Takovým stavům se my, lidé, neubráníme?
Drahá Wahlgrenis,
před chvilkou jsem odešla z toho úžasného knihkupectví (...) v Celetné.
Nebyla jsem tam už velmi dlouho - jistě rok, ale to je v pořádku
- pořád jsem měla co přijímat z toho, co již mám - nebyl prostor čerpat ještě něco jiného.
Teď jsem pocítila nutkání a potřebu mít něco dalšího.
I ke mně přišlo, o jaké tituly se má jednat, prostě chtěla jsem do toho knihkupectví jít.
Byla tam paní - hned jsem usoudila, že jde o majitelku - viděla jsem jí prvně.
Oslovola jsem ji: "Jste paní ..." a dodala jsem jméno.
"Bohužel, bohužel a vím proč to říkám," odpověděla mi.
S úžasem jsem sledovala, co to z ní proudí a tryská.
Beznaděj, zoufalství, odpor, zloba, snad i nenávist - vše jsem to prožila s ní.
Rozplakala mě ta silná, špatná energie.
Řekla jsem, že bych jí ráda podpořila, ale nepochodila jsem -
částečně se mírně zklidnila, ale křikla: Jen mně nepomáhejte, já se potřebuju dát hlavně dohromady."
Potom se trochu rozpovídala, okradli ji atd.
Já vím, že takovým stavům se my, lidé, neubráníme... mnohdy...
Popřála jsem jí v duchu pomoci, ale třeba ji někdo z Tvých čtenářů zná, je přítel,
může promluvit, nebo se může spojit více myšlenek k podpoře.
Někdy je asi třeba i pomoci čistě materiální.
Snad jí tím dobrem nezavalíme... ta symbolika je úžasná.
Chtěla jsem tam jít, byla jsem tam, viděla jsem, prožila jsem.
Když jsem vyšla, pršelo.
Možná jsem tam měla jít kvůli té knize, co jsem viděla za výlohou, ale nebyla pro mě, to vím jistě.
Bílá obálka , autor Vilma L. - titul: Odpouštím si, měl také podtitul - Jak ošetřit bolavé srdce.
Zajímavé, vůbec ji nemají v nabídce na internetu.
Asi je jedna jediná, poslední, na někoho nejspíš v ústraní čeká.
Klidné dny, pro všechny plné pomoci a podpory.
Charlotta 13.03.2009
© Wahlgrenis
13.03.2009
