Dnešní zatmění slunce...
Wahlgrenis ...
kdybys potřebovala fotky dnešního zatmění, tak ti dvě posílám.
Nic moc....
čumákoval jsem na svahu nad Jižní spojkou v Krči
a čekal, až buď Slunce vyleze z mraků, ale ne zas tak úplně, abych si nespálil oči a foťák ...
strašně mi šel při tom na nervy ten brajgl ze silnice.
Když se na to člověk tak jako "zaostří", je to děs. :(((
Měj se kráááásně - a hodně Sluníčka .... jarně-doopravdickýho!
Vlk Samotář
Mila Wahlgrenis,
dnes jsem byla rano na prochazce se stenetem a to bez jakehokoliv duvodu kousl jiny pes.
Byla jsem z toho trochu v soku, protoze se to stalo tak rychle...
muze to byt tak, ze na zviratka, ktera ziji s nami, prenasime svoji agresivitu a strachy...
asi ano!
Muj pejsek o kousnuti mozna uz nevi a ve mne je momentalne takova zloba z toho,
co se stalo a ze jsem ji nedokazala ochranit.
S jeho majitelem nestacila promluvit, protoze rychle odesel atd....
Může za to zatmění slunce?
S pranim hezkeho
Zuzana 29.03.2006
Milá Wahlgrenis,
dnes jsem trochu cestovala a poprvé viděla ty
hrůzy velké vody na vlastní oči.
Nejde mi o tom psát, to musí snad každý vidět a uvědomit si...
Doma jsem téměř okamžitě pustila počítač a šla jsem čerpat sílu na Tvé stránky...
Asi mě nemělo překvapit, že tam najdu řádky o pokousaném pejskovi...
Překvapilo a nedá mi to, abych se i já nesvěřila a nepožádala o vysvětlení...
V srpnu 2005 jsme byli celá rodina (tj. i s naším psíkem Kryštůfkem - viz
babička Apolenka ) na dovolené v jižních Čechách.
Bydleli jsme v apartmánu v rodinném domku.
Paní majitelka bydlí v Praze a na víkend přijíždí do vedlejšího domku.
Konec vesnice, klid, nádherný výhled... prostě pohádka.
Denně jsme ráno vyjížděli na průzkum okolí.
Vlastně jsme v apartmánu jen přespávali.
Den před odjezdem jsme udělali výjimku a podvečer trávili v místě ubytování.
O Kryštofa se dost bojím, mám ho raději na očích a na vodítku...
Ten večer jsem svolila, že ho necháme prolítat po dost velké zahradě.
Seděli jsme na lavičce, povídali, necítila jsem nebezpečí.
Po chvilce našeho klidu se ozval neuvěřitelný nářek, pláč, který rval srdce...
Nechtělo se mi uvěřit, že je to Kryštof.
Vyběhli jsme za dům a viděli, jak toho našeho mrňouska (čivava) má v zubech vlčák.
Byl to pes majitelky, která přijela z Prahy dříve a my to netušili.
Přežil, tu noc jsem zažívala hrozný strach, bála se, aby jsme o něj nepřišli...
Denně, když ho hladím a vidím jizvy, se ptám PROČ?
Bylo to varování pro něho?
Bylo pro nás?
Naše zkouška?
Na naší části města, která není pod vodou, je krásné slunečné jaro...
Posílám ho i do Prahy a přeji klidné, pohodové jarní dny.
S láskou
Vodička 30.03.2006
