Kdo je autor těchto stránek?
Otázka: Ahoj,
vlastně ani nevím, koho pozdravit.
Jsem bytost, která věří ve věci mezi nebem a zemí.
Jsem bytost, která vnímá jejich sílu.
Zrovna tak jsem narazila i na tebe.
Mám pokoj, ve kterém mám takový koutek vyzdobený obrázky s magickými,
mystickými a esoterickými motivy a zrovna takovými předměty.
Vždy když se zamyslím, sednu si do svého koutku a vnímám to kolem sebe.
Většinou ani na nic nemyslím, ale jen čekám na vnuknutou myšlenku.
Zrovna tak tomu bylo dnes odpoledne.
Sedím, čekám a najednou přijde nápad zajít se podívat na svojí webovou stránku a na seznam chatů, kde se diskutuje.
Vlastně mi to ani nepřipadalo nic zvláštního.
Zaujalo mě až to, že mě chat na tvé stránce zavedl právě sem.
Čtu si tvé články, tvoje informace a když už si říkám, že budu končit, oči mi zajedou ještě na ikonku kontakt.
Chvilku se rozmýšlím, ale pak mě cosi donutí otevřít svou emailovou schránku
a psát nový email neznámému autorovi těchto stránek.
A to že je autor neznámý mě taky dost zaujalo.
Mou první myšlenkou při pročítání příběhů bylo: "Kdo je autor?"
A tak se ptám, zda by jsi mi o sobě něco nemohla říct?
Děkuji ti , i když možná je to trochu zvláštní dotaz..
Bytost 1.9.2005
Odpověď: Vážená Bytosti,
začnu trochu šířeji...
Jak jste si možná (?) všimla, chodí mi dopisy a "dopisy".
99,9 % jich přichází s prosbou o vyřešení nějakého soukromého problému -
nefungující láska, mezigenerační vztahy, zdraví, kontakty se zemřelými apod.
Na takové reaguji.
(Anebo v případě vztahů je ukládám do oddílku Vaše osudy, kde může každý přidat svoji reakci, zkušenost.)
A ta jedna desetina?
To jsou dopisy přesně jako tenhle.
Obsahují otázky typu:
Kdo vlastně jsem?
Jsem opravdu žena?
Jaké je moje telefonní číslo? Mám přeci mobil, ne...?
Jsem zaměstnaná?
Kolik hodin denně spím?
Kdy přesně jsem se narodila?
Kdy jsem měla první pohlavní styk a s kým?
Kam jezdím na víkendy?
Kde jsem se učila, jak se dělá web?
Co mi říkají muži?
Jak často mám sex?
Nevymýšlím si, opravdu mi takové otázky přicházejí, ale já na ně neodpovídám.
Tento Tvůj dopis, Bytosti, byl poslední kapkou, proto píšu...
Jsem reálná žena z masa a kostí.
Vím, že je možné na internetu prakticky cokoli, nejsou žádná pravidla, žádné hranice.
Přesto připouštím, že každý, kdo je na mě až tak chorobně zvědavý, má řadu možností, jak to udělat.
A nemysli si, že bys byla první...
Snad dva nebo tři takové případy jsem už zažila, domluvili jsme si schůzku, dali si kafe, byla jsem de facto uznána a to bylo celé.
Lidé obecně jsou tvorové zvědaví.
Nevím, jak si to představujete vy.
Bylo by podle Vás asi ideální, aby zde bylo naservírováno o mně všechno v maximální možné nahotě,
a nejlépe ještě s podrobnou historickou dokumentací?
Nic takového nebude.
To, co jsem uznala za vhodné o sobě napsat, jste si už mohla dávno přečíst.
Tento web tady není dnes první den.
A ještě další možností je přihlásit se na některou z připravovaných akcí.
Pokud jsem pro Vás skutečně tak lákavým objektem, těší mě to.
Ale musím Vás zklamat. Víc se o mně nedozvíte.
© Wahlgrenis
05.09.2005
To je mi jasné, že vás toto musí otravovat, jestli jsou kladeny takovéhle všetečné otázky.
A taky je mi jasné, že jste žena z masa a kostí.
Ale to není to, co budí můj zájem se s vámi ať už seznámit, nebo si jen tak psát emaily.
Nevím, jestli je to tím, že v našem městě je o magii, mystiku a podobné vědy tohoto typ, malý zájem,
ale každopádně, kdykoli si chci popovídat o něčem takovém, nemám uznání
a moje okolí si myslí, že se zajímám o naprosto zbytečnou ztrátu času.
A tak mi nezbývá nic jiného než spolupracovat jen sama se sebou.
A nebo taky ne.
Můžu si najít někoho, kdo mi bude rozumět v těchto ohledech a bude mít stejný, nebo podobný zájem jako já.
Nevím, zda jste to vy, nebo ne, ale cesta k výsledku tohoto zjištění už je jen a jen na vás.
Proto vás nenutím odepisovat, ale stále jen čekám, jestli to uděláte.
Děkuji. 5.9.2005
Vím jedno naprosto jistě.
Nejsem to já, s kým si budete psát maily.
Jediné, co pro Vás mohu v tuto chvíli udělat, je doporučení nenechat se druhými odradit.
Píšete, že ve Vašem městečku je o podobné věci malý zájem.
Tady v Praze je o podobné věci také malý zájem.
Když si chcete povídat s někým o něčem takovém, nemáte uznání.
Ani já nemám uznání, fakt, co bych Vám povídala.
I tady je stejně HROZNÝ život, jak píšete.
Ostatně právě tohle byl jeden z podstatných důvodů, proč tyto stránky vznikly.
Ideální je, když je člověk sám.
Teprve potom totiž k němu promluví ticho, teprve potom má šanci uslyšet další rozměr světa.
Nejsou jenom tři rozměry, které nás obklopují.
Pokud ale očekáváte pořád od někoho nějaký souhlas, naslouchání a přikyvování, nedočkáte se.
Nejdřív se totiž musíte najít sama sebe.
Teprve potom můžete udělat krok do neznáma.
Začněte tedy u sebe.
Udělejte si pořádek ve věcech, které Vás obklopují.
Magické obrázky nejsou ideální výzdobou.
Tyhle věci by měly být někde schované, aby z nich jejich energie neodcházela.
Když je necháváte volně, přitom sledujete ty hrozné programy v televizi, pouštíš si tu hroznou dnešní hudbu,
těžko skrz Vás může něco promluvit...
Pak je také dobré najít si svou vlastní cestu do přírody, do míst, kde se cítíte dobře.
I tam může něco promluvit.
Nemusí to být člověk.
Nikoho s sebou netahejte proti jeho vůli.
Je to zbytečné.
Nikdo neví, proč jste tam přišla, nikdo jiný by to nepochopil.
Nesnažte se někoho druhého vtáhnout do Vašeho světa, nerozuměl by tomu.
Každý si totiž jde svou cestou a může nebo nemusí pochopit, jestli do toho světa chce jít.
Proto je ideální, když je člověk na to sám.
Jste vlastně na dobré startovací čáře.
Nebojte se toho.
© Wahlgrenis
07.09.2005
