, stár..) někdy potřebuje pomoc, oporu od druhého.
Slovo pomoc ve mne vzbuzuje také naléhavost, výzvu, volání až sténání.
Troufám si říci, že pomoc jako takovou, potřebují ti, jenž se ocitají v nouzi vedoucí k možné existenční ztrátě
(ohrožení života, úmrtí blízkého, týrání, psychické a psychiatrické potíže, ztráta fyzické samostatnosti apod.).
Nynější doba přeje obchodníkům a tzv. "hercům na volné noze".
Obchodovat se dá se vším, i tedy s "pomocí".
Kolem nás je toho hodně.
Pán před kostelem na vozíku žebrá, nemá nohu...
za dvě hodiny ho ale vidím, jak chodí a má nohy obě a vozík nikde.
Zapnu rádio.
Různé nadace vybízejí k jakési "očistě mého svědomí" tím, že pošlu tam a tam nějakou tu korunku.
V televizi je mi zprostředkován jakýsi příběh plný slz a dojetí.
Jdu ven a na "bilbordu" kojenecká postýlka v temně vyhlížející místnosti s dětskou lahví na zemi.
V obchodě nakoupím potraviny a ejhle...
Prodavačka mi cpe jakési kolečka, že pro děti... s dětským úsměvem...
Je mi nějak "těžko", že by to bylo "těžkou dobou"?
Radši nemyslet, ale co když těm děckám...
Večer přijde domů unavený podnikatel, řešící celodenně přežití své firmy,
potažmo své rodiny a rodin svých zaměstnanců, zapne si "telku"
(aby se odreagoval, než přijde domů žena s dětmi, kteří jsou na tréninku) a /…./...
právě skoro usnul v křesle, když si vzpomněl, "že přece těm děckám těch padesát tisíc na konci roku poslal..".
Pan podnikatel usíná a je tím vším otrávený a touhle "otravou" procházíme všichni.
Ani se nedivím paní, když jsem ji mile a slušně požádala v obchodě, jestli by mi mohla podat kakao navrchu v poličce,
že se "zatvářila kysele a nejraději by mne někam poslala",
ale má slušnost ji zastavila, podala, oč jsem požádala a nakonec se rozpovídala, jak ji vše tíží
a že vlastně je naštvaná ne na mě, ale na vše tady, na sebe, na politiku, na děcka.
Pořád někam něco posílá a o tom se nemluví...
Lidi chtějí jenom brát.
Nic dávat.
Furt se ukazují děsy, hrůzy a radost se vytrácí.
Každý je podrážděnější a podrážděnější a nedej Bože, když se člověk usměje –
To je hned "podezřelé" – vysmívá se mi?
No jasný, ten si to může dovolit, ten se má!
O něho je skvěle postaráno, no jinak by se přece neusmál.
Říkám si, není ta doba nějak divná?.
Kolem mne jede maminka s kočárkem.
Šup a z kočárku letí dudlík.
Zvedám ho a podávám ho mamince – ta se usměje, poděkuje
a hlavou jí letí "paní na vozíku a pomohla mi...?".
Jak vlastně chápeme pomoc?
Ona je NĚKOMU URČENA?
Jen "někdo" smí pomáhat nebo ji dostat a jiný ne?
Jenže ne nadarmo se říká "Každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán"
nebo "Za dobrotu, na žebrotu".
Co s tím?
Přece se z nás nestanou kusy?
Chladné, neživoucí...
Co s touhle "otravou", která je plna parazitů?
Žijeme v době reklamy.
Rozdělme si to slovo RE-KLAMY.
V účetnictví klamy těžko projdou, v reklamě hravě a hlavně zdravě.
VŠE JE V MYŠLENÍ.
Je potřeba se "přeladit".
Posloucháme, vnímáme a žijeme určitou stanici, ta se nám nelíbí a dělá z nás roboty
- nepoužívej rozum – jeho potlačením vyvoláme emoce, lítost, jenže tou se pomoci nedá.
Aby se nenaplnilo ono "VÍCE ŠKODY, JAK UŽITKU", mějme zapojen rozum i srdce.
Úcta k sobě, k rodině, k okolí, k přírodě, k naší planetě.
Pak se ona stanice "Pomoc" přeladí na stanici "Ohleduplnost" a tu potřebujeme všichni.
Luphanie 17.1.2008
Co znamená... "nedej bože, když se někdo usměje"
:o) Život prostě JE absurdní.
Jak je to v Monty Pythonech, závěrečná scéna Život Briana - ukřižování,
kde si skupinka na křížích píská:
For life is quite absurd
And death"s the final word
You must always face the curtain with a bow.
Forget about your sin - give the audience a grin
Enjoy it - it"s your last chance anyhow.
(Protože svět je celkem absurdní
a smrt má konečné slovo
vždy musíš čelit té finální oponě s ÚKLONOU
zapomeň na svoje pochybení - dejte publiku úsměv
A užijte si to - je to vaše poslední šance.)
Každý okamžik máme poslední šanci udělat nějaký "dobrý skutek"?
Není třeba dělat seznamy "dobrých činů"
a složitě o tom přemýšlet a odškrtávat si, stresovat se,
že se tohle nedaří a támhle se na nás někdo KŘIVĚ podíval.
Však zaplatil u kasy ne? (životem) Jak si to užije je jeho věc.
Jsme tam, kde jsme.
Je to tam hnusný?
Dejte publiku úsměv, opona může spadnout kdykoli.
Žijeme ve světě, kde existuje utrpení.
Bojovat s tím, jako s faktem, je boj s větrnými mlýny.
Hrát dobře svou úlohu, ať už jsme obsazeni do jakékoli role, tím jde udělat HODNĚ.
Pískají?
Nevadí, však zaplatili;o)
Ještě kousek:
Life"s a piece of shit
When you look at it
Life"s a laugh and death"s a joke, it"s true.
You"ll see it"s all a show
Keep "em laughing as you go
Just remember that the last laugh is on you.
Tohle je pro nás v mírně depresivní náladě:
(Život je kus hov*a
když se na to podíváte.
Život je smích a smrt je vtip, to je pravda.
Uvidíš, že všechno je to představení
Udržuj je rozesmáté, zatímco jdeš,
A jen si pamatuj, že ten, kdo se bude smát poslední, jsi ty.)
V listině základních lidských práv a svobod je myšleno i na to,
abyste si mohli svobodně myslet a věřit, v co chcete.
Proč si nevybrat něco pěkného a užitečného?
Zákon lidského ducha je zákon víry.
To nemá nic společného s církví ani s náboženstvím.
To je jen prostá pravda, kterou berou i psychiatři, prostě člověk má také duchovní rozměr.
Wahl, má na stránkách v úvodu větu "Kdo nevěří, nemusí dál číst";
(Nevím teda, co tím přesně myslela ona...?)
Máte-li pocit, že "Každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán", pak jste pravděpodobně jedete na mrtvém koni.
SESEDNĚTE.
Dělat stále totéž a myslet si, že budou lepší výsledky je pošetilost.
Anebo jste měli tolik odvahy a soucitu, že jste sestoupili v nejlepší víře níž, než na kolik ale stačily vaše síly.
Pak nezbývá než to dotáhnout do konce.
Ale pískat si u toho můžete stejně.
Schválně!
If life seems jolly rotten
There"s something you"ve forgotten
And that"s to laugh and smile and dance and sing.
When you"re feeling in the dumps
Don"t be silly chumps
Just purse your lips and whistle - that"s the thing.
(Pokud život vypadá nějak zkažený
pak jste na něco zapomněli
A to je smích a úsměv a tanec a zpěv
Pokud se cítíte jak na skládce
nebu´dte takový pitomý poleno
Našpulte rty a pískejte - to je ono.)
And...always look on the bright side of life...
Always look on the light side of life...
(A vždy berte život z té lepší stránky).
Ne že by se tím daly vyřešit světové problémy
počínaje globálním oteplováním a kriminalitou konče,
ale šťastní lidé mají lepší nápady a přitahují dobré věci.
Vypněte televizi. Stejně máte strach z nesprávných věcí.
V americe lidi šílí kvůli únosům, například.
Ročně je tam uneseno 400 dětí.
Panika hrozná.
Asi 4000 tisíce dětí tam zemře na následky automobilových nehod
a ještě asi o tisícovku víc nešťastnou manipulací se střelnou doma drženou zbraní.
Kvůli tomu tam hysterie nepanuje.
Srovnejte si ta čísla;o) takhle je to se vším.
A vykašlete se na věci, které neovlivníte.
Nejste ničí spasitel!!!
Hoplea 17.01.2008
Luphanie 17.01.2008
© Wahlgrenis
17.01.2008
