Co se stalo s Libuškou?
Ahoj Wahl,
já ani nevím, proč ti píšu.
Je mi smutno a nemám, komu to říct.
Nikoho, kdo by mě pochopil.
Od školky až do první třídy jsem měla nejlepší kamarádku Libušku.
Její rodiče spolu nežili, maminka nejspíš pila a sourozence měla dospělé.
Takže se stávalo, že byla ještě v deset večer v šesti letech venku.
Za těchto situacích u nás spala, koupaly jsme se spolu.
Šíleně jsem si přála, aby byla moje sestra.
Byla na svůj věk hodně vyspělá.
Často jsem ani nepochopila její vtipy a doteď si je pamatuju.
Došlo mi to všechno až o mnoho let později.
Vidím ji stále strašně živě, mám spoustu vzpomínek.
Když si ji její táta odvezl, už jsem o ní neslyšela.
Probrečela jsem spoustu nocí, jako bych přišla opravdu o sourozence, až do čtvrtý třídy.
Vše bylo ještě horší, když s Libušky odjezdem se nastěhovala k nám do vsi nová holka, naše společná kamarádka mě zavrhla, najednou jsem pro ní neexistovala a rázem jsem neměla nikoho.
Několik let jsem se chystala, jak to Libušce všechno řeknu, ale nestalo se.
Pořád jsem si přála se s ní zase vidět, mluvit, zjistit, jak se má.
Až teď ve dvaadvaceti jsem našla její profil na chatu.
Ona ale neodepisuje.
Nezajímám ji a moc to bolí.
Vůbec nechápu proč, když jsme se znaly jen tak krátce.
Asi zapoměla nebo chtěla zapomenout.
Asi jí nikdo od nás nechyběl tak, jako ona nám.
Ale vím, že z ní vyrostla pěkná holka a studuje VŠ nebo VOŠ a to je fakt pozitivní.
Zřejmě musíme být hodně karmicky svázané.
K nikomu jsem necítila tolik hlubokých citů již od dětství, vyjma rodičů.
S přáním hezkého dne
Ebony 30.10.2009
Milá Ebony,
je to smutné, ale nikdy nikoho nemůžeš donutit, aby Tě miloval, když on to má jinak.
Nehledej tady žádné další souvislosti, žádné karmické důvody.
Tehdy to byla pro Tebe blízká kamarádka, ale Vaše cesty se rozešly.
Je pravděpodobné, že se za sebe, za svůj život, před Tebou i stydí.
Tys žila v úplné rodině, ona to měla jinak, porovnávala, bylo jí smutno.
Měla vedle Tebe výčitky, ona byla - i když vedle Tebe - tak pořád trochu stranou...
Nechtěj ji uvádět do rozpaků, Tys byla vedle ní vždy tou úspěšnější, nebylo by jí dobře.
Zkus za všechno, co jste si spolu prožily, poděkovat, ale nech ji jít po její cestě.
Všechno v životě je o dobrovolnosti, do ničeho ji nenuť.
Přesně chápu, jak jí asi je...
Nechce vracet vzpomínky, nechce vstupovat do té řeky, tady se nedá na nic navázat.
Její život je jinde.
Našla pevné místo v životě, je konečně sama sebou, neměla to jednoduché...
© Wahlgrenis
30.10.2009
