Wahlgrenis

Kam ten svět spěje?

Milá Wahlgrenis,
tak to na mě přišlo, nával pocitů, s kterých se Vám chci vypsat.
Vždycky to tak nějak na mě přijde a později si říkám, jestli nejsem blázen.
A vím, že Vy jediná mě pochopíte.
Poslední dobou se utvrzuji v tom, jak je tento svět postavený na hlavu.
Nemá cenu zde vypisovat vše, co se zde děje, to si každý uvědomuje a vidí, alespoň ten, kdo před tím nezavírá oči.
A Vy jste se o tom na vašich stránkách zmiňovala mockrát.
Já se chci zmínit o mém okolí, konkrétně o tom, jak se pomalu mění město, ve kterém žiji.
Jen abyste měla představu, tak má asi o 45 tisíc méně obyvatel než Pardubice.
Místa kde byla zeleň, konkrétně tráva už neexistují, už není skála tam kde byla,
vše zelené pomalu mizí, a co stojí na těchto místech?
Nové milionové vily, nové silnice a obchodní domy.
Hádejte, kolik je zde takovýchto obchodních domů, asi kolem deseti a to se plánuje stavba dalších.
No je to normální?
V jedné ulici pokáceli komplet všechny stromy, nechápu, komu tam překážely.
Na místě, kde bylo pískoviště a trávník, začali stavět dvoupatrové zastřešené parkoviště -
hrozná opičárna, prý nemají lidé kde parkovat auta.
Diví se, ale mě přijde, že za chvíli bude víc lidí než aut.
Nedávno jsem pozoroval, kolik jezdí lidí ve městě, je to šílený, skoro v každém autě sedí jeden člověk, každý si vozí zadky.
Všichni někam chvátají, za něčím se honí.
Nechápu to.
Více to nemá cenu rozebírat.
Já si jenom uvědomil, že mě život v tomhle světe nebaví,
nemyslím tím kvůli svým problémům, za ty si můžu sám, ale kvůli tomu, jak to tady chodí a kam to spěje.
Ale vím, že to tady musím nějak vydržet, to se nedá nic dělat.
Vždyť my žijem život, který stejně jednou skončí, umřem a co si sebou vezmem?
Nic! a co s toho vyplývá?
Že nic v tomhle světě neexistuje, všechny ty krámy a harampádí zde necháme, nic není,
tak proč se lidi neustále za něčím honí, proč provádíme takové nesmyslené věci?
Člověk, který vydělává desetitisíce, nosí kravatu, je celý den v práci neudělá si čas na rodinu,
ale hlavně že má vilu a 3 auta a na vratech ceduli - pozor zlý pes!
K čemu je takový život?
Jsem já otrok toho všeho?
Nebo to všechno mým otrokem?
A pak takovýto člověk přijde o blízkého člověka, a začne si zoufat, co by za to dal, aby mu mohl vrátit život, atd atd...
Ale za peníze si život nikdo nekoupí, a klid a mír v duši už vůbec ne.
Nic nikdo nemá a ani nevlastní, jediné, co máme, je naše duše a víra v něco, to nám nikdo nevezme.
Tak to je ode mne vše, děkuji, že jsem se Vám mohl vypsat
S pozdravem
Martin 07.11.2005

Presto, ze jste mi neporadila, dekuji za odpoved.
Já si myslím, ze kdyz jeden clovek ublízí druhému, myslím tím vedome, má vinu, tedy se provinil a mel by být potrestán.
Není to o tom, ze mi vzali oblíbenou hracku, ale ze me bez sebemensí lítosti, po dvouleté pohodové známosti, oznámil,
ze se zamiloval do jiné a ze je to normální.
Prece kdyz nekoho miluji, nemuze se mi stát, ze ho behem pobytu v lázních vymazu ze svého zivota.
Muj první manzel zemrel pri dulním nestestí kdyz mu bylo 28 let.
Byla jsem sama az do 40, kdy jsem se vdala znovu.
Tenhle me opustil po 3 letech kvuli jiné zene.
Ted se mi to stalo znovu.
Je mi 50 a uz nevidím nic pred sebou.
Práve si myslím, ze moc dávám a nic nedostávám a uz toho mám dost.
Proc mám jenom já platit, at uz konecne zaplatí ten druhý.
Já uz nemám dost sil na to, abych v sobe nasla sílu jít dál.
Chci videt toho druhého na kolenou, s bolestí srdce a duse.
Omlouvám se, vím ze písu proti vasemu presvedcení, ale ted to tak cítím.
Urcite máte pravdu v tom, ze se to spraví, chce to cas, bolest se otupí.
Dekuji
Irča 1.11.2005

Mila Wahlgrenis,
cetla jsem Tvoji dnesni odpoved Irce a musim s ni jen souhlasit.
Ale co delat, kdyz partner odchazi s tim, ze vi, ze pouto neni zcela zpretrhane,
tvrdi, ze mne stale miluje, ale momentalne se mnou zit nechce.
Ma v tu chvili smysl minulost zcela odstrihnout?
Zdena 1.11.2005

Milá Irčo,
nedá mi to, abych nereagovala na Váš příběh.
Já vím, že cítíte velkou bolest, že těch odchodů mužů po Vašem boku bylo hodně
a že před sebou nevidíte žádnou veselou budoucnost.
Zároveň nevím, jak bych Vám odpověděla lépe než Wahlgrenis.
K tomu si musíte dojít sama a na této cestě Vám může pomoci jen ten,
koho chcete slyšet a nad jehož slovy se zamyslíte
a budete je přebírat společně s životními zkušenostmi ze všech stran tak dlouho, až přijdete na to, že jsou skutečně pravdivá.
Je v tom zároveň kus velké pokory.
Zkuste si pro začátek aspoň sama v sobě představit, co byste získala potrestáním partnera.
Bylo by Vám lépe, že trpí, ale stejně se Váš život nezmění, protože se k Vám nevrátí...
Co by Vám to přineslo?
Jen pocit uspokojení ze msty.
Možná by těšil týden, možná měsíc, ale co dál?
Budete šťastnější?
Jak bude nám všem, budeme-li si vzájemně ubližovat a škodit?
V tom se přece špatně žije, chceme se přece probouzet s radostí a chutí do života.
I když je to pro Vás teď hodně těžké, podívejte se na situaci i z jiného úhlu.
Jste zdravá, máte práci, své záliby, střechu nad hlavou.
Nežijete v oblasti, kde jsou války, kde denně lidé bojují o holý život a moc se svou situací nezmohou.
Važte si života, máte ho ve svých rukou a záleží jen na Vás, co s ním uděláte.
Nevěšte hlavu a pročtěte si stránky Wahlgrenis, pročtěte si příběhy jiných lidí a uvidíte.
Snad Vám to pomůže aspoň v začátku pomůže něco pochopit.
Mějte prosím otevřené srdce a omyjte vše špatné, čím se teď zaobíráte.
Uvidíte, že život nabere jiné obrátky.
Přeji Vám, abyste to dokázala!
Jana 1.11.2005

Milá Wahlgrenis,
předem mého psaní bych ti chtěla poděkovat za to, co všechno pro různé lidičky děláš.
Jsi světlo na konci tunelu poznání a moudrosti.
Jsi úžasná bytost a jsem šťastná, že jsem tvé stránky objevila.
Chtěla bych reagovat na příběh paní Ireny, vím co prožívá.
Prožívám v součastné chvíli to samé.
Mám vztah s mužem, který mi ještě před chvílí zcela upřímně vyznával lásku
a včera jsem s ním měla rozhodující telefon, ve kterém mi sdělil, že bude s jinou ženou.
V tu chvíli jsem si připadala podvedená, ponížená a pošlapána... prostě strašně.
Byla jsem dost na dně, ale začal si se mnou psát jeden kamarád po netu.
Ukázal mi vlastně, že je stále ve mě spousta světla, jen ho nechci vidět.
Uvědomila jsem si, že mi vztahy s muži nevycházejí proto, že nemiluji sebe takovou, jaká jsem.
Teď se učím podívat se do zrcadla s opravdovou láskou a něhou tak, jak se dívám do tváře milované osoby.
Uvědomuji si, že tím, že bych chtěla trestat toho muže, budu trestat především sebe.
Je to, jako když člověk trestá zlobivé dítě, stejně to víc bolí toho rodiče.
Tak tady je to podobné a už pouhá myšlenka na odplatu je zhoubná, protože užírá člověka zevnitř.
Nedává sílu, nedává světlo ani dobro, tak proč se jí zabývat.
Nezbývá mi, než tomu muži poděkovat za velikou službu, kterou pro mě vykonal.
Ukázal mi, jak je velice důležité pro život milovat samu sebe a vědět, kdo a co jsem.
Dokud se tohle nenaučím, nemám vlastně ani co do vztahu s tím pravým nabídnout.
Nejsem si zcela jistá, jestli jsem se vyjádřila správně, ale snad jsi pochopila, milá Wahl, ale i vy paní Irenko, co jsem se snažila sdělit.
Nikdy není pozdě cokoliv změnit, protože každým nádechem se znovu rodíme, znovu dostáváme šanci žít a třeba i jinak.
Držím palečky a přeji vám všem hodně lásky a radostí ze života.
Silva 1.11.2005

Milá Wahl,
nedá mi, abych nereagoval na Tvou odpověď Irče, jakož i na reakce dalších čtenářek na její příspěvek a Tvé doporučení.
Nevím, jestli na svých stránkách zveřejníš můj názor na věc.
Rád bych ale Irče napsal, že ji na základě toho, co jsem si prožil, velice chápu.
Ve všech reakcích na její příběh se více či méně opakovalo toto doporučení: "odpusť, poděkuj a jdi dál".
Chtít po tom, komu ublížili, aby odpustil, poděkoval a šel dál, je - slušně řečeno - nesmyslné.
Tenhle přístup mi příliš zavání křesťanskou morálkou ve stylu "když tě uhodí do tváře, nastav jim druhou".
Nemám nic proti náboženství obecně ani křesťanství zvlášť.
Jen se domnívám, že tak jako se dříve říkalo "oko za oko, zub za zub", neměl by si člověk nechat líbil jakékoliv ubližování vůči vlastní osobě
a měl by se proti němu ohradit minimálně stejnou silou a prostředky, které byly použity k tomu, aby mu bylo ublíženo.
Uhýbání zlu si lidstvo nejen ve 20. století prožilo víc než dost (1. a 2. světová válka, konflikt ve Vietnamu atd.).
A už ví, že zlo se dá zastavit jedině tehdy, pokud se mu postavíme. A platí i to i na rovině jednotlivce.
Tolik můj názor.
Měj se hezky,
Julián 1.11.2005

Milá Wahlgrenis,
posílám vzkaz pro Irču, nedá mi nereagovat.
Wahlgrenis - pro Tebe - ze srdce děkuji, že jsi.
Jsi jako světlo ve tmě, jako voda uprostřed pouště.
Jsi naděje na cestě trním.
Děkuji za sebe, osvětlila jsi mou cestu a tma už je mnohem slabší, díky Tobě začínám vidět.
Děkuji. Maryla

Milá Irčo,
vím, že nikdo nemá právo soudit Tvou situaci.
Netroufla bych si to dělat.
Jen Tě ze srdce prosím neotvírej v sobě dveře zlu.
Mluvím ze své zkušenosti.
Jakmile člověk začne přemýšlet o tom, že chce vědomě ublížit a přesně to pomsta je, přitahuje zlo.
Protože poskytuje zlu potravu svými myšlenkami na pomstu nebo jen sebelítostí, zlo si pěkně papká a je čím dál silnější.
Pak už jen vyčká správnou chvíli a začne člověka postupně rozežírat.
Přijdou myšlenky, že jsem chudinka, nikdo mě nechápe, už mám toho dost, teď ať trpí zase jiní... a to je už pořádná hostina.
Věř mi, vím o čem mluvím.
Taky jsem trpěla a protože jsem se litovala a přestala vidět světlo a dobro,
začalo se ke mě vkrádat zlo, pěkně pomaloučku, člověk to ani nepostřehne a najednou je to v Tobě -
ubližuješ pak těm, které nejvíc miluješ... je to nekonečný kruh.
Nepřeju Ti to zažít.
Je velmi těžké se z toho dostat.
Zdaleka nemám vyhráno, ale dívám se do světla, otvírám srdce lásce.
Jiná cesta ke svobodě a štěstí není.
Věř mi.
Bij do polštáře, plač, vykřič se, pořiď si boxovací pytel, cokoliv, jen se prosím nenech zatáhnout ke zlu, nedej mu nažrat.
Ze srdce Tě prosím, měj se ráda, jsi světlo,jsi láska jsi dobrota a naděje: jsi skvělá a milující nedej, zlu šanci.
Je to hrozně těžký boj, ale nesmíme ho vzdát.
Prosím, bojuj.
Nenech svět přijít o milující bytost - nedej se zlu.
Ze srdce
Maryla 2.11.2005
PS: Všichni jsme s Tebou. Nedej se sežrat. Jsme s Tebou.

Dobrý den Wahlgrenis,
na vasich strankach jsem nasla tento dopis a nekolik reakci na nej.
Pribeh Irci, myslim, znam, resp zrejme znam cloveka, ktery jej prozil a myslim, ze je to tataz osoba.
Netusila jsem, ze se trapi a ani nevim, jestli se na Vase stranky po Vasi odpovedi vraci,
ale vim, ze neznam silnejsiho cloveka nez je prave ona, myslim, ze kdyz nekdo dokaze sam vychovat dve deti
a dodelat si dve skoly a proste dokaze jit za svymi sny a dokaze si je i plnit, protoze je skutecne chce,
tak jej nesmi zlomit odchod cloveka, ktery si ty slzicky na tvari zrejme nezaslouzil.
Ted to treba nevi, alecasem vedet bude.
Doufam.
Vim, ze jejich vztah byl pohodovy, pekny a vubec ne nudny, ze zmena prisla nahle a bez nejakeho ocekavani,
predzvesti a dokonce i bez predchazejicich problemu.
Vim, ze ma v hlave neskutecne mnoho otazek na tema "proc" a "kde se stala chyba".
Ale ona se vubec zadna nestala...
chtela bych ji prostrednictvim Vasich stranek rict, protoze prijit za ni a rict ji to do oci, dost dobre nejde
a vysvetleni si s Vasim dovolenim, necham pro sebe, ze to, co ji radite, je velka pravda,
ze tezko muze clovek chtit po druhem, aby s nim byl byl, kdyz sam nechce,
a ze to ted boli, ale ze to casem urcite preboli.
Ze je to uzasna zena, ktera ve svych 50 na ne skutecne nevypada a ma uzasne charisma.
Ze ma v sobe sily vic, nez sama ted vi a ze jsou na svete lidi, kteri pro ni dychali a ti ji ted urcite chteji pomoct, jen at jim to treba dovoli.
A ze ji docela urcite jeste ceka hodne krasnych chvil a ze je hloupe to balit ted, kdyz nemusi.
A taky, ze touzit po tom videt nekoho na kolenach a trapit se, byt mi ublizil, nepomaha,
ale boli uplne stejne jako boli jeho odchod a ze zlobit se na nekoho, je zbytecna ztrata vlastni energie,
protoze tomu druhemu, v tomhle pripade, je to nejspis ted jedno.
Poradila bych ji, at se treba prestehuje, zmeni praci, maluje, at vezme treba svoji nejlepsi kamaradku a jdou do divadla,
na horkou cokoladu s chilli, odjedou na hory, na vylet.. vzdyt letosni podzim je krasne barevny.
A at se neboji o tom muvit, protoze to taky pomaha.
Cas je dobry lekar a verim, ze tahle zena to dokaze a ze dokaze zase "verit".
Hlavne sama sobe.
Preji Vam i Irce i vsem ostatnim krasnou podzimni nedeli.
Piliana 06.11.2005