Za čím se to všichni ženeme?
Milá Wahl,
zdravím tě po delší době, ale nedá mi, abych nenapsala.
Máme krásný, slunečný podzim, že mám stále potřebu se usmívat, ale přesto je mi tak trochu smutno.
Víš, hodně jezdím autem a poslední dobou vidím opravdu hodně přejetých zvířátek na silnici, ježci, zajíci, kočky, až z toho mám divný pocit.
A protože stále poslouchám rádio, dost se tam diskutuje o tom, kolik přibývá sebevražd mezi mladými lidmi.
Jako by neviděli smysl svého života.
Říkám si, za čím se to všichni ženeme, vždyt jsou to naše děti a my jim zapomněli něco předat?
Možná něco, co jsme sami nedostali, a teprve nyní to ve svých životech hledáme?
Poslední dobou se ke mně dostává spoustu informací o penězích, ale já přece nehledám v životě peníze, ale lásku, požehnání, souznění duší.
Nevím, jestli si na mě pamatuješ, máš těch lidiček kolem sebe hodně.
Jsem z velké rodiny a přesto vím, že do té rodiny nepatřím a je mi z toho docela smutno.
Možná proto jsem tak propojená se svými dětmi, protože mám pocit, že to je jediná moje rodina.
Wahl, nestěžuji si, neplaču jen jsem měla potřebu ti napsat a věř mi, že je mi mnohem líp.
Přeji tobě a všem lidičkám krásný podzim plný sluníčka nejen na obloze, ale i v duši.
Měj se moc moc hezky,
s láskou
Jana 21.11.2009
© Wahlgrenis
21.11.2009
