Dnes byl den poslední, tak trochu brečím... ale přejde to...
Dnes jsem udělala krok, o kterém jsem věděla dlouho, že jednou ho budu muset chtě nechtě udělat.
Možná by to ještě pár let šlo..., ale okolnostmi kolem a kolem byl tento děj uspíšen.
Dnes byl totiž poslední den.
Všechno jednou začne a taky jednou skončí.
Když jsem před docela dost lety rozjížděla naprosto neobvyklý projekt, byl to z mé strany jen takový pokus.
Pokus, jestli to vůbec vyjde.
Možná pokus, ale taky trochu protest.
Protest proti všem těm nudným činnostem v družinách, proti činnosti z povinnosti.
Byla šance ukázat, že tohle všechno se dá dělat jinak.
Že se dá dělat taky srdcem.
Kdo se s podobnou činností nesetkal, nemůže pochopit ty hodiny vymýšlení, shánění materiálů.
Rekonstrukce prostor, výlety za krásou, výjezdní semináře...
Děti i rodiče byli nadšené.
Všechno bylo jiné, všechno bylo k dispozici, všechno se smělo.
Malovali jsme na hedvábí, tkali na opravdovém tkalcovském stavu, pletli košíky z pedigu, vyráběli náramky, barvili trička, vyráběli ekologický papír, zachraňovali jsme žáby, odlévali jsme masky na obličej...
Ani to nejde najednou všechno vyjmenovat...
Přicházeli z rodin postupně další sourozenci tak, jak se rodili...
Těm nejstarším, co se mnou začínali, je teď už přes dvacet, nejmenším byly tři roky.
Pokaždé, když vkládám nové horoskopy, vidím jejich obrázky.
Znamení zvěrokruhu, která z dětí vyplynula zcela spontánně. Originál toho hedvábného šátku je nyní umístěn na čestném místě v ateliéru v Pardubicích.
Patří neodmyslitelně k tomuto webu.
Jako by to už tehdy bylo takhle nějak načasované a nasměrované.
Život je neustále v pohybu.
Jsou to nekonečné vlny, kterými procházíme, které nás učí.
Něco začíná a současně něco končí.
Dnes bylo velké loučení.
Musím ještě poděkovat.
Děkuju za všechny ty společné okamžiky, kdy jsme si navzájem něco předávali.
Děkuji za Vaše vyprávění, o všem, i o tom, co jste ještě nikdy nikomu neřekli.
Děkuji za Vaše budoucí představy, za Vaše sny a přání.
Děkuji, že jsem mohla být u toho.
Děkuji, že i mne jste poslouchali a občas jste věděli, co chci, i když jsem vůbec nic neřekla.
Děkuji, že jste byli "pozitivní", i když to vůbec nešlo...
Děkuji, když jsme se zapomněli v lese na Blaníku, a musela pro nás přijet Policie ČR, že jste nechtěli odjet domů.
Ještě jsem nepoděkovala všem těm, kdo se mnou celé ty roky spolupracovali.
Nebylo to jenom na mně...
Děkuji za těch krásných jedenáct let.
Děkuji za všechny ty kytičky a bombony a přáníčka a výrobky...
Odcházím, ale přesto zůstávám.
Pořád jsem tady.
Wahlgrenis 28.01.2009
Milá Wahl!
Již nechodím každý den na Tvé stránky, byl však čas, kdy jsem tam strávila hodiny, a moc mi to pomohlo.
Setkání s Tebou bylo krásné, naplňující a proto opět děkuji za to, že tady jsi a ukazuješ lidem cestu.
Nejen kvůli sobě, ale toliko pro druhé tady žiješ.
Dnes jsem četla tvůj článek, o tom, že něco v Tvém životě končí a trochu brečíš.
Posílám Ti dík, vzpomínku i srdíčko z mé duše a přeji krásné časy, lásku, štěstí a zdraví.
Hezký den!
Jana z Kroměříže, 29.1.2009
Milá Wahl,
čtu si u Tebe.
Již delší dobu chodím na Tvé stránky s pocitem, že si přečtu něco, čeho se bojím.
Tak a dneska je tady, tvůj článek loučící.
Již dříve jsi nás mezi řádky a později i v řádcích připravovala na tento D E N.
Asi to má souvislost s Atelierem v Pardubicích, kterému se chceš věnovat zcela.
Wahl, přiznám se Ti, že tu bulím.
Bojím se, že někam zmizíš i když mě hladí poslední věta Tvého článku POŘÁD JSEM TADY.
Ale věta ODCHÁZÍM A PŘESTO ZŮSTÁVÁM..., mně zase straší.
Wahl, i kdybys odešla a na stránkách nebyla, stejně jsi v našich srdcích.
A budeš pořád.
Ale já věřím, že nezmizíš.
Že budeme moci i nadále být součástí toho nového, co tvoříš.
Přeji Ti lásku a štěstí
heřmánek 29.01.2009
Milá heřmánku,
neodcházím tak, jak si myslíš.
Jsem tady.
Snad právě proto, že jsem TADY, nemůžu už naplno fungovat TAM, s dětmi.
Bylo to, jako kdybys měla jet současně po dvou kolejích...
To nejde.
Proto jsem musela zvážit, po které koleji se dát dál.
Proto jsem tady, ale už ne tam.
Děkuji za Tvé slzy, taky tady bulím, je to kus života.
Ale něco končí, něco začíná.
Nedá si nic dělat.
Tohle není tragédie.
Budeme tančit, budeme se smát...
W. 29.01.2009
Dneska jsem četla o Tvém ukončení jedné životní etapy
a cítila jsem, že Ti musím napsat "mám Tě ráda".
Jsi úžasný člověk
Pa Blanka 29.01.2009
UF!
Heřmánku, v první chvíli jsem se polekal stejně jako Ty.
Člověk si zvykl chodit na tyto stránky, plné zajímavých příběhů a dobrých rad.
Těším se na ně jako na talíř plný duchovních dobrot, obložený záhadami s příchutí tajemna, vím, že nám je servíruje skutečný Mistr, takže, kdo to vstřebá, ten roste!
A v této výjimečné době je růstu akutně potřeba, duchovně podvyživení neudrží krok s Matkou Zemí.
Ty děti na Tebe, Wahl, nikdy nezapomenou, kde beru tu jistotu?
Do té práce jsi dala kus svého srdce, je v nich Tvé razítko, to se už nedá vyprat.
Blanka má pravdu, jsi úžasný člověk a máš velké poslání.
Hurááá pokračujeme!
Přeji ti radost a lásku.
S úctou Laďa 29.01.2009
Draha Wahl,
citam tvoj clanok o jednom konci niecoho, co pre Tvoj zivot vela znamenalo, a myslim aj znamena a o novom zaciatku, ktory Ti opat prinesie nove poznania a vdaku
a obdiv nas vsetkych, ktori Ti drzime palce.... krasne si to napisala, ani sa to neda precitat bez toho, aby clovek neplakal... no a samozrejme u mna sa to neobide bez slz..
Tak to citam dokola a dokola a placem.
Na druhej strane myslim, ze si sa urcite rozhodla spravne a zvolila spravny smer....
Moc na teba myslim a a je mi chvilku smutno s tebou.
Ale to prejde, to uz viem....
Moc si ta vazim...
Dadika 29.01.2009
Milá Wahlgrenis,
já věřím, že se k dětem zase jednou vrátíš....uvidíš.......
Táňa 29.01.2009
Dobrý deň Wahlgrenis,
chcela by som Vás podporiť a zareagovať na to, čo píšete o tom, ako sa cítite smutná, pretože istá etapa u Vás skončila.
Chcem Vám povedať, že je nás mnoho, ktorí na Vás myslíme aj v ťažších odbobiach.
Vždy keď sa niečo končí, bolí to.
To, že to odíte z nášho fyzického života ale neznamená, že to odchádza aj z nás.
Našťastie ostávajú spomienky a priatelia.
Pekný deň želám a prajem všetko dobré,
Marika 29.01.2009
© Wahlgrenis
28.01.2009
