Zažila jsem ten pocit ááááách
Zdravím Tě, milá Wahlgrenis,
už víckrát mě napadlo, že se Tě na něco zeptám,
ať z oblasti týkající se jemnohmotného světa, zdraví nebo vztahů,
ale pak jsem si přečetla podrobněji všechny rubriky a dotazy
a našla to, co jsem hledala a zjistila znovu, jak dobře se vlastně mám.
Proto se Tě teď na nic neptám, naopak bych Ti ráda přispěla k dobré náladě něčím pěkným.
Blíží se červen a to mi připomnělo jiný červen před několika lety,
aspoň tedy myslím, že to byl začátek června, protože všechny stromy už byly zelené, dokonce i akáty a ořechy,
ale tráva byla ještě vysoká a zelená a zpívali všichni ptáci.
Byla jsem tehdy sama na kole v lese, bylo krásně teplo a sluníčko svítilo.
Zula jsem si botasky, svázala je tkaničkami, přehodila přes řidítka a pokračovala dál bosa, chvíli pěšky, chvíli na kole.
Na nic zvláštního jsem nemyslela, jen jsem tak pozorovala přírodu kolem a občas se podívala, kam šlapu.
Dívala jsem se na květiny, jak barevně kvetou a kolik jich je, poslouchala ptáky, jak krásně zpívají a každý jinak,
čichala všechny vůně a tak pro sebe jsem si pochvalovala:
jak šumíme, jaké pěkné barvičky máme, jak hezky voníme, zpíváme, cvrkáme, bzučíme a poletujeme...
Moje "Já" se rozpustilo, už jsem to nebyla já a stromy, ptáci a květiny, ale my, příroda...
Byl to krásný pocit - takové áááách a úleva, určitě jsem v tu chvíli celá svítila -
ale v okamžiku, kdy jsem si ho uvědomila, se moje "Já" zase oddělilo a vrátilo zpátky do těla,
až mi bylo líto, že to trvalo tak krátce.
Byl to velice intenzívní zážitek, přestože se vlastně nic nedělo.
Doufám, že se mi ještě někdy podaří zažít něco podobného, že budu zase my, příroda,
a přeji to všem, ať se jim stejně jako teď mně při vzpomínce rozlije úsměv po tváři.
Přeji Ti krásný jarní den.
Věra 25.05.2006
© Wahlgrenis
25.05.2006
