Žijeme prý v nejlepší možné době, jen to tak někdy nevypadá
Zkusme jeden příběh.
Možná trochu fiktivní, možná reálnější, než si myslíte.
Hrdinou bude mladík, možná osmnáct devatenáct let.
S ideály a vírou v to lepší, co je mezi námi.
Po maturitě nastoupil do počítačové firmy a protože se při pohovoru ukázal jako velice schopný, dostal na starosti samostatnou pobočku v Praze, kde byl sám sobě šéfem i jediným zaměstnancem.
Velká odpovědnost, také vnímal v zádech zázemí silné firmy, chválili ho.
Jednal s klienty, bral si objednávky a ty pak vyřizoval přes maily s ústředím firmy snad v Brně.
Tak to bylo každý den...
První pracovní den po Vánocích, všechno skoro jako jindy. Jen možná ve vzduchu bylo mírné napětí.
Ovšem pravé dobrodružství čekalo až na večer.
Stahoval těžkou železnou roletu, pak zbývalo jen zhasnout a mohl odejít.
V tu chvíli vstoupil dovnitř, do prostoru firmy chlap jako hora s kapucou přes hlavu, šálou přes obličej.
Se slovy "Naval prachy!! Dělej!!" a s nožem v ruce se přibližoval...
V tu chvíli nezbývá moc na přemýšlení - otevřel zamčený stůl a z něho vyndal plechový trezor.
Bylo tam přes sedmdesát tisíc.
Nebylo mu nejlépe, málo vzduchu, nikde nikdo, jen ten nůž...
Ten se nedalo přehlédnout.
"A eště tvoje prachy!! A doklady!!! Dělej!!!"
Nepřemýšlíte, co se to děje, v takových chvílích je třeba jednat rychle.
Vypadá to sice jako scéna ve filmu, ale najednou vy v ní hrajete hlavní roli
a nikdo se neptá, jestli jste to trénovali a jestli to vůbec hrát chcete.
Pak už jen přišla rána pěstí do obličeje, snad nějaký zub se pohnul a jenom polykáte krev...
Ale ani tohle není konec scénky...
Pak ještě přišel z neuvěřitelné blízkosti zásah pepřovým sprejem do očí.
A pak přišlo okno...
Ležíte na špinavé zemi a nevíte, co bude dál...
Je to minuta - dvě - nebo snad deset??
Víte, že musíte vstát a něco udělat.
Hlavně volat policii - mobil naštěstí zůstal v batohu, ten byl schovaný za stolem.
Policie přijíždí celkem brzy, vyprávíte, co se stalo a není vám nejlépe.
Obličej pálí, jsou pryč peníze, jsou pryč taky vaše doklady, fotka holky, kterou milujete...
Snad vám v tu chvíli dojde, že je vlastně štěstí, že ještě žijete, že se až tak moc nestalo.
Měl fakt v ruce nůž!
Opakujete to pak ještě několikrát v policejní služebně.
Není vám vůbec fajn.
Tvář pálí...
Voda nevyplachuje, ale spíš jen rozežírá živou kůži.
Teprve tady si uvědomíte, že nemáte občanku, řidičák, zdravotní kartičku, kreditku, průkazku na dopravu...
Ale žijete, je to jistota.
Všechno mohlo být jinak.
Noc byla hrozná... nekonečná... nešlo spát...
V ruce máte papír o násilném přepadení pobočky.
Druhý den voláte do ústředí firmy a musíte oznámit, co se stalo.
Naštěstí je firma pojištěná, nic tak hrozného se neděje, říká šéf a vám konečně spadnul kámen ze srdce.
Jen tak zběžně kalkulujete, co všechno si musíte vyběhat.
Přešlo jen několik dní...
Narodil se nový rok a vy jste opět v pracovním procesu.
Stejné odemykání a zamykání.
A najednou je na prahu ten nejvyšší šéf.
Přibližuje se k vám a z aktovky vyndává hodinovou výpověď a jakýsi splátkový kalendář.
Nechápete...
Cože???
Nemáte jediný doklad, který od vás šéf požaduje na stvrzení správnosti, že to jste vy, potřebuje váš podpis.
Nemá smysl cokoli říkat.
Zklamali jste na celé čáře.
Je to definitivní konec, ale toho placení se nezbavíte.
Doveze vás domů, abyste si našel pas - ten je sice tři roky propadlý...
A co?
Podepisujete a pořád vám nedochází, co se to děje.
Jste po přepadení, bez práce a s dluhem, který máte splácet firmě???
Je tohle pravda???
Bohužel ano, žijeme totiž v nejlepší možné době, jak řekl pan prezident v novoročním projevu...
Všichni se máme stále lépe...
Jen někteří to ale prožívají jinak.
Wahlgrenis 11.01.2008
Milá Wahlgrenis,
já vím, už je to dnes podruhé (potřetí) co Ti píšu,
ale víš s tím článkem "Žijeme prý v nejlepší možné době, jen to tak někdy nevypadá"
sama nejlíp, že tam něco PODSTATNÉHO chybí.
Přemýšlím, proč jsi založila "věc do pranice" a přitom to neřekla celé...
Nebo možná to byl právě záměr?
Nezmate to spíš?
Nehledě na často velkou vzdálenost mezi příčinou a tím, co to má za následek, ta časová vzdálenost pouze prohlubuje neschopnost prohlédnout, že to souvisí, nebo s čím to souvisí, a vidět to jasně.
Všechno, co se stalo, bylo uděláno, dozraje a následek přijde.
Může to být drastické a stát se to jako fyzicky, a nebo to může být jen jemné a odeznít ve snu.. záleží, jak moc těžká nálož příčiny to je (byla vytvořena) a taky zda se z ní podařilo (dobrými činy, nebo jiným očištěním) něco už spotřebovat.
Prostě pokud je něco vykonáno, VŽDYCKY to bude mít následek, je to něco neuvěřitelně tvrdohlavě trvanlivého.
Ale NA DRUHOU stranu, je pravda, že NEEXISTUJE NIC, CO BY NEMOHLO BÝT OČIŠTĚNO.
Byť uznávám, to očiš´tování může bolet.. ale stejně je to lepší, než si jen počkat na dopad palice následku.
A nic si neuvědomit.
Nechci a neumím říct kde se v konkrétním případě stala chyba, ale myslím si, že i zde bylo možné tomu zabránit, kdyby se s tím předem počítalo, nebo ten dotyčný věděl (a věděl kdy).. to je nekonečný ping pong.
Když nedokážeme najít příčinu v tomhle životě, tak teda pravděpodobné je, že už se stala někde v minulosti, v nějakém minulém životě.
Všechno dozraje.
Právě to je nadějí, že je to možné očistit a zastavit.
Vím že tyhle věci jsou bolestné a dokud tu jsme, nevyhneme se tomu, ale svým způsobem by bylo asi lepší, když se nám něco stane, to zkusit chápat tak, že se něco očistilo a zkusit si nezakládat si k tomu další divné emoce nebo si někde sehnat pistoli a jít si to vyřídit atd.
Jinak doufám, že by zde pomohla rada právníka a třeba taky Pojištění odpovědnosti zaměstnance, nebo jak se to jmenuje, dotyčný neměl.
Určitě vyhledat pomoc!
Možná se i soudit, protože si nemyslím, že tento případ je právně zcela v pořádku.
Samozřejmě neznám všechny okolnosti a částečně je to tedy fiktivní příběh, ?
Hoplea 11.01.2008
Náš "fiktivní" příběh se dostává do dalšího kola.
Tentokrát v podobě oficiální listiny z oficiálních kruhů.
Soud!
Sdělení tak prosté a jednoznačné.
Říká: zaplať!
Na soud se obrátil šéf firmy, trvá na splácení dluhu...
Chce zpět své peníze...
W. 17.06.2009
Teda to je síla.
Tomu se mi ani nechce věřit!!
Víš, co si myslím?
Teda možná jsem paranoidní, ale že ho přepadl přímo někdo z tý firmy!!
Tam bych se zaměřila.
No nic, detektivky já nepíšu;o)
Hezký den!
Hoplea 17.06.2009
Tak šéf chce zpět své peníze...
A přes soudy.
Z poškozeného je rázem obžalovaný.
To je přemet.
Klukovi by měl někdo pomoci.
Mám stejně starého syna a jako matka bych se ptala povedeného šéfa, jak se stará o bezpečnost svých zaměstnanců.
Mám pocit, že kluk na tom nebude zrovna nejlíp, událost se mu asi pořád vrací...
Platit by měla firma jemu za to, že jej neochránila jak před přepadením tak i po něm...
Lída 17.06.2009
Mila Wahlgrenis,
pred casem me na Tvem webu velmi oslovil pribeh, ktery mi vyrazil dech.
Byl pribeh mladeho uspesneho muze, ktery se stal vedoucim pobocky a prepadli ho.
Protoze nevim, tak nevim, jak je to mozne, ale byla jsem tam, videla to....znam to, snad ze snu.
I s popisovanymi detaily......
Diky za Tebe, Tvuj web a Tvou trpelivost s nami hledajicimi
Ašin 24.06.2009
© Wahlgrenis
11.01.2008
