Vlastně tě chci jenom pozdravit...
Dozvěděla jsem se o Tvých stránkách včera a dnes tady sedím
a po chvíli čtení Ti chci poděkovat za to, jak nám otvíráš oči i srdce...
V poslední době cítím vnitřní neklid, jakousi nespokojenost se sebou samotnou či jakousi potřebu vykročit
(možná spíše rozeběhnout se), ale nějak s tou touhou neumím naložit...zatím.
Vím, že toho máš hodně, já se snad ani nechci ptát, spíš jen hledám sama cestu k svým dětem,
synovi budou na jaře tři a dcerce rok.
S jejich příchodem jsem poznala zcela nový rozměr lásky....
a přece mně občas přepadá pocit, že co pro ně dělám je málo, že vyžadují jakoby vyšší stupeň pochopení...
statečně se s tím peru, tedy spíš hledám sama v sobě, nejsem si však jista, jestli nebloudím.
Vím, že tady v této době mám sestru, víme o sobě a víme, že spolu nejsme poprvé ani podruhé,
přes ni jsem snad pootevřela své oči, možná zatím jen jedno...
Jen zatím nevím, kam se vrtnout.
Vědí mé děti, jak moc je miluji?
Můžu jim nějak pomoci na jejich cestě?
Už jen to, že jsem to všechno napsala "nahlas", mi dělá dobře na dušičce.
Díky za Tvé myšlenky a Tvou Lásku.
Harmony 04.05.2006
© Wahlgrenis
04.05.2006
