S normálními lidmi o tom nemluvím, protože by mě nepochopili
Preji hezky slunecni den, mila Wahlgrenis.
Predem se omlouvam, ze nepisu s hacky a carky, ale nejde mi ceska klavesnice.
Ani nevim, proc pisu, ale po dlouhe dobe jsem opet narazila na Tve stranky.
Precetla jsem si dva posledni pribehy (
Děkuji, že s vámi mohu sdílet tento svůj život a
Neukázněná úvaha ), nevim proc, ale vyvolaly ve mne stisnenost, smutek, skoro plac, zrychleni tepu, sevreni.
Nevim proc, ale proste se to se mnou takhle deje uz dlouho.
Ani nevim, proc pisu, ale tak nejak to vnitrne citim.
S normalnimi lidmi o tom nebudu mluvit, protoze by me nepochopili, stejne tak jako me nechapaji cely zivot, protoze vsechno delam jinak, nez ostatni.
Porad jen slysim, ze jsem jina, ale nikdo mi nedokaze rict, v cem a proc.
Ja si pripadam normalni, i kdyz......
Se mnou se poji snad vsechno, co jsem na Tvych strankach videla, minule zivoty, sny, carodejnictvi, andele, vstupovani do druhych lidi.
Treba minule zivoty.
Podle vykladu jsem se narodila jako muz v severni Cine, kolem roku 1600, kde jsem byla jako opravar, remeslnik, mechanik.
Tyto remesla se se mnou poji i v soucasnosti.
Pracovala jsem 8 let jako remeslnik, vzdy pro me byly prednejsi rucni prace, pracovat rukama.
Zustalo mi to do dneska, mam to rada, veskere rucni prace, vyroba, tvoreni, malovani.
Snazila jsem se o zmeny, byla jsem vudcem, to se take behem meho zivota porad nejak splnovalo.
A co je dulezite, naucila jsem se trpelivosti a lidem nasloucham cely zivot, jsem pro ne vrba ci studna.
Jenze to taky obcas neni dobre, protoze jejich tezkosti se prenaseli na me, a citove mi to vysavalo energii, kterou jsem potrebovala pro sebe.
Pak jsem jela na sluzebni cestu do Hong Kongu a Shanghaje, a v HK jsem si pripadala jako doma, byli jsme tam par dnu, a me pripadalo, jako kdyz uz tam nejaky ten rok ziju.
Take jsem se mela 24.04.1504 narodit v dnesnim Thajsku, kde jsem pracovala jako osobni strazce, a to se taky prolnulo do soucasnosti.
Porad jsem nekoho ochranovala, kdo zrovna potreboval pomoci.
Ale co me tedy prekvapilo, ze jsem mela zemrit ve stejny datum, tedy 24.04.1572.
Moc dlouho jsem nezila, ale ja mam svuj zivot rada, a chci zit, velmi dlouho.
Jenze nevim, co se muze stat zitra.
Nyni jsem ve Svycarsku jako au-pair, a to je taky takovy osobni strazce.
Ale vim, ze tahle prace me naplnuje.
Naplnuje me to, kdyz mohu pomoci ostatnim, kteri to oceni.
Jen obcas zapominam na sebe, nejvice me mrzi, ze pomaham cely zivot, ale malokdy se mi to vrati.
Pak si rikam: Proc to delam?
Pripada mi, ze vse, co jsem udelala, prislo v nivec.
A co jsem zjistila posledni roky, ze se dokazu vtelit do cloveka, s kterym si treba zrovna povidam, je to, jako kdybych proste do nej vplula, ale presto sedim vedle nej a posloucham.
Nebo se na nej dokazu divat z vysky.
Proste se prenesu, a divat se jak na nej, tak na sebe.
To neni sen, tak to proste je.
Nebo co je pro me take zajimave, ze nez se dotycneho na neco zeptam, vim dopredu jeho reakci, posledni rok se mi to stava porad.
Sny.
Sny si pamatuji, posledni rok je to uz trochu lepsi.
Ale predchozich deset let, nevim proc.
Zacalo to v roce 1999.
Celych 10 let se mi zdal jeden a ten samy sen.
Porad jsem cestovala, vracela se odnekud ze sveta domu, ale nikdy jsem nedorazila, az do meho mesta.
Kdyz jsem plula lodi, tak jsme vetsinou dopluli nekam jinam, vlakem taky ne, letadlem, tam nam nepovolili prelet ve vzdusnem prostoru, a jeste k tomu to bylo nejake vojenske letadlo, v kterem jsem letela.
Ani autobusem jsem domu nedorazila.
A az nekdy loni, jsem konecne docestovala az do meho mesta, a od te domy tyhle sny prestaly.
Nevim, cim to je, ale posledni roky se ve snech pohybuji na lodich, modernich i starodavnych, nekdy ztroskotame, nekdy ne.
Dokonce se mi porad poji sny s vodou, nebo jsem ve starych domech, ktere maji svou historii, svuj pribeh.
3x se mi zdal sen, ze jsem nasla zlaty retizek s Madonkou a jine retizky, prstynky a to na 4 ruznych mistech.
Jednou jsem plula na korzaru, ktery ztroskotal, ja byla nejaka slechticna, protoze jsem mela na sobe drahe saty, ja prezila, skoncila na kuse prkne ve vode a se mnou sperky, kde se tam vzaly, nevim.
Pak jsem je nasla u sousedu pod schody vedouci k potoku, stejny obsah sperku, pak v jednom starem dome a na plazi v pisku.
A porad ty same sperky.
Pak jsem o tom vypravela kamaradce, a jeste jsem od ni dostala vynadano, co ji pry lezu do snu.
Take ve snu casto letam, pry to mame v rodine, mamka ve snech take leta a bratr tez.
A hodne o hvezdach, ze stojim na hvezdne obloze a kolem mne poletuji planety.
Je to hrozne zive a ja si citim moc dobre.
Ona je takove me druhe ja, mame obe vztah k magii a nadprirozenu, jenze ona se nekdy pohybuje trochu jinde nez ja.
Ja verim na andely, ona se casto spojuje se Satanem.
Tohle jde mimo me.
Ale rekla mi, ze jsem carodejka.
Casto totiz jen neco reknu, nebo nekoho na neco obycejne upozornuji, to jen v pripade, kdyz napada mou osobu, aniz by me znal, a to co pak reknu, tak se proste stane.
Kdysi me sestrenka uvedla do hypnozy, a ja se ocitla v 18. stoleti, kde jsem sla po dlazdenem nadvori v muzskem doprovodu.
Byla jsem baronkou, mela na sobe drahe saty.
Mozna me to nejak spojuje s minulosti, protoze kdyz muj stryc zjistoval puvod prijmeni, dostal se do 18. stoleti, kdy mi predci byli slechtickeho puvodu s "modrou krvi".
S minulostí se toho se mnou spojuje mnohe.
Mam rada stare veci, stare domy, jejich historii, historii lidi.
Vzdy me to zajimalo.
Nikdy me nezajimaly zbytecne veci, jako nesmyslne tlachani.
Jen jednou jsem mela zvlastni sen, nevim, co znamena, casto vzpominam na sve sny, ktere se mi zdaly.
Jednou ke me pribehl bily slepy vlk, mel mile oci.
Ale nic mi neudelal.
Bylo to zvlastni, choval se jako pes - nejvernejsi pritel cloveka, jak se rika.
A jeste neco na konec.
Tady ve Svycarsku jsem u rodiny, ktera bydli ve starem dome, driv to byla farma se stajemi.
Tento dum patri mezi ty prvni, ktere se v tomhle mestecku postavily.
Mesto se jmenuje Bussigny-pres-Lausanne.
Myslim, si, ze je tu duch, nebo tu nekdo umrel, nebo nevim, ale jednou se mi stalo, ze jsem byla s holcickou sama doma, ona spala v prvnim patre v loznici rodicu, ja byla v druhem patre, ve svem pokoji, hned u schodu.
Nikdo jiny doma nebyl, a presto nekdo hlasite sel po drevenych schodech nahoru, hlasite dupal.
A kdyz jsem vysla z pokoje, zavolal Anne-Sophie, nikdo tam nebyl, a Anne-Sophie v klidu spala.
Taky se mi stava, ze slysim zenske hlasy, a vydim odrazy muze ve sklenenych dverich, porad citim, ze se kolem me nekdo pohybuje.
Nekdy mi to nahani hruzu, hlavne ty schody, me tedy poplasili.
Verim na minule zivoty, na andely, na magii, proste vse, co je s tim vsim spojene.
Asi tu nepisu, nic zavazneho, nebo to, s cim se museji vyporadat ostatni ctenarky Tvych stranek, ale ja proste mela vnitrni pocit, Ti proste napsat.
Nekdy proste nerozumim vecem, ktere se ve mne deji, a proc se deji.
Proste se asi musi dit, urcite to ma nejak podstatu.
Treba jsem jednim andelem, ktery ochranuje ostatni lidi, kteri to potrebuji.
Jen by me zajimalo, zda-li i ja mam nejakeho andela, kdo mi poda pomocnou ruku, az ji budu nejvice potrebovat...............................?
Preji hezky zbytek dne.
A dekuji predem za veskerou Tvou odpoved.
Catie 28.05.2009
© Wahlgrenis
28.05.2009
