Univerzální recept na spokojenost a štěstí
Milá Wahl,
v posledních dnech dost přemýšlím, když čtu články na Tvém webu, zejména ty, které přesahují větší časové období, že jakoby všichni čekáme od Tebe řešení.
A když ne od tebe, tak ho vyprovokujeme od někoho jiného.
Blikají mně slova, jako "osobní odpovědnost tazatele, osobní odpovědnost toho, kdo odpovídá, pokora, zjištění příčin a důsledků..."
To poslední jakoby my, tazatelé - nechceme slyšet.
Souvisí to s bolestmi, změnami v nás i kolem nás, často bolestným poznáním.
Od 11. 7. 2009 - od data, kdy se konala akce v Poděbradech, začala jsem objevovat zcela nové cestičky, to koneckonců víš, také jsem prošla mnohými peripetiemi, které z vnějšku nelze nazvat změnami - v mém životě se zatím nic viditelného nebo měřitelného nestalo, nicméně uvnitř se mnohé přeskupuje, přesýpá, přemílá, krystalizuje a čistí...
Tak mě také napadá, že pohádky - to není jen lidová slovesnost - to je moudrost věků v nich vtělená.
A v těch pohádkách prochází hlavní hrdina mnohými zkouškami.
Je mu pootevíráno tajemství z hlediska jemnohmotného světa postupně.
Také pomoc z tohoto světa přichází postupně, jak prochází těmito zkouškami, jak trpí, jak se chová, jak se snaží, jak obětuje sebe, jaké má srdce, jaký má motiv a zda je jeho láska opravdová a nesobecká....
Pak se teprve Něco otevírá... ne každému je toto umožněno, protože ne každý je ochoten tímto projít.
Tady je to podobné - ale my jaoby ty hranice necítíme a nectíme.
Odpovídáme, radíme, pomáháme - teď mluvím sama za sebe, a nemám ty znalosti a schopnosti říct - tak, teď nastane toto a toto, teď je to tak a tak, a i když mě třeba něco napadne, stále víc mám strach to napsat, abych tomu druhému neublížila, nezměnila jeho životní koncept nebo nezklamala jeho očekávání, protože většina těch, kteří na tu odpověď čekají, hledají rychlá, nejméně bolestivá řešení.
Vím, o čem mluvím, před několika lety jsem takto uvažovala také.
Kde jsou hranice naší a jejich odpovědnosti?
A kde je rovnováha toho, co ten tazatel musí učinit, aby si tu odpověď - řešení - radu zasloužil?
A teď nemyslím peníze, i když jistě i ty tam patří, protože jsou jistou energií?
Přitom jsme tak různí, máme různá poslání zde na Zemi v tomto životě, máme různé motivy, zkušenosti, máme různé své karmické dluhy...
Moc Tě Wahl zdravím a těším se
Olga 07.09.2009
Timto bych chtela reagovat na velice moudry prispevek moudre pani Olgy.
A kde je rovnováha toho, co ten tazatel musí učinit, aby si tu odpověď - řešení - radu zasloužil?
Karin 07.09.2009
V brzkych rannich hodinach, prave pred svitanim, mila a milovany se probudi a vemou si sklenici vody.
Ona se pta: "Milujes me, vice nez sebe? Opravdu, rekni absolutni pravdu."
On odpovi:
"Nic nezustalo ze mne. Jsem jako rubin nastaveny paprskum svitani. Je to porad rubin, anebo svet vytvoreny z cervene? Nevzdoruje svitani."
Rubin i svitani jsou jedno.
Bud odvazny a disciplinovany.
Kompletne se stan sluchem i uchem, a nos tento slunecni rubin jako nausnici.
Pracuj. Doluj v sobe samem.
Nemysli na skonceni s praci.
Voda je tam nekde.
Odevzdej se kazdodenni praxi.
Tvoje oddanost - bude zatukani na dvere.
Klepej, a radost uvnitr
popripade otevre okno
a podiva se ven, kdo tam je.
Ano, paní Olgo, máte pravdu, všichni čekáme od Wahl odpověď, radu a řešení svých problémů.
Přejeme si, aby byla rychlá, co nejméně bolestivá, ale přitom si myslím, že většina těch, kteří tento web navštěvují, odpověď většinou zná, jen chce od Wahl potvrzení toho, co stejně zná.
Ale proč vlastně chceme, aby nám někdo neustále potvrzoval naše řešení?
Není to trochu alibismus?
Je pak jednodušší říct: to ona/on mi radili, že mám třeba opustit manžela, odstěhovat se od tchyně, mít či nemít dítě.
A pokud to není alibismus, pak je to strach nést zodpovědnost sami za sebe a svá rozhodnutí.
A na Wahl je toho potom opravdu hodně - přebrat řešení našich rozhodnutí za nás.
Alespoň poslední dobou cítím, že je toho na ni hodně, nevím, možná je to jinak.
S láskou El 7.9.2009
Mila Wahl,
chtela bych te poprosit o vlozeni par radku ode mne k prispevku Universalni recept na spokojenost a stesti.
dekuji Jana 8.9.2009
.....jenomze tu porad bude nekdo, kdo bude na zacatku cesty, kdo bude tapat, kdo jeste nebude chapat, ze odpoved ma v sobe...
nemuzeme preci po nekom chtit, aby hned vsemu porozumel.
Tak jak neco zacina a pak konci, tak tu budou i lidi na zacatku sve cesty, nekde mezi tim a pak i na jejim konci.
Ti, kteri jsou dal, by meli spis pochopit ty, co jsou na zacatku, ze se PTAJI....
vzdyt kazdy z nas byl na zacatku.
KAZDY.
Proc "vycitat" nekomu, ze se pta Wahl?
I to je cesta.
Nekoho cesta.
Proc je potreba resit, ze se nekdo pta Wahl?
Neni lepsi si treba vyjit radeji ven do prirody nez resit tuhle otazku?
Nemame dost svych vlastnich otazek?
A pokud bych mohla neco "posoudit" Wahl ve svych odpovedich jasne naznacuje, ze rozhodnout se nakonec musi clovek sam... a to, ze si nekdo potrebuje na nekoho jineho ukazat, to on/ona je zodpovedny/a za to, jak jsem se rozhodla/rozhodl,
to pak uz je problem jedine toho dotycneho.....
Ale pokud se deje vse, jak opravdu ma, pak vsechny otazky ci reakce jsou na miste i ty vase i ty moje...
Jana 08.09.2009
Vazena Wahlgrenis,
nepisu casto, ale tentokrat bych chtela reagovat a podekovat za prispevek Jane k tematu Universalni recept...
Je to i muj nazor na uvahu pani Olgy.
Presne jak Jana pise.
Dulezite je uz to, ze kazdy sam za sebe vubec hleda odpovedi.
Nerekla bych, ze od Tebe chteji reseni.
Nebo mozna jak kdo, kazdy to zrejme vidi podle sebe.
Ale mi tady naskakuje to zname z bible " nesudte, abyste nebyli souzeni..."
Myslim, ze je dobre, pristupovat s pokorou ke kazdemu nazoru, kazdy hleda sam a pokud uprimne, tak je to spravne.
Ale kazdy podle toho, na co momentalne ma a jak daleko na sve ceste prave je.
Proste za sebe podle toho , jak to momentalne nejlip umi.
A ze "nam" se zda, ze to dela chybne?
Uz zase ty soudy! Vetsina z nas k tomu mame blizko, aniz si to uvedomujeme, a aniz to myslime spatne.
Je to proste nase lidska slabina.
Zda se, ze jedine spravne je donekonecna si opakovat veledulezite slovo - POKORA -.
Jaky jinak by mely smysl stranky Wahlgrenis, kdyby sama neuznala za spravne poskytovat oporu a rady potrebnym.
Nedela to, ze musi, ale ze chce.
Proc asi pisi lide pod heslo "Ma to smysl"?
Funguje to treba tak, ze pokud jsem ja sama opravdu nevedela kudy kam, napsala jsem Wahl.
Protoze proste pro mne ma jeji slovo vahu a moc, nastinit neco, co clovek zrovne nevidi.
Impuls, zkorigovat smer nebo se pohnout.
Treba se najednou octl ve slepe ulici.
Jana tam rekla vse, takze se mozna i v necem opakuju.
Proste jsem pocitila potrebu zareagovat.
Uspesnou cestu Wahl a vsichni.
Taomi 08.09.2009
Milá Wahlgrenis,
po přečtení příspěvku "El" jsem zůstala koukat.
Věděla jsem, že chci nějak zareagovat, zaujmout nějaký postoj, ale chyběla mi ta správná slova.
Když jsem přišla opět na Vaše stránky, smála se na mě odpověď od Jany.
Jana to napsala přesně tak, jak jsem to cítila já.
Nemám k tomu dodat ani písmenko..
Je to tak.
Děkuji Janičce
venkovanka 08.09.2009
Život je poznání, loučení, vzpomínání - toto moto jsem ráno četla na jednom parte.
Ano, kvůli tomu poznání se musíme pořád ptát.
To je naprosto správné.
Takových "hledajích"je hodně, ale Wahl je jen jedna.
Laskavě a s pokorou vysvětluje a předává informace, motivuje nás zvládat své pochybnosti.
Učí nás o sobě nepochybovat, opakuje nám, že vše se děje tak, jak má a že budoucnost si tvoříme sami.
Kniha proměn I-ting říká:
"Na každém je, jak se rozhodne. Pravé rozhodnutí je to, které je tvé.A tak jednej podle svých možností, jež můžeš znát jenom ty."
A co Wahl?
Má se koho ptát?
Koho žádat o potvrzení správnosti?
V duchu ji objímám a obdivuji její odvahu za to, že dělá právě to, co dělá.
Dávat jiným naději, odkrývat tajemství - to musí být velice zodpovědné.
Ptát se a hledat odpovědi - to je to, oč tu běží.
Generace před námi se ptaly a hledaly odpovědi.
A dostaly je?
S láskou
El 08.09.2009
....to je ale volba Wahl, ze dela to, co dela.
Premyslim jak to napsat, aby to nevyznelo "spatne".
Nechce se mi psat k (o) Wahl, co a jak to ma ona, to je jeji vec.
Radeji pisi ve vseobecnosti.
Nedavno jsem byla na jednom seminari, kde jsem pochopila jednu vec.
Ze nejlepsi pomoc cloveku je ta, ze mu dame, preukazeme duveru, ze je dost silny na to, aby si svoje "problemy" vyresil sam, duveru, ze kona, tak jak to v dane chvili nejlepe umi.
Dlouho mi to neslo pochopit, protoze ja jsem treba hodne ochranovala maminku pred tatinkem a pritom jsem ji tim ukazovala, ze je slaba, ze ona to nedokaze, tak to musim udelat ja.
OMYL.
Ona je silna dost.
Ted jedine, co delam, je ze ji vyslechnu, pohladim, reknu maminko, miluji te.
Samozrejme kdyby slo do extremu, tak ji pomuzu jak nejlip budu moct.
Osobne Wahl obdivuji, jak se umi se vsim hezky vysporadat, hlavne se mi libi formulace odpovedi, protoze je tezke napsat odpoved kde by bylo jasne, ze nikoho nenutime nic delat a nikoho neposuzujeme, odsuzujeme....
A nakonec jsme lidi, navic k tomu chybujeme ale mame na to pravo...jak se rado rika, nik nezna cely pribeh....:-)
Potvrzeni o spravnosti?
To ma clovek takovy pocit uvnitr, ze je to tak, jak ma byt.
Ten pocit se neda vysvetlit, ale je a clovek najednou si je jisty, ano tak to je.
Vsechno je cesta, i to, co si myslime, ze nebylo spravne, se nakonec ukaze jako to, co nam pomohlo cosi pochopit na nase ceste.
Ono, kazdy clovek je kolikrat pozadan o pomoc radu..... dite se obraci na rodice, kamarad na kamarada a tak dale..... a clovek radi, pomaha, ovlyvnuje zivot toho druheho, ale jenom do takove miry, jak to ten druhy dovoli.... vzdycky si clovek muze vyslechnout nazor, radu toho druheho, ale rozhodnuti, to vzdycky by melo vychazet jenom z toho dotycneho a co je dulezite si uvedomit - kdyz uz jsme to rozhodnuti udelali, tak za to prijmime i zodpovednost.
Ono se cloveku pak hooodne ulevi.
Tohle mam z vlastni zkusenosti.
Dlouho jsem odmitala prijmou zodpovednost za sve volby a jakmile jsem si to uvedomila (taky s pomoci jinych lidicek), konecne jsem se uklidnila a vsechno se zacalo resit takovou rychlosti a bezbolestne, ze se az divim.
A co se tyce odpovedi...ty se nam nabizeji vsude, jenom je nekdy neumime rozlustit.
Vim o cem mluvim.
Ja jsem to taky doted neumela a zlobila se, pry mne odpovedi nechodi.....:-), to jsem byla ale SLEPA! :-) a jeste k tomu dodam, ze cim vic jsem se ptala kolem o to vic jsem byla zmatena a nik mi neodpovidal, fakt nik... az jsem si rekla, tak jo, hele, ja uz na to "p--im", tak bud vule me duse a....odpovedi prichazi...ja to mam tak.... proste jakoby moje duse chtela, abych odpovedi nalezala bez prime pomoci ostatnich.....
Ale ve vseobecnosti nepisi nic noveho, jenom zase opakuji, co uz tu tolik lidicek napsalo i kdyz mozna pouzili jine slova....
Ale snad nekomu to k necemu bude....:-)
Rada bych ale zduraznila, ze tohle je tak jak to ted vidim ja, je to moje pravda.
Muzu se mylit....ale jsem to ja a takova se prijimam.
Jo a dekuji Taomi a venkovance (osloveni Janicka, az mi behal mraz po zadech, tohle osloveni totiz pro mne nese jistou zpravu) za jejich prispevky. Vubec jsem necekala kladny ohlas, spis opak.... :-)
Ale tohle je muj "problem", prekonavat strach rict svuj nazor pred tolika lidmi...
Jana 08.09.2009
Jo a co mi ted jeste docvaklo, co bych chtela dodat...asi to opravdu chtelo takhle oddelene....
Jak pise El, ze Wahl je jen jedna.....
Ma pravdu, ale taky bych k tomu chtela dodat tohle...
El i vy jste jenom jedna...
i ja jsem jenom jedna...
i moje mama je jenom jedna...
i venkovanka je jenom jedna...
kazdy z nas je JENOM JEDEN.....
Jsem snad ja min nez ty?
Jsi snad ty min nez ja?
Je snad nekdo jiny min nez ja a ty?
Jsem snad ja min nez ostatni?
A tak by se dalo psat dal......
Jana 08.09.2009
Vážené,
tady přece nejde o to, kdo je víc či míň, NIKDO, v této realitě jsme lidé, lidská těla a lidské duše.
Ta těla jsou neopakovatelná, jako jejich DNA v buňkách, ty duše jsou poznamenané různými osudy v různých realitách jejich životů.
Teď jsme tady a teď.
Teď žijeme, potýkáme se s různými starostmi, teď hledáme pomoc, teď si pomáháme, teď se ptáme, teď odpovídáme.
Jediná, kdo na těchto stránkách musí mít výsadní pozici, a také ji přirozeně má, je Wahl.
Jenže ta patrně tyhle hranice umí, umí odhadnout příčinu i následek, umí si otestovat tazatele, umí se podívat mnohem dál, než kdokoli z nás a umí odhadnout, co může sdělit a co už ne.
To, že Wahl mlčí, také něco znamená.
Před lety jsem se na podobnou otázku ptala stařičkého kněze, který nebyl jen normální kněz, ale také hluboký mystik, vzdělaný a moudrý pán.
/ Také jsem se někde o něm již zde zmiňovala./
Ten mě tenkrát řekl, že kdyby to církev věděla, už by nemusela existovat.
Neodvážila jsem se tehdy víc zeptat.
Dnes mě to zasahuje hlouběji - a tak se znovu ptám, není to útok ani na tazatele ani na odpovídající a přispívající, že to jen snaha o vyřešení pocitu, který mám - kde je naše hranice toho, na co se ptáme, a kde je hranice odpovědnosti toho, kdo odpovídá, aby na sebe nepřebral naši volbu?
Nemyslím tím jen na Wahl, prakticky všechny - a všichni, kdo navštěvujeme tyto stránky, si děláme navzájem jakousi psychoterapii na dálku s tichým svolením Wahl a pod její laskavou záštitou / a také úžasným nápadem vést takto webové stránky!/.
Jsou různé osudy a různé životní zkoušky a těžkosti, vím, jak se to těžce nese a unáší.
Jak by to člověk často rád někomu přenechal, odhodil,...
Proto jsem se ptala, kde je ta hranice a jak lze zasáhnout takovou pomocí, která by toho druhého navigovala do správného směru, eventuálně mu načrtla různé možnosti k výběru, aniž by z něho sejmula jeho osobní odpovědnost za svůj život.
Olga 09.09.2009
Mila Wahlgrenis,
tak jsem napsala par slov k teme Universalni....
A jak jsem to dopsala, vymazalo se to.
Nejdu to psat znova, zrejme jsem toho rekla uz dost :o)
Dekuji.
Zdravim vsechny a neda mi jeste znovu nenapsat:
Rozhodujme se sami za sebe a prijimejme za to zodpovednost......
Ha, ted si pripadam jako ti co chodi s tema knizeckama a bouchaji jinym na dvere a rikaji, ze jenom oni znaji tu pravou cestu....:-)
Takze beru to zpet, delejte si, co chcete....:o))))
Preji jenom to dobre.
Vsem.
Jana 09.09.2009
Olga 07.09.2009
© Wahlgrenis
07.09.2009
