Zpráva v oblacích...
Nedá mi to, abych Ti nenapsala zážitek z posledních minut.
Jen co jsem si přečetla dnešní odpovědnu, klikla jsem na sny, na odkazy, kde radíš, jak sny zapisovat a jak je vnímat.
Pak jsem mimoděk vzhlédla od stolu k obloze a uviděla mrak, který mi nápadně připomínal naši republiku i se Slovenskem.
Od Prahy na západ k hranicím byla "berankovitá" od Prahy až po Čiernou pri Čope velice zhuštěná černými mračny, ponejvíce na Moravě.
Za Slovenskem bylo projasněno a Rusko opět černé jako hrom.
Stejně tak na západ bylo postiženo Bavorsko
a ještě dál směrem od západu k Evropě 4 ohnivě rudé a ostře vystřelující čáry (v tu chvíli mě napadlo, že jsou od Ameriky),
přičemž ta nejhornější čára byla doslova čarodějnická ruka se dvěma zrchromlými skrčenými prsty.
Pocit jsem u toho neměla žádný, jen jsem zírala s otevřenou pusou.
Po chvíli, kdy jsem si myslela, jestli mi nepřeskočilo, mě začaly mrazit záda.
Promiň, muselo to ze mě vypadnout.
Ještě jednou pěkné podzimní dny!!!
Formanka 30.09.2005
Milá Wahlgrenis,
často pozoruji oblohu, nejrůznější úkazy, zvláštní západy slunce, různé tvary mraků atd.,
ale tohle jsem viděla poprvé v životě.
Asi to není nic "extra" a dá se to vysvětlit vědecky.
Ale mně to zaujalo a vyfotila jsem si to, snad to na fotografii bude přijatelně viditelné.
Je to duha, ale má obrácený tvar...
Krásný víkend Ti přeje
Vlasta 1.10.2005
Ještě k obrácené duze - objevila se na azurovém nebi, ani jeden mráček, natož déšť.
Vlasta 4.10.2005
Milá Wahl,
nevím, jestli to má souvislost, ale když jsem otevřela Zprávu v oblacích a uviděla fotku duhy, kterou vyfotila Vlasta, naskočil mi hned obrázek z konce minulého týdne. Byli jsme u babičky v bytě (byl všední den) a já uviděla přesně tuhle duhu na jejím koberci. Podívala jsem se na oblohu, která byla úplně jasná. Nemohla jsem to pochopit, ale ať jsem zkoumala jak chtěla, na nic jsem nepřišla.
Pak jsem si ji odůvodnila odrazem zaskleného balkonu......
Krásný podzimní den a vzpomínku s pohlazením Ti posílá
Jana 4.10.2005
Dobry den,
take se mi podarilo zahlednout zvlastni duhu - loni v prosinci na horach.
Byla inverze, sestupovali jsme do mraku a zahledli tuto nadheru.
Byla to velika kruhova, zdvojena duha kolem slunce a vsude kolem se vznasely stribrne a zlatave "stripky" mrznouci mlhy.
Na fotkach to neni to prave, ale v realu to byla opravdu krasa.
Pan, ktery s nami bydlel na chate rikal, ze jiz parkrat na horach podobny ukaz videl.
vsechny zdravim, hezky den.
Jana 5.10.2005
Milá Wahlgrenis,
uvažovala jsem, jestli Vás mám kontaktovat, protože jste určitě zavalena různými příběhy a problémy,
ale nedá mi to, abych Vám nepopsala to, co jsem viděla v sobotu.
Když jsem se vracela z parku, kde jsem si povídala se stromy a čerpala z podzimní přírody energii,
jsem se zadívala na oblohu, která byla jakoby rozdělená na dvě části.
Tu větší tvořil obrovský, našedlý a těžký mrak, druhá část nebe byla šmolkově modrá.
Na kraji mraku byl velký bílý kříž, vypadal jako namalovaný štětcem.
Zmocnil se mě tísnivý pocit, musela jsem se několikrát v úžasu na nebe znovu podívat.
Za pár minut se svislá čára protáhla a vodorovná rozšířila,
najednou mi to začalo připomínat anděla, ale pocit podivného smutku jsem měla pořád.
Napadlo mě, že nám Vesmír říká, že nás bude opakovaně častovat ranami,
dokud si neuvědomíme, jak málo lásky a pokory v mnoha lidech je.
Ale stále v sobě chová naději, že v sobě to krásné probudíme včas, že naše duše budou stejně čisté jako bezmračné nebe.
Za pár minut jsem se dozvěděla o velkém zemětřesení v Asii, s tisíci mrtvými.
A mnohanásobně více zlomenými pozůstalými.
Nevěřím, že to byla náhoda, díky Vám jsem se, mimo jiné, naučila, že náhody neexistují.
V sobotu i v neděli večer jsem zapálila svíčku, myslela jsem na oběti neštěstí a pokusila se jim poslat lásku a sílu.
Snad jsem alespoň jednomu z nich pomohla .
Vaše věrná čtenářka
Katka 10.10.2005
