Pomoc i rada mi přišla prostřednictvím stránek
Vážená paní Wahlgrenis,
vlastně ani nevím, proč Vám píši.
Prostě musím, stále vidím Vaše oči na fotografii z dětství.
Mám 20 měsíční holčičku.
Od jejího narození spolu bojujeme.
Vlastně bojuje ona se mnou.
Udělala ze mě jiného člověka.
A nejen ze mě, ale i z dalších lidí, kterým dovolila, být jí na blízku - mého manžela a mé maminky.
Ostatních lidí se bojí.
Je strašně přecitlivělá, vlastně ani nevím, na co všechno reaguje.
Žije v jiném světě.
Ve Vašem světě.
Já do toho světa zatím pouze nakukuji a jsem překvapená, ohromená a mám i trochu strach.
O indigových dětech mi řekla maminka (moje donedávna zcela materialisticky založená maminka).
Snažím se dcerce dávat hodně lásky a pochopení, ale cítím, že to nestačí.
Je o moc vpředu, než já.
Potřebuji pomoc.
Potřebuji někoho, kdo mi pomůže se v tom všem alespoň trochu vyznat.
Vím, že takových dětí je teď hodně a že i Vy toho máte hodně.
Přesto Vás prosím o pomoc.
Srdečně zdravím a děkuji
Madalén 10.3.2006
Milá Wahlgrenis,
v minulém dopise jsem Tě žádala o pomoc a radu.
Obojí se mi dostalo prostřednictvím Tvých stránek.
Je na nich tolik krásného, nového a poučného!
Děkuji Ti za ně.
Už dříve jsem pracovala s kyvadlem, nyní to zkouším podle Tvých rad,
zkouším i osmičkovou polohu a vůbec, dozvěděla jsem se hodně nového o sobě i o mé dcerce.
Musím se ale ve svém snažení dost krotit, tak hrozně bych si přála dovědět se o problémech dcerky, že asi moc tlačím na pilu.
Nějaké informace se ke mě dostaly, ale zdráhám se jim uvěřit.
Lépe řečeno, věřím, ale zatím nevyvozuji žádné důsledky.
Chci si nechat čas na zklidnění a nechat informace volně plynout.
Snad mi rozumíš, co tím myslím.
Alespoň krátce k jejím problémům.
Od narození velice špatně spí, nejdříve spala jen v mém náručí, později v kočárku,
nebo v noci jsem s ní pochodovala po pokoji, teď už je to lepší,
jen se stále v noci často budí, pláče a různě se zmítá a háže sebou.
Někdy mě to až děsí.
Zřejmě trpí zažívacími problémy, má větry, hodně říhá a nesnáší většinu potravin, jen je problém přijít na to, které to jsou.
Je na mně hodně závislá a vlastně i já na ní.
Nepřeje si být ničím a nikým omezována, chce absolutní svobodu.
Na druhé straně ale má strach z cizích lidí.
Budu se dál učit vnímat signály jemnohmotného světa,
doufám, že se mi podaří dostat na některý z Tvých seminářů a budu moc ráda, když mi odpovíš.
Madalén 14.03.2006
Milá Wahlgrenis,
byla jsem překvapená, když jsem našla své dopisy na Tvých stránkách.
Cítím se poctěna.
Děkuji.
Tvé stránky mi opravdu hodně pomáhají, pomohlo mi Tvé vysvětlení k problému
Nepotřebuji lidi kolem sebe ,
chápu i
paní, co se bojí vody .
Já mám podobný problém s řízením auta, i když ne tak intenzivní.
Zatím si ale nehodlám dělat řidičák.
Všechno mi začíná do sebe krásně zapadat, jako kamínky mozaiky.
Když byla dcerka úplně maličká, říkaly mi její oči:
"Nemusíš mi nic vysvětlovat a ukazovat, já to všechno moc dobře znám. Vím víc než Ty a než Vy všichni, co jste tady."
Její problémy se postupem času zmírňují.
Vím proč.
Pomalinku zapomíná, odkud přišla, přizpůsobuje se, snaží se přistoupit na naši hru.
Už vím, kdo je.
Zpočátku jsem tomu nechtěla věřit, myslela jsem si, že to není možné.
Teď vím, že ano.
Pořád jsem v životě něco hledala, připadala jsem si nepochopená.
Díky dcerce (promiň, že ji uvádím na prvním místě, ale ona mi otevřela oči) a díky Tobě se ze mě stává jiný člověk.
Slova díků nestačí, teď jsou třeba činy.
S upřímným pozdravem
Madalén 16.03.2006
