Anetka říká, že by si s vámi také chtěla hrát
Dobrý den, Wahlgrenis,
píšu vám, původně neplánovaně. Náš Adámek totiž stále vzpomíná na návštěvu u Vás, jak jste s ním stavěla z kostek garáž, dala jste mu horkou čokoládu s piškoty a že si je do ní namáčel, že jste tam byla Vy a měl Vaše šátky na hraní, že je s vámi dával do kabelky a že jste ho nesla v náručí. Pamatuje si na spoustu drobností, ale vyzdvihuje hlavně tyhle.
Rád na Vás vzpomíná, já též. Byl to příjemně strávený čas.
Anetka říká, že by si s vámi taky chtěla hrát. Adámkovo povídání ji hodně zaujalo. Chápu, že nemáte času nazbyt, ale pokud by vám nějaký vyšel, určitě nás potěšíte. Nezůstalo by jen u hraní, samozřejmě. Taky mám na srdci pár drobností. Nechám to na vás, jak budete moct. Případné odmítnutí určitě pochopíme.
Anieska 22.12.2009
Milá Aniesko,
rozumím tomu. Děti si se mnou hrají rády (i já s nimi). Nepamatuji si, že bych někdy měla s nějakým dítětem problém. Dokonce i v lednu 2009, kdy po jedenácti letech končilo činnost sdružení, které se věnovalo právě dětem v jejich volném čase (malování na hedvábí, batikování, pletení z pedigu, drátování, vyšívání, tkaní na stavu, výroba ekologického papíru apod.), mnoho rodičů vzneslo podobnou prosbu jako nyní Vy.
Vnímali, že se mezi mnou a dětmi vytvořila jakási neviditelná vazba, já jsem je měla ráda a ony zase mě. Mluvila jsem s dětmi o věcech, které nikdy nikomu neřekly, svěřovaly jsme si navzájem tajemství. Dobře věděly, že já o tom nikomu povídat nebudu, a rodičům už vůbec ne... Byla jsem taková jejich kamarádka. Nebylo možné tohle absolutně stopnout. Už jsem se s několika z nich sešla, něco jsme vyrobily a plánujeme další akce.
Nebráním se setkání s Vaší malou Anetkou, mohla byste přijet s oběma dvojčaty. Děti mi nikdy nejsou na obtíž... Jen bude možná komplikovanější najít vhodnou chvíli. Ale určitě na něco přijdeme. Těším se na Vás na všechny...
© Wahlgrenis
22.12.2009
Milá Wahlgrenis,
děkuji za krásný milý mail. Krásně píšete o dětech, i o Vašem vztahu k nim a mezi Vámi a jimi. Je to milé.
Moc děkuji i za přijetí naší návštěvy, také se na vás těšíme. Adámek o Vás mluvil i dneska. Anetka na něj zase koukala s překvapením. Snad vyjde nějaký vhodný čas, až budete mít někdy volno, ozvěte se, nechceme se vnucovat s termíny, nevím, jak jste na tom časově, snad mi rozumíte. Mockrát předem děkuji.
Dost přemýšlím nad tím, jak trávíte a strávíte Vánoce... Nikdo se Vás zřejmě neptá, jak je prožijete, na co se těšíte, co Vám udělá radost, zda budete s Vašimi nejbližšími a rodinou, pokud je slavíte, tak co jíte k večeři (vím, že to není ryba a salát), zda si dáváte doma dárky a podobně.
Na
webu máte hodně přáníček od ostatních. Je to hezké. Ale jak prožíváte Vánoce Vy? Budu ráda, když se o to podělíte, snad není moje otázka moc troufalá.
Přeji Vám krásné následující vánoční dny.
Anieska 22.12.2009
Milá Wahlgrenis.
Moc vám za všechno děkujeme! Byla jste moc milá, trpělivá a ochotná, děkuji za pohoštění i za trpělivost s mým mužem i dětmi. Moc si všeho vážím. Máte to doma moc krásné.
Zjistila jste, že u nás je dušička ženy, co si vzala život. Ten večer jsme se z Prahy vrátili pozdě, byli jsme u Vltavy, jak jste nám dala tip na procházku, na Vyšehradě a dalších místech, a šli jsme spát po půlnoci. Ve dvě ráno mě vzbudil zvuk jakoby se děti bouchly o postel, šla jsem je zkontrolovat, a ucítila jsem tisíce střepů, jako by mne bodaly, a chlad, to se nedá popsat. Zkontrolovala jsem děti a zalezla zase do postele v permanentním strachu, co to mohlo být. Pak jsem byla zpocená, zjistila jsem, že stejně, jako jsem se budila už nějaký čas před pár týdny. Napadlo mne později, že to byla ona dušička a pokoušela se už dlouho navázat kontakt, ale já spala.
Celý druhý den jsem byla z té noci špatná, docela se na mne přeneslo zoufalství (asi té duše?) a byla jsem si čím dál víc jistá, že to nebyla náhoda a ta duše skutečně u naší postele stála a já skrz ni prošla.
Dnes, tedy následující noc, mne sama ve tři ráno vzbudila, myslela jsem, že nám leze do postele synek, ale nikde nebyl, zahýbala mi dekou u nohou a opět ten pocit střepů, to už jsem šla s ní rovnou komunikovat, byla opravdu u nás.
Wahlgrenis, potvrdila se Vaše slova. Dušička tu byla už dost dlouho a moc chtěla odvést. Dokonce mne i objala, brrr, to byla zima, ale měla z odvedení velkou radost. Mohla byste mi prosím potvrdit, zda se to podařilo?
A jestli byste prosím mohla zjistit, zda je ještě někdo u nás, protože po zbytek noci se ozývaly ještě další zvuky. Já je ale neumím rozšifrovat.
Moc předem za vše děkuji, jste moc hodná. Manžel Vás pozdravuje.
Jsem Vám za všechno velmi vděčná,
Anieska 26.04.2010
