Měla jsem PODĚKOVAT.... Tam (nahoru) a Wahlgrenis
Milá Wahlgrenis a čtenáři těchto stránek,
podělím se s vámi o zážitek z přítomnosti něčeho něžného jemňoučkého.
Poprvé jsme "to" s manželem slyšeli o víkendu u snídaně.
Jemná melodie... jako když se dítě učí hrát pořád dokola stejnou melodii.
Zní to jako zvuk tibetské mísy a panovy flétny.
Včera jsem si melodii broukala ještě ráno v práci.
Manžel je technik -jeho vysvětlení je prozaické - fouká vítr buďto do trubek na zábradlí nebo někdo nechal na balkoně sklínku a nebo sousedovy děti trénují na fétnu.
Večer jsem se o tom tajemném hraní zmínila před synem.
Svěřil se, že on to už týden slyší také nejen ráno, ale i v poledne, než odejde do školy.
Ptala jsem se jej na pocity,když je v domě sám.
Nebojí se - jen si to neumí vysvětlit.
Dnes ráno jsem čekala,že nám zase zahrají - a nic.
Manžel mě usadil se soucitným pohledem s tím, že nefouká vítr.
Jen,co odešel do garáže- bylo to tady.
Pro skeptiky se asi nehraje.
Další upozornění dostal dopoledne,když se z jeho kanceláře linul dým a pach spáleniny.
Praskla mu zářivka, vyhodila jističe.
Jeho vysvětlení je jasné - únava materiálu, ale já si myslím své.
To už jsem vzala kyvadlo a ptala se, zda je zde někdo s námi a zda potřebuje pomoc.
Co znám tyto stránky a teď i tebe Wahl, se ničemu nedivím.
Je to nový ochránce, pomoc nepotřebuje.
Mám něco učinit ? Ano
PODĚKOVAT. Komu? TAM (nahoru) a Wahlgrenis.
Tak tedy **DĚKUJI, DĚKUJI **
Lída 05.11.2009
© Wahlgrenis
05.11.2009
