Je nutné vědět věci předem?
Milá Wahlgrenis,
byla jsem první, které ses rozhodla přes internet udělat osobní výklad.
Nikdy jsem nechtěla předem vědět, co mně čeká.
Snad jednou v mládí, když jsem byla ještě svobodná, jsem si nechala hádat z ruky.
Také tehdy se vše do puntíku plnilo a stále ještě plní.
V životě jsem se snažila všemu přímo čelit a všechny situace řešit sama, bez nápovědy.
Ovšem někdy dobře míněná rada pomůže více než samotné, vlastní rozhodnutí.
V poslední době se ovšem nacházím na rozcestí, dvacet pět let společného života je za mnou
a já jsem chtěla alespoň částečně nastínit cestu dál.
Byla to spíše má zvědavost, zda se potvrdí má domněnka.
Tvůj výklad, Wahlgrenis, mně dostal.
Já hledím a nenacházím slov, jak přesně vystihuješ nejen minulost, současnost, ale i budoucnost.
Z devadesáti procent se vše shoduje a prakticky mě zdaleka ani tak neznáš,
nepotřebovala jsi ani datum narození a čas, ani fotografii, ba ani žádné mé osobní věci.
Od chvíle, kdy jsem od Tebe dostala osobní výklad, se dějí věci.
Při prvním poděkování toho dne, nám začal vyzvánět bezdrátový domovní zvonek, i když u tlačítka nikdo nestál.
Lehce jsem se pousmála, protože jsem ihned věděla, že je to zpráva pro mne.
A pak následovaly ještě horší věci.
Vím nyní, že jsem něco dostala, ale musela jsem zaplatit za to daní.
Daní na zdraví, pádem z kola a následným zraněním a odcizením všech osobních dokumentů.
Už jsem se z toho vzpamatovala, je čas dovolené, odpočívám a rány se hojí
a já začínám obnovovat svou identitu, začínám jako nový člověk.
Tobě patří ještě jednou můj dík a obdiv.
Je to až neskutečně pravdivé.
Ale také se vybízí i otázka: Je nutné chtít vědět věci předem?
Krásný podvečer a dny plné pozitivní energie, úsměvů lidí, spokojenosti a zdraví.
Berunka 07.07.2005
© Wahlgrenis
07.07.2005
