Blesklo mi hlavou: ZRCADLENÍ
Krásný den, drahá Wahlgrenis,
dnes jsem se vrátila z dovolené, byla jsem zase "doma", v Anglii.
Cestou se mi děly zvláštní náhody, už jsem se moc těšila domů s tím, že Vám MUSÍM napsat.
Nějak jste v tom celém, co se dělo, co jsem vnímala, podvědomě figurovala.
Proč, to nevím... možná už jen proto, že se TO NĚCO přenese skrze Vás a Vaše stránky, tam, kam má, tomu, kdo má pochopit.
Vážně nevím.
Celá cesta začala ve vlaku, kdy mě máma upozornila na to, že sedím na čísle 13.
V letadle jsem seděla v 31. řadě.
Autobus nám přistavili k stanovišti 13.
Další autobus, sedačka číslo 13.
Zamyslela jsem se, co to znamená, blesklo mi hlavou ZRCADLENÍ.
Můj den narození je 31.
Celý výlet byl úžasný, všechno vyšlo nad očekávání, byla jsem vděčná.
Poslední noc jsem měla nádherný sen, plavala jsem v čisťoučkém jezeře, kolem mě byla SVOBODA.
Když jsem letěla domů, zavalil mě pocit takové pohody, vyrovnání, cítila jsem se velice vznešeně.
Dívala jsem se na oblohu a napadlo mě: "MOHU. DOKÁŽU. UMÍM".
Tu noc se mi to samé ještě zdálo.
Viděla jsem to bíle napsáno na obloze.
Anglicky.
I CAN.
Doteď mi to rezonuje v hlavě.
Dneska jsem otevřela schránku, že Vám zkusím napsat...
A našla jsem tu torzo dopisu, o kterém jsem si myslela, že jsem ho smazala, psala jsem ho 12/8. ...............
Včera jsem Vám začala psát poměrně dlouhý dopis, o dušičce jednoho muže, která mě kontaktovala před deseti lety, ale smazala jsem to.
Jako bych pochopila, že jeho příběh mu mám přeci jen pomoci dořešit já.
Totiž jako bych se toho bála, tak před tím zavírám oči.
Už jednou jsem ho měla odvést, ale neudělala jsem to.
Jmenuje se Brian, komunikovala jsem s ním přes kyvadlo, je to takový klasický příběh, starý kolem 300 let.
Briana zabil jeho sok v lásce, a on je moc smutný, drží se stále místa, kde se to stalo.
Je tam stále v domě, asi před rokem mě žádal, abych ho odvedla, ale já se bála.
Pak se už neozval.
Poslední měsíc na něj zase stále intenzivně myslím.
Několikrát jsem za něj zapálila svíčku, ale cítím, že to je málo.
Wahl, prosím, co by mohlo pomoci?
Nějak se mi zdá, že to celé nemá hlavu ani patu, ale neřeším.
Mějte se nádherně, posílám pozdrav po mořském vánku.
Blanka 25.08.2009
Dobrý večer Wahlgrenis...
Před chvílí jsem se dívala, co je u Vás nového, a začetla jsem se do příběhu Blanky.
Normálně čtu příspěvky poměrně rychle, ale tento jsem si musela přečíst slovo od slova, pomaloučku.
Prožila jsem si i plavání v průzračné vodě a bylo mi to moc příjemné :)).
Pak jsem narazila na slova MOHU, DOVEDU, UMÍM...
Nemohla jsem od nich odtrhnout oči, ale v hlavě bylo jedno velké I CAN.
Anglicky.
Viděla jsem hodně velká písmena I CAN před sebou, měla jsem nutkání je vyslovit nahlas, písmena se do mě vlila a já jsem cítila uvolnění, klid, úlevu.
Když to pominulo, říkala jsem si, že už angličtinu vidím všude :)))
Jsem v Anglii také tak trochu doma a angličtinu učím...
Ještě jsem si pomyslela, jak to anglické I can krásně vystihne všechna ta česká slůvka...
Sotva jsem se trošku oklepala a chtěla dočíst, začalo mě mrazit.
Opět velké anglické I CAN na obloze...
Ještě teď celá brním...
Nevím sice, co přesně znamenají tyto číslice v numerologii, ale pro mě jsou 13,31 božské :)).
Měj se krásně...
Lenka 25.08.2009
Krásný den Wahlgrenis....,
četla jsem si na stránkách příspěvek od Lenky pod mým mailem o Zrcadlení.
Prožívala to úplně stejně, ano, tak to vypadalo.
Leničko, že jste ta co píše o Pyramidách?
Brní mě prsty, když tohle píšu.
"Břehy spojují se, není již úniku, kam přichází ta, která mocí vládne nade vším, co dobré je. Odpovědí nebývá jen hledání a nacházení, ohlédnout se nebývá důležité.
Rozhodování o tom, co má přijít, nesmí se stát záminkou pro naše činy.
Jen ten s čistým štítem smí procházet tou branou, která se otevřela.
Nemáme víc než lásku, není to málo, ale není pro každého, náhoda v rukou našich vězí. Určíme správně, komu pokloníme se."
Mějte se krásně
Blanka 27.08.2009
Milá Blanko,
doufala jsem, že se ještě ozvete a moc mě to potěšilo...
Pocity, které jsem měla při čtení vašeho zážitku, byly hodně silné...
Nemohla jsem je ze sebe dostat (a ani nechtěla).
V duchu jsem si to přehrávala snad dvacetkrát.
Znovu a znovu jsem plavala v průzračné vodě, užívala si ten klid kolem a nechávala do sebe vlévat písmena I CAN.
Nejsem Lenka, co píše o pyramidách, jsem trochu jiná Lenka :)), snad vám to nevadí...
Váš vzkaz mě pohladil na duši, pročítám si ho znovu a znovu...
Smysl trošku zašifrován, člověka to nutí číst stále dokola, až pochopí celou bytostí...
Také brním, když tohle píšu:
"Myslete srdcem, ono pochopí, to co je třeba, to co je naléhavé. Prosté a přitom tak těžké pro vás jeví se to. Vytrvejte."
Děkuji a krásný den přeji... :))
Lenka 27.08.2009
Dobrý den, milá Wahlgrenis,
omlouvám se, že v posledním čase zahlcuji Váš email, ale tohle mi nedá.
Včera se něco stalo, co mě posunulo a utvrdilo.
Vnímám to jako pokračování toho příběhu o Zrcadlení.
Tehdy se mi asi otevřelo "něco víc".
Byli jsme se včera s manželem najíst do jedné hospůdky tady u nás.
Seděli jsme, povídali si.
Najednou ke mně přišla naprosto neznámá slečna, zda bych jí mohla vyvěštit, vyložit karty nebo tak něco.
Prý tak vypadám.
Zaskočeně jsem se na ni zadívala a řekla jsem, že tohle nedělám, že to neumím, ano, zajímá mě to, ale tohle ne.
Ona se usmála a řekla, že to nevadí, že chce, abych jí pomohla najít odpovědi na její otázky.
Na mou otázku, jak to myslí, poprosila mě o výklad jakýmkoliv způsobem, který umím.
Byla jsem jako zkoprnělá - tohle se mě ptá cizí člověk?
Jak VÍ?
Manžel nad tím kroutil hlavou.
Nicméně, po několika větách jsme se se slečnou dohodly, že se sejdeme a uvidíme.
Když začala mluvit o dušičkách, o aurách a energiích, věděla jsem, že jsme se prostě MĚLY sejít.
Nemyslím, že mě potřebuje.
Spíš mi chce ukázat, že mám tu schopnost odevzdat to, co jde skrze mě, dál.
Milá Wahlgrenis, mám pocit, že to jsou ty dveře, to je ta řeka, po které mám plout.
Ještě bych chtěla moc pozdravit Leničku, co se mi ozvala.
Kdyby chtěla, může mi napsat.
V pondělí se mi zase zdálo o průzračném jezeře.
Je to nádhera.
Díky.
Blanka 03.09.2009
Milá Wahlgrenis...
Přeji krásný večer a mnohokrát děkuji za předání mého mailu Blance.
Od prvního okamžiku jsme si psaly jako dlouholeté kamarádky, jako bych ji dobře znala.
Psaly jsme si podrobněji o zážitku, kdy jsme viděly písmena I CAN ( Blanka na obloze, já před sebou , když jsem si četla její sen), a vzpomněla jsem si, že písmena byla tvořena jakousi živou energií a měla červenou , bílou a černou barvu.
Blanka nato překvapeně napsala, že to je její krevní skupina a že nosí téměř výhradně tyto barvy...
Také mi psala něco o pyramidách, ale tomu jsem nevěnovala pozornost...
Včera večer jsem šla spát a mé světlo na stropě, které je tam téměř denně (kdoví odkud :)) ) a na které se musím mrknout, než jdu spát :)), mělo tvar hlavy Neffertiti.
Pousmála jsem se své fantazii a šla spát, ještě mě napadlo, že ty barvy by mohly být vlajkou.
Dnes odpoledne jsem šla domů a zaujala mě krycí plachta na jednom skútru u chodníku...
Rozesmálo mě to, protože nebyla jako obvykle tmavá a ošklivá, ale sedla mu jako bunda..
Byla ze tří pruhů.
Červená, bílá, černá...
Doma jsem třídila synovi šuplíky a našla jsem atlas s nálepkami...
Něco jako zeměpis pro malé děti, každý týden se do něj měly koupit a vlepit nálepky...
S úsměvem jsem ho otevřela (ani se nechce věřit, jak ten čas letí...).
Na první straně se na místě, kde se mělo postupně vlepit 45 vlaječek, skvěla jedna jediná...
Červená, bílá, černá a pod ní napsáno Egypt.
Tak se mi v hlavě rozleželo, jak si Blanka myslela, že jsem Lenka, co píše o pyramidách, jak mi o pyramidách psala v souvislosti s tím snem, jak jsem viděla Neffertiti a našla vlaječku Egypta..
Na náhody už nevěřím...
Nevíš, prosím, co se to děje? :))
Měj se krásně...
Lenka 09.09.2009
Lenko, vím...
W. 09.09.2009
Milá Wahlgrenis,
já samozřejmě vím, že Ty to VÍŠ..
Právě proto jsem zkusila, jestli to nedostanu čirou náhodou přímo na tácku (přitom jsem věděla, že ne).
Poté, co jsem si přečetla tvou odpověď neodpověď, jsem se musela začít smát...
Viděla jsem Tě totiž před sebou, jak se směješ, i očima, ale neřekla jsi...:))) .
Jsem ráda, že jsem Tě viděla smát se a děkuji i za to, že jsi mě rozesmála.
Lenka 10.09.2009
Dobrý večer, milá Wahl...
Omlouvám se , že ti zahlcuji mail, ale nedá mi to...
Dnes večer, ještě před setměním jsem se vracela s malým domů a snad na každé zahrádce jsme viděli krásné slunečnice.
Když jsme odbočili z vilové čtvrti, uviděli jsme bilboard s obrovskou slunečnicí.
Pak jsme míjeli výlohy, bylo v nich tolik slunečnic, až jsem si řekla, že to není náhoda.
Jedna vedle druhé, slunečnice, slunečnice, slunečnice...
Jedna z výloh byla dokonce vytapetovaná tapetou s motivem slunečnic.
V životě jsem jich tolik neviděla.
Nikdy mi nepřipadal den tak slunečnicový jako dnes :) .
Právě jsem se rozhodla, že si přečtu některé tvé starší věci.
Něco mě nutilo kliknout na obrázek dívky letící přes obruč.
Očima hledám, co si přečtu... a bác...
CO MI SDĚLUJÍ SLUNEČNICE? Tvá odpověď Lucce z května letošního roku mě zježila.
Tak opět pyramidy !
Měj se krásně.
Lenka 12.09.2009
Lenko, ovšem...
W. 12.09.2009
Ahoj Wahlgrenis,
jak už jsem To psala, přišly ke mě pyramidy i přesto, že jsem k Egyptu nijak zvláštní vztah neměla.
Z pátku na sobotu jsem měla zvláštní sen - tématem mě bližší, ale zatím jsem jej celý ještě "nepobrala":
Šla jsem na výlet s batůžkem na zádech na nějaký hrad.
Přišla jsem přístupovou cestou k hradu.
Kolem cesty se rozprostírala zelená louka, sem tam luční kvítek, konec cesty lemovaly slunečnice.
Bylo jasné a krásné počasí.
Už jsem měla vstupovat do hradu, ale ten tam najednou nebyl.
Zvedla jsem oči k nebi a uviděla nad sebou velký hrad (kamenný, místy dřevěný, bylo to velké sídlo).
K hradu už nevedla cesta, ale louka, zajímavé bylo, že lidé, kteří k sídlu mířili, šli kolmo ke kopci, někteří "horolezli" do kopce.
Řekla jsem si: "tak tedy nahoru, cestu znám", ale jako by mě něco vyneslo, prostě jsem se ocitla na nádvoří.
Tam mě přivítal Průvodce (nevím jestli to byl muž nebo žena) a uvítal mě v "Lomnici".
Tak se jmenovalo to sídlo.
Napadlo mě, že je to zvláštní, protože nějaká Lomnice je i na Slovensku.
Pak si pamatuji, že jsem z chodby přicházela na takový balkon, který byl umístěn přímo ve věži.
Věž byla dutá, viděla jsem hluboko dolů a asi 20 m nade mnou věž uzavírala špičatá střecha.
Byla jsem na balkóně uvnitř věže, stěny ale nebyly z kamení, stěny byly tvořeny z prosklených oken.
Okna měla skla s různými reliéfy, každé okno bylo jinak barevné, většina z nich zavřených.
První moje věta byla: "Jé tady jsem už byla, když jsem byla malá. Toto znám".
Poté mě můj průvodce sdělil:
"Toto je nejvýše položené Sídlo (Chrám, Palác - použil takový vznosný název) Přemyslovců.
Odtud vidí a dohlížejí na všechny svá ostatní sídla a panství."
Pokračovali jsme v prohlídce a nemapatuji si už na vše, ale zastavili jsme se u velkého přírodního amfiteátru (který byl ale celý zastřešený dřevěnou střechou, takže připomínal trochu velkou stodolu s kaskádovitým sezením) a Průvodce řekl: "Toto je hudební sál" a pootevřel dveře.
Zevnitř se ozvala nádherná hudba, která byla tak krásná, že jsem z ní spadla na zem.
Pamatuji se, že jsem ležela na trávě na zádech, dívala se na nebe a užívala si tu krásu.
Poté jsem se opět ocitla na nádvoří, kde se procházeli různí lidé - turisti, nikdo z té doby, kdy bylo Sídlo v provozu.
Dokonce tam stál i stánek s párky v rohlíku.
Chtěla jsem si jeden koupit, dostala jsem se ale do sporu s prodavačem (nechtěl mně říct, kolik stojí jeden kus), myslela jsem, že mě chce okrást.
Vysvětlil mně ale svou filosofii prodeje a já jsem se s ním nakonec shodla - měl párek v rohlíku pro každého.
Když měl někdo míň peněz, dostal menší, když měl někdo víc peněz, mohl si koupit větší porci.
Každému ale stačila porce, kterou si koupil, na kterou měl peníze.
Na výběr dával prodavač 3 druhy těsta, ve kterých párky podával.
(Nakonec se totiž ukázalo, že nejde o klasický "párek v rohlíku", ale párek obalený a zapečený ve skvelém těstíčku).
Wahlgrenis,
něčemu z toho snu rozumím, něco opět přijde.
Doufám, že třeba tento sen někomu v nečem napoví.
Všechno, co ke mně přichází, totiž není určeno jen pro mě.
To už taky VÍM.
S láskou
Lenka 14.09.2009
Blanka 25.08.2009
© Wahlgrenis
25.08.2009
