Moje vědomí vědělo, že jenom JSEM
Milá Wahlgrenis,
chtěla bych se s Tebou a ostatními podělit o zvláštní prožitek, který jsem vnímala při ranní meditaci,
kdy bezprostředně po tomto prožitku jsem usnula a propadla se do snu.
Nic jsem neviděla, ani neslyšela, přesto moje vědomí vědělo, že jenom jsem.
Bylo to tak intenzívní a zvláštní, protože to JSEM bylo úplně holé.
Bez těla, bez jakýchkoli vzpomínek na minulost, bez naprosté identity, bez plánů, bez vědomí čehokoli a kohokoli.
Vůbec netuším, jak to trvalo dlouho.
JSEM si v určité chvíli jakoby uvědomilo, že je všechno a tudíž úplně samo.
Ten moment byl současně fascinující a současně hrozivý.
Najednou se JSEM zmocnila panika, že je SAMO.
Ten prožitý okamžik byl dost hrozný, plný nervozity, pocitu bezmoci, smutku ...
Upozorňuji, že užívám co možná nejpřesnějších slov, i když cítím, že na vyjádření onoho stavu slova nestačí.
JSEM si uvědomilo, že si myslí, že se z té samoty a bezmocnosti snad až zblázní.
Vtom jsem se propadla do snu, kdy mě slovně urážel nějaký muž.
Hádali jsme se.
Mluvil se mnou a slovně mě ponižoval.
Znovu jsem proti němu cítila bezmocná.
Probudil mě manžel, že je čas vstávat.
Nastal ranní shon.
Až když jsem se dostala do klidu, uvědomila jsem si, jak si zřejmě tvoříme existenci a jak je dobré,
že nejsme sami, i když ne vždy jsme spokojení s tím, že vytvoříme něco, co se nám později nelíbí.
Pochopila jsem, že ale máme možnost všechno změnit.
Možná to nestihneme v tomto životě, ale o co jde?
Vždyť na to máme celou věčnost.
Změna je ŽIVOT.
Naším úkolem zřejmě je naučit se svůj život tvořit a nehřešit.
Hřích v hebrejštině znamená - míjet cíl -, něco jiného říkáme, že chceme dosáhnout a něco jiného děláme,
proto přeji všem i sobě, aby se nám všem podařilo - zasáhnout cíl - vytvářet jen to, co se nám bude všem společně líbit.
Hanka.
Milá Hanko,
tak to přesně je. Potřebujeme v životě prožít pár takových okamžiků, kdy nám NĚCO dojde.
Bez nich se nikam neposuneme. Gratuluju.
© Wahlgrenis
25.10.2005
Milá Wahlgrenis,
nevím zda se mi podaří nalézt správná slova na popsání mého dnešního stavu.
Chvíli jsem poslouchala pomalou hudbu se zpěvem ptáků.
Pak jsem ležela chvíli v osmičkové poloze a užívala si příliv energie.
Posadila jsem se do tureckého sedu a pořád poslouchala.
Najednou jako bych v místnosti byla a nebyla.
Měla jsem pocit jako bych splynula s prostorem.
Cítila jsem po těle lehké brnění.
Očima jsem se dívala tak, jako bych se dívala na trojrozměrné obrázky.
Všechno se to rozplývalo a rozmlžovalo a dávalo do podivných obrazců.
Slyšela jsem hluk rodiny, ale jako by z dálky, jako bych tam byla a zároveň nebyla.
Seděla jsem tak hodně dlouho, bylo to příjemné.
Nechtělo se mi vůbec pohnout jen jsem tak splývala s prostorem.
Když jsem pak začala normálně "fungovat" zažívala jsem hodně zvláštní pocity klidu až nepozemského.
Chvíli mi trvalo než jsem se zase dostala do obvyklého vnímání.
Můžete mi prosím objasnit co se se mnou dělo, anebo přiblížit co tyto stavy znamenají, popřípadě co mají znamenat pro mně?
Moc děkuji.
Čtu pravidelně Vaše stránky s velkou důvěrou a zájmem a krásnými pocity
Dáša 26.10.2005
