Wahlgrenis

Odpověď na všechno je: STAVÍME PYRAMIDY

Dobrý den Wahlgrenis,
nevím vlastně jak začít.
Narodila jsem se 31.12., narozeniny slavím tedy na "Silvestra" a Nový rok také.
Jenže mě tyto oslavy už dlouho netáhnou.
Navíc také zimu nějak "nemusím".
Po hodně událostech v mém životě a jejich zhodnocení jsem měla pocit nebo něco uvnitř mě říkalo,
že Nový rok nezačíná 1. lednem, ale prvním Jarním dnem.
Prostě Jaro = Nový rok.
Všechno začíná kvést, probouzet se, je nový začátek.
Hned ráno jsem si napsala, že začnu "slavit" Nový rok ve 12:43 a nastavila jsem si na tuto dobu budík.
Opravdu byl tento den pro mě jako Nový začátek.
Přemýšlela jsem o sobě, o svém místě tady, o všem, co nosím v hlavě i srdci...
Nevím, asi to nebyla meditace jen takové zastavení, zhodnocení...
A dne 23. 3. 2009 ve 21:14 hod. jsem si napsala:
"Nastal pro mě NOVÝ ROK.
Odpověď na všechno je: STAVÍME PYRAMIDY.
Jo, o tom TO JE!"
Vlastně nevím, proč jsem si to napsala, k Egyptu chovám úctu,
ale že by mě to tam nějak táhlo nebo tam toužila jet, to ne.
A po této události jsem při pročítání Vašich stránek narazila na trojklany
a vzpomněla jsem si, že jsem si na Nový rok udělala poznámku o pyramidách.
Chci poděkovat za Vaše stránky - vlastně jsem na ně zřejmě nenarazila náhodou :-)
Přeji krásný Nový rok
Lenka 8.4.2009

Přeji krásný jarní den, Wahlgrenis,
opět nevím jak začít, mám v sobě hodně informací a s Vaší pomocí si je třídím a pořád mně zapadají jako puzzle, kousky obrázku.
Myslím ale, že to víte.
Když jsem Vám posílala Jarní dopis, zapomněla jsem tam doplnit informaci, kterou jsem si nezapsala, ale přišla před zapsáním.
Zněla: "Odpověď je v pyramidách".
Pořád jsem nad tím přemýšlela, jestli mám napsat ještě jednou a toto doplnit.
Nakonec jsem si řekla, že Vy víte a zřejmě se to dá najít i mezi řádky.
Včera ráno jsem měla "kliku".
Opravdu mně zůstala v ruce klika od dveří koupelny :-)
Měla jsem pocit, že den bude výjimečný, nevšední.
A byl - na Vašich stránkách jsem uviděla svůj Jarní dopis!
To, co jsem zažila a cítila, když jsem to viděla, byl "příjemný šok", ale to je slabé slovo.
Spíš jako by mě do hrudi uhodila velká dávka energie.
Wahlgrenis,
od Nového roku (myslím mého jarního, ale tím si nechci přivlastňovat nároky) se mně dějí krásné věci.
Musím napsat ještě jednu jednu věc.
Mám pocit, že jste na mě několikrát myslela, něco mě k Vám táhlo (ještě před napsáním dopisu).
Přichází ke mně zvláštní energie a dějí se zvláštní věci.
V únoru jsem si vymkla kotník a stále jsem se vracela k této události.
Dnes už vím, že mě toto mělo zastavit, zbrzdit v dosavadním životním stylu, práci...
Mělo mě to důrazněji upozornit na to, že ke mně přichází signály, ale jsem k nim slepá, hluchá...
Nyní na sobě pracuji a věci ke mně přicházejí, naučila jsem se děkovat za všechno.
Učím se porozumět tomu, co se děje ve mě i okolo mě.
Čeká mě ještě moc práce a musím ujít ještě kus cesty, ale věřím, že jdu správným směrem.
Musím se toho ještě moc naučit...
Co jsem ale kdysi zapomněla a teď už nezapomenu je - naslouchat svému srdci.
Ještě jednou Vám děkuji, Wahlgrenis.
Lenka 9.4.2009

Přeji krásný Velký pátek Wahlgrenis,
omlouvám se, že Vám opět píšu, ale zase mám nějaký pocit, signál....
Tentokrát to nebude o pyramidách - nebo já vlastně nevím...
Ve středu jsem šla kolem obchodu, kde prodávají různé výrobky a všechno z medu.
Bohužel už bylo zavřeno, tak jsem si přečetla alespoň poutač k obchodu.
Nejsem včelař, ale včely, včelí roje mě nějak přitahují.
Včelí roj má zvláštní Vědomí (nevím jak to přesně popsat), je prostě výjimečný.
Myslím, že naši předkové k včelám měli větší úctu než my dnes.
Při pročítání příběhů ve Vaší odpovědně jsem narazila několikrát na výrazy "plástve říkají" nebo "podle pláství"...
Plástve jsem si představovala opravdu jako plástve medu, jaké jsou ve včelíně.
Tak jsem se před chvílí podívala do sekce "Věštecké pomůcky" a místo mé představy pláství na mě vykoukla nějaká pyramida!
Možná se budete smát, že Vám píšu takové sdělení.
Omlouvám se, ale Vaše stránky jsem objevila až letos v posledním týdnu března a vždy si mě na nich něco najde a přijde to ke mě.
Když jsem se připravovala na Nový rok, tak jsem spíš přemýšlela o květinách, zvířatech a včelách, o kamenech, o Zemi, o svých rodičích, o tom, jak být lepší, a proto mě překvapilo, když jsem se z ničehonic dostala až k těm pyramidám (o kterých jsem psala).
Doufám, že Vás tímto neobtěžuji, pyramidám totiž moc nerozumím a pod obrázkem pláství jsou čísla.
Když to napíšu "civilně", připomíná mně to geometrii a matematiku.
S těmito předměty jsem ve škole dost bojovala.
Postupem času se mně geometrie líbí a matematika je úžasná věda, ale mám v sobě nějaký blok a není mi toto blízké.
Resp. se v tom nějak neumím (nebo jsem vnitřně naladěná, lína?) orientovat.
Přeji Vám krásné jaro a kouzelné Velikonoce
Lenka 10.04.2009

Přeji krásný páteční večer Wahlgrenis,
opět Vám "mám" napsat, nevím, kde začít a jak to formulovat.
Psala jsem Vám o "mém" Novém roku...
To, co jsem si zapsala, bylo takové vyústění mého "vítání".
Když jsem slavila Nový rok, neznala jsem Vaše stránky, ani Vás, nerozuměla jsem tomu, proč ke mně toto přišlo (přicházejí mně i jasnější signály, kterým rozumím).
Napsala jsem si to a vnímala jsem to jako vzkaz, informaci pro Někoho.
Už vím pro koho :-)
Velikonoce také moc neslavím, ale po vítání Nového roku jsem se na ně těšila - jako by mělo přijít víc...
A přišlo - mnoho krásného a nepopsatelného.
Wahlgrenis, přála jsem i Vám krásné Velikonoce, měly pro Vás být zvláštní zřejmě tak jako pro mě.
Vím, že máte moc práce, ale přijde nebo přišlo k Vám něco a to si žádá neodkladné řešení....
Nevím jak to popsat, snad mně porozumíte....
Věci, kterým se věnujete, mají svou důležitost, Vy jste zřejmě dostala nebo k Vám přišlo Něco a to si žádá úkon, úkol, který uděláte (nebo byste měla udělat), aby bylo vše v pořádku zachováno a vše mělo svůj řád...
Aby nevnikl chaos nebo panika....
Tak nějak toto ke mně přišlo a cítím, že to musí ven.
Omlouvám se, že nevím, jak přesně to formulovat, nerozumím tomu, ale takto nějak to mám předat...
Přeji hodně Lásky a Energie
Lenka 17.04.2009

Milá Lenko,
děkuji za vzkaz.

Nedělej si starosti s tím, že nechápeš, co to je, nebo nevíš, jak se přesně vyjádřit. To totiž není důležité. Některé informace přicházejí, nemusejí mít podobu slov.
Mám pocit, že poslední dobou se toho děje pořád víc, jako by ten rozjetý vlak se mnou pořád zrychloval. Snad to jsou jenom zkoušky, jestli jsem schopná nové informace dešifrovat. Nevím, jestli to všechno zvládnu zpracovat a předat dál. Některé věci mají samozřejmě přednost, něco musí počkat, něco je ale prioritní. Nestojím na místě, vnímám už několik měsíců, že je všechno jaksi zrychlené.
V lednu se můj život hodně změnil, když jsem si svůj režim upravila tak, že se dva dny v týdnu potkávám s lidmi. Dějí se tam neuvěřitelné věci, odžívají se příběhy, které se dosud nikdy neodkryly. Vím moc dobře, že tohle má opravdu smysl. Není to vždycky procházka růžovou zahradou. Vnímám obrovskou odpovědnost, která na mně je, opravdu není možné vyprávět, co bych chtěla...
Už se ani nedivím, že neřešíme, jestli milovat Petra nebo Pavla... Takových otázek bylo opravdu minimum.
Stále častěji se objevují vážně nemocní, kteří chtějí pochopit, proč mají problémy. Přicházejí také pozůstalí pochopit duši zemřelého. Přicházejí často lidé, kteří mají pocit, že je někdo proklel.
Tohle opravdu nejsou pohádky, každý, kdo se s tím setkal na vlastní kůži, to může jasně potvrdit.
Jemnohmotný svět se stále více dostává do popředí pozornosti, je tady vedle toho našeho, nemůžeme ho přehlížet.
Co se objeví tady na mém webu, je jen špička ledovce ze všech těch příběhů nebo informací, které ke mně dorazí.
Není možné všechny detaily popisovat veřejně.
Už dávno to není jen můj malý soukromý deník, to jsem pochopila.
Některé informace se zde prostě objevit nemohou.
Už docela reálně uvažuji o knížce (knize??), kde bych tohle všechno sepsala.
Ne proto, že by se mi s tím špatně žilo, ale proto, aby to bylo někde zdokumentované.
Ať už je to například výklad magických ornamentů a vůbec symbolů v našem životě,
významy jmen, snové symboly, ale i například postupy pro budoucí maminky, ke kterým nechce přijít miminko.
Tento týden mezi tato pravidla přibyl kult uctívání zadečků.
Nedávno ke mně dorazila typologie lidských tváří, kde je jednoznačně skryt charakter člověka.
Ne, nestěžuji si, že by měl den málo hodin.
Všechno se děje tak, jak má.
Nevím, jestli budu psát horoskopy na příští rok, vnímám, že nejsou prioritou.
Času je dost na to, čemu dáváme přednost.
Za pár dní se uzavře důležitý osmiletý cyklus, kruh, který nikde nekončí a nikde nezačíná.
Ano, milá Lenko, jsou věci, které si žádají neodkladné řešení.
Doufám jen, že pochopím, které to jsou...
W. 17.04.2009

Dobrý den Wahlgrenis,
Váš vzkaz jsem si přečetla na stránkách a nyní otevřu mail a je tady taky :-)
Moc děkuji, hrozně si toho považuji.
Děkuji také za uklidnění - vím, že tomu nemusím rozumět já, jsem jen prostředníkem.
Měla jsem jen obavu, jak to vyjádřit co nejpřesněji.
Ale až to nastane, tak to poznáte jednoznačně.
To Vy ale VÍTE.
Tušila jsem, že k Vám přicházejí jiné a větší věci.
Zprvu jsem váhala, jestli Vám mám psát nebo jen číst.
Ale mělo to tak být.
Vracím se zpět k sobě - do svého nitra a zvonu naslouchám svému srdci.
Uměla jsem to a zapomněla na to.
Ale i to "zapomnění" bylo součástí plánu.
Bylo to proto, abych VĚDĚLA, jak je to důležité.
Přišlo to ke mně stejně jako tenkrát.
Signály už byly i dřív, ale naplno jsem si to uvědomila s Novým rokem.
Opravdu se od té doby děje spousta úžasných věcí.
Učím se za ně děkovat a doufám, že nebude pozdě a nepřijdu o krásné věci, které byly v posledních 4 letech okolo mě a já si jich zapomněla vážit a děkovat za ně.
Ale NIKDY není pozdě začít :-)
Moc mě také potěšil vložený obrázek - bude zřejmě od Princezny (Ne, není od Princezny, je můj... Pozn. W.)?
Zatím mu moc nerozumím, snažím se učit číst, ale je NÁDHERNÝ.
V sobotu jsem totiž byla na jednom zvláštním místě a byla tu duha!
Po duze Vám posílám hodně Lásky, Síly a Energie.
Přeji krásný den a jsem šťastná, že s Vámi mohu "být".
Lenka 20.04.2009

Dobrý den Wahlgrenis,
včera byl zřejmě zvláštní den, někam jsem nahlédla, něco přišlo... já nevím...
Co se vlastně stalo?
Četla jsem si, ale nemohla jsem se na text soustředit, jako kdyby něco nebo někdo odváděl mou pozornost.
Popsala bych to, jako když si chce člověk v klidu číst a někdo mu klepe na rameno a chce si promluvit.
Najednou jsem měla v hlavě takový divný tlak, ale nebyla to migréna ani to nebylo nepříjemné.
Nevím přesně jak to vyjádřit.
Tak jsem si pohodlně sedla a opřela jsem si záda, abych si odpočinula.
V tom se něco ve mě probudilo, jako by mě v hlavě začal někdo promítat film -
běžely obrázky (ty jsem "viděla" vnitřně) a k tomu někdo četl text (ten jsem vnímala uvnitř sebe).
Zpočátku jsem to stíhala vstřebávat a rozuměla tomu,
pak se ale všechno začalo zrychlovat a měla jsem pocit, že si všechno nestihnu zapamatovat, vstřebat.
Působilo to, že má přijít zpráva nebo informace, začínalo se to ale nabalovat a tím i zrychlovat
(jako by čas na sdělení začal rychleji utíkat).
V nějak divném rozpoložení jsem vzala papír, tužku a začala "to" psát.
Dívala jsem se před sebe a ne na to, co píšu.
Snažila jsem se zachytit, co "vidím" a "slyším", abych se k tomu mohla vrátit.
Pak to najednou přestalo.
Chvilku jsem ještě seděla jako přimrzlá a pak jsem se podívala na můj "záznam".
Psala jsem to na malé papírky a vypadalo to jako záznam stenografky :-)
První písmo, pak míň čitelné písmo, jak se všechno zrychlovalo, tak už jsem slova nahrazovala obrázky, něco vypadá jako rovnice...
Byl to úžasný zážitek.
Cítím, že se k tomu zápisu mám ještě vrátit a zjistím víc.
Co na mě ale "vyskakuje" je:
- domů
- škola jedů a nástrojů (lékaři, zloději...)
- Láska - nemusím, ale CHCI - to je Cesta
- pyramida a Boží oko (nakresleno vedle sebe)
- vidět svou SMRT a pochopit ji je výsada Králů
- v žertech, pohádkách je Pravda, přichází v nich zabalená
- VIDÍŠ věci tak jaké JSOU
- balzámování jako proces je nemoc
Mám tam toho víc, ale musím se k tomu v klidu vrátit v pravý čas.
Také cítím, že to ještě není všechno a ten proud sdělení bude pokračovat, až přijde čas.
Wahlgrenis, nerozumím všemu teď, ale něčemu už ano.
V tom sdělení bude i něco pro Vás.
Vy víte co já ne, jak už jsem psala, jsem jen prostředník.
Zkoumám stále ten obrázek, který jste mně nakreslila.
Ještě mu moc nerozumím, i když jsem se dívala i na jiné automatické kresby.
(Tam mě oslovili andělé).
Zřejmě proto, že jsou to postavy, jsou pro mě čitělnější než symboly, kterým ještě nerozumím.
Ale učím se.
Všechno souvísí se vším a věci přicházejí včas.
Přeji krásný jarní den
Lenka 23.04.2009

Wahlgrenis,
dneska přišlo:
"To je včelí plástev. Zmnožení. Velmi důležitá"... zřejmě pomůcka?
Nevím, ale to už jsem psala - jen předávám... a učím se.
Ještě mám: Srp a Tykev. (To je zpráva pro Vás)
Chtěla jsem jen předat zprávu, ale nedá mě to.
Včera byla v tv zprávách reportáž o kachně a káčátkách.
Lenka 24.04.2009

Milá Lenko,
nevím, jestli si uvědomuješ, jaké zásadní vzkazy mi předáváš.
Ono to musí být těžké, ale já moc děkuju za všechno.
Jsem nyní ve zvláštním zlomovém stádiu, něco mi v životě končí, aby něco ještě důležitějšího začalo.
Rozumím sdělením a symbolům, které ke mně od Tebe promlouvají.
I srp chápu doufám správně - sklízí se úroda, bude nový chléb, není třeba bát se hladu...
Také tykev nebo cuketa - je tisíce receptů, jak ji lze zpracovat...
K plástvím a pyramidám se toho už i tady napsalo hodně.
Mnoho lidí už plástve na vlastní oči vidělo, jsou až skoro neskutečné.
Nejpodstatnější je na nich časoprostorová rovina, která se na jiných kartách na první pohled neukazuje.
Pořád se skládají další a další dílky do nekonečné mozaiky.
Lenko, moc děkuju.
W. 24.04.2009

Moc Vás zdravím Wahlgrenis,
a já děkuju VÁM.
Vím, že předávám něco zásadního.
Nerozumím úplně všemu, ale to čemu nerozumím se ke mně většinou vrátí a pak už tomu rozumím.
Nebo spíš učím se rozumět.
Všechno má svůj čas a musím postupovat pomalu a trpělivě.
Mám pocit, že kdybych rozuměla všemu najednou, tak bych to nebyla schopna unést.
Je to jako východ slunce.
Vychází a osvětluje postupně větší a větší kousek Země.
Když mně začal Nový rok, tak to, co jsem si zapsala, bylo takové shrnutí zprávy, která mně přišla.
Vůbec jsem tomu nerozumněla, ale cítila jsem, že bych si to měla poznamenat.
Vidíte?
Už jsem si vlastně odpověděla na otázku "co se to stalo?" (Teda aspoň doufám :-)
Také ke mně přicházejí střípky a zapadají.
Doufám, že mozaiku skládám dobře.
Mám výborného průvodce - Vás.
Čerpám z Vašich stránek jako ze studnice, pomáhají mě to pochopit určité věci.
Nevím, jestli je to těžké, díky Vám to ANI necítím jako těžké.
Bude to těžší?
Já nevím.
Zpočátku jsem se bála, že Vás to bude obtěžovat.
Jsem ráda, že Vám to zapadá na správná místa.
Tuším, že to ještě není všechno.
Je to sdělení pro Vás.
Teď si uvědomuji, že všemu vlastně nerozumím.
Ještě asi nemám rozumět a ani po tom pátrat.
Ale směruje a posouvá mě to dál.
Je to trochu jako s tím obrázkem, který jste nakreslila.
Stále v něm hledám a ještě mu nerozumím.
Ale budu.
Až přijde čas.
MOC Vám děkuju Wahlgrenis, za to že jste.
Za to, co pro nás děláte.
Nesmírně si toho vážím.
Přeji krásný sluníčkový den.
Po slunečních paprscích posílám Lásku.
A ze srdce srdečný pozdrav
Lenka 24.04.2009

Dobrý večer Wahlgrenis,
srp - je srp Hojnosti.
Tykev - udáva směr. Jako kompas.
Lenka 30.04.2009

Dobrý den Wahlgrenis,
omlouvám se, včera jsem poslala jen krátkou zprávu.
Musím nyní doplnit sdělení ohledně Tykve.
Vyjevila se jako "posvátná" Tykev.
Položená na vodě funguje jako kompas (tedy ukazuje směr).
Přeji krásný sluníčkový den, kouzelnou noc a láskyplný první Máj.
Lenka 01.05.2009

Milá Wahl,
po přečtení příspěvku "Stavíme pyramidy" a Tvých odpovědí mi nedá, abych nereagovala.
Máš pravdu, těch informací k nám přichází čím dál více.
Je na nás vyvíjen velký tlak.
Před nedávnem jsem byla už "dostrkána" k tomu, abych opět začala malovat obrázky s informacemi a dát je mezi lidi.
Co jsem si vytvořila web s obrázky, valí se na mne daleko více informací, ze snů, knih, zapomenutých textů, informace z vesmíru, internetu...
Nyní mi přišla informace k pyramidám a Smaragdové desce, ale jak píšeš, některé informace sdělit nesmím.
Mohu jen napsat, co mi k tomu řekl ochránce.
"Na Smaragdové desce je vše, co musíme vědět o bytí a nebytí a co musíme udělat, aby se vzbudil svět, až usne, aby se probudil."
Když jsem si pak pročítala texty ze smaragdové desky, rozuměla jsem, i když ne všemu a běhal mi z toho mráz po zádech....
Začíná to si být tanec :-)
Chtěla bych také poblahopřát paní Lence k její cestě, držím palce.
Měj se krásně, Wahl, hodně síly a lásky.
Konchedras 04.05.2009

Dobrý den Wahlgrenis,
chci touto cestou poděkovat Konchedras za povzbuzení.
Nesmírně si toho vážím, protože ke mně přicházejí věci, kterým jsem nerozumněla a ani k nim nemám zvláštní vztah (pyramidy, Egypt).
Začínám také rozumět významu obrázku.
Srdíčko jsem já a kolem mě jsou krásné věci, kterým ještě nerozumím (jejich pravému významu)....
Mám se také naučit zapisovat si sny.
Už nějakou dobu se mě zdají nádherné sny a přicházejí ke mě krásné věci.
Nejživější sen, který jsem měla byl o tom, že jsem těhotná a miminko na mě mluví.
Ráno jsem se probudila a měla jsem pocit, že těhotná jsem.
Ale necítila jsem strach nebo šok, - zatím jsem děti neplánovala, resp. plánovala až později.
Mám totiž hrůzu z porodu, nevím proč - , ale radost.
Tuším, že se na mě nějaká dušička těší :-))
Musím ale připravit sebe a ještě hodně věcí.
Už se ale nebojím porodu, mateřství, dokonce se na ně těším.
Nebude to pro mě lehké, ale cítím vedení.
Wahlgrenis, to je tak nádherné!
Z neděle na pondělí se mně zdálo, že mě někdo (muž s tmavými vlasy a hnědými oči) ubližuje, kolem je spousta lidí a jen přihlížejí a pak se vytrácejí.
Nikdo mně nepomohl a odcházeli, aby se na to nemuseli dívat.
Najednou se tam objevila dívka a vzala mě za ruku.
Najednou ubližování přestalo.
Řekla mně i jméno.
Bohužel jsem si ho nezapamatovala (ještě jsem si sny nezkoušela zapsat).
Začaly jsme se přátelit.
Měly jsme spolu někam jít, přišla pro mě.
Najednou se ve snu objevil ten muž, který mě ubližoval, ale vypadal jinak.
Byl hodný (nebo se tak tvářil), ale když zjistil, že ta dívka na mě čeká, tak najednou hrozně spěchal.
Ukázala jsem mu cestu, aby mohl utéct a on šel.
Pak jsem šla za tou dívkou, která na mě už čekala.
Velmi intenzivně jsem cítíla, jak mě mrzí, že jsem ji kvůli tomu člověku nechala čekat.
Až to skoro bolelo.
Přicházela jsem k ní (seděla na zahradě) a chtěla se jí omluvit, když najednou se ozvalo zaklepání na dveře.
Hodně hlasité a naléhavé.
Ve snu mě to probudilo, protože jsem nerozuměla, proč slyším v zahradě klepání na dveře.
To mě probudilo tak, že jsem najednou otevřela oči.
Už jsem nespala a zaklepání se ozvalo ještě jednou!
Prošla jsem celý byt, byla jsem sama doma a ani za hlavními dveřmi nikdo nestál.
Toto je jen jeden ze snů, které si ale hodně pamatuji.
Wahlgrenis, nežádám Tě o výklad, pokud Ty sama k tomu nebudeš potřebu mít něco dodat.
Musím se učit.
Wahlgrenis, děkuji za to, že mě vedeš správnou cestou.
S úctou
Lenka 05.05.2009

Sfinga - je nebo není pyramida?
To není důležité.
Je to Brána.
Stala se z ní legenda.
Pokládá otázku a odpověď na ni i celá legenda se učí ve školách.
Ten, kdo *pochopí* otázku i odpověď, se může dostat dál.
Brána roste a mění se stejně jako lidé, kteří si myslí ,že rozumí a znají odpověď.
Otázka i odpověď jsou stejné, jen rostou.
V mnoha rozměrech.
Dostáváme se výš...
Nejdůležitější je LÁSKA.
To je minulost - budoucnost - přítomnost.
Je to počátek všeho a překonává vše.
LÁSKA JE VŠECHNO.
Kdo neví, mluví, kdo ví, mlčí nebo se uchyluje do ticha.
Wahlgrenis, jste blízká i vzdálená, omlouvám se jestli vykám nebo tykám, dějí se Věci.
Musí jít ven.
Alespoň některé...
Lenka 6.5.2009

Dobrý den drahá Wahlgrenis,
před prvním Májem jsem cestovala a na úplně nesmyslném místě v autě jsem našla krabičku zápalek.
Tuším, že byl na obale obrázek Kluka, Prince z mariášových karet.
Když jsem tu krabičku vyhazovala ven, tak jsem slyšela varování "POZOR na oheň!!!!
Chtěl jsem Vám to napsat, ale nakonec jsem to neudělala.
Pak jsem našla ve Vašem deníku příběh maminky jak její syn křičel ze spaní že hoří.
Pamatuju si, že na ten víkend vyšlo od meterologů varování, že je zvýšené riziko požárů.
Jenže u mě to nepřestalo a kdykoli vařím nebo vidím jak hoří v krbu tak se mě toto varování vrací.
Včera mě bylo opravdu hrozně zle (žaludek) a po půlnoci mě bylo opravdu zle a opět jsem slyšela "POZOR na oheň".
Myslela jsem, že by se to mohlo vztáhovat i na "oheň" ve mně.
Dneska už je mi líp a snažím se léčit, "čistit".
Tuším ale, že vše má ještě hlubší souvislost.
Přeji krásný sluníčkový den
Lenka 11.05.2009

Skoro nikdy nehraju, ale toto mi přišlo hezké:)
Vybírám 12 žen (některé, které ovlivnily můj život) a o kterých si myslím, že se připojí.
Myslím, že pokud by se tato skupinka žen kdy potkala v jedné místnosti, nebylo by nic nemožné.
Doufám, že jsem si vybrala správných Dvanáct žen.
Má objetí, láska, gesta a komunikace vám snad připomínají, jak mimořádné jste. ..
Prosím, pošlete mi tohle zpět.
Nezapomeňte si něco přát ještě před tím, než si přečtete citát.
To je všechno, co musíte udělat.
Nic navíc.
Jen tohle pošlete dvanácti ženám a dejte mi vědět, co se stalo 4. den.
Snažte se to nepřerušit, prosím.
Už jste si něco přály?
Jestli si nebudete něco přát, nestane se to.
Tohle je vaše poslední šance něco si přát!
"Snad dnes přijde vnitřní klid. Možná věříš, že jsi přesně tam, kde bys chtěla být.
Možná jsi nezapomněla na ten nespočet možností, které se rodí z víry v sebe a druhé.
Snad užíváš dary, které jsi dostala a předáváš lásku, která ti byla dána.
Snad jsi se sebou spokojená právě taková, jaká jsi.
Nech tuto vědomost, ať se ti usadí v kostech a dovol své duši svobodu zpívat, tančit, chválit a milovat.
Je tu pro každého z nás."
Teď tohle pošli 12 ženám během 5 minut.
A nezapomeň to i poslat zpět.
Já se počítám jako 1 ... uvidíš proč.
Děkuji Ti.

Dobrý den Wahlgrenis,
když mě dneska přišlo toto, byla jste první, na kterou jsem si vzpomněla :-)
Posílám Vám to ale jako "Další první" (protože jsem se předtím neodvážila Vám toto poslat)
Překvapila mě ta 12 v textu.
Máme 12 měsíců v roce.
Jenže dneska přišlo - 12 let. Dvanáctiletý cyklus.
A pak jsem si vzpomněla, jak jste psala, že k Vám přišla typologie lidských tváří...
Rozluštíte skryté tajemství, které sahá až do počátku časů....
Díváte se pozorně.
Přeji krásný den, posílám Slunce i když dneska není vidět
Lenka 14.05.2009

Milá Lenko,
děkuji, i když jistě víš, že maily tohoto druhu neposílám dál.
Pokud sis všimla, chodí ve vlnách...
Jako by to bylo v době, kdy se nic neděje, kdy se máme probudit, vzpomenout na někoho milého...
Nejsou to náhody.
Mně už tento text přišel včera, ale nereagovala jsem (Promiň, Olgo...).
Já se jen tak vnitřně usměju, a je to, jako by celý proces proběhl.
Ušetří se spousta času a jiných věcí...
Možná budu někomu opravdu připadat jako z jiné planety, ale mám to trochu jinak.
Možná jsem opravdu více pozorovatel, možná nežiju, jak bych měla.
Ale kdo má právo tohle soudit?
Kdo zná kvalitu života a kdo ví, co je dobré?
Děkuji ještě jednou, Lenko, ono je toho víc, co ke mně přichází...
Zvažuju vlastní priority, protože právo na život má jen to, čemu dáváme přednost.
Není to jednoduché, to mi věř.
Nespěchám, nespěchám na nic, čas není.
Doufám jen, že můj čas není pouhopouhé prozatím...
Je toho moc, co je třeba zpracovat a přijmout.
W. 14.05.2009

Dobré ráno Wahlgrenis,
děkuji.
Opět jste mě překvapila.
Ano, vím, že toto neděláte.
Já už hodně dlouho také ne.
Vždycky si na toho človíčka vzpomenu a pošlu mu úsměv.
Je to jako bych to odeslala.
U tohoto mailu jsem ale udělala výjimku.
A vidíte? :-)
Podle data vidím, kdy jsem Vám psala poprvé - je to nedávno, chvilka...
Usmívám se při čtení svých zpráv - jak jsem nevěděla, hledala, tápala.
Urazila jsem další kousek cesty.
Jdu dál.
Už vím, proč mně tyto informace přišly.
Rozumím tomu.
Hodně jsem pochopila, musela přehodnotit moc věcí, uspořádat si svůj život.
Je to ale jen začátek.
Mám být připravena na věci, které ještě přijdou.
Ano Wahlgrenis, nebude to jednoduché.
Už vím, jak jsi to myslela.
Je i není to těžké - zatím.
Všechno a všichni se probouzí.
ANO, OPRAVDU SE NĚCO DĚJE.
Budu připravena.
Je zvláštní, jak nyní plyne ČAS.
Patří to k informacím o pyramidách.
Mají své rozměry.
Délka je výška, výška je šířka, šířka je čas.
I když zatím neznám všechno, budu to brzo znát.
Stejně jako už jsem to znala kdysi předtím.
Lenka 15.05.2009

Dobrý večer Wahlgrenis,
hodně na Vás myslím.
Doufám, že to pomáhá, jak má...
Děje se hodně věcí, přicházejí v pravý čas a také se dostanou ven, jak mají.
DĚKUJI, že děláte to, co děláte.
Vím, že to není snadné, VÍM!
A proto máte kolem sebe vše, co máte mít.
Pracujete na něčem jedinečném a to, co dáváte, se vrací!!
Zapadá to do sebe a vlastně je to přirozené.
Rozumím, učím se a DĚKUJI
Lenka 27.05.2009

Wahlgrenis,
věci, události, čas - všechno plyne tak, jak má.
Dává to souvislost, zapadá to do sebe, je to logické.
Můžeme tomu říkat třeba matematika, fyzika, geometrie, architektura, ale i mateřství, city, prostě takto vše funguje.
Bylo zvláštní (kdysi), co se mně stalo.
Bylo neznámé to, co ke mně přišlo.
Pochopila jsem hodně věcí.
Rozšiřuje se to v dalších souvislostech.
Roste to.
Jako pyramidy.
Nejsou přesně tím, čím se zdají být.
Proto se to ale všechno děje.
Vše, co mělo být vyřčeno, objeveno, řečeno, postoupeno - všechno máme.
Můžeme to znát a dozvědět se...
Kdo hledá, najde!
Dlouho před námi bylo něco skrýváno, zatajováno nebo jinak vykládáno..
Proto se děje, co se děje, proto se lidé "probouzí", proto nás kontaktují ochránci, andělé... proto to cítí čím dál víc lidí...
VÍME VŠECHNO, CO VĚDĚT POTŘEBUJEME, ZNÁME, CO JE DŮLEŽITÉ!!!
Věřme svým srdcím!!!
Lenka 12.06.2009

Dobrý den Wahlgrenis,
přeji hezký den.
Věci do sebe krásně zapadají.
Mám před sebou ještě dlouhou cestu (zdá se být krásnější tím, co přichází, a právě možná o to delší :-)
I o to "trnitější".
Ale vše se děje, jak má.
Musím na sobě pracovat a udělat hodně věcí a změn.
Převést je ze srdce do činů.
Rozumím a učím se.
Rozumím.
Srdce a vědomí.
Až přijde čas, tak se potkáme.
To vím.
Někdy mám pocit, že už-už Tě potřebuji kontaktovat a "objednat se", ale nakonec to není to "ono".
Člověk potřebuje vedení, něco sdělit, rozhovor, konfrontaci, ale nakonec odpověď najde - když hledá.
SRDCEM.
Vše přichází, jen je potřeba přijímat a vidět.
Někdy to není dost jasné, ale vše nepřichází jasné, hned, a s návodem k použití.
Je to krásně, důmyslně zařízeno.
Na nic nejsi sama.
Ani Ty Wahlgrenis.
Víš, jak to funguje, přichází Ti hodně informací, kousků do sebe-zapadajících...
I díky tomu jsi silná a VÍŠ.
A toto chci udělat a tak zdravím také Konchedras, Olgu, Hopleu, Modroočku a další.
DĚKUJU, že můžu vnímat.
Lenka 20.06.2009

Dobrý večer Wahlgrenis,
toto mě zasáhlo už několikrát, dnes jsem si to opět připomněla.
Lenka 06.07.2009

www.nenasili.cz/cs/3799_divka-ktera-umlcela-svet-na-sest-minut
Toto je projev dvanáctileté Severn Suzuki, která vystoupila v roce 1992 na Summitu OSN.
Překlad - viz níže:
Snila jsem o tom, že ve svém životě uvidím ohromná stáda divokých zvířat, džungle a tropické pralesy plné ptáků a motýlů, ale nyní bych si přála, aby vůbec existovaly pro moje děti.
Dělali jste si VY starosti o tyto malé věci, když vám bylo tolik co mně?
Všechny tyto věci se dějí před našima očima a my se přitom stále chováme, jako bychom měli spoustu času a všechna řešení na tyto problémy.
Jsem jenom dítě a neznám řešení na všechno, ale chci, abyste si uvědomili, že vy je také neznáte!
- Nevíte, jak opravit díry v naší ozónové vrstvě.
- Nevíte, jak dostat lososy zpátky do mrtvé řeky.
- Nevíte, jak nechat ožít zvířata, která vyhynula.
- A neumíte vrátit lesy tam, kde dříve rostly a kde je nyní poušť.
A když tedy nevíte, jak to spravit, prosím, přestaňte to ničit!
Nyní zde vystupujete jako delegáti našich vlád, obchodníci, organizátoři, novináři a politici - ale ve skutečnosti jste také matky a otcové, sestry a bratři, tetičky a strýcové - a všichni jste něčí DĚTI.
Já jsem jenom dítě, které ví, že jsme všichni součástí jedné velké rodiny - pět miliard lidí a 30 miliónů druhů - a hranice a vlády toto nikdy nezmění.
Já jsem jenom dítě, které ví, že jsme v tom všichni společně a měli bychom jednat jako jeden svět s jednotným cílem.
Ve své zlobě nejsem slepá a ve svém strachu se nebojím říct světu, jak se cítím.
V mé zemi vytváříme tolik odpadu, nakupujeme a vyhazujeme, nakupujeme a vyhazujeme, nakupujeme a vyhazujeme.
Avšak bohaté země se vůbec nedělí s těmi, co to potřebují.
I když máme víc než dost, bojíme se dělit, bojíme se darovat něco z našeho majetku.
V Kanadě žijeme privilegovaným životem se spoustou jídla, vody i přístřešků - máme hodinky, kola, počítače a televize.
Před dvěma dny jsme byli šokováni, když jsme strávili nějakou dobu s dětmi žijícími tady v Brazílii na ulici.
A toto nám řeklo jedno dítě:
"Přál bych si být bohatý. A kdybych byl, dal bych všem dětem, co žijí na ulici, jídlo, oblečení, léky, domov, lásku a cit."
Jestliže dítě žijící na ulici si přeje se dělit, proč my, kteří máme všechno, jsme stále tak nenasytní?
Nemohu přestat myslet na tyto děti mého věku, protože to, co vytváří tyto ohromné rozdíly, je místo, kde se narodíme.
Takže bych vlastně mohla být jedním z těch dětí žijících ve Favellas (chatrče, slumy) v Riu,
mohla bych být dítě hladovějící v Somálsku, oběť války na středním Východě nebo žebrák v Indii.
Jsem jenom dítě, které ví, že kdyby se všechny peníze vydávané na války utratily na vyřešení ekologických problémů, ukončení chudoby a vytváření dohod, jak nádherné místo by mohla být tato Země...
Ve škole a dokonce i ve školce nás učíte, jak se máme chovat ke světu.
Učíte nás:
- nebojovat s ostatními,
- vypracovávat úkoly,
- respektovat ostatní,
- uklízet po sobě nepořádek,
- neubližovat ostatním stvořením,
- dělit se - nebýt chamtivý.
Proč děláte věci, o nichž sami říkáte, že je my dělat nemáme?
Nezapomínejte, proč se scházíte na těchto konferencích, pro koho to děláte - jsme vaše vlastní děti.
Rozhodujete o tom, do jakého světa budeme my vyrůstat.
Rodiče by měli být schopni uklidnit své děti větami "všechno bude v pořádku",
"není to konec světa" a "uděláme vše, co bude v našich silách".
Ale myslím, že už nám to teď nemůžete říkat.
Jsme vůbec na vašem seznamu priorit?
Můj otec vždycky říká "JSI TÍM, CO DĚLÁŠ, NE TÍM, CO ŘÍKÁŠ."
To, co děláte, mi působí, že v noci pláču.
Říkáte, že nás milujete.
Ale já vás vyzývám, prosím, JEDNEJTE PODLE SVÝCH SLOV.
Děkuji Vám.

Wahlgrenis,
zdravím a myslím na Tebe. Dějí se věci....
Když si chce člověk odpočinout, lehne si. Na záda.
Když se hroutí, padá, omdlívá, jde "dolů"
Prostě k zemi.
K Zemi.
Oči jsou obráceny k nebi.
Země ho táhne jako Matka. Dívat se na nebe - vidět.
Děti, budoucnost, naději, smíření...
Srdce - to je nejdůležitější. Mít jej na "pravém" (vlastně levém :-) místě.
Srdce je na pravém místě. To co přijímáme, poznáváme, víme a cítíme, dáva nový smět... je na levém.
Pak se mě to prolíná - jakoby se to míchalo v míse.
Mísa - to je TO PRAVÉ.
Pravá a levá strana - jsou propojeny. Hledat. Rozumět. Dívat se srdcem.
Lenka 16.07.2009

Dobrý večer Wahlgrenis,
nevím jak začít, ale dívala jsem se z paláce na pyramidy.
Pak jsem se k nim vydala přes poušť.
Potkala jsem na ní skarabea a pohladila jsem ho - tak jak se hladí psi nebo kočky, 2x nebo 3x.
Pak jsem byla uvnitř pyramidy, dívám se a prohlížím si obrázky na stěnách... jdu dál... dotknu se stěny a dotýkám se dál, necítím žádnou ránu, výboj, jen v sobě klid.
Doma.
Někdo pohlcuje temné světlo - ne tmu!!
Ale světlo v temnotě.
Všude je světlo i tma.
Ve tmě je světlo, ve světle tma.
Jsou tam stíny, ale není třeba se jich bát.
Čas je jiný.
Pak je tam Hoplea (vím, že "říká podobné věci").
To je poznámka, kterou jsem dokázala přečíst.
Světlo bez času.
Mám tu ještě vzkaz, který začíná "Kdo VÍ, vi, kdo neví......"
Pak se mě psalo něco nečitelného, dále následuje: "kdo, KDO, Kdo.. KDO... a připsáno je: "Wahl, kdo to psal"?
Technologie budou lepší, ale Cesty také.
Kdo ví, VÍ.
Pak ještě: "Boj bude pokračovat"
A pak ještě jedna věta je čitelná: "Proč prší pod zemí"?
Já vím, že je to zmatené, něčemu už ale rozumím, doufám, že správně.
Jen nerozumím, proč některé věci ke mně přicházejí tímto způsobem.
Snažím se je přijmout a pochopit je, ale někdy si připadám ztracená.
Jako když mám něco před sebou jako na dlani, někde v sobě vím, ale neumím to použít, aplikovat, ztotožnit se....
Jdu za svým srdcem a to je moc dobrý kompas.
Lenka 06.08.2009

Zdravím tě Wahlgrenis,
nechce se mi, víš to.
Nevím, proč prší pod zemi (Lenka 06.08.2009), ale prší.
Proto je tam otazník (řešení je ten skarab, on to ví ale nevidí).
Poznámky/vysvětlení:
"Boj bude pokračovat" = s psychopaty.
Technologie budou lepší (youtube), ale Cesty také (hledej Tajemství).
Proto "Kdo ví, VÍ".
""kdo, KDO, Kdo.. KDO..." - komu, KOMU se to zdá?
KDO to je?
Ten, kdo si to sem napsal.
Kdo to je?
Poznámka ve snu, označený sen, popsaný sen!!!
bzl lucidní!
Tento, o kterém píše Lenka, znám sama přinejmenším 10 let a více, opět jako s D., přišlo mi divné hladit skaraba jako kočku, vykládala jsem to doma ráno, tehdy jako holka, že jsem měla sen s psanými poznámkami.
Taky jsem si myslela, že se to zdá jenom mně.
Ve světle tma a pohyblivé stíny (živé, není třeba se bát, ano, ano jsem mnohem mocnější, neřeším nějaké stíny, jsem mocnější než ten sen), pohlcuje světlo které není vidět (slepota), bez slunce i (bez zraku!!! že? byla tam slepota, ten sen byl také o slepotě, která nějak nevadila, a pak-potom tam zrak byl).
Proto to možná vypadá (symbolicky), že je to, jako když by pršelo pod zemí.
Taky tam na to "není místo".
Ještě něco..?
Jo - k tomuhle se váže verš:
*Zřel bez sluce i bez zraku že povstal kámen zázraku.. kde světlo bylo, kde tma byla, tam myšlenka se narodila, aby z ní vzešly veškeré obrazy.*
Toto je přesně ono, tento sen je o Tajemství.
Hledej Leni.
Hoplea 07.08.2009

ještě k tomu, Wahlgrenis, můj lama měl pravdu!
Víš, jak mi odpověděl, tu poslední radu, co se mi teď tolik nelíbila, radu, co mi dal, bylo: ZJISTI KOMU SE TO ZDÁ.
Ale vzala jsem to, že teda ok, že se na to zaměřím, i když jsem byla docela smutná, že pro mě nevyštrachal nějaké solidní pokyny, že asi neměl čas a že jsem zas přišla zkrátka.
No:o), asi ví, co říká, a hle - objevil se tenhle starý sen:
"kdo, KDO, kdo.." není to blbost!
"komu se to zdá, kdo si to sem psal?"
Pak tam je pochopení, že je lucidní nejen tento sen, ale ve skutečnosti i že je lucidní ta realita, ve které se to zdá. (to nevím, jestli se k tomu Lenka dostala)
Jestli mi rozumíš, je lucidní (teda může být) i ta úroveň, ve které komunikuji s Tebou a ostatními.
Prostě se to nějak tady překrývá, splývá realita snu a realita reality, protože já ty sny znám.
Vždycky byly nějakým způsobem víc vědomé (a proto zapamatovatelné) - a zdají se víc lidem.
Proto je možné se probudit i tady, nejen tam.
Snad to nepíšu moc složitě.
Vím přesně, že jsem si tehdy jako holka myslela o tom, že vlastně lidi, když běžně přes den nějak fungují, tak vlastně taky spí.
Jízda na tygrovi.
Jenže je to schopnost, úroveň pochopení.
Vlastní každému (krom ASP, tam to nejde) ale je nutné ji vypěstovat - jako svaly.
Svaly bohužel rostou až za hranicí bolesti - víš, o čem mluvím, tam začínáme všichni.
Duchovnost nejsou sladká slova a svaté krávy.
Toto je myslím perfektní nápověda.
V kostce (skoro) všechno, co o tom dokážu (chci?) teď říct.
Měj se pěkně:o)
Hoplea 07.08.2009

Čas se sice zkracuje, ale můžeš roztáhnout prostor.
Ten člověk, co tam seděl a kometoval to, tak to VĚDĚL!
Golem.
Hopleo - víš proč prší pod zemí?
Jak nahoře, tak i dole.
Voda!
Pomáhat si - jakoukoli drobností, to je smysl života.
Všechno důležité máme v sobě!
Duše je podstata, tělo jako ukazatel, měřitel, trochu směrovník.
Duše VÍ, tělo (na těle) se to projeví, TEĎ v tomto čase, kdy je to důležité.
Naslouchejme.
Nesnažit se "ukecat" tělo.
Důležitější je starost o duši než o tělo.
Tělo je vodítkem.
V něm je klíč když víš, ale pochopit je záležitostí spojení, harmonie, duality.
Duše a tělo.
Srdce VÍ.
Prsty, ruce, první ruka, druhá ruka.
Nohy.
První ruka třetího muže, tam je prst.
Hvězda, Da Vinciho "člověk"...
Ještě tomu přesně nerozumím...
Nevím, proč přesně proč byly na stěnách barvy - červená, modrá, žlutá.
Jako by tam byli 3 lidé, ale mně chyběl ten čtvrtý.
Byl tam, ale nebyl vidět.
Cítila jsem ho.
Silnice zatím jsou výš než chodníky, ale na chodnících je víc a víc lidí.
Lenka 24.08.2009
P.S. - Už snad umím neupravovat vlastní vzpomínky.. Učím se jim porozumět.

Leničko,
děkuju:o), četla jsem 2x, strašně se mi to líbí.
Vstupuji do toho proudu, co jsi naznačila a ooh:
Je to takové přesné a krystalické a jako by si to "sedlo".
Koncepčně nelze pochopit ale intuitivně to je snadné, nevím proč??:o))
Každopádně ano a díky a pěkné dny!
Hoplea 24.08.2009

Dobrý večer Wahlgrenis,
jak se máš?
Jak se Ti daří?
Doufám, že dobře zvládáš vše, co přichází....
Děje se nejen mně hodně věcí a když někdy pátrám po vysvětlení, tak nahlédnu k Tobě, i na své psaní a vím, že jsem to věděla anebo mě to i posouvá dál.
A to jsem já, zatímco Ty stojíš někde dál a přece s Cestou před sebou.
Chtěla bych Ti toho hodně napsat, ale není to důležité psát, protože Ty VÍŠ.
I tak se to zřejmě k Tobě dostane v pravý čas.
Vzpomněla jsem si, jak jsem Ti poprvé psala o plástvích (a taky včelách)..
Dneska už vím trochu víc a těším se na další informace, které přijdou...
V sobotu budu s vámi a děkuji Šárce za to, co napsala :-)
Včera jsem měla "návštěvu" a přenádherný sen - pořád ve mě žije.
Wahlgrenis, přeji nádherné babí léto, hodně sluníčka a barev kolem dokola - Tobě i všem, kdo čtou Tvé stránky.
S Láskou
Lenka 24.09.2009
PS: Červená, modrá, žlutá by měl být kaolin, ale já jsem viděla jiné barvy.

To ještě ke snu z Pyramid.

Sfinga je hlavolam.
Golemové - jsou krásní, jsou tvarovaní, ALE HLAVNĚ - MAJÍ DUŠI!!
Kabala.
Dub - dubové dřevo.
Je tvrdé jako ocel!
Tupí sekery.
Odráží kladiva.
Odráží je do tváří těch, kdo s ním pracují.
Dubové dveře.
Wahlgrenis,
zapisuješ do mnoha Srdcí, Vědomí i Vzpomínek...
Máš svůj ateliér, tyto stránky, prosím neboj se a Vepisuj se dál...
Nesepisuj Horoskopy, to už není důležité, sepiš Knihu, nebo svůj deník, své poselství...
Čas se krátí, ale TY můžeš oslovit ještě spoustu lidí, lidiček a duší.
Tolik toho můžeš předat dál!
Hodně věcí už "neděláš", protože někteří jsou nenasytní, něčeho zneužívají..
Ale hodně lidí učíš, mají pokoru a Rozumějí - učí se.
Hopleo,
Děkuju, že ses ponořila do něčeho, co jsem psala!
Je to tak, jak říkáš..
Nejde to vysvětlit, ale JDE to PROŽÍT.
Přichází to, nejde to vysvětlit, popsat, ale funguje to!
Nádhera, že jo?
Krása.
Jen to ještě nedokážu propojit.. :-(
Resp. se do toho dokážu ponořit, zkoumám to, někdy je to těžší, někdy lehčí... i tak je to nádhera.
Něco jsem poznala, prožila - chtěla bych to dát všem!
Ale nejde to :-(
Najednou.
Člověk si k tomu musí dospět.
Sám.
Někdy to jde dát jako dar, někdy ne...
Mám pocit, že někdy začínám od začátku a někdy už jsem v tom...
Okolnosti mě posouvají dál, neumím je většinou popsat, ale VÍM a cítím, že je to v pořádku.
Ne všemu vždycky rozumíme, chápeme, máme vysvětlení, ale to, co CÍTÍME, je důležité!
Naslouchejme tomu, nechejme se vést - jsme to MY, jsem to JÁ.
Tohle mi říká MOJE SRDCE, to jsem JÁ!
Naslouchejme, nedivme se, nechejme se tím nést...
Lenka 04.10.2009

Ahoj Wahlgrenis,
moc Tě zdravím a posílám Ti hodně síly, energie a Lásky.
Doufám, že se Ti daří dobře všechno zvládat a že máš "naloženo" jen to, co uneseš.
Nastává zvláštní doba - jakoby se otevírala nějaká brána, kterou sem k nám proudí různá poselství a vzkazy.
Opravdu o ničem nepochybuji, všechno funguje jak má.
Začátkem října jsem poznala osůbku - je to Anděl!
Nedalo mně to a řekla jsem jí to - prostě mně to v tu chvíli přišlo důležité a jsem moc ráda, že jsem poslechla srdce a ne hlavu.
Většinou když s někým mluvíme 2x po telefonu a ještě jsme ho neviděli, tak "se takové věci neříkají" :-)
Ale já jsem to udělala a jsem moc ráda.
Tento Anděl mě otevřel nádherný svět.
Je to úžasná a krásná žena, dokonce jsme spolu byly "ve spojení" - cítila jsem ji.
Usnula, ale takovým tím blahodárným spánkem.
Prožívala jsem s ní ten spánek - klid, mír, posílení.
Bylo to úžasné.
Také jsem pravděpodobně dostala nové jméno.
Zatím jsem moc nepátrala, ale všechno přichází v pravý čas.
Jsme ve spojení a těším se, až se potkáme osobně.
Dneska jsem měla zvláštní sen.
V tom snu mě přítel můj požádal o ruku.
Řekla jsem ano a těšila se jak tu zprávu řeknu ostatním (rodina, přátelé).
Nakonec jsem se ale "uklidnila" a tu radost začala prožívat v sobě.
Pak jsme se domluvili, že obřad bude jen náš a že všem to postupně oznámíme, jakmile budeme svoji.
Prostě ten akt si prožijeme vnitřně, tak nějak intimně, bez obecenstva.
Pamatuji se ještě, že jsem řekla větu: "A kdy to řekneme tomu, těm, té..?" a přátel řekl: "Až budeme svoji. Mají nás rádi, budou mít další Vánoce".
Těšila jsem se a plánovala, kde to bude a co budu mít na sobě, prožívala jsem radost a vytěšovala se z toho, že budu s člověkem, kterého miluju.
Věnovala jsem se příprávám (spíš jsem to brala organizačně, nezkoušela jsem si ani šaty, nevybírala jsem kytici, nic), jen jsem se těšila na obřad.
Prostě jsem to prožívala srdcem.
Pak přišel "den D".
(Tento úsek snu jsem vnímala, jako by se začal odehrávat v jiném čase, změnila se atmosféra, jako by se mě celá svatba netýkala, byla jsem jako divák).
Ocitla jsem se v domě svých prarodičů.
Nebyl tam nikdo z mé rodiny ani přátel, ale asi 10 lidí.
Věděla jsem, že jsou tak kvůli svatbě, brala jsem je, ale vnímala jsem jen jako známé.
Těšila jsem se na obřad, šla jsem se projít do zahrady a když jsem se vracela, tak mě napadlo, že se vlastně vdávám a nezařídila jsem si kadeřnici a taky nevím, kde mám šaty (i když jsem žádné nevybírala).
Řekla jsem si, že se zkusím zajít zeptat své kadeřnice, jestli by mě neučesala.
Šla jsem k ní do salonu, kde mně bylo její kolegyní řečeno, že v sobotu je doma, musela bych tam za ní zajet, ale že svatební účes u ní stojí od 15.000 do 20.000 Kč.
Bylo mně to divné, co by na mé hlavě stálo tolik peněz (mám vlasy nakrátko, asi tak 5 cm), tolik peněz jsem stejně neměla, takže jsem odešla s tím, že si účes udělám sama.
Přicházela jsem k domu prarodičů a ven vyšla nějaká dívka (jedna ze známých kvůli svatbě) a tu jsem požádala, aby mě učesala.
Na samotné česání si nepamatuju, jen pak na to, jak stojím před zrcadlem a na hlavě mám žlutý klobouček (takový, co pokrývá půlku hlavy - toto se nosilo ve 30. letech) se závojem, který se dá dát přes obličej a pak se obrátí a visí vzadu jako ozdoba.
Před zrcadlem jsem si pořád ten závoj dávala přes obličej a pak dozadu.
Klobouček jsem si nakonec nevzala, protože jak jsem stála před tím zrcadlem, tak mně něco říkalo, že klobouček není můj, že patří někomu jinému.
Pak nastávala doba "před obřadem".
Až teď mě vlastně napadá, že neproběhla odebírka, jako bych se se ženichem domluvila, že se potkáme až na obřadu.
Na obřad jsem šla pěšky a když jsem čekala před obřadní síní, tak jsem si všimla, že mám růžové šaty s našitými kvítky.
Šaty byly nad kolena, úzký korzet a od pasu široká sukně - jako v 50. - 60. letech.
Takhle přece nemůžu jít! - napadlo mě, a tak jsem vyrazila k půjčovně svatebních šatů jestli, tam nemají něco, co by mě bylo (chtěla jsem bílé jednoduché šaty).
Půjčovna byla v garáží prarodičů (takže jsem se vlastně vrátila do domu), ale tam byly jen prázdné věšáky a asi troje malé bílé šaty pro družičky.
Řekla jsem si "tak dobře, aspoň jsem to zkusila".
Wahlgrenis,
omlouvám se, dívám se, že je to takové dlouhé, doufám, že Tě moc nezdržuji.
Už se dostávám k tomu nejdůležitějšímu.
Tuto část snu jsem prožívala intenzivně - náladu, barvy, vůně, hudbu):
Vrátila jsem se k místu obřadu, před budovu, resp. to byl opět dům prarodičů, ale vstupovalo se do něj zepředu.
Tam je okno, ale ve snu tam byly schody a dveře, tam nikdo nebyl.
Trochu jsem se lekla, ale pak jsem si říkala, že zkusím jít dovnitř.
Družičky už byly napůl cesty "k oltáři", ale jak jsem vešla, tak se rozeběhly zpět ke vchodu a vykročily znovu.
Já jsem pak šla asi s 30 m odstupem za nimi.
K oltáři jsem šla sama, cesta však nevedla středem, jako je to běžné, ale z prava.
Těch 10 hostů jsem musela obejít zprava.
Nechtělo se mně jít, ale zazněla píseň, kterou mám moc ráda a mě zahřálo u srdce a vykročila jsem, protože jsem v tom cítila vzkaz od někoho (ženicha) a věděla jsem, že na konci cesty na mě čeká.
Od této chvíle jsem začala i velice intenzivně vnímat barvy.
Jedna družička měla červené šaty s velkými bílými puntíky.
U oltáře ale na mě čekal někdo jiný!!!
Seděl tam muž v tmavě modré mikině a pískových volných kalhotách, na očích měl černé sluneční brýle.
Seděl na něčem, co vypadalo jako reprobedny (kapely je mívají na koncertech na pódiu).
Ten muž jedl něco, co vypadalo jako řízek, ale když do něj kousl, tak mezi masem a obalem byla zelená barva.
Pomyslela jsem si, že mu řeknu "Už to nejez, máš od toho zelenou celou pusu", ale když jsem se blížila, tak ten muž podal jídlo někomu dál, sundal brýle a obejmul mě, pak mně dal pusu.
To mě potěšilo a uklidnilo.
Za novomanželi stávají svědci.
Za mnou stál muž ve fialovém roláku.
Věděla jsem, že je to bratr mého nastávajícího.
Ženichovi za svědka byla přítelkyně jeho bratra (všimla jsem si, že je to družička v těch červených šatech s puntíky).
Začal slavnostní obřad.
V první moment jsem si říkala, že už je to tady.
Pak se ale dostavil intezivnější pocit - že takto to být nemá!
Poté začal můj nastávající ze svého místa odbíhat, různě pobíhal po síni, bavil se z hosty.. já jsem stála na svém místě, ale začala jsem být z jeho chování nervózní.
Pak se vedle mě postavila osoba a chytili jsme se za ruku.
Měla jsem krásný pocit z toho stisku.
Podívala jsem se vedla a zjistila jsem, že se držíme za ruku se svědkem (bratr nastávajícího, fialový rolák).
Podívali jsme se na sebe a pustili se, jako by mezi náma proběhlo poděkování za podporu, za ten okamžik, ale že to není správné.
Když se konečně nastávající vrátil na místo vedle mě a mělo se pokračovat v obřadu (který jsem už neprožívala, protože to nebylo ono, nebylo to správné a křičelo to ve mě "takto nee"), tak do síně vtrhli dva ozbrojení muži.
Křičeli něco na oddávající (že něco má neoprávněně, musí to vrátit).
Ten z chlapů, co stál napravo, byl asi 2 m vysoký, možná 110 kg, měl tmavé vlnité vlasy stažené do culíku (vlasy ale byly jak koudel) a modré oči.
Něco jsem řekla a on na nás (já, ženich, za náma svědci a pak v síni lidé) namířil zbraň.
Objala jsem nás tři vepředu a udělala krok zpět.
Potkala jsem se s tím mužem očima a on jakoby naznačil, že můžeme utíkat ven.
První vyběhl můj nastávající (tmavě modrá), pak jeho bratr (fialová), pak jsem probíhala já.
Před dveřmi jsem se otočila a viděla jsem, jak po nás ten modrooký člověk vystřelil.
Viděla jsem letět kulku a vyběhla jsem ven.
Za mnou běžela přítelkyně (červené šaty s puntíky).
Současně s ní se ale sypalo sklo.
Dveřmi prolítla tak, že za nimi zůstala ležet na zádech na zemi.
Zkontrolovala jsem, jestli ti přede mnou jsou v pořádku.
Byli a snažili se rychle jednat.
(Zjišťovali, kolik je lidí v sále, jak to vypadá venku, kam zavolat apod.)
Já jsem taky ležela (ale na břiše), tak jsem jí přitáhla rukou za límec k sobě a mluvila jsem na ni.
Nereagovala.
Začala jsem jí masírovat srdce a mluvila na ni.
Říkala jsem si, že nesmím přestat, dokud nepřijde pomoc (sanitka, někdo, kdo tomu rozumí).
Pořád se nedařilo ji probudit.
Začala jsem přemýšlet, jestli dobře masíruju (hlavou mně probíhalo "Kruci, jak nás to učili? Jak to je?").
Pak jsem zjistila, že jí masíruju srdce, ale že se má i dýchat.
Zkusila jsem to.
Zafungovalo to!!!!
Probrala se!
Hrozně se mi ulevilo.
Přišel muž ve fialovém a já jsem mu řekla "Martina je v pořádku. Žije."
A pak jsem padla vedle té Martiny (družičky, holčiny v puntíkových šatech), já jsem na sobě měla fialovou halenku a tmavě modré kalhoty, padla jsem na záda a v této poloze jsem se probudila.
Chvíli jsem nad tím snem přemýšlela a pak se podívala na hodinky.
Bylo 6:17

Wahlgrenis,
přemýšlím nad tím snem doteď.
Vím, že se říká, že svatbu viděti - smrt, neštěstí... apod.
Já to ale vnímám jako cestu dál, postoupení o schůdek výš.
Sjednocení myšlenek, světlo, poznání, moudrost...
Nechci Tě zatěžovat výkladem a omlouvám se za dlouhý mail.
Vím, že si mám zapisovat sny, ale ty důležité "zapsané" mám (v srdci).
Učím se pořád a vše má svůj čas.
Určitě pochopím i toto.
A Wahlgrenis, MOC děkuju.
S Láskou
Lenka 28.10.2009

Milá Lenko,
nevím, jak je to možné, ale téměř všechno, co píšeš, má nějakou souvislost se mnou, s mým životem.
Tento sen je absolutní...
Ale to asi nemá smysl popisovat.
Skoro tajná svatba, účes - mimochodem včera jsem měla krásný rozhovor s úžasnou ženou, kadeřnicí...
Musíme se vidět, jinak to nejde.
Návrat do minulosti 30. léta a potom 50. - 60. léta.
Tady se žilo s noblesou, člověk se choval jinak, platila jiná pravidla.
Také člověk s černými brýlemi na očích a reprobendami je pro mne důležitý symbol.
Znám i pocity při svatebním obřadu, že takto to být nemá.
Vteřina s cizím člověkem - krása.. soucítění.. naladění..
Ani boj, kdy nevím, co bude v další vteřině, mi není cizí.
Záchrana života... a úžasné: žije!
Uff...
Tohle byla moje rekapitulace.
Lenko, já Ti moc děkuju.
W. 28.10.2009

Wahlgrenis,
dovol mě "výkřík": jééééjejéééjooooojůůůůůů!!
Tohle je teda síla.
Jsem mile překvapená, i když bych být neměla.
Opravdu se ničemu nemám divit, ale pořád jsem překvapená, jak to funguje!
Jak je to vlastně jednoduché.
Mám teď slzy v očích, ale je to krásné!!
Juj.
Velice Ti děkuju za Tvou větu: "Musíme se vidět, jinak to nejde".
Máš pravdu.
Já jsem se to jen neodvažovala říct nahlas.
Ale nějak jsem tušila, že se jednou (tzn. až přijde čas) uvidíme a setkáme.
Cítím to tak už nějakou dobu :-)
Neměla jsem odvahu nebo "potřebu" k Tobě objednat.
Říkala jsem si, že je víc lidí, kteří Tě potřebují, čekala jsem.
Pravda je, že jsem minulý týden jela trasou a když jsem viděla odbočku doleva - Pardubice, 21 km, tak jsem na Tebe myslela.
Přišlo mě ale "To přijde, nespěchej. Vše je jak má být."
Také jsem byla blízko od svého Anděla.
Pochází z míst, kde jsem byla.
Nemohla jsem se ozvat, ale jsem si jista, že věděla a cítila že jsem poblíž.
Wahl,
pracuji na sobě, učím se, snažím se pochopit co ke mě přichází - prostě se pořád učím.
Víš a já také, že některé vzkazy, které mě přišly, byly pro Tebe.
Jsem ráda, že jsem Ti napsala ten sen.
Vrtal mně v hlavě, první jsem Tě nechtěla obtěžovat, ale vše se děje tak, jak má.
Tušila jsem, že není jen pro mě.
Ach jé - to je taková krása!!!
Víš, teď mě trochu napadlo, jak k Tobě přijedu a díváme se na sebe.
Napadá mě - co budu dělat?
Říkat?
Není to důležité, vše se děje, jak má.
Čeká mě opět podobná trasa.
Nevím, jestli říct, že je to daleko nebo blízko (něco se děje s Časem).
Můžu se Ti ozvat dopředu?
Určitě dám vědět.
A pak spadneme do toho proudu a necháme se vést.
Wahlgrenis,
DĚKUJU, DĚKUJU, DĚKUJU!!!
Objímám Tě
Lenka 28.10.2009

Wahlgrenis,
a taky musím poděkovat za obrázek, který se teď objevil na Tvých stránkách.

Připomíná mi ten "můj", který jsi malovala.
Připomínal mně obrázky od Princezny, pamatuješ?
V duchu tuším o čem je, vím, že to v sobě mám.
Zatím to ale nedokážu vyjádřit slovy.
Jen to tak v sobě cítím.
Ještě jednou MOC děkuju.
Lenka 28.10.2009

Wahlgrenis,
už to jinak nejde.
Musím napsat, že dnešní den je opravdu moc výjimečný.
V tom, co přichází a co se děje.
Je to nádherné a úžasné. I zajímavé.
Na dnešek až moc věcí.
Od rána myslím na svého Anděla.
Pak na Tebe a Hopleu. Protože všchno navazuje.
Ozvu se jak vše zpracuji.
Zdravím Tě moc a s velkými díky.
Právě teď ale děkuji Hoplei.
MOC děkuji.
Nějak ji cítím.
DĚKUJI
Lenka 07.11.2009

Wahlgrenis,
všechno je, jak má být, VŠECHNO!
Wahlgrenis,
v neděli jsem (ne náhodou :-) viděla Tibetské mísy.
Měla jsem slzy v očích, jen když na mě vykoukly!!
Mohla jsem se jich dotknout a dokonce i na ně hrát!!
Přistupovala jsem k nim s takovou úctou a až teď mě vlastně napadá, že jsem si v hlavě "jela":
"To není možné, to není možné...", ale v srdci jsem měla pokoj a velké díky.
Bylo to vzájemné jiskření.
Dotkla jsem se jich.
Jen tak, jak tam ležely.
Jen mís.
Pohledem, pak i dlaní, prsty...
Mohla jsem je "ochutnat", byly tam paličky(?) - nevím přesně, jak se tomu říká.
Mís bylo 7, k tomu 2 "paličky".
Vzala jsem do levé ruky menší misky a "políbila" je paličkou...
Ten zvuk, energie... to jak se to vše spojilo..
NÁDHERA!!!
Jakmile se "poperu" s technologií (mobil - pc) pošlu i fotku.
Wahlgrenis,
zdává se mě o koních, orgonitu i mísách (což mně připomíná "srdce je na pravém místě a to "pravé" je levá strana).
Jako zrcadlo nebo mísy, které mně přišly s pyramidami (to ještě zkoumám)..
ale přichází to.
Wahlgrenis,
napiš tu Knihu.
Těším se
s Láskou a (nově) nováčkovským "koncertem" pro mého Anděla a Sluníčko
Lenka 17.11.2009

Wahlgrenis,
věci se dějí, jak mají.
Člověk se na to cítí připravený, že to zvládne, že to bude fajn..
Pak se otevře lidem, které má rád, poví, napoví... a obrátí se to proto němu.
Jsem na cestě a hodně věcí mně běží v hlavě.
Někteří se tváří, že Ti rozumí, otevřu se jim..
Chápou a pak to obrátí proti mně.
Mají své škatulky
Asi..?
Mám trošku chandru, tak se omlouvám.
Vidím věci z jiných souvislostí, snažím se dávat to co v sobě mám - Lásku, Upřímnost.. spíš narážím.
Vím, že je něco za něco i jak to bolí.
Bolelo to už kdysi a těšila jsem se, že bude líp.
Bude, ale ne teď.
Teď není.
Energie, zlost, malost, nepochopení, neláska...
Už zase vím, proč je něco za něco.
Doufám, že bude líp.
Jen jsem vyprahlá, vyšťavená, vysátá...
Musí to jít ven.
Snažím se to přijmout a pochopit.
Jako očista.
Pak bude líp.
Mám před sebou několik věcí v tomto týdnu.
Jsou hodně různorodé.
Rozhodující
Pro mě.
Hlavně pro mě.
Na mně je, jak s nimi naložím.
Přemýšlím o nich a obracím je ze všech stran.
Bojím se jich i se na ně těším.
Vím nebo tuším, jak dopadnou.
Ale zase budu dál.
Stane se to.
Dnes se mně zdálo o horách - chodíme já a tři další lidi.
Dva muži, dvě ženy.
Ty dva muže znám, jedna ze žen jsem já a ta druhá se jmenuje jako já.
Ale neznám ji.
Když ale vyjdeme na vrcholek, tak na vrcholku není vrcholek, ale placka - taková planina.
I když to jako vrcholek vypadá.
Když chceš vidět dál, tak se musíš pustit na planinu.
(Vypadá to jako hora, jsi na vrcholku, můžeš se rozhlídnout, ale najednou se zdá, že vrcholek někdo uřízl a vypadá to jako hora s uříznutým vrškem).
Prostě z vrcholku musíš seskočit na tu planinku.
Je na ní led - tvrdá krusta.
Seskočím a kam šlápnu, tak tam se led rozpouští.
Volám na ostatní, že můžou jít, že je to v pořádku, a oni jdou.
Pak je střih a jedeme auty někam k hranici.
Každý pár má své auto.
V koloně se někde ztratíme, nevidím druhé auto s našimi kamarády (ten druhý muž se ženou, která se jmenuje jako já).
Musíme pak vystoupit, auto nechat tam, kde nás zastavili.
Procházíme po dvojících (ti, kteří spolu přijeli) nějakou celnicí - je tam závora a tam obzrojený celník, voják.
Cesta po které jdeme - to jsou ploché kameny, ručně opracované spojené cementem nebo betonem.
Vypadá jako přírodní kameny, které jsou nasekány jako dlaždice, spojené nějakým tmelem.
Jdeme zespodu, cesta se mírně vine nahoru, ale žádné velké převýšení.
Před námi i za námi jdou lidé.
Najednou se se mnou začne handrkovat nějaká žena.
Já jsem klidná, ale ona se snaží mě provokovat.
Jediné, co si pamatuju - měla černou dlouhou sukni až na zem, skládala se z několika pruhů na sebe našitých.
Když se pak moc rozčílila, tak mávala cípy sukně, jako by to byla křídla.
Jsem klidná a ona mně mizí z dohledu.
Přicházíme k závoře.
Já mám obavy, co se bude dít, přítel je klidný.
Potkáváme se s celníkem u závory.
Ptá se nás, kam jdeme, proč jsme tu, odpovídáme a on nás pouští přes závoru.
Prý máme jít dál.
Za závorou jdeme po cestě do mírného kopečku a pak se cesta vine zase dolů.
Když jdeme dolů, vidím lidi, jak jdou nahoru k závoře.
Vše vypadá jako jednosměrná cesta (dláždění je stejné. Je to stezka, přerušená závorou) - já nemohu dolů k těm lidem, ani nechci, protože je to jedna cesta, připadá mě že vede dookola, jako kolečko, ale každý si ji musí projít.
Vše je v pořádku.
Cestu protíná podpočívadlo.
Najednou jsem na odpočívadle z bambusů - vypadá to jako vyhlídka.
Resp. můžeš jít po cestě, kterí vede pod odpočívadlem, nebo ujít pár kroků a odpočívadlem projít a pak se na tu cestu napojit.
Mně ale do odpočívadla pozvali.
Že tam bude představení pro děti, moc krásné, řekli i jméno, kdo tam bude vystupovat.
Tak jsem vešla.
Z počátku tam bylo přijemné, málo lidí.
Pak se odpočívadlo začalo plnit, bylo tam k nehnutí, chtěla jsem jít ven, nedalo se tam dýchat.
Hlavně tam ale byli samí dospělí.
Žádné děti - pro ně přece mělo být to přestavení.
Myslela jsem, že dospělí jdou jako doprovod dětí, ale děti tam nebyly žádné!
Jak jsem se chtěl dostat ven, tak jsem se ptala někoho, proč tam nejsou děti, když je to dětské představení pro děti.
Prý je to v pořádku, budou tam.
Nezdálo se mně to, nevěřila jsem tomu.
Chtěla jsem ven, tak jsem se prodírala davem dospělých ven, abych mohla ven, pryč z tama, zpátky na cestu.
Jak jsem se prodírala ven, tak jsem se ocitla jsem před vyvýšeným podiem, na kterém začínala "show".
Tak to bylo ohlášeno.
Věděla jsem, že to je to představení, a že jsem tam omylem.
Na podiu ležela dívka - modré oči, světlé vlnité vlasy (takové jaké se nosily ve 30. letech - krátké mikádo a vlnité, jak se upravovaly natáčkami).
Viděla jsem jen, jak je opřená o lokty a podpírá si hlavu dlaněmi.
Vypadala, že je hvězda a užívá si představení.
Bylo hlášeno, že bude zdobena.
V očích jí zasvítilo, jaká je hvězda, podívala se na mě a já si říkala v duchu "to není dobré, utíkej, nestojí to za to".
Shlédla na mě ale jako na chudinku a v očích měla výzvu a zprávu pro mě: "teď se dívej, heč!"
Dali jí černou mašli na pravé rameno, které měla nahé.
Slastně zavřela oči, dav tleskal a mně zamrazilo.
Dav jásal a já jsem viděla jen, jak jí pod mašlí z ramene vytéká krev.
Tu mašli jí tam upevňovali, jako by ji měli zarazit do kůže - přitlouct nebo tak nějak.
Věděla jsem, že je něco špatně, snažila jsem se křičet, zastavit dav, pak jsem na ni křičela "Copak to nevidíš?" ale ona se jen usmála, jako bych ji litovala nebo záviděla a tvářila se, že si to užívá.
Tu mašli ji vampupovávali do ramene - jakmile zatlačili, tak jí udělali ránu a teklo z ní víc a víc krve.
Dav šílel a mě to víc a víc bolelo.
Pak jsem se probudila hrůzou.
Vybavilo se mně to až teď.
Omlouvám se za dlouhé psaní.
Možná si odpovídám sama, ale to ukáže čas.
Těším i bojím se za zítřek.
Uvidím.
Dám vědět.
Děkuju Wahlgrenis.
Lenka 30.11.2009
PS: Jsem zvědavá na čtvrtek... :-)

Milá Wahl a Lenko,
přeju krásný podzimní den.
Každá nádoba se musí vyprázdnit, aby byl prostor...
S láskou Bára 30.11.2009

Wahlgrenis,
Děkuji, MOC
Jsi zlatá a JSI :-)
Náhody neexistují, víme to obě.
To je paráda, jak se věci dějí - ponořit se do nich, nechat plynout.
Teď se tiše usmívám, protože víme obě, že se máme potkat.
Jak jsem už psala, tak to k tomu spěje.
Myslela jsem, že přijedu za Tebou, potkáme se na setkání, semináři..
Bude to.
A Děkuji, za informaci, že budeš tady, ve Zlíně.
Jaro - to bude doba, kdy mě "bude rok".
(Vlastně jsem si na to vzpomněla až teď). :-)
Ale čas a prostor.... To je něco!
Ráda pomůžu s čímkoliv.
Bude mně ctí a poctou pomoci v tak krásném setkání.
Je to krásné povzbuzení.
Děkuji
S Láskou
Lenka 01.12.2009
P.S.: A pořád jsem tady

Ahoj Wahlgrenis,
dneska Tě už musím, "musím" pozdravit.
To je (ne)skutečné jak věci fungují.
Čtvrtek 3. 12. se mně opravdu vydařil.
Sice jsem se nesetkala s osůbkou, se kterou jsem se domlouvala, ale potkalo nás to jinak.
Ale HK - ZL zafungoval i obráceně.
Dostali se ke mně šamani, ale taky trochu oklikou :-)
Budeš nebo nebudeš se divit, ale přes J. Březíka.
Kterého jsem osobně asi ještě nepotkala.
Volala jsem se svou kamarádkou (a že se známe dlouho), a hle, jsou kamarádi.
Byla na "šamanech".
Resp. se na ně chystala.
Wahlgrenis, opravdu se těším, až se potkáme.
Těším se na Tebe.
Mám pocit, že se známe.
Odjinud.
Blíží se setkání.
Něco se děje s Časem.
Vnímám to.
Nejsem o tom ještě schopná psát.
Ale potkáme se.
Je to tam.
Abychom se ujistily, že o sobě víme.
Že už něco nepromeškáme.
Jako předtím.
DĚKUJI Ti.
Věci se nedějí náhodou.
To "ani náhodou"!!! ;-)
Myslím na Tebe, vím, že to nemáš jednoduché, ale drž se.
Máš sílu i spoustu Lásky.
Správně vnímáš.
A víš, jak věci jsou.
A taky máme sebe navzájem.
Děkuju a posílám Spoustu Lásky
Lenka 09.12.2009
Lenka 08.04.2009

Jak nahoře, tak i dole...
Tohle jsem Ti, Wahl, musela poslat.

Fotografie z Burmy:

Lenka 07.01.2010

"Nejlíp uděláš, když necháš, aby se věci děly po svém."
To je takové shrnutí, co mě přišlo za poslední období. Psát, jak jsem se dostala přes Himaláje k pyramidám i naopak, jak si mě našly Mísy , lidé, jak mně bylo a je, jak to prožívám... to je na dlouho..
(Ale opravdu musím pozdravit Hopleu :-)
To, co jsem tou Cestou pochopila? To je to, že Každý má svou Cestu.
Respekt
Pochopení
Láska
Jsem zase trochu dál :-)
A další sdělení?:
"Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky? Hmm, proč ne? Třeba tohle je MOST".

Lenka 18.01.2010

Zdravím Tě Wahlgrenis,
rozhlížím se po nových stránkách... Trochu mě trvalo zorientovat se v nich (zvyk je železná košile), naštěstí se dá se železem pracovat :-)
Takže po troše "kovařiny" už jsem se rozkoukala.
Gratuluju k další cestě.
Včerejšek byl pro mě trochu zvláštní. Dostala jsem hned několik dárků:
- poprvé jsem použla jméno, které jsem dostala: Amaliel. Přihlásila jsem se tak na Tvé nové stránky.
Bylo mi vysvětleno, že je to Anděl Srdce a pomáhá ke spojení se svými silami srdce a citu, uvěřit v tyto síly a v život v nich.
- dárek - v podobě předplatného na Tvé stránky
- další "dárek" - výpověď z práce. Necítila jsem se tam moc dobře, takže se mi nakonec svým způsobem trochu ulevilo. I když jsem byla z procesu, jakým mně to bylo oznámeno, poněkud na rozpacích. Ale mělo to tak být. Cítila jsem to, že po této cestě nemám jít.
Aspoň mám možnost nasměrovat se a najít nějakou práci, která by měla smysl. Ne v tom chodit do práce a "vydělávat", ale chtěla bych svou práci sladit víc sama se sebou.
- včera jsem namalovala svůj 2. obrázek :-) (Několik dní poté, co jsem se přihlásila k Tobě na akci do Zlína, mně přítel daroval pastelky). První obrázek jsem namalovala 9. 2.
No, když se na něj dívám, odpovídá mému rozpoležení, ale učím se to. Hlavně že už jsem konečně začala.
- držela jsem v ruce svůj zápisník na sny. Zatím je prázdný. Zdává se mi hodně o koních, přírodě, potkávám ve snu přátele a kamarády.
Ze včerejška na dnešek jsem měla ale jiný sen:
Pracovala jsem v něm, připravovala jsem nějaké firemní setkání, odehrávalo se v nějaké vísce, všude staré domečky, náměstíčko, poklidné místo v krásné krajině. Na konci městečka stála stodola, ve které se to mělo odehrávat. Sháněla jsem různé věci, ale na místo konání akce jsem je nosila pěšky, nebo je vozila na kole. Nepoužívala jsem auto, počítač ani telefon nebo mobil. Nestresovala jsem se, věděla jsem, že všechno stihnu.
Když už byly věci na místě, začali se scházet ve stodole lidé, kteří mi pomáhali zajišťovat akci (hlavně si pamatuju zvukaře). Při vstupu do stodoly byla taková menší místnost (jakoby předsíň) a v ní napravo byl umístěný bar, oproti baru pár stolů se židlemi. Když se šlo podél baru, tak na konci byly velké dveře (vrata), kterými se levou stranou vcházelo do velkého sálu. Chystaly se poslední detaily a předsíní prošlo několik zvědavých dětí a zamířily si to rovnou do sálu. Nevyháněla jsem je, chtěly si tam pohrát a podívat se, než začne akce.
Přicházela jsem zvenku do stodoly, otevřela dveře a málem jsem jimi srazila osobu, která stála na začátku baru. Otočila jsem se, abych se jí omluvila a s překvapením jsem se dívala do očí... Michaela Jacksona! Lehce se usmál a v očích měl tolik Lásky. Jen tam tak stál a usmíval se na mě. Pamatuju si, že jsem byla překvapená a trochu šokovaná, ale když jsem se mu podívala do očí, tak jsem se začala usmívat a kývla jsem hlavou, že ho tady vítám.
Několikrát jsem procházela tam a zpět a stále stál u dveří na začátku baru, jako by nenápadně vítal příchozí. Takový nenápadný vrátný. Začalo přicházet víc dětí, ani si ho nevšímaly, ale on se vždycky jakoby sám pro sebe usmál a doprovodil děti pohledem až do sálu, kde se začaly shromažďovat.
Přišla jsem za ním a zeptala se, jestli něco nepotřebuje, jestli pro něj mohu něco udělat. Usmál se a zavrtěl hlavou. Nemluvil, ale já jsem cítila, že říká, že nic nepotřebuje, že je mu tady dobře a jestli může ještě chvíli zůstat. Pak přiběhlo nějaké dítě, vzalo ho za ruku a vedlo jej do hlavního sálu. Šla jsem za nimi.
Sál byl plný dětí a on si s nimi hrál, povídal... ty děti ale nevěděly, že je to MJ. Byl to prostě někdo, s kým chtěly být a cítily se tam dobře. Úplně jsem se přestala zabývat akcí (stejně všechno bylo připraveno a byl ještě čas do začátku), tak jsem zašla za MJ, jestli opravdu nic nepotřebuje. Požádal mě o čaj.
Vyšla jsem ze sálu a on stál u dveří a baru! Ohlédla jsem se do sálu a tam byl s dětma taky. Nepřišlo mi na tom ale nic zvláštního. Ve vchodové místnosti jsme byli sami dva, kolem nás prošlo ještě několik dětí do velkého sálu, šly za MJ, ale nás při vstupu si nevšimly. Cítila jsem, že jim chce MJ něco dát a zeptal se, jestli by tu mohl zazpívat "Heal the World" a pak že už bude muset jít. Poděkovala jsem mu za to, řekla, že mně bude potěšením a jestli opravdu nic nepotřebuje - třeba i k tomu vystoupení. Že to přece nejde jen tak - aby nám tu "náhodou" udělal takovou neplánovanou akci a dal takový Dar. Že nevím, jak se mu mám odvděčit, že nemám slova, kterými bych vyjádřila svá díky a radost.
Zamyslel se, pousmál se a řekl (mluvili jsme na sebe myšlenkami), že když to tedy mám takto postavené, není to nutné, ale mohly by to být též věci. Když o nich "mluvil", tak jsem ho pozorně poslouchala, abych něco nespletla. Jak on mluvil a já¡ ho poslouchala, tak se tyto věci začaly mezi námi zhmotňovat a skrze ně jsme se na sebe dívali. Byly to tyto věci:
1. věc nahoře: dva hadi obtočenÍ kolem hole
2. věc se objevila pod tím - byla to křišťálová pyramida, uvnitř byly hvězdy a takové kolečko. Byla to Země, ale placatá, jinak pravidelný tvar kruhu
3. věc bylo slunce
Dívala jsem se na ně s úžasem. On se usmál, obešel mě a vešel do velkého sálu (kde zároveň celou dobu byl).
Vyběhla jsem ven, kde už se scházeli hosté na tu objednanou akci a já na ně volala - pojďte dál, uslyšíte "Heal the World" a ti lidé šli, nacpali se do sálu. Já jsem zůstala v té vchodové části, kde MJ stál většinu času, ty 3 věci zůstaly viset ve vzduchu na svém místě. Začala jsem si je prohlížet a začala hrát jeho píseň ze sálu...
Probouzela jsem za zvuků této písně, bylo 5:50...
P.S.. Těším se na dubnové setkání ve Zlíně. Bude chvilku po mých "1. narozeninách".
(Lenka)
Amaliel 16.02.2010

Wahlgrenis,
omlouvám se za dlouhý mail. Nezdává se mě o známých osobnostech, ale v tomto snu přišlo něco nádherného i když mě to hlavní zatím ještě uniká.
Původně jsem neplánovala popsat Ti ten sen, protože jsem si nemohla vzpomenout na ty další dvě věci ze snu.
A nakonec to při psaní tak nějak vyplynulo a vybavilo se mě to.
Po probuzení jsem si tento sen chtěla zapsat, ale ještě jsem jej v sobě nechávala doznít...
Nechtěla jsem to přetrhnout a vrhat se na zápisník.
Ale všechno se děje jak má. Tento sen nebyl určen jen pro mě.
Těším se na setkání ve Zlíně
Amaliel 16.02.2010

Wahlgrenis,
dnes mě pozdravila moje úžasná kamarádka. Nad všechna sdělení mimo jiné napsala, že ode dneška zbývá 33 dní do začátku JARA.
Přemýšlela jsem, kde jsem ta čísla už viděla. A v průběhu hovoru s ní jsem na to přišla, padl mně na to pohled:
333 bylo moje číslo na Úřadu.
A jak jsme debatily a mluvily, tak jsem ten lístek začala zkoumat.
Byla jsem tam dnes a na lístku je čas
12:34 (a na sekundy přesně) 11 (i ty tam byly)
:-)
Řekla mně, ať se na to podívám na Tvé stránky :-) Ještě jsem to nehledala..
Přicházejí ke mně střípky, ještě je ale skládám do většího obrazce.
Všechny tři se potkáme ve Zlíně - W. T. A.
Amaliel 16.02.2010

Milá Amaliel,
jednak bych Ti chtěla gratulovat k Tvému jménu, zní krásně, andělsky... Vím, co znamená 12:34, ani se už nemusím dívat.
Taky mám dnes výjimečný den, přicházejí ke mně samé nádherné indicie, jak by se řeklo vznešeně.
Dnes jsem mluvila s několika výjimečnými lidmi, kteří nějak způsobily, že se mi srdce směje. Tohle není zcela běžný stav... Ne, ja se nesměju, to dělá samo od sebe srdce někde uvnitř mé hrudi.
Opravdu je mi jasné, že náhody neexistují, všechno má nějaký svůj význam, ale je třeba se do tohoto procesu jakoby lehounce položit a nedělat vůbec nic. Ono to pak všechno proběhne naprosto nenásilně, lehounce a bez problémů. To je celé tajemství života. Ničím si neubližovat.
Také se těším do Zlína...
© Wahlgrenis

16.02.2010

Kdo a proč si platí výrobu seriálů?
Jak funguje farmacie?
Proč dnes běží na Primě nový seriál?
O čem to je?
Co je marketing?
Znovu se ptám: o čem to je?
Showbusiness...

Wahlgrenis,
prošla jsem si tím. Marketing, prodej, reklama, showbus...
Už nechci, NECHCI a řekla jsem tomu NE!
Hledám své místo, kde mně bude dobře a spojí se to s mým Srdcem, Presvědčením, s Mou Cestou..
Přeju všem, aby nezapomněli naslouchat svému Srdci, aby pochopili a hlavně si na sobě nedělali násilí..
O tom to vlastně Všechno je
Amaliel 16.03.2010

Wahl,
já jsem až TEĎ pochopila sdělení, poslání, pyramidy a jak to předat dál...
Zapadá to do sebe - a funguje to tak!
Měla jsem tam být aby to zapadlo do sebe!
Už vím kruhy, trojklany (pyramidy) a plástve (ty moje včely)... Jéje
Ufff, tak to je síla!
Snad se to nějak zformuluje do slov, ale hlásí mě to další setkání a osobně...
Vlastně je to "tak" jednoduché..
Asi jak se dneska (v sobotu 10.4.2010) Jirka Březík ptal, jak se tahá králík z klobouku.. Za uši taky (myslím, že Ilonka to řekla?)
A pak jsem mumlala já tu jednoduchou odpověď..
Amaliel 12.04.2010

Drahá Wahl,
děkuji - DĚKUJI za dnešní rozhovor.
Ještě mám drobný dodatek - tím to dneska vlastně nějak přišlo...
Poprvé jsem viděla naživo Tvé plástve na sobotní akci ve Zlíně .
Když jsem ale začala navštěvovat Tvé stránky a posléze jsem je viděla na fotce, tak jsem je viděla "jinak":
vypadaly jako trojúhleníkový šátek, do kterého jsou vytvořené otvory ve tvaru pláství... (šátek jako pyramida a plástve jako pyramida v něm. Prostě pyramida v pyramidě) Měla jsem za to, že je používáš tak, že šátek různě skládáš....
No a s tím pak souvisel ten náš dnešní rozhovor...
Děkuju!!! Já jsem pak plakala - ale štěstím...
DĚKUJU Ti, Wahl..
Takto to je a funguje, tak se rodí Květ Života....
Snad se mě vše dále příchozí podaří formulovat do mailu, slov, a pak... víc času bude v Břeclavi (když ne dřív) :-)
Mám Tě ráda!
Amaliel 16.04.2010