Dignitas - asistovaná sebevražda
Vážená Wahl,
ani nevím, jak jsem se dostala na stránky tzv. Dignitas - asistovaná sebevražda.
(Od rána něco píšu a chtěla jsem si chvíli odpočinout na internetu -
snad nějaký článek z českých novin mě tam zavedl, nevím...)
Pustila jsem si video o asistované smrti jednoho - snad Kanaďana.
Německy rozumím každé páté slovo.
Tím, že jsem textu rozuměla pouze obecně, mohla jsem se soustředit na detaily obrazu.
Cca půlhodinové video popisuje, co se tomu člověku stalo.
Myslím, že mu mohlo být kolem 60 let, spíš méně, a byl teď ochrnutý a na vozíku, připojený na dýchací přístroj.
Byl sice kompletně odkázaný na cizí pomoc, myslím, že si to ale jeho rodina mohla dovolit - podle toho, co se tam uvádělo.
Měl již dvě dospělé dcery a manželku.
Nakonec za drahé peníze zesnul ve Švýcarsku.
Dle mého názoru je to zločin.
Byl sice rozhodnutý,
ale pozorný divák může v posledních chvílích vysledovat to, že se mu "tam" nechce,
že to nevrací zpět pouze z důvodu, že by se styděl nebo že už je to tak rozběhnuté...
patrné je to, když pije jak utišující přípravek, tak přípravek jedu - říkají mu tam "leztze medicin" nebo tak nějak.
Z každé strany jeden - do něho lijou zároveň džus, aby se trochu uklidnila jeho chuť a patrně stress.
Ti lidé kolem, včetně lékaře a ředitele kliniky - jsou zločinci, nejen vzezřením, ale celkovým charismatem.
Nerozuměla jsem plně tomu, co říkají...
Ten člověk měl ale bystré oči, vládl perfektně mozkem, cítila jsem čilého - živého ducha,
byl ve stressu ze svého utrpení, to ano, nesl svůj kříž, ano,
ale ti, co mu pomohli za ukrutné peníze ho shodit, - měli na to právo?
Není to útěk jeho i jeho rodiny od odpovědnosti?
Jsem z toho hrozně rozčílená.
Olga 03.04.2009
Milá Olgo,
děkuji Vám, že jste se ozvala a že zde sdílíte své pocity k tématu a konkrétnímu případu eutanázie.
Řada z nás tyto zprávy a informace přejde, tak jako jiné...
Aniž bychom jim věnovali zvýšenou pozornost, aniž by se někde uvnitř nás sepnul alarm, který varuje: NĚCO JE ŠPATNĚ !!!
Pokud mohou vyjádřit své pocity, které jsem měla během čtení článku, Švýcarská klinika chce nechat umřít zdravou ženu uveřejněném na serveru Novinky.cz (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/165538-svycarska-klinika-chce-nechat-umrit-zdravou-zenu.html), byly to pocity pekelné.
Obecně nerada hodnotím druhé lidi a ani to nemám zapotřebí, ale při pohledu do tváře člověka, jehož fotografie je součástí článku, se ve mně cosi stáhlo.
To jsem ještě nevěděla, že jde o tvář ředitele oné švýcarské kliniky s eufemickým názvem Dignitas, důstojnost...
Hlavou mi procházely asociace jako andělé smrti, archetyp zla, doktor Sapirstein z knihy Rosemary má děťátko, analogie s nacistickým experimentálním lékařstvím, absurdita...
Je pro mě neuvěřitelné, že takové instituce mohou vůbec existovat.
Ačkoli argumentů pro jejich podporu člověk jistě najde mnoho.
Jenže to nestačí.
Osobně zahrnuji do kruhu úcty každého člověka (na kterémkoli pólu života, s jakýmkoli handicapem, s jakýmkoli původem) přírodu i vesmír.
Mezi důstojnost a asistovanou smrt či sebevraždu ale nekladu rovnítko, jak to zřejmě dělají lidé na klinice Dignitas.
Eutanazii nelze vyargumentovat humanismem a dobrými úmysly.
Jsou věci, které si člověk dovolit nemůže.
O těchto věcech by se mělo hodně mluvit.
Je to naléhavé.
Olgo, díky ještě jednou !
Katka 03.04.2009
Olga 03.04.2009
© Wahlgrenis
03.04.2009
