Proč prší? Protože příroda pláče!
Milá Wal,
tímto mailem bych Ti chtěla moc a moc poděkovat za čas a úsilí, které nám věnuješ
a také za všechny krásné příběhy - plné něhy, porozumění i moudrosti, které se na Tvých stránkách objevují.
Hlavně příspěvky Vlka Samotáře jsou moc krásné a plné pozitivní energie.
Je to jeden z mála lidí, kteří dokáží zachytit kouzlo a atmosféru okamžiku a popsat i nepopsatelné.
Tak voda už dorazila i k nám.
Včera byl v naší malé vesničce vyhlášen druhý stupeň povodňové aktivity
a teď si jenom přeji, aby už přestalo pršet a opět se na nás usmálo sluníčko,
i když vím, že je to přání téměř nesplnitelné.
Před večerem jsem stála u okna a pozorovala, jak se zvedá vítr a z oblohy padají první kapky deště.
Jen tak polohlasně jsem si řekla: "Proč jen musí pořád pršet?"
Jenže mě nejspíš slyšel i můj mladší bráška, který na to reagoval slovy, že příroda pláče, protože jí lidé ubližují.
A tak jsem se ho ptala, proč jí lidé ubližují?
A on mi odpověděl - protože v sobě nemají dost lásky a nedokáží se chovat s úctou ani k přírodě,
ale ani k sobě navzájem a to přírodu moc bolí, a proto pláče.
Je škoda, že někdy považujeme menší děti za nedostatečné vyzrálé, které ještě nemůžou nic chápat.
Někdy toho totiž chápou mnohem víc, než se může na první pohled zdát
a jsou také mnohem otevřenější vůči světu než většina dospělých.
Myslím, že jsi nedávno na svých stránkách psala, že nyní začínají přicházet na svět děti,
které jsou duchovně vyzrálejší než předcházející generace.
Teď už vím, že jsi měla pravdu - snad to budou právě ony,
které do našeho života přinesou více lásky, světla a pochopení a snad jim mi druzí budeme ochotni naslouchat...
Bylo by to přínosem - pro nás všechny.
Milá Wal, sluníčko, přeji Ti krásný večer, ať jsou Tvé dny plné radosti a štěstí.
Darmie 31.03.2006
© Wahlgrenis
31.03.2006
