Neukázněná úvaha
Přišel mi zase jeden z těch dopisů, co se mají rozesílat dál a dál ...
Jistě jeho text znáš .... je to asi takhle ...
*****
Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít...
Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo.
Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu.
Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy.
Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví.
Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku.
Z jedné flašky nás obvykle pilo několik, ale všichni jsme to ve zdraví přežili...
Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí,
jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu.
Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovali.
Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy.
Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat...
Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry,
žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet.
Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!!
Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován.
Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my!
Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout.
Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík).
I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko.
Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů.
My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si...
*****
Tak tohle už jsem několikrát četl, ale pokaždé se nad tím musím hluboce zamyslet....
Připadá mi, že naše dětství muselo být ze všech těch důvodů mnohem šťastnější než je dětství v této době ...
Ale jednou to bude třeba zase říkat následující generace o téhle ...
Protože "staré zlaté časy" byly .... obvykle asi tak před 20-30 lety ... nezávisle na aktuálním letopočtu.
Nebo to bylo jinak?
Já jsem skeptik a dnešní dobu nepovažuji za dobrou ... přátelskou k lidem.
Lidé se mění v kolečka v mašině na kapitál, a to není dobrá cesta .... to není naše poslání.
Ale .... lze to ještě změnit?
Nebo "Tam Nahoře" jednoho dne znuděně řeknou ... Zase špatně ... ach jo ... všechno zlikvidovat a znovu ...
A Bůh ... po kolikáte již ... stiskne tlačítko RESET ....
....a bude tma ...
....
A bude světlo, den první ...
A pak ....
Bude to vůbec někdy správně?
Ale co je správné?
Ví tohle vůbec vševědoucí Bůh?
Vlk Samotář 28.05.2009
Milý Vlku Samotáři,
přesně tohle mě napadá, když někdy pozoruju svět kolem sebe i mého 17letého syna.
Pamatuji si přesně, když začala televize - v ulici ji měly dvě rodiny a k nim se jednou týdně v sobotu chodilo dívat.
Bylo automatické, že se přinesly nějaké dobroty, a byl z toho sousedský mejdánek - tehdy se ale nepilo víno, ale káva, čaj, pivo.
Pak si pamatuji první automatické pračky, resp. pamatuji si prací dny, kdy se pralo - zpravidla bylo velké prádlo jednou v měsíci.
To samé to bylo s telefonem, nákupy v malých krámečcích, sdružených pod st. podnikem Potraviny Praha a družstevní Včelou nebo Jednotou.
Ceny všude stejné, fronty také, ale u nás v mlékárně a v konzumu jsme se vždycky na tyhle fronty těšily, jako děti.
Matky drbaly v krámě a my jsme blbly venku.
Když mi máma koupila nanuka, byl to svátek.
Po fakultě jsem nastoupila do práce.
Tak si pamatuji staré Ascoty - účetní stroje - kalkulačky a normální psací stroje -
elektrický psací stroj jsem dostala až po roční praxi.
Když se psaly mnohastránkové materiály, nesměl tam být překlep,
všelijak se to vyklepávalo pomocí tzv. bílých papírků nebo speciálního zmizíku.
Copak originál, ale kopie - to byla tragedie opravit.
Psaly se na tenoulinkých průklepácích s foliemi kopírovacích listů.
Když přišel xerox, museli jsme všichni vypisovat sáhodlouhá potvrzení, vše se evidovalo.
Mělo to plusy i minusy, tahle doba.
Ale, dle mého názoru, měli k sobě lidé blíž, víc se žilo kolektivně - na chatách a chalupách, bylo méně pokušení, de facto peníze nebylo za co utratit, takže ani děti neměly takové požadavky.
Prakticky byl vrchol luxusu magneťák - cívkáč, později kazeťák, džíny z Tuzexu a dovolené v Jugoslávii.
Nikdo tedy nebyl moc bohatý, ale také ani moc chudý.
Lístky do divadla, vstupy, permanantky na vleky, dětské tábory, rekreace v podnikových chatách, knihy - to vše bylo přístupné všem a velmi levné, ještě se na to dalo od odborů vytáhnout nějaký příspěvek.
Mělo to i stinnou stránku - bralo to odpovědnost za sebe, protože Matka Strana řídila všechno.
Dávalo to ale těm, kteří byli chytří a moudří svobodu - byl větší čas a možnosti věnovat se kultuře, sportům, koníčkům, zahradám, aniž to bylo podřízeno Trhu a výdělku.
Právě v tom vidím a cítím tu Boží zkoušku s tím blikajícím Reset!
Umět stát vstříc pokušení a říct - to mi stačí, víc už nechci.
Je to o penězích, je to o hrách na internetu, v mobilech, je to všechno o způsobu života.
Umět říct DOST, ikdyž okolí se směje a nechápe, okolí člověka - dítě - tlačí do věcí, na které by samo ani nepřišlo.
To je strašlivě těžká věc pro dospělého, natož pro dítě.
A tak to má rodič ještě horší - odolá-li nástrahám dospělých, neodolá nástraze v podobě naléhání svého dítětě.
Ještě horší je to i z jiné stránky.
Zákony trhu jsou neúprosné - jediným měřítkem je zisk.
A stále víc - stáčí to stále menší a menší hrstku lidí - vyvolených do spirály, zvané moc, peníze, nadvláda nad světem.
Ani tady nenastupuje rozum, sebereflexe, a nebudeme chodit daleko - jak vypadá velmocenská politika několika států světa vůči těm malým, chudším,... jak vypadá celý zázrak, zvaný EU?
Před pár lety jsem tomuto projektu velmi tleskala, chodila dokonce na mnohasemestrové postgraduály o EU, připadalo mě to jako zázrak - uběhlo cca 10 let - a kde je jednota a spravedlnost v EU?
A kdo vůbec řídí svět?
Jednotlivé vlády?
Nebo banky, které za nimi stojí a podporují monopoly a lobby?
Nebo už je to nejsou ani banky, ale "mocná hrstka" lidí, vojenských magnátů a finančníků, jejichž jsme všichni rukojmí?
A co bohatý sever a chudý jih?
Víte, jsem dost stará a dost toho pamatuju, ale jsem také dost mladá a zdravá a chci ještě několik desítek let žít, milovat, pracovat, dívat se na to, jak syn žije a jak on tu štafetu předává dál.
Mám STRACH, cítím to někde v hloubce duše, že svět už přešel tu pomyslnou čáru, ze které se TO DALO ještě zastavit, že teď už to jede samospádem.
Cítím, že ozdravné, sebeléčící procesy už MATKA Země ztrácí, ztrácí i imunitu a vše ostatní.
Cítím, že za pár let tu budou čipy jako prostředek identifikace osob, teď se to zkouší na zvířatech, a za pár let nám bude také fakticky i vnitřně odňata možnost VOLBY.
De facto již dnes nám mizí před očima.
Každá velká společnost se vždycky zničí sama - to je citát z velkofilmu Antický Řím, někdy z 80. let.
Bohužel - jako lidstvo děláme někde stále stejnou chybu - mění se jen kulisy, jeviště, obleky, nástroje,...
Mám velký strach, že někde už začalo odpočítávání, protože si nikdy nejsme schopni nic odříct, zastavit se, čelit svým neodůvodněným chtěním,...
Olga 2.6.2009
© Wahlgrenis
28.05.2009
