Na silnici seděla srnka
Drahá Wahl!
Ráda bych se ti svěřila se včerejším zážitkem.
Možná to nic není, ale kdoví...
Jela jsem domů z práce, měla jsem sluzbu, takze bylo něco po páté hodině večer.
Těsně za městem, na prázdné silnici jsem najednou uvidela v dálce auto odstavené u krajnice s vyhozenou smerovkou.
Pomyslela jsem si, tak asi potreboval... :-),
jak byla tma a v protismeru jela nejaká auta, tak jsem na vozovku porádne nevidela.
První, co jsem o pár vterin spatrila, bylo nejaké perí nebo srst ve vzduchu.
Zpomalila jsem.
A pak... uprostred silnice, sedela srnka.
Doslo mi, ze blikající auto ji srazilo.
Ona tam sedela, s vydeseným pohledem, jak se asi nemohla postavit na polámané nožky. :-((
Nekdo si mozná rekne, tak co, stalo se, stret se zverí se nikdy nedá predvídat.
Ale ve mne se v tu chvíli neco zlomilo.
Ale takovým zpusobem, jaký jsem jeste nikdy nezazila a necekala.
Jak jsem ji, chudinku malou, objízdela, v prvním momentu jsem chtela zastavit a delat... co?
Já nevím, zachranovat?, pritulit si ji?
Neudelala jsem to, protoze bych zpusobila jeste vetsí chaos, nez tam byl.
Ale ta cesta domu!
Celou jsem ji probrecela.
Vubec jsem se nechápala, nedokázala se ovládnout.
Slzy mi tekly, skoro jsem nevidela, ani porádne nevím, jak jsem se ve zdraví mohla dostat domu.
Celou cestu jsem jen prosila, aby ji to nebolelo.
Nevím, co se se srnkou stalo, nedovedu si to ani predstavit.
Ten záchvat vsak pokracoval i doma.
Tak moc dobre mi padlo, kdyz me muj muz pak obejmul.
Zkusila jsem to v sobe nejak rozebrat, ale moc mi to neslo.
Kdyz si na to vzpomenu, mám slzy v ocích i ted.
Nevím, nechápu.
Jsem jen tak moc precitlivelá, ze se me zkrátka takovéto veci dotýkají?
Nebo je to v necem jiném?
Milá Wahl, dekuji moc za prectení, pokud bys mi k tomu chtela neco sdelit, budu jen ráda.
Dekuji, ze jsem ti to mohla napsat.
Preji krásné dny a mnoho lásky.
Erika 30.1.2009
Milá Wahl,
po přečtení článku Eriky "Na silnici seděla srnka" cítím, že mám sednout a napsat pár řádek.
Mně se něco podobného stalo vloni zjara jen s tím rozdílem, že jsem seděla za volantem jednu odpolední slunečnou sobotu a projížděla okolím rodiště mého otce.
Na větší vzdálenost jsem viděla, jak po poli běží srnka a nemíří nikam jinam než na vozovku, po které jsem jela.
Věděla jsem, že stihnu auto ubrzdit úplně v pohodě, jen mě napadlo PROČ se tam objevila, co ji tam vedlo.
Nic přece není náhoda.
A tak jsem se ptala, až ke mě dorazila po pár dnech následující odpověď:
Srnka - ačkoliv je Láska Boží s Tebou, sama ji málo vnímáš. Otevři své srdce Lásce a Život se stane radostí.
Srnec - rozum ničí Tvé sny i Tvoji Lásku. Moc přemýšlíš, málo si hraješ.
Když jsem se po této informaci "vrátila" na místo, kde se mi to stalo, dokonale jsem zpětně cítila, co se s mým tělem tehdy dělo.
Vnímala jsem svobodu a lehkost běhu srny.
Mé tělo na ni reagoalo naprosto přesně.
Svraštělé čelo se rozjasnilo, opadlo napětí, a krásně se mi otevřela čtvrtá - srdeční čakra, řekla bych snad i rozhořela.
Byl to nádherný pocit, kterým ke mě zvířátko promlouvalo.
Ještě teď mi běhá mráz po zádech.
Já si to v tu chvíli neuvědomila, protože jsem byla v zajetí svého EGA, svého ROZUMU.
Všichni jsme v jeho zajetí, protože jsme tak naučeni a jinak to neumíme.
Umíme však bravurně potlačovat své city a pocity.....
Nenechávejme se převálcovat rozumem a naučme se naciťovat se na sebe, na druhé, na Matku Zemi a na vše kolem nás.
Bude nám všem mnohem lépe.
Zvíře se z lásky pro člověka vždycky obětuje.
Eriko, otři slzy, poděkuj srnce a přestaň se trápit.
Každý je ve správnou chvíli na správném místě.
Všechno je tak, jak má být.
Ve světě je spousta lásky, je jí hojnost pro všechny a na kadého se dostane.
Nemůžeme změnit svět, ale můžeme změnit sami sebe.
Od sebe musíme začít, pak se začne měnit i okolí.
S úctou a Láskou všem čtenářům těchto stránek
Jana 31.1.2009
Erika 31.01.2009
© Wahlgrenis
31.01.2009
