Wahlgrenis

Dva roky webu...

Ahoj milá Wahlgrenis,
vím, že budeš asi hodně zaneprázdněná, ale snad najdeš malý kus času, aby sis přečetla tento dopis.
Brzy budeš mít dvouleté výročí spuštění Tvého webu, a to něco znamená.
Dva roky se tady snažíš lidem něco předat, aniž bys za to něco chtěla,
dva roky nám radíš a pomáháš, a věřím tomu, že mnoha lidem si zachránila i život.
Svou radou, názorem, svými schopnosti vidět dál a výš než valná většina lidí.
A někdy i tím, žes nám bez obalu řekla, že se moc litujeme a že to moc prožíváme,
že někdo na tom je ještě hůř a přesto si nestěžuje.
Prostě jsi se snažila nás nasměrovat a popostrčit a dotlačit k tomu,
abychom si - pokud to je jen trochu možné - na vše přišli sami.
Nebereš nás za ručičku, i když po tom občas toužíme, ale stavíš se k nám laskavě a tím tu formu naplňuješ.
Nepíšu často do diskuzí, na chat taky skoro nechodím,
ale to neznamená, že nevím, co je u tebe na webu nového,
nemusím tě vidět a dokonce ani znát osobně a třeba jen z tvého stylu psaním poznám, že prožíváš nějaké krušnější období.
Máš svou práci, svou rodinu a ještě nás - taky takovou rodinu, svádí to říct...
Wahlgrenis, doufám, že ty uběhnuvší dva roky nejsou zdaleka poslední.
Doufám, že nám zachováš přízeň, že dál budeš pomáhat a radit,
a že snad jednou nadejde čas, kdy budeš mít ty svoje vlastní prostory,
kam za tebou snad občas budeme moci přijít pro radu, pochopení a mentální pohlazení.
Nemohu si pomoci a vnímám tě především jako bytost lidskou, která hodně dává, ale měla by také dostávat.
Alespoň občas.
Myslím na tebe, i když tě osobně neznám (jen ze snu)
a přeju ti k tvému výročí, abys došla tam, kam dojít chceš, a jen s těmi překážkami, které jsou nezbytně nutné,
posílí tě, ale nezraní.
Hyacinta 10.2.2006

Mila Wahlgrenis,
dekuji za dnesni konferenci, ktera byla velice poucna a zajimava.
Zaroven blahopreji k narozeninam webu a preji hodne ctenaru, kteri diky Tvym strankam otevrou oci.
Jsem rada ze jsi.
Paaa
Jarmila 14.2.2006

Paní Wahlgrenis,
Jedním dechem jsem si prostudovala vaše odpovědi na všechny otázky, které vám tazatelé zaslali.
Kdybyste byla umělkyně, napíši vám "BRAVO!!!"
Ale smekám před vámi svůj pomyslný klobouk.
To je výkon, tolik odpovědí a na všechny dotazy pečlivě a trpělivě jste se zaobírala konkrétně.
Já vám nedávno poslala jen takový malý příspěvek ohledně horoskopu.
Já i moje sestra jsme berani.
V tom horoskopu jste nás varovala na nebezpečí úrazu cestou do práce.
Jak jsem vám napsala, stalo se.
Má sestra žije v Praze, já na Moravě, tak se vidíme tak jednou za rok.
Jinak si většinou píšeme přes internet.
Jen bych chtěla podotknout, že vzhledem k tomu, že nám maminka zemřela,
když mi byly 3 roky, sestře 1 rok a bratrovi 3 měsíce, jsem se nikdy necítila jako jejich sestra, ale matka nebo vychovatelka.
Sice se otec oženil, ale pohádka o dvanácti měsíčkách je slabá.
Tak jsem vlastně neměla ani moc dětské dětství, spíš jsem měla zodpovědnost za ty dva mladší.
A někdy zjistím, že i když nám je již všem třem přes padesát, tak bych je někdy nejraději vedla za ručičku.
Samozřejmě jen pomyslně.
Ale pokud mají trápení, mám ho i já.
A zajímavé je to, že přesně vycítím, kdy sestře není zrovna do zpěvu.
Většinou jí zavolám, zda se něco nestalo, že to cítím.
No a tak jsem jí napsala, jak jsem upadla a zlomila si ruku a taky to, že to máme obě v horoskopu.
Následovala žertovná odpověď.
Milá sestro, musíš si dávat na sebe pozor ve tvém věku.
Ruka ještě bolela, tak jsem si říkala: Milá sestro, končetiny si v letošní zimě lámou i mladí.
Asi za tři dny mi přišla SMS.
Cestou do práce sestřička také b e r a n k a upadla na přechodu, zůstala ležet, pak ji odvezli do Motola
a výsledek je, že má 4 šrouby v kotníku.
Tak jsem počkala pár dnů,
protože jsem věděla, že dvouapůlhodinová operace není běžný úraz a poslala jí e-mail stejného znění.
Milá sestro, ve svém věku......
Nejdříve to nepochopila, ale pak jsme se fakt zasmály.
Ale není zvláštní, že jsme se polámaly obě dvě?
A tak mám nyní moře času surfovat po internetu.
Zvyknula jsem si každý den pročítat, co je u "Wahlgrenis" nového, co koho trápí.
Docela dost věcí jsem prožila sama na sobě, takže se jen s těmi vašimi odpověďmi ztotožňuji a dávám vám za pravdu.
O jemnohmotném světě nevím nic, ale například když radíte ohledně nějakých problémů,
kdy tazatel není spokojen s domem, kde bydlí odpovídáte přesně to, co já prožila na vlastní kůži.
30 let jsem spala na geop. zóně.
Co se má stát, to se stane a přesně, jak píšete.
Byla jsem na dně psychicky, totálně vyčerpaný organismus
a hlavně jsem si myslela, že mi celý svět ubližuje, protože jsem měla zablokovanou dobrou energii
a vůbec jsem si nepřipustila, že se se mnou nedá vydržet.
Paní, která příčinu odhalila, mi jen řekla, že to, na čem spím, by porazilo i koně.
Pak následovala dlouhá, předlouhá cesta a velmi bolestivá.
Ale myslím, že jsem za vodou a snažím se ze všech sil.
Jenže stejně někdy "ujedu", ale už si to uvědomím.
A zrovna teď, když si marodím, pořád nad něčím přemýšlím.
Například když jste v odpovědně "proč mi prasknul svícen" napsala,
že příčinou leteckého neštěstí slovenského letadla bylo selhání pilota,
kdy si vlastní problém vyřešil zabitím mnoha lidí jsem si pomyslela:
Jak to ta paní může tak doslova napsat, vyšetřování sotva začalo...
Že se nebojí něčí pomsty za ten komentář.
A najednou napíší v novinách, že havárii zavinila chyba pilota.
Tak už věřím, že máte daleko větší schopnosti, nazvala bych to spíše darem, protože pomáháte lidem.
Dočetla jsem se, že jste Kozoroh.
Soudě podle mého Kozoroha syna, jste asi také velmi pracovitá.
Jen mi promiňte mou troufalou otázku.
Není myšlena ve zlém, ale ptám se vás, jestli máte i civilní povolání.
Dospěla jsem k tomu proto, že z něčeho musíte být živa, platit účty
a to, že tolik svého času věnujete těmto stránkám a bezplatně je podle mě velké vypětí.
Tak jsem se trochu rozepsala, omlouvám se vám.
Když jsem si četla dneska vaši odpověď na mou otázku číslo 76, strašně mnou otřásla až do kostí zima.
Tak jsem nějak na sobě pocítila, že bych vám měla napsat a hlavně poděkovat.
Mějte se moc hezky
MARTA. 14.2.2006

Milá Wahl.
v dnešní den, který je pro tebe radostný narozením miminka - tvých stránek, bych ti ráda poděkovala a svěřila malé tajemství.
Na podzimním semináři v Praze 12. listopadu 2005 jsem ti povídala svůj sen o dvou motýlcích, kdy mi žlutý zemřel na dlani.
Rozložila jsi plástve a řekla mi, že to nebylo to pravé miminko, které ke mně přišlo, proto muselo odejít,
ale je tam již jiné to správné...
Narodí se holčička, která bude zdravá a krásná a vše dopadne dobře, protože je pod vyšší ochranou.
Dnes jsem se dověděla, že se to miminko opravdu narodí - 28. září, a tak ti za vše děkuji
a věřím, že i pro tebe je to krásný dárek.
Sluníčko v duši přeje
Limi 14.2.2006

Ahoj Wahlgrenis,
moc děkuji za Tvou odpověď na můj dotaz.
(Týkal se mé nehody a následného, skoro 4 denního, bezvědomí.)
Vlastně už to byl 3. dotaz, na který jsi mi během 1 roku, co chodím na tvůj web, odpověděla.
Ještě jednou moc díky.
Dnešní svět moc potřebuje takové lidi, jako jsi ty.
Lidi, kteří těm druhým vnášejí světlo do jejich života.
Mám toho na srdci ještě hodně, co bych Ti chtěl říct, ale něco mi říká, že je škoda plýtvat tvým časem,
když ty ten času můžeš využít k tomu, aby jsi někomu pomohla.
Wahlgrenis, jednou jsem to již myslím psal a napíši to znovu.
Moc rád bych tě někdy poznal osobně.
Nejde mi o žádný rozbor, ani nic podobného.
Moc rád bych tě poznal jako člověka a normálně si s tebou promluvil.
Nevím, co mě k tomu vede.
Možná je to ta stejná síla, která mě nutí hledat Pravdu, nejen ji hledat, ale ji i žít.
No, napsal jsem to trochu zmateně, ale snad pochopíš, co jsem tím chtěl říct.
Měj se moc krásně.
Honza 14.2.2006

Dobrý večer Wahlgrenis,
děkuji za zodpovězení otázek online konference
a přeji všechno nejlepší ke dvouletým narozeninám Vašeho webu :-)
Libor 14.2.2006

Moje otázka byla č. 12, psala jsem ji v době, kdy jsem se potýkala s nezaměstnaností a se samotou.
Moje nejlepší kamarádka, kterou znám víc jak 30 let mi pomohla najít práci u nich.
Je to hospodářský správce budov, trochu se to prolíná s účetnictvím, ale hlavně je to služba druhým.
Sháněla jsem marně něco u dětí, ale mám jen gymnázium a ekonomku, chybí mi praxe a pedagogické vzdělání.
Je to práce úplně jiná, než jsem dělala, ale já jsem ráda, že už někam patřím a nejsem doma.
Dík za odpověď
Lenka 14.2.2006

Milá Wahlgrenis,
Od celeho srdička Ti blahopřejí k těmto zvláštním narozeninam.
Jsou to pro Tebe dva roky namahave práce.
Jsou to osudy tisíc lidi, které diky Tvemu Světlu vybrali si uplně jiný směr v životě a určitě jsou Ti nesmirně vděčni.
Taky děkuji Tobě, že jsi, že měla jsem možnost jednoho dne narazit na Tvoje stranky (bylo jim v te době možna par měsiců).
Od te doby diky Tobě se muj život taky hodně změnil
a je možne že bez Tve napovědy bych i nerozpoznala to štěsti, které bylo mi osudem připraveno.
Přejí Ti lasku a silu.
S uctou Laura 14.2.2006

Ahoj Wahl,
cetla jsem si v dnesni konferenci.
Zaujala me otazka tykajici se srdecni cakry, to je totiz muj problem.
Jak jsi psala, zablokovana srdecni cakra zpusobuje problemy s okolim, znam to.
Byla jsem pred rokem u lecitele.
Rekl mi, ze mam na srdecni cakre knedlik.
Podarilo se mu ji znovu otevrit,
citila jsem si opet stastna nez jsem si uvedomila, ze s takto otevrenym srdcem nemuzu zit,
ze to krasne, co citim stejne nekdo znici a prijde bolest...
A citila jsem se stejne jako predtim.
Lecitel mi take rekl, ze mou velkou nevyhodou je priliz ciste srdce.
Je to pry ma karma.
Karma znamena trest za spatne skutky z minuleho zivota.
Je mozne mit za trest ciste srdce?
Pochopila jsem (mozna), ze moje zablokovana cakra je jakasi ochrana pred bolesti a zklamanim.
Nevychazim s lidmi, presto citim jaci jsou, moc me toto citeni ovlivnuje.
Je to v kruhu.
Lide si naopak mysli, ze nemam socialni inteligenci.
Jsem moc rada, ze me "nahoda" privedla na tve stranky.
Mej se moc krasne.
Bara 15.2.2006

Milá Wahlgrenis,
dneska jsem cetla otázky a odpovedi ve Vasi online konferenci a jste opravdu obdivuhodna.
Zvladla jste odpovedet na tolik otazek... Klobouk dolu
Preju, at Vám tahle energie, elan a chut odpovidat na dotazy tapajicich a hledajicich, vydrzi navzdy.
A moc dekuju za dalsi odhalení ruznych universalních pravd.
Pro cloveka, který nema nikoho, kdo by ho vedl v duchovnim poznaní a nasledným duchovnim vyvoji, JSTE OPRAVDU POKLAD.
Velice si Vas vazim a nedam na Vas dopustit
Nashledanou
Larianys 15.2.2006

Mila Wahlgrenis
Moc Ti dekuji za odpovedi na otazky za nas za vsechny navstevniky stranek a preji vse nejlepsi k zalozeni webu.
Helca 15.2.2006

Milá Wahlgrenis
chtěla bych ti poděkovat za konferenci ve které jsi urcitě spoustě lidem pomohla.
Mám takové malé zamyšlení, snad stojí za úvahu.
Už před 3 roky jsem šla na vyšetření rukou, které mě opravdu velice bolely a hlavně levá ruka
- diagnoza lékařů oboustranné karpální tunely a levá ruka na tom byla hůř.
Prý je to nemoc moderní doby - nemoc počítačů.
Šla jsem tedy na operaci a levá ruka je v pohodě, i když už to není to co bývalo, ale bolest ustala, jen ruka je slabší.
Ale s tím se dá žít.
Nikdy jsem se o víc nezajímala, tak to prostě bylo, ale pak jsem podlehla touze zajít k astroložce,
koupila si tarotové karty a narazila na tvé stránky a začala přemýšlet trochu jinak.
Dnes vím, že to bude asi trochu jinak a beru nemoc svých rukou jako určité karmické zatížení.
V úterý 21. 2. se chystám na druhou operaci.
Bolest se dá vydržet, ale padají mi věci z ruky, brní a trne ruka.
Strach nemám, vím, co mne čeká a požádám ochránce, aby byli se mnou.
Chtěla bych všem ostatním s podobným problémem (a vím že jich je opravdu hodně) říct,
že operace není nic, čeho se bát (jde o ambulantní zákrok s místním znecitlivěním)
a myslím si, že pokud není jiná možnost, tak ji podstoupit.
Ale na druhou stranu si myslím, že s tou příčinou nemoci to je trochu jinak.
Asi platíme za výhody moderní doby, málo tolerance a úbytek lásky a porozumění.
Já sama se snažím odpouštět a chápat druhé a lásku přijímat i dávat a přece máme z manželem krizi,
ale věřím v překonání a sílu lásky a odpuštění.
Děkuji za tyto stránky, otočil se mi život a snad i posunul trochu dál a to vše ve chvíli, kdy se to mělo stát.
Nebyla to náhoda, dnes to chápu, přeji všem hezký den a tobě sílu do dalších let.
Jarka 15.2.2006

Milá Wahlgrenis,
přeji Vám hezký den.
Píši jen, abych Vám poděkovala za včerejší on-line konferenci.
Byla to nádhera.
Odpovědi jsem četla jedním dechem a protože nemám doma počítač, tak jsem si vše vytiskla a četla ještě jednou doma.
Muselo to pro Vás být hodně vyčerpávající.
Obdivuji Vás, Vaši energii.
Vaše stránky čtu denně a protože jsem poslední dobou strašně unavená,
nevím, jestli tím vším, co se okolo děje, nebo sama sebou, vždycky mě čtení těchto stránek strašně nabije energií a uklidní.
Moc bych se s Vámi chtěla setkat osobně, ale protože bydlím kousek od Přerova, je to trochu složitější.
Určitě by se dalo domluvit s někým, kdo by měl cestu do Prahy tady od nás z práce, že bych se svezla.
Děkuji Vám ještě jednou za všechno co pro nás všechny děláte.
Jana 15.2.2006

Ahoj Wahl,
nevěděla jsem, že jsi včera slavila takové hezké výročí, i když na Tvé stránky chodím již pěkně dlouho.
Byla jsem týden na horách a tam se mi hodně často v hlavě vynořovala myšlenka, že Ti napíši.
Teď už vím proč.
Děkuji Ti za vše, jsi moc krásný člověk.
Přeji Ti hodně energie, pohody a lásky.
Pa
Blanka 15.02.2006

Dobrý den, paní Wahlgrenis.
Nejdřív se musím omluvit za další mail, kterým Vám zahlcuji schránku
a za obtěžování s mým problémem... ale nemohu jinak, než odepsat.
Nejdřív ze všeho chci moc a moc poděkovat za odpověď (otázka č. 40 - trhání vlasů, dívka shozená z paluby)
na konferenci k výročí založení Vašich skvělých stránek.
Tato odpověď mě hluboce zaskočila, překvapila, ťala.
Je pravda, že na lodích mám divný pocit, že spadnu do vody a nikdo mě nezachrání
- takový pocit mám i v metru, na refýžích, na rozhlednách atp.
Fakt je, že i teď mám občas šílené nápady a jsem dost zbrklá, ale to, co jsem tehdy provedla, to je teda silná káva.
Cítím hlubokou lítost k té dívce a hrůzu sama nad sebou.
Jenže jak se jí za způsobenou hrůzu omluvit, když je to tak dávno?
Jak napravit tak zbytečný a trestuhodný čin?
Žije nyní ta dotyčná v mé blízkosti?
Nebo se ještě nereinkarnovala?
Poraďte mi prosím, jak ze sebe smýt tu špínu a jak to celé vyřešit?
Děkuju moc a přeju hezký den
Pavla 17.2.2006

Dobrý den,
právě jsem si přečetla odpovědi v konferenci, kterou jste uspořádala 14. února.
Čas od času si vaše stránky pročítám a vždycky to dopadne stejně-stěží se můžu odtrhnout.
Co se mně týče, nasekala jsem v životě mnoho chyb a zla,
ale od dětství se stala spousta věcí, které mě nasměrovaly tam, kam se nyní ubírám..
Pomalu se mi skládá mozaika a vím, že kdybych byla vždycky dokonalá,
nikdy bych se neobrátila dovnitř a nezačala bojovat s tím špatným ve mně,
vždyť jak je jednoduché to svést na to, že jsem prostě taková, že i ostatní jsou takoví, že se to tak dělá..
a je Vám jistě jasné, že v těch světlejších chvílích, kdy jsem rozpustila zlost, nenávist, negativní myšlenky,
se mi to vrátilo v čisté podobě zpět a svět byl rázem hezčí
i já mám ještě spoustu otázek ohledně sebe, svých blízkých, vztahů, smrti apod.,
ale nemám pocit, že bych se Vás na to měla ptát, že to časem přijde samo.
Co mě však zajímá a v duchu se tím hodně zaobírám, je jedna mladá žena.
Potkaly jsme se před nedávnem v práci (nyní už vím, že lidé do mého života nepřichází náhodou-žádní),
od začátku jsme si rozuměly-říkám si, že to je jakoby navázání rozhovoru, který jsme už někdy vedly,
ale jindy a na jiném místě... nebylo to ani poprvé a jistě ani naposledy, kdy to takto cítím..
Ale k problému, nechci vás zdržovat:
zkrátka tato slečna měla přítele, který žil velmi aktivní život, ale bohužel zemřel.
V té době jsme se samozřejmě neznaly, bylo jí pouhých 23 let.
Vzhledem k povaze toho, co dělal, si nechal zamrazit sperma pro případ, že by se mu něco stalo
- např. by byl ozářen a nemohl by mít děti.
Kamarádka to dodatečně po jeho smrti zjistila a rozhodla se nechat uměle oplodnit, což - jak zdůrazňuji - je nelegální, a proto vás prosím o diskrétnost (vím, že někdy umisťujete dotazy na váš web...tak tento prosím ne, je to tak výjimečné, že by se to mohlo prozradit a nějak jí to ublížit a to bych nechtěla).
Po nějaké době se to tajně s pomocí mnoha osob podařilo, takže dnes je na světě krásný dvouletý chlapeček
- jako památka na někoho, kdo byl milován.
Z toho, co mi říkala, mám pocit, že to byla osudová láska, kdyby....
Nejde mi o to, jestli měla právo to takto udělat nebo ne, nebyla jsem v takové situaci a chápu to.
Co mě trápí od chvíle, kdy jsme se poznaly, je, že se stále s tou smrtí nevyrovnala, nemá s kým o tom mluvit, má jen toho prcka...nechce už se s nikým seznamovat, žije minulostí.
Leccos jsem přečetla, viděla, slyšela, odkázala jsem ji i na vaše stránky, že by tam mohla najít odpověď,
ale dodatečně mě to mrzelo, že asi na to musí přijít sama
a že nemám právo jí o takových věcech dělat výklady, proč a kvůli čemu se to asi stalo, když sama NIC nevím..
Ale vy byste možná mohla......
Jsme každá z jiného města, ale jsme v kontaktu a já bych jí ráda pomohla, tak vás žádám o radu-jakoukoliv.
Proč se to takto stalo, co má nebo nemá dělat, jestli má s někým být nebo ještě ne, cokoliv...
Je silná, zvládne to, ale stejně....
Máte takových proseb asi plnou schránku, ale až na mě přijde řada, budu ráda za každou odpověď nebo i jen váš názor.
Děkuji za všechno,
Pavlína 17.02.2006