Nastala chvíle, abych ti napsala
Milá Wal,
asi jako vetsina ctenaru jsem nahodou narazila na Tvoje stranky.
S chuti jsem se do nich zacetla poprve asi pred tydnem a mam pocit, ze dnes nastal moment, abych Ti napsala.
Z nekterych pribehu uverejnenych na Tvych starnkach me vylozene mrazilo,
kdyz jsem si precetla Tve vyklady povahy podle barvy auta, tak jsem si uvedomila, jak neuveritelne mam rodice,
ac jsou to "pouze "delnici a ze jim vdecim za mnohe.
Tusila jsem to uz davno, ale az ted se mi uplne otevrely oci
a vim, ze i pres svoji praci maji stastny zivot a jsou moudri tak nejak vnitrne.
Jak Ti pisu, uvedomuju si, jak moc je miluju.
(Vedi to, rikame jim to se sestrou pravidelne.)
Prala bych kazdemu takovy vztah (samozrejme mame obcas bezne denni rozmisky), ale verim,
ze svet by potom byl hezci, lide k sobe milejsi a ohleduplnejsi, pratelstejsi..
V podstate nemam zadny konkretni dotaz,
jen mam velkou radost, ze jsem nasla cloveka, ktery ma podobny nahled na zivot a fungovani sveta jako ja.
Citim takove zvlastni spojeni, kdy vim, ze ty vis.
Intuitivne.
Je to zvlastni citeni, srovnavam se s pojmenovanim sveho vnitrniho vedeni, protoze to, co citim a vim,
je ohrome tezke nazvat slovy, vypustit to ze sebe.
K duchovnim zalezitostem jsem se vlastne dostala pres svou mladsi sestru, ktera hleda svuj vnitrni poradek,
ktery naopak ja v sobe mam, ona naopak umi pojmenovavat vse pravymi jmeny.
Nemusim Ti psat o tom, jak silne mezi nami funguje telepatie a predavani informaci na dalku.
Naposledy jsem mela i jeji zdravotni potize se zaludkem (mely jsme neco vyresit spolecne).
Nekdy me az napada, ze jsme jako jeden clovek nebo dvojcata, ktera se dokonale doplnuji
Obcas je zpetne zajimave sledovat, jak me ona k necemu dovede (reiki, minule zivoty) ci pojmenuje (pozorovani aury)
a ja pak zjistim, ze mi to funguje jaksi samovolne, prirozene, aniz bych se o to nejak snazila,
tak to vnimam, jen jsem nemela potrebu si to nejak nazvat.
Auru stromu jsem videla a vnimala vzdycky, jen jsem si myslela (proti tmave obloze), ze je to stale jeste odraz slunce.
U lidi vidim zatim jen mlznou auru, aniz bych rozostrovala oci.
A tak podobne..
Take si uvedomuju, ze jsem drive mela casto problemy se zanety nosohltanu
a ve chvili, kdy jsem byla v listopadu na zasveceni reiki, tak se mi v podstate vyhybaji zdravotni potize
Behem zasvecovani jsme mela nekolik silnych zazitku -
opakoval se mi zazitek z leta, kdy jsem pracovala na jednom nadhernem zelenem ostruvku obklopenem sladkou vodou.
Dalo se tam nadherne meditovat.
Pri jedne takove meditaci jsem najednou videla tmave zlute svetlo na obzoru, ktere me pres vodu zvalo k sobe.
Ja jsem vedela, ze to souvisi s mym poslanim tady, bylo to velmi silne,
najednou jsem vedela, ze kdybych chtela kracet po vode, tak muzu jit, nic mi nebude branit.
Jen chtit a proste - tak pojd.
Zaroven jsem mela velmi silny pocit uvnitr sebe, jako bych mela vybouchnout zevnitr
a chtelo se mi ohromne brecet a ten pocit, pane Boze, at to dokazu, at ten zatracene tezky ukol zvladnu, jen mi Boze dej silu.
Stejny pocit jsem mela po 3 mesicich behem prvniho zasveceni reiki.
Videla jsem svetlo, chtelo se mi brecet, jen ten silny pocit, Boze, at to zvladnu.
Pokracovalo to, ze jsem videla dva velke meteority, ktere se ritily vesmirem a vedela jsem, co to je.
Pak jsem citila, jak se mi otvira "treti oko" a prijimam tam energii
(od te doby si to misto tak nejak samovolne obcas masiruju, rukou nebo kaminkem), stejne tak na k nebi zvednute dlane..
Mela jsem i presnou vizi, kdo mi ji predaval.
Dodnes, kdyz si tyto momenty vybavim, tak me mrazi a trochu se klepu..
U meho mistra reiki jsem (poprve a naposled jinou barvu) videla auru jako zlatou nitku...
Je to vsechno zvlastni, cim vice se do tohoto "jineho" sveta dostavam, tim vice se mi prolina s mym beznym.
Chci se s nekym setkat a potkam se, to same plati o zavolani, ci smskach.
Co si vybavuju, tak se mi plni sny.
Sice trochu klikate, ale plni.
Je to az neuveritelne, kdyz si neco preju, nebo jen na neco pomyslim, tak to vychazi (70 - 80%).
Pravdepodobne bych mela lecit (dlane a energie v nich), ale tyto schopnosti se vic projevuji u me sestry.
Ja mam pocit, ze moje vetsi sila je zatim v naslouchani a pomoci tim, ze je vyslechnu,
pripadne poradim (snazim se ptat tak, aby si odpovedeli na dane otazky sami).
Zjistuju, kolik je kolem me bolesti a smutku, s cim vsim se lide okolo me musi vyrovnavat a jak moc mam bezstarostny zivot.
Premyslim, cim jsem si to zaslouzila, jak je to mozne...
Pokud se vratim k prakticke rovine, tak si se mnou na potkani povidaji lide na ulici, pokladni v samoobsluze, knihovnice.
Mam pocit, ze jsem jeste nepotkala skutecne spatneho a zleho cloveka (kdyz nepocitam kapesniho zlodeje-bagatelizuju to).
Pokud muzu, tak lidem pomaham a zjistuju, ze se mi to bohate vraci,
leckdy v milych malickostech, ktere nejsou hmotne povahy, ale potesi.
A potkavam cim dal vice usmevavych a spokojenych lidi na prazskych ulicich...
To je nadherne
Penize tak nejak neresim a zjistuju, ze kdyz to vypada, ze nebudou, tak se vzdycky objevi pro me zajimava prace
a mam zase po problemu.
Jeste par zmatenych zazitku
- na nektere lidi se dokazu napojit, vim, jak mi odpovi na moji otazku, nebo mi rovnou odpovidaji.
Je jich malo, ale jsou.
Prijde mi to vse jeste naprosto neskutecne (kdyz si to pojmenuju a uvedomim),
pod poklicku teto dimenze jsem vedome nakoukla nedavno, nekdy loni v cervnu, srpnu.
I kdyz prvni uvedomeni jsem mela asi v 10 letech, kdy jsem byla s prarodici na dovolene v Chorvatsku (voda)
a najednou jsem jednou vedela, ze dedynek zemre.
Chtela jsem pak, aby byl na fotografiich, abychom meli pamatku.
Za 6 mesicu lekari zjistili, ze ac nekurak a nepijak, ma rakovinu jater a behem dalsiho mesice zemrel.
Kdyz si na to vzpomenu, mam slzy v ocich, i kdyz uz je to 15 let..
Take ja bojuju s pocitem nadrazenosti, vyvolenosti, mam pocit, ze se vychloubam, neb rada uplatnuju svoje znalosti
(hodne cestuju, musim se neustale dozvidat nove poznatky z ruznych oboru lidskeho vedeni, ktere s chuti predavam dal:(( ),
ten pocit, ze vim neco, co statni nevedi, musim si davat pozor, abych moc nemluvila,
vice naslouchala, nedavala nevyzadane rady a taky nepsala jen o sobe
Potrebuju sebrat silu k pojmenovani, najit odvahu a jit pres vodu...
Nebo spis po vode.
Jeste jednou dekuju za to, ze jsem Te poznala alespon virtualne, tvoje stranky me v mnohem inspirovaly,
nachazim v nich odpovedi nejen na svoje otazky, jsem moc rada, ze jses a nebojis se ani nestydis za svoje vědění.
A ze jsem se mohla vypovidat, lepe receno vypsat.
Zase mi na vyjadreni me radosti nestaci slova..
Preju Ti hodne slunicka, radosti i sily a odhodlani na Tve ceste.
Krista 15.01.2006
© Wahlgrenis
15.01.2006
