Čeká lidstvo v blízké době něco opravdu velkého?
Dobrý večer, Wahlgrenis!
Nevím, kde začít, ani co všechno napsat...
Nechci Vás dlouho zdržovat, máte toho moc.
Tak opravdu jen ve zkratce a přímo.
Byla bych Vám moc vděčná za Váš názor na současné dny.... na to, co se děje, jak se děje. ... Já osobně cítím velké napětí, mám pocit, že lidstvo ve velice blízké době čeká něco opravdu velkého, přijde mi, že to má souvislost s oblohou / vesmírem (??), pozvedneme hlavy a Uvidíme.
Pochopíme.
Nevím, jak si vysvětlit to, co ke mně přichází, ale jsem toho "plná".
Obávám se ale, že o tom nemůžu mluvit s nikým z mého okolí... nepochopili by to.
Jak moc bych si přála, aby lidé Pochopili, Věděli, Chápali, Uvěřili.
Ale asi nejsme na to připraveni.
A budeme?
Proč lidi (a matky s dětmi) čekají na vakcíny proti "prasečí chřipce" jako na spasení, když opak je pravdou?
Vždyť právě vakcíny jsou tím zlem.
To lidičky opravdu nepřemýšlí???!!!
Mám strach, i když vím, že je neskutečně omezující...
Asi se musím dívat na sebe, nepřemýšlet o okolí.
Ale nějak to nejde...
Hodně Lásky a Pokoje všem!
Anveno 30.10.2009
Milá Anveno,
ano, naprosto chápu, o čem píšete, co Vás trápí.
Uvědomuji si stejně jako Vy, že svět není ideální, že se dějí věci, které bychom nechtěli.
Příklad s prasečí chřipkou je jen jedním malým střípkem...
Je toho mnohem víc, to snad ani nemusím zdůrazňovat.
Lidstvo si řeže pod sebou větev - na každém kroku, každou vteřinu, při každém nádechu i výdechu.
Myšlenky, které odcházejí z naší roviny nahoru, nejsou jen úžasné a pozitivní.
To chápete.
Člověk zapomíná na poslání, s kterým přišel na tento svět, někdo si povzdychne... možná ho ani nikdy nevěděl...
Tajemstvím života je žít, žít naplno každý přítomný okamžik.
Z "hvězd" přicházejí varování, že to, co se děje s planetou, není v pořádku, jsou to slova nabádající ke spolupráci.
Živelní katastrofy jsou jednoznačné...
Člověk by měl začít žít jinak než dosud, naladit se na lásku.
Základ je u každého jednotlivce, v každém srdci.
Odtud se láska a tedy i zcela jiný životní postoj šíří k nejbližším lidem, v rodině, mezi přáteli...
Negativní myšlenky a katastrofické scénáře nepatří do života.
Všechno je monitorováno, všechno jednou přijde na program jednání...
Nemůžeme se na nikoho spoléhat, každé rozhodnutí je jenom naše rozhodnutí.
Nikam se neschováme, všechny naše skutky jsou jenom naše skutky.
Například pokud se člověk (s celou rodinou!!!) dostane na prohlídku zámku načerno, nemůže žít už ani vteřinu s pocitem klidu.
Jak snadné je lhát, krást, když se nikdo nedívá, podvádět, podsouvat si výsledky druhých...
Svět není čistý.
Každá černota, každý podvod, závist, lež nebo zášť se otočí zpět a ve znásobené síle.
Jsou to silné hřeby, které se trvale zapíchnout hluboko do nitra.
Ideální by bylo naučit se žít v souladu s nekonečnou láskou, naprosto čistě a bez lží.
Tohle je ale proces pro mnoho lidí nerealizovatelný.
S tím souvisejí i nemoci.
Člověk, který není naladěný na lásku a nepřijal své vlastní tělo, prochází komplikovanými stavy, složitě se léčí.
Přitom je to ale tak snadné... a současně tak nerealizovatelné...
Jen málokdo se naučí plout životem tak, aby si neubližovat, ale aby současně neubližoval ani nikomu jinému.
Je to proces, který opravdu začíná u každého jednotlivce v srdci, ale dosah má obrovský.
Je v něm náboj, který se šíří lavinovou rychlostí do okolí.
Tento proces přijetí se a pochopení lásky jako nejdůležitější kategorie v životě je každému daný, není třeba o něm pochybovat, ani se ho nijak složitě učit.
Postupně je ale také vhodné spoustu věcí ze života odstranit nebo aspoň změnit.
Informace, které nepotřebujeme, nevhodné potraviny, oblečení, zvyky a stereotypy, které nás svazují...
Je toho hodně, v první chvíli to může vypadat až hrozivě, ale je to zvládnutelné.
Opravdu záleží na každém, jak bude ochoten u sebe začít a co všechno bude chtít změnit.
Není to otázka týdnů a měsíců, ale spíše minut a vteřin.
Času je opravdu málo.
© Wahlgrenis
30.10.2009
Drahá Wahlgrenis,
mockrát děkuji za Vaše Slova!
Napsala jste to přesně a krásně!
Jak moc bych si přála změny v srdcích lidí...
Vím, je to zřejmě nemožné.
Zatím můžu pracovat pouze na sebe, není to zdaleka ideální, ale snad jsem "na dobré cestě".
Pořád doufám, že se alespoň některým otevřou oči, rozumem pochopí a srdíčkem pocítí... jen nevím, jestli už nebude pozdě...
Ještě že máme alespoň ty minuty a vteřiny, jak píšete.
I za ty jsem vděčná!
S Láskou a Vděčností
Anveno 31.10.2009
